Historie a kronika

Druhý okruh prvotisků s církevně dějepisným obsahem reprezentují Magnus Aurelius Cassiodorus Historia ecclesiastica tripartita (Augsburg ca 1472) a Eusebius Caesariensis Historia ecclesiastica (Utrecht 1474). Obě díla přeložil mnohem později Jan Kocín z Kocinétu pro sborník Historia církevní (Praha 1594), který tiskl Daniel Adam z Veleslavína. Z poměrně populárních kronik papežů jmenujme alespoň dílo anglického reformátora Roberta Barnese stojící na pomezí literatury biografické a dějepisné. Nazývá se Vita Romanorum pontificum (Wittenberg 1536 s Lutherovou předmluvou). Do češtiny bylo přeloženo Šimonem Enniem z Fenixfeldu (Klatovským) jako Kroniky a životův sepsání najvrchnějších biskupuov římských jináč papežův (Nürnberg 1565). Církevní dějiny Annales ecclesiastici zpracoval v rozměrném kompendiu rovněž italský kardinál Caesar Baronius (Roma 1588-1593). Dvanáct svazků dovedl k roku 1198 a pokračovatelé v 17. a 18. století postoupili až k dvacátému osmému svazku. Jeden z výtahů pod názvem Compendium annalium ecclesiasticorum připravili v dvaadvaceti svazcích osečtí cisterciáci Augustin Sartorius a Eustach Janovka (Praha 1721-1730).
K nejstarším, většinou anonymním dílům zpracovávajícím nejen latinsky, ale i domácím jazykem národní dějiny patří Chronica Hungarorum (Budapest 1473), trojdílná Chroniques de France (Paris 1476), Chronike of historie van Hollant (Gouda 1478), Chronicles of England (Westminster 1480), Diego de Valera Crónica de Espana (Sevilla 1482), Chronica Slavica (Lübeck post 1485), Johannes de Thurócz Chronica Hungarorum (Brno březen 1488 a o tři měsíce později přetištěná v Augsburku Erhardem Ratdoltem), první velké ilustrované německé dějiny Chronecken der Sassen od Konrada Botha (Mainz 1492), Cronike van Brabant (Antwerpen 1497) apod.Ilustrace z Ratdoltova tisku (Augsburg 1488). Thurócz, Johann (János): Chronica Hungarorum (Augsburg, Erhard Ratdolt 1488). Fol. o2b s trůnícím Zikmundem, císařem římským a králem uherským. Kolorovaný dřevořez. Knihovna Národního muzea (Praha), sign. Křivoklát 22 f 1 (snímek laskavě zapůjčil digitální fotoarchiv pražské Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě).
Ilustrace z Schöfferova tisku (Mainz 1492). Botho, Konrad: Cronecken der Sassen (Mainz, Peter Schöffer st. 1492). Folio se stojícím vládcem Franské říše Karlem I. Velikým a nově instalovanými biskupy. Kolorovaný dřevořez. Knihovna Národního muzea (Praha), sign. Nostická knihovna E 338 (snímek laskavě zapůjčil digitální fotoarchiv pražské Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě).
K výrazným národním kronikám 16. století patří Jakob Wimpheling Epitome rerum Germanicarum usque ad nostra tempora (Strasbourg 1505), Johann Tritheim Compendium sive Breviarium primi voluminis annalium sive Historiarum de origine regum et gentis Francorum (Mainz 1515, poprvé německy 1522), Johannes Stumpf aus Bruchsal s takzvanou Švýcarskou kronikou Gemeiner loblicher Eydgnoschafft Stetten, Landen und Völckeren Chronick wirdiger Thaaten Beschreibung (Zürich 1547 s přibližně 1.500 dřevořezy Holbeinovy školy) a Rakouskou kronikou Hauß Osterreich (Rorschach ca 1590), Johann Turmair (Aventinus) Analium Boiorum libri septem (Ingolstadt 1554), Marcin Kromer De origine et rebus gestis Polonorum libri XXX. (Basel 1555), Raphael Holingshed The chronicles of Englande, Scotlande and Irelande (London 1577), Joachim Bielski Kronika polska (Kraków 1597) a koneckonců i Gentis Silesiacae annales německého lékaře a humanisty Joachima Curea (Wittenberg 1571), které byly vydány také ve dvou dílech německy jako Schlesische Generalchronica (Leipzig-Wittenberg 1585).
Zvláštním typem takto zaměřených kronik bylo čtenářsky vděčné a společensky aktuální vypravování o životě, zvycích, politickém systému a válečných dějích Turků. Některé práce byly přeloženy i do češtiny, např. Paolo Giovio Commentario de le cose de’Turchi (Roma 1531) jako Kníha o věcech a způsobích národu tureckého (Praha 1540), Konstantin Mihajlović (respektive Captivus Septemcastrensis) Chronica und Beschreibung der Türckey (poprvé Nürnberg 1530) byly přeloženy pod titulem Historia neb Kronika turecká (Litomyšl 1565), Bartolomej Georgijević (vlastním jménem Durdević) De origine imperii Turcorum (Wittenberg 1560) u nás koloval s názvem O začátku tureckého císařství (Praha 1567) anebo Johann Löwenklavius (Leunclavius) Neuwe Chronica türckischer Nation (Frankfurt/M. 1590) v české verzi nazvané Kronika nová o národu tureckém (Praha 1594).
První tištěná díla zpracovávající kronikářským způsobem vznik a běh světa spadají ještě do 15. století. V tiskárně Antona Kobergera st. vyšla za spolupráce Wolgemutova a Pleydenwurffova ateliéru nesmírně populární Liber chronicarum lékaře Hartmanna Schedela (Nürnberg 1493). Tisk této latinské verze byl ukončen v červenci 1493 a v prosinci téhož roku se objevil ještě německý překlad pod názvem Das Buch der Croniken und Geschichten (Nürnberg 1493). Pak následoval Schönspergerův zmenšený patisk německé verze (Augsburg 1496 a 1500). Latinskou „Weltchronik“ 1493 povyšuje na dosud nebývalou úroveň ca 1.809 portrétů a vedut, které ovšem vznikly opakovanými otisky mnohem menšího počtu štočků. Věrohodnost ustoupila do pozadí před zjevnou snahou doprovodit rozsáhlý text co nejpočetnějším obrazovým aparátem. Jiným typem světové kroniky psané na způsob kosmografie je Weltbuch, Spiegel und Bildtniß des gantzen Erdbodens Sebastiana Francka (Tübingen 1534), který v 16. století jen v Německu vyšel ještě sedmkrát. Světové dějiny popsal také polyhistor Johannes Carion v díle pojmenovaném prostě Chronica (Wittenberg 1531). Tento text rozšířil Philipp Melanchthon pod názvem Chronicon Carionis latine expositum et auctum multis et veteribus et recentibus historiis (Wittenberg 1558). Cariona přeložil do češtiny poměrně záhy Jan Burián Sobek z Kornic jako Knieha kronik o všelikých znamenitých věcech od počátku světa zběhlých (Litomyšl 1541, v Praze přetištěno 1584 a 1602).Ilustrace monogramisty EWA v Gioviově Kníze (Praha 1540). Giovio, Paolo: Kníha o věcech a způsobích národu tureckého (Praha, Tiskárna severinsko-kosořská 1540). Dřevořezová tabule za textem přinášející nákres tureckého ležení. Značka EWA je na pravém kanonu v popředí, letopočet 1540 je nad sultánovým stanem uprostřed opevnění. Antikvariát Meissner (Praha).
Tisk Bedřicha Milichthalera (Olomouc 1576). Georgijević, Bartolomej: O začátku panování tureckého [přeložil Jan Mirotický] (Olomouc, Bedřich Milichthaler 1576). Fol. E4a Osman, úvodní dřevořez z portrétní galerie tureckých sultánů. Dřevořez je signován IC (dole vlevo od středu I, napravo od středu C). Zda tyto iniciály souvisejí s moravským monogramem ICS, nevíme. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AP IX 95/1.
Konáčův tisk České kroniky (Praha 1510). Pius II., papa: Česká kronika (Praha, Mikuláš Konáč z Hodiškova 1510). Fol. O1b začátek čtení o králi Jiřím z Poděbrad uvozený jeho portrétem od Mistra cihlového pozadí. Nediakritizovaný švabachový text pod dřevořezem počíná reprezentantou p(Otom). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DR IV 10.


O čtenářské oblibě Hájkovy Kroniky svědčí poměrně brzký překlad do němčiny. S názvem Böhmische Chronica (Praha 1596) ho pořídil kadaňský městský písař Jan Sandel za finančního přispění mosteckého měšťana Ondřeje Weidlicha. Tiskařem byl Mikuláš Štraus ze Štrausenfeldu. Toto vydání je ilustrováno rámovanými medailony českých panovníků dle Kuthenovy Kroniky 1539. Neilustrované přetisky německého vydání byly připraveny ještě dvakrát (Nürnberg 1697 a Leipzig 1718). V 18. století vyvinul piaristický řád snahu latinským překladem Viktorina Jeviny (Victorinus a S. Cruce) zpřístupnit Hájkovo dílo i odbornému zahraničnímu publiku. Vydavatel překladu Gelasius Dobner (Gelasius a S. Catharina) však text podrobil z pozic moderní historiografické vědy přísné kritice. Jakkoli se Dobnerově šestidílné edici Wenceslai Hagek a Liboczan Annales Bohemorum (Praha 1761-1782) podařilo prokázat nespolehlivost Hájka jakožto historika, čtivosti Kroniky to neublížilo. Doklad nalezneme v podobě grafické repliky původního českého vydání. Tuto obrozenskou faksimilii pořídil Jan Nepomuk Ferdinand Schönfeld (Praha 1819-1823). Na Hájkovu Kroniku navázal Jan František Beckovský v Poselkyni starých příběhův českých (Praha 1700). Tiskař Jeřábek přitom užil portréty uveřejněné v Althanově univerzitní dizertaci Imago principum Bohemiae (Praha 1673). Tiskem však vyšel jen první díl. Na Hájkovi již nezávislé vypravování zůstalo v rukopise a vydáno bylo až Antonínem Rezkem (Praha 1879-1880).
Olomoucký biskup Jan Dubravius napsal latinské dějiny Historiae Regni Bohemiae … libri XXXIII (Prostějov 1552). V redakci lékaře Thomase Jordana a s katalogem olomouckých biskupů Augustina Morava (Käsenbroda) vyšla Dubraviova Historie ještě v Basileji 1575. Z pozic humanistického učence je psána také Lupáčova Historia o císaři Karlovi toho jména Čtvrtém (Praha 1584) a dvoudílná Behmische Chronica vratislavského lékaře Martina Borgka (Wittenberg 1587). Směs kronikářského vypravování, analistických a genealogických záznamů je obsažena v Paprockého ilustrovaných dílech Zrcadlo slavného Markrabství moravského (Olomouc 1593) a Diadochos, id est Successio jinák Posloupnost knížat a králův českých (Praha 1602). Některé dřevořezy signovali Virgil Solis ml. a Jan Willenberg.
Ihned po bělohorské bitvě byla cenzurou až na několik exemplářů zničena politicky aktuální Kronika stará kláštera boleslavského (Praha 1620). Takřečený Dalimil ji s výraznou protiněmeckou tendencí sepsal na počátku 14. století. Pro tiskaře Daniela Carolida edici dle rukopisného znění připravil Pavel Ješín z Bezdězí (faksimilie vyšla péčí Jiřího Daňhelky v Mnichově 1981). Prací na druhém vydání se ujal František Faustin Procházka (Praha 1786), pak následovala Hankova edice (Leipzig-Praha 1849) a její přetisk (Praha 1851). Do dějepisecké literatury zasáhl také Bohuslav Balbín se dvěma díly. Prvním je vlastně torzo rozsáhle plánovaného projektu Epitome historica rerum Bohemicarum (Praha 1673-1677). Na počátku je známý frontispis Karla Škréty a Matthäuse Küsela s námětem personifikované Historie píšící dějiny za asistence Ctností. Druhým Balbínovým kronikářským dílem jsou vlastivědně pojatá Miscellanea historica Regni Bohemiae (Praha 1679-1688). Ta vycházela v nesystematicky ilustrovaných dvanácti knihách rozdělených do dvou dekád, z nichž svazky I/9 a I/10 byly vydány až v 18. století. Na dějepisném poli se etabloval také Tomáš Jan Pešina z Čechorodu. Nejprve připravil Prodromus moravographiae, to jest Předchůdce moravopisu (Litomyšl 1663) a vojensko-politickou topografii završil dílem Mars Moravicus (Praha 1677).
Ze zahraničních bohemik 17. a počátku 18. století jmenujeme alespoň Beatus Georgius Beheimische Chronica (Frankfurt/M. 1604 a Leipzig 1616), Melchior Goldast Commentarii de Regni Bohemiae (Frankfurt/M. 1627) a Elzevierskou edici vlastivědně pojaté polemiky Pavla Stránského Respublica Bohemiae (Leiden 1634, dále 1643 a 1713). Málo známá je nevelká knížka sepsaná snad Johannem Christophem Beerem Der Herzogen und Königen in Böhmen (Nürnberg 1685). Šedesát portrétních mědirytů zde vytvořil Johann Azelt. Peter Beckler sepsal ve dvou dílech Chronicon Bohemiae, das ist Historisache und genealogische Beschreibung der uralten Geschlechter in Königreich Böhmen (Frankfurt/M. 1694-1695) a Adam Friedrich Glafey publikoval Pragmatische Geschichte der Cron Böhmen (Leipzig 1729).Karel IV. z Althanova alba (Praha 1673). Althan, Michael Franz Ferdinand von: Imago principum Bohemiae LXI. … proposita ab domino Michaele Francisco Ferdinando S.R.I. comite ab Althann … praeside … P. Joanne Habelio e Societatis Jesu … pro prima philosophiae laurea philosophiae rationalis assertiones propugnaret in aula Carolina (Praha, Tiskárna jezuitská, fa Vilém Knauff 1673). Fol. Aa3a s mědirytovým portrétem Karla IV. Vlevo dole signován autor kresebné předlohy Karel Škréta, vpravo rytec Jan Adriaen Gerhardt de Groos. Antikvariát Meissner (Praha).
Regionální dějepisectví reprezentují mimo jiné ilustrované Staré paměti kutnohorské Jana Kořínka (Praha 1675), Jan Florián Hammerschmid Historie klatovská (Praha 1699), Jan Karel Rohn Chronic … zweyer Städten Friedland und Reichenberg (Praha 1763) anebo patnáctisvazkový První (Čtvrtý) … obraz města Králové Hradce nad Labem Františka Švendy (Hradec Králové 1799-1818). Staročeské kroniky dochované rukopisně počal vydávat Gelasius Dobner. Jeho pětisvazková edice se nazývala Monumenta historica Boemiae (Praha 1764-1785). Moderněji tyto vyprávěcí prameny vydávali pod názvem Scriptores rerum Bohemicarum (Praha 1783-1829) ve třech dílech postupně Pelcl, Dobrovský a Palacký. František Martin Pelcl vydal krom toho původní dvoudílnou dějepisnou biografii Kaiser Karl der Vierte (Praha 1780-1781) a původní Kurzgefaßte Geschichte der Böhmen (Praha 1774), které přepracoval jako dvoudílné Geschichte der Böhmen (Praha 1782). Pelclovi je také připisováno autorství populární Neue Kronik von Böhmen (Praha 1780-1781). Ve skutečnosti jde o Franzem Xaverem Huberem sestavený ilustrovaný sborník, jehož jednotlivé části byly rozšiřovány také samostatně a později přeloženy do tří dílů a publikovány bez ilustrací jako Nová kronika česká (Praha 1791-1796).
K raným popularizačním spisům, opírajícím se o domácí historiografii 16. a 17. století, náleží také trojsvazkové Für Böhmen von Böhmen Josefa Antona Stephana von Rieggera (Praha 1793-1794). První pokus o syntetické zpracování českých dějin podnikl František Pubička. Jeho Chronologische Geschichte Böhmens (Leipzig-Praha 1770-1829?) jsou rozvrženy do šesti dílů v jedenácti ilustrovaných svazcích. Pubičkův nárys byl nahrazen celoživotním vědeckým dílem Františka Palackého, totiž přípravným textem Würdigung der alten böhmischen Geschichtsschreiber (Praha 1830) a pak zejména Geschichte von Böhmen (1836-1867). Německá verze pozůstávala z pěti dílů v deseti svazcích. Česká verze nese název Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě (Praha 1848-1867) a je představována pěti díly v jedenácti svazcích. Další vydání se nazývá lidové (Praha 1876-1878), třetí je pojmenováváno jako jubilejní (Praha 1894-1896).
Bibl.: GÖLLNER, C.: Turcica. Die europäischen Türkendrucke des XVI. Jahrhunderts. Bd. 1 (MDI-MDL), Bd. 2 (MDLI-MDC), Bd. 3 (Die Türkenfrage in der öffentlichen Meinung Europas im 16. Jahrhundert). Bucuresti-Baden-Baden 1961-1978 (repr. 1994); HÖDL, G. (ed.): Österreichische historische Bibliographie. Graz 1986; WATANABE-O’KELLY, H.-SIMON, A.: Festivals and ceremonies. A bibliography of works relating to court, civic and religious festivals in Europe 1500-1800. London-New York 2000; ZÍBRT, Č.: Bibliografie české historie. Sv. 1-5. Praha 1900-1912.
Lit.: BAER, L.: Die illustrierte Historienbücher des 15. Jahrhunderts. Strasbourg 1903; BRINCKEN, A. D.: Studien zur lateinischen Weltchronistik bis in das Zeitalter Ottos von Freising. Düsseldorf 1957; FELLER, R.-BONJOUR, Ed.: Geschichtsschreibung der Schweiz vom Spätmittelalter zur Neuzeit. Bd. 1-2. Basel 1962; HAUCK, K.-MORDECK, H. (edd.): Geschichtsschreibung und geistiges Leben in Deutschland im Mittelalter. Festschrift für Heinz Löwe zum 65. Geburtstag. Köln/R.-Wien 1978; KOLÁR, J.: K typologii české historické prózy z období humanismu. Folia historica Bohemica 11. Praha 1987, s. 345-364; KOLÁR, J.: Veleslavín, kronikář neznámý. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písmenictví 20-21. Praha 1985-1986, s. 53-63; KOLÁR, J.: Zur Typologie der tschechischen historischen Prosa in der Epoche des Humanismus. In: Studien zum Humanismus in den böhmischen Ländern, Teil I (hrsg. von H.-B. Harder-H. Rothe). Köln-Wien 1988, s. 405-424; KOPECKÝ, M.: „Kronika“ a „historie“ jako literární žánry epochy renesance. Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity D 27. Praha 1980, s. 51-60; KOPECKÝ, M.: Pokrokové tendence v české literatuře od konce husitství do Bílé hory. Opera Universitatis Purkynianae Brunensis, facultas philosophica 224. Brno 1979; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; KUTNAR, Fr.: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví. Sv. 1. Praha 1973; MALECZYŃSKA, K.: Książka historyczna w Polsce 1506-1572. Roczniki biblioteczne 29/1-2, 1985, s. 69-81; PRUDKOVÁ, L.: Veleslavínův tisk „Historie židovské“ z roku 1592. Knihy a dějiny 4/2, 1997, s. 6-26.
Lex.: MOCNÁ-PETERKA 248-252 a 332-337.
Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.