Hieronim Wietor: Porovnání verzí

Z Encyklopedie knihy

(Značka: editace z VisualEditoru)
 
Řádek 8: Řádek 8:
  
 
Po Wietorově smrti krakovskou tiskárnu vedla až do roku 1551 ovdovělá manželka '''Barbora Wietorová''' (zemř. 1569/70). Beze změn v názvu firmy vytiskla na 20 dalších publikací. Roku 1550 se vdala za svého tiskárenského [[Pomocníci|pomocníka]] [[Łazarz Andrysowic|Łazarza Andrysowice]], jemuž přepsala veškerý majetek.
 
Po Wietorově smrti krakovskou tiskárnu vedla až do roku 1551 ovdovělá manželka '''Barbora Wietorová''' (zemř. 1569/70). Beze změn v názvu firmy vytiskla na 20 dalších publikací. Roku 1550 se vdala za svého tiskárenského [[Pomocníci|pomocníka]] [[Łazarz Andrysowic|Łazarza Andrysowice]], jemuž přepsala veškerý majetek.
 
+
<br clear="all">
  
  

Aktuální verze z 13. 6. 2019, 12:14

Hieronim Wietor (vlastním jménem Büttner, dále též Doliarius de Libental, Philovallensis, Vietor, VH, ca 1480-1546/47) tiskař, nakladatel a knihkupec narozený ve Slezsku a školený na akademii v Krakově. Zde se také vyučil černému řemeslu u Johanna Hallera. Roku 1509 se usadil ve Vídni a počal rozvíjet nakladatelské aktivity směrem ke zdejší Winterburgerově tiskárně. Prozrazuje to kupříkladu explicit „dilligentia Ioannis Winterburger … impressum est: impensis Hyeronimi Doliarii de Libental …“ ve dvou verzích skladby polského básníka Pawla z Krosna Panegyrici ad divum Ladislaum Pannoniae regem victoriosissimum (Wien 1509).

O rok později Wietor vystupuje už jako samostatný tiskař, přestože mezi 1510-1514 mnohem více publikací vyrobil za spolupráce kolegy Johanna Singrienera st., např. Claudius Claudianus Opera (Wien 1510) a Albertus Magnus De natura locorum (Wien 1514). Oba tiskaři se podepsali také pod krátký veršovaný hudební traktát jindřichohradeckého humanisty Václava Filomata Musicorum libri quatuor (Wien 1512). Následujícího léta společně připravili bohemikální Dictionarius trium linguarum latine, teutonice, boemice (Wien 1513), který je nejstarší známou částečně jazykově českou publikací z Rakouska. Když společenství zaniklo, Wietor působil 1514-1518 samostatně. V obou etapách bylo vyrobeno více než 90 knižních titulů převážně starověké literatury. Po desetileté přerývce, kdy pracoval v Krakově, však vídeňskou dílnu v letech 1528-1531 obnovil. Z této nové etapy dnes známe také na 90 publikací. Roku 1531 se do povědomí dostává neúspěšný (?) nástupce syn Florian Wietor. Dnes je znám pouze jediný jeho tisk, totiž Johann Henckenlein Zway innige Gebet zu Got dem Vater ausz gründtlicher Schrifft gezogen (Wien 1531).

Roku 1518 Wietor přesídlil z Vídně do Krakova, kde zřídil novou, toho času nejkvalitnější a nejproduktivnější dílnu v Polsku. Od 1528 ji provozoval paralelně s živností vídeňskou. Jako dobře situovaný výrobce privilegované administrativní literatury mohl nakoupit na svou dobu moderní dekor a německé dřevořezy, např. 36 ilustrací Hanse Leonharda Schäufeleina z díla Ulricha Pindera Speculum passionis Domini nostri Ihesu Christi (Nürnberg 1507) užil v Pseudo-Bonaventurově knize Żywot … Pana Jesu Chrysta (Kraków 1522), kterou do polštiny přeložil Baltazar Opeć (Opecius). Po dřívějších nesmělých pokusech Johanna Hallera představuje tato kniha první závažný počin, jímž se prosadila fraktura Schönspergerova typu jako písmo polskojazyčného textu (zhruba v téže době tiskl Život Wietorův souputník Florian Ungler, ale užil přitom stejně tak novátorsky švabach). Wietor jako jeden z prvních tiskařů v Polsku používal též antikvu. Ve srovnání s Unglerem a Hallerem měl však benátskou vyspělejší Jensonovu verzi, kterou zakoupil už ve Vídni 1515 a do Krakova ji přivezl 1518. Svědčí o tom Ciceronův spisek Pro aulo Licinio (Kraków 1518). O pět let později tuto antikvu obohatil basilejskou adaptací Manuziovy polokurzivy, např. Erasmus Roterodamus De conscribendis (Kraków 1523). Ta se však všeobecně neujala a sám Wietor ji při sazbě latinských textů užíval jen občas. Nebyl mu vzdálený ani řecký knihtisk. V jazyce originálu vytiskl v Polsku první řeckou knihu, totiž soubor idyl syrakuského bukolika Moschose (Moschuse) Amor fugitivus (Kraków 1524).

Těžiště Wietorovy ediční politiky tvořila starověká, renesanční a humanistická literatura, a to i v překladech do polštiny, např. Rozmowy króla Salomona z Marchołtem (Kraków 1526), Erasmus Roterdamský Colloquia familiarium (Kraków ca 1528). S programem národního humanismu souznívaly též Polskie książeczki ku uczeniu się polskiego (Kraków 1539), jakási obdoba o rok mladší české konverzační příručky Ondřeje Klatovského z Dalmanhorstu. Polští tiskaři pak Wietorovy Książeczki vydávali pod názvem Wokabularz rozmanitych i potrzebnych sentencji až do poloviny 17. století. Během svého působení v Krakově vydal Wietor více než 550 titulů. Jako signet užíval spojité iniciály VH doplněné v horní části křížkem.

Po Wietorově smrti krakovskou tiskárnu vedla až do roku 1551 ovdovělá manželka Barbora Wietorová (zemř. 1569/70). Beze změn v názvu firmy vytiskla na 20 dalších publikací. Roku 1550 se vdala za svého tiskárenského pomocníka Łazarza Andrysowice, jemuž přepsala veškerý majetek.


Lit.: BUŁHAK, H.: Miscellanea bibliographica: druki krakowskie XVI w. Florian Ungler. Hieronim Wietor. Biuletyn Biblioteki Jagiellońskiej 49, 1999, s. 127-135; BUŁHAK, H.: Wiedeńska oficyna Hieronima Wietora. Materiały do dziejów zasobu typograficznego oraz bibliografii druków z lat 1510-1518. In: Z badań nad dawną książką 2. Warszawa 1993, s. 297-431; JUDA, M.: Pismo drukowane w Polsce XV-XVIII wieku. Lublin 2001; LANG, H. W.: Das Exlibris Cuspinians. Ein Druck aus der Wiener Offizin Vietor & Singriener. Das Antiquariat 21, 1971, s. 129-130; LANGER, E.-DOLCH, W. (edd.): Bibliographie der österreichischen Drucke des XV. und XVI. Jahrhunderts. Bd. I/1 (Trient-Wien-Schrattenthal). Wien 1913 (repr. New Castle DE 2001); MAYER, A.: Wiens Buchdrucker-Geschichte 1482-1882. Bd. 1-2. Wien 1883-1887; NÄF, W.: Vadianische Analekten. St. Gallen 1945; SERUGA, J.: Jan Haller, wydawca i drukarz krakowski (1464-1525). Kraków 1933; ŚWIERK, Al.: Hieronymus Vietor (Wietor). Ein Pionier des polnischen Buchdrucks im 16. Jahrhundert. Gutenberg-Jahrbuch 1976, s. 194-199.

Lex.: BENZING, J.: Die Buchdrucker des 16. und 17. Jahrhunderts im deutschen Sprachgebiet. Wiesbaden 1963 (repr. 1982), s. 485-486; BENZING (Verleger) 499 = BENZING, J.: Die deutschen Verleger des 16. und 17. Jahrhunderts. Archiv für Geschichte des Buchwesens 2, 1960, s. 445-509 (a k tomu 18, 1977, sl. 1078-1322).; Clavis typographorum librariorumque saeculi sedecimi. Index Aureliensis. Catalogus librorum sedecimo saeculo impressorum. Tertia pars. Vol. 3. Baden-Baden 1992, s. 467; KAWECKA-GRYCZOWA (et al.) 1/1. 325-357; LANG, H. W.: Die Buchdrucker des 15. bis 17. Jahrhunderts in Österreich. Baden-Baden 1972 (Bibliotheca bibliographica Aureliana 42), s. 48-50.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.