Hlazení papíru

Hlazení papíru (angl. calendering of paper, fr. satinage du papier, něm. Satinierung des Papiers) 1. závěrečná fáze výroby ručního papíru, během níž bylo odstraněno lehké zvlnění archů po posledním sušení. Papír ležel na hladké kamenné desce (něm. Glätter) a byl manuálně hlazen kovovým hladítkem, či vybroušeným achátem (něm. glätten, planieren = vyrovnávat). Od poloviny 16. století se počalo uplatňovat mechanické kladivo (něm. Stampfer), dopadající na rovnou kovovu desku. Jakob Leupold v díle Theatrum machinarum molarium oder Schauplatz der Mühlen-Baukunst (Leipzig 1735) uvádí, že papírna ve Starých Horách u Jihlavy, založená 1540 Hanušem Freyem, užívala k hlazení papíru kladivo na vodní pohon již ve svých počátcích.

Knihvazačská dílna (Livourne 1776). Recueil de planches sur les sciences, les arts libéraux et les arts méchaniques, … troisieme édition … septieme livraison, ou húitieme volume (Livourne, de l’imprimerie des éditeurs [= Denis Diderot et Jean Le Rond d’Alembert] 1776). Příloha 213, tabule I (zleva planýrování archů, našívání knižního bloku, zlacení a zalisování hotových výrobků). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AB I 11.
Hlazení a lisování hotového papíru (Livourne 1774). Recueil de planches sur les sciences, les arts libéraux et les arts méchaniques, … troisieme édition … quatrieme livraison, ou cinquieme volume (Livourne, de l’imprimerie des éditeurs [= Denis Diderot et Jean Le Rond d’Alembert] 1774). Příloha 248, tabule XIII. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AB I 8.

Zavedením kladiva se papírenští řemeslníci ve střední Evropě rozdělili do dvou soupeřících skupin, totiž na ty, kteří hladili kladivem (nosili hnědé zástěry), a ty, kteří užívali ruční hladítka (se zelenými zástěrami). Alespoň v Čechách spory utichly po vydání papírnického řádu roku 1756, který jednak zakazoval činit rozdíly mezi oběma pracovními postupy a jednak zaručoval volný pohyb tovaryšů mezi dílnami, bez ohledu na jejich technologie či stavovské skupiny. Obnovený papírnický řád z roku 1768 však ruční hlazení jako málo produktivní zakázal docela. Němečtí papírníci užívali před rokem 1671 k hlazení jeden kovový válec, v Holandsku okolo 1750 (a v Německu 1756) byly zavedeny dva ocelové či mosazné válce. Papír zpracovaný těmito strojními zařízeními se nazýval papier satiné (fr. hebký nebo hladký papír).

2. Počáteční úkon knihvazače eliminující z obou stran potištěného knihtiskového papíru takzvané stínování (něm. Schattierung). To vzniká buď nedodržením striktně jednotné písmové výšky při sazbě a sestavování tiskové formy, anebo přehnaně silovým působením tlakové partie lisu na formový reliéf. Reliéf tiskových písmen pak prostupuje (stínuje) na rub potištěné strany. K manuálnímu planýrování se používalo 5-6 kg těžké kladivo. Teprve po vyhlazení tiskařských archů následovalo falcování a další úkony spjaté s vypracováním knižního bloku.

Lit.: BAYERL, G.: Die Papiermühle. Vorindustrielle Papiermacherei aus dem Gebiet des alten deutschen Reiches. Technologie, Arbeitsverhältnisse, Umwelt. Teil 1-2. Frankfurt/M.-Bern-New York-Paris 1987; KORDA, J.: Papírenská encyklopedie. Praha 1992; HELWIG, H.: Handbuch der Einbandkunde. Bd. 1-3. Hamburg 1953-1955; RENKER, A.: Das Buch vom Papier. Leipzig 1950; ZUMAN, Fr.: Výrobní technika papíru a její vývoj. Praha 1937; ZUMAN, Fr.: Zlořády v řemesle papírnickém. Časopis Národního muzea 104, 1930, s. 234-258.