Hermann Liechtenstein

Z Encyklopedie knihy

Apokalyptičtí jezdci v Bibli české zvané Benátská (Venezia 1506). Bible česká (Venezia, Peter Liechtenstein 1506). Fol. Ll6a s textem o Rozlomení šesté pečeti (Zj 6, 12–17) a dřevořezem, v němž je papež za asistence apokalyptických jezdců polykán tlamou pekelnou. Předlohu vyobrazení lze stopovat už v Kobergerově Bibli norimberské (Nürnberg 1483) či v Bibli české Martina z Tišnova (Kutná Hora 1489). Červené doplňky textu byly pořízeny dodatečně rukou. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DR V 6.

Hermann Liechtenstein (též Levilapis, Levipalis, Lichtenstein, zemř. 1494) italský tiskař, knihkupec a nakladatel pocházející z Kolína/R. Jeho činnost je doložena 1475-1480 ve Vicenze, 1477 v Trevisu a 1482-1494 v Benátkách. Počáteční etapa přinesla asi sedm přetisků doposud vydávané klasické a náboženské literatury a školních příruček, např. Johannes Tortellius Orthographia (Treviso 1477). V této etapě též vzniklo vůbec první tištěné vydání Claudia Ptolemaea Cosmographia (Vicenza 1475) či první jazykově italská edice Vergiliova díla Aeneis (Vicenza 1476). Přípravou map a vytištěním Kosmografie se bez úspěchu obíral již Konrad Sweynheym a také Liechtenstein publikoval text ještě bez příloh (první vydání ilustrované 26 mědiryty připravil až Dominicus de Lapis v Boloni roku 1477). O něco plodnější pobyt v Benátkách otevírají reedice Tomáše Akvinského Catena aurea (Venezia 1482) a Joanna Balba Catholicon (Venezia 1483) a uzavírají přetisky všech pěti částí velkolepé encyklopedie Vincentia Bellovacensis, totiž Speculum morale (Venezia 1493 září), Speculum doctrinale (Venezia 1494 leden), Speculum naturale (Venezia 1494 květen) a Speculum historiale (Venezia 1494 září).

V benátské tiskárně Hermanna Liechtensteina pokračoval synovec Peter Liechtenstein (též Lichtenstein, zemř. po 1547?), jehož činnost je doložena 1498-1528. Když zemřel, firmu spravovali až do roku 1585 dědicové. Jako signet Liechtenstein užíval dvoubarevné znázornění armilárních sfér. Z etapy před 1500 známe dnes pouze jediný tisk, a to Johann Regiomontanus (Müller) Ephemerides sive Almanach perpetuum (Venezia 1498). Od počátku 16. století se Liechtenstein profiloval jako schopný nakladatel titulů tištěných u benátských kolegů Johanna Hammana a Giacoma Penzia. Vedle toho v Ratdoltově stylu orientoval dílnu na plnění zakázek liturgické literatury z různých diecézí (Aquileja, Freising, Krakov, Pasov, Salcburk, Würzburk, Záhřeb aj.).

Zemští patroni z Pražského misálu (Venezia 1507). Missale Pragense (Venezia, Peter Liechtenstein 1507). Rub titulního listu s dřevořezem sv. Vojtěcha, Zikmunda, Víta a Václava dle předlohy Michaela Wolgemuta. Antikvariát Meissner (Praha).

Ač sám katolík, na objednávku pražských kališníků Jana Hlavsy, Václava Sovy a Buriana Lazara a za pomoci korektorů Jana Jindřišského z Žatce (nar. ca 1473) a Tomáše Molka z Hradce/L. vytiskl Bibli českou zvanou též Benátská (Venezia 1506). K sazbě byla použita diakritizovaná bastarda, snad přivezená speciálně z Čech. Týden po dokončení vznikla v Liechtensteinově dílně shodným písmem a s použitím několika ilustračních štočků Bible ještě dvě jazykově česká dílka. Prvním jsou krátké anonymní eschatologické Kniežky tyto slovú Zrcadlo (Venezia 1506), za jejichž autora bývá považován kartuzián 15. stol. Jacobus de Gruytrode. Druhá práce měla podobu kratičkého traktátu sv. Bernarda O boji duchovnieho Jeruzaléma s Babylonskými (Venezia 1506). Obě publikace zaujímají dohromady pouhých 38 listů. Poněvadž jsou pečlivě označeny jen místem tisku a denní datací, nikoli však majitelem dílny (Zrcadlo je v tiskařském explicitu dokonce podepsáno „Jindřišský“), přijde vcelku pravděpodobné, že vznikly narychlo ze soukromé iniciativy korektorů a možná i bez Liechtensteinova vědomí. Zrcadlo mezi českými čtenáři nad očekávání zdomácnělo a s nepatrně proměňovaným názvem (např. „Zrcadlo věčného života“) bylo v Praze, Olomouci a Jindřichově Hradci přetištěno do počátku 19. století nejméně desetkrát.

Na zakázku pražské diecéze Liechtenstein vytiskl ještě dvě latinské liturgické pomůcky, a to Missale Pragense (Venezia 1507 nákladem Václava Kaplicera) a Breviarium Pragense (Venezia 1517). Obě knihy obsahují celostranné obrazy českých patronů (sv. Vojtěch, Zikmund, Vít a Václav). Verze v Misálu je větší (248 x 175) nežli v Breviáři (101 x 69). Jména původců sice neznáme, ale ještě statické provedení světců vykazuje vliv Wolgemutových předloh z 90. let 15. století. Bordura misálové verze je však již ryze renesanční. (Praha 1833 časopis Krok), v níž ustálil českou odbornou terminologii.


Lit.: BOHATCOVÁ, M.: Knižní dřevořez v Čechách a na Moravě od 70. let 15. století do 1620. Dějiny českého výtvarného umění. Sv. II/1. Od počátků renesance do závěru baroka (věd. red. J. Dvorský). Praha 1989, s. 107-116; NORTON, F. J.: Italian printers, 1501-1520. London 1958; TOBOLKA, Zd. V.: Dějiny československého knihtisku v době nejstarší. Praha 1930; URBÁNKOVÁ, E.: Neznámé dílo neznámého tiskaře. Miscellanea oddělení rukopisů a vzácných tisků Státní knihovny ČSR 1/1. Praha 1971, s. 1-46.

Lex.: BORSA (Itálie) 1. 201 = BORSA, G.: Clavis typographorum librariorumque Italiae 1465-1600. Vol. 1-2. Bibliotheca bibliographica Aureliana, 35. Baden-Baden 1980.; GELDNER 2. 84-85, 143, 166. = GELDNER, F.: Die deutschen Inkunabeldrucker. Ein Handbuch der deutschen Buchdrucker des XV. Jahrhunderts nach Druckorten. 1. Bd. Das deutsche Sprachgebiet, 2. Bd. Die fremde Sprachgebiete. Stuttgart 1968-1970.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.