Hodinky: Porovnání verzí

Z Encyklopedie knihy

m (Nahrazení textu „== Literatura ==“ textem „ “)
(Značka: editace z VisualEditoru)
 
Řádek 3: Řádek 3:
  
 
Psané a [[Iluminátor|iluminované]] hodinky se šířily již od 12. století a centrem jejich výroby byla franko-vlámská oblast, zejména Paříž a Lyon. Od roku 1486, kdy byl tento typ modliteb poprvé rozmnožen [[Knihtisk|knihtiskem]] pařížskou dílnou [[Jean Dupré|Jeana Dupré]], se hodinky spolu s [[Donát|donáty]] staly suverénně nejvydávanějším [[Prvotisky|prvotiskem]]. Vydavatelský a čtenářský zájem nepolevil ani během 16. století. O popularitě svědčí na 1.600 různých vydání připravených především francouzskými [[Tiskař|tiskaři]] a [[Nakladatel|nakladateli]] ([[Simon de Colines]], [[Thielman Kerver st.]], [[Philippe Pigouchet|Philippe Pigouchet,]] [[Geoffroy Tory]], [[Antoine Vérard st.|Antoine Vérard ml. i st.]], [[Simon Vostre]], Guillaume Godart, Germain Hardouyn a Gilles Hardouyn).  
 
Psané a [[Iluminátor|iluminované]] hodinky se šířily již od 12. století a centrem jejich výroby byla franko-vlámská oblast, zejména Paříž a Lyon. Od roku 1486, kdy byl tento typ modliteb poprvé rozmnožen [[Knihtisk|knihtiskem]] pařížskou dílnou [[Jean Dupré|Jeana Dupré]], se hodinky spolu s [[Donát|donáty]] staly suverénně nejvydávanějším [[Prvotisky|prvotiskem]]. Vydavatelský a čtenářský zájem nepolevil ani během 16. století. O popularitě svědčí na 1.600 různých vydání připravených především francouzskými [[Tiskař|tiskaři]] a [[Nakladatel|nakladateli]] ([[Simon de Colines]], [[Thielman Kerver st.]], [[Philippe Pigouchet|Philippe Pigouchet,]] [[Geoffroy Tory]], [[Antoine Vérard st.|Antoine Vérard ml. i st.]], [[Simon Vostre]], Guillaume Godart, Germain Hardouyn a Gilles Hardouyn).  
[[Soubor:282.jpg|vlevo|náhled|335x335pixelů|Kovorytové lišty Kerverových Hodinek (Paris 1507). Horae beatae Mariae Virginis ad usum Romanum (Paris, Thielman Kerver st. 4. V. 1507). Fol. l5a dole rej zvířat, na boku Tanec Smrti (Smrt odvádí ženu-modlářku a blázna. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AI V 49.]]
+
 
 
Těžiště mariánských modliteb spočívalo ve výtvarném doprovodu, v nákladné [[Vazba|knižní vazbě]] a v dodatečném [[kolorování|kolorování]]. Typologicko-typografická úprava vycházela z tradice rukopisných breviářů. Namísto [[Papír (rozšíření a význam)|papíru]] se mnohdy používal [[pergamen|pergamen]], rozměrné pasáže byly tištěny červenou [[Tiskařská barva|barvou]], stránky lemovaly výpravné [[Rám|rámce]] s biblickými miniaturami. Klíčová role připadla celostranným [[Dřevořez|dřevořezům]] anebo [[Kovoryt, kovořez|kovorytům]] s obrazy světců. Podstatným rysem výzdoby je značná námětová laicizace, projevující se od dob Philippa Pigoucheta mimo jiné cyklickou [[Ilustrace|ilustrací]] [[Tanec smrti|Tance smrti]].  
 
Těžiště mariánských modliteb spočívalo ve výtvarném doprovodu, v nákladné [[Vazba|knižní vazbě]] a v dodatečném [[kolorování|kolorování]]. Typologicko-typografická úprava vycházela z tradice rukopisných breviářů. Namísto [[Papír (rozšíření a význam)|papíru]] se mnohdy používal [[pergamen|pergamen]], rozměrné pasáže byly tištěny červenou [[Tiskařská barva|barvou]], stránky lemovaly výpravné [[Rám|rámce]] s biblickými miniaturami. Klíčová role připadla celostranným [[Dřevořez|dřevořezům]] anebo [[Kovoryt, kovořez|kovorytům]] s obrazy světců. Podstatným rysem výzdoby je značná námětová laicizace, projevující se od dob Philippa Pigoucheta mimo jiné cyklickou [[Ilustrace|ilustrací]] [[Tanec smrti|Tance smrti]].  
[[Soubor:547.jpg|náhled|233x233pixelů|Dvojstrana českého lidového tisku s Girschovým dřevořezem (Praha 1770). Sacrificium divinae laudis, to jest Oběť božské chvály (Praha, Jana Průšová 1770). Pag. 112–113 s Girschovým dřevořezem klečícího krále Davida. Antikvariát Meissner (Praha). ]]
+
 
 
Knihtisk v [[Čechy|Čechách]] a na [[Morava|Moravě]], alespoň pokud je dnes známo, žádné hodinky tohoto výtvarného typu nevyprodukoval. Žánr samotný byl od 17. a zvláště pak v 18. století zpracováván formou [[Modlitební kniha|modlitebních knih]], avšak jen s obvyklým [[Dekor|dekorem]] a nejnutnějším dřevořezem Ukřižování (Zvěstování P. Marii). Přesvědčí nás o tom např. Ján Nadási ''Diurnum divini amoris ''(Roma 1660 a Praha 1668), Jan Ignác Dlouhoveský z Dlouhé Vsi ''Hodinky k sv. Kříži'' (Praha 1689) a ''Věnec nezvadlý z listí bobkového … to jest Uctění … Marie Panny. Kurs aneb Hodinky ''(Praha 1675), anonymní ''Sacrificium divinae laudis, to jest Oběť božské chvály ''(Praha 1770) anebo František Polášek ''Pravé poznání Boha aneb Troje hodinky o dokonalostech božských'' (Olomouc 18.-19. století) aj.  
 
Knihtisk v [[Čechy|Čechách]] a na [[Morava|Moravě]], alespoň pokud je dnes známo, žádné hodinky tohoto výtvarného typu nevyprodukoval. Žánr samotný byl od 17. a zvláště pak v 18. století zpracováván formou [[Modlitební kniha|modlitebních knih]], avšak jen s obvyklým [[Dekor|dekorem]] a nejnutnějším dřevořezem Ukřižování (Zvěstování P. Marii). Přesvědčí nás o tom např. Ján Nadási ''Diurnum divini amoris ''(Roma 1660 a Praha 1668), Jan Ignác Dlouhoveský z Dlouhé Vsi ''Hodinky k sv. Kříži'' (Praha 1689) a ''Věnec nezvadlý z listí bobkového … to jest Uctění … Marie Panny. Kurs aneb Hodinky ''(Praha 1675), anonymní ''Sacrificium divinae laudis, to jest Oběť božské chvály ''(Praha 1770) anebo František Polášek ''Pravé poznání Boha aneb Troje hodinky o dokonalostech božských'' (Olomouc 18.-19. století) aj.  
<br clear="all">
+
 
 +
<gallery>
 +
Soubor:282.jpg|Kovorytové lišty Kerverových Hodinek (Paris 1507). Horae beatae Mariae Virginis ad usum Romanum (Paris, Thielman Kerver st. 4. V. 1507). Fol. l5a dole rej zvířat, na boku Tanec Smrti (Smrt odvádí ženu-modlářku a blázna. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AI V 49.
 +
Soubor:547.jpg|Dvojstrana českého lidového tisku s Girschovým dřevořezem (Praha 1770). Sacrificium divinae laudis, to jest Oběť božské chvály (Praha, Jana Průšová 1770). Pag. 112–113 s Girschovým dřevořezem klečícího krále Davida. Antikvariát Meissner (Praha).
 +
</gallery><br clear="all">
 
   
 
   
  

Aktuální verze z 13. 9. 2019, 09:24

Kerverovy Hodinky (Paris 1507). Horae beatae Mariae Virginis ad usum Romanum (Paris, Thielman Kerver st. 4. V. 1507). Fol. a8b sv. Jan Evangelista v kotli s vroucím olejem (kovoryt). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AI V 49.

Hodinky (angl. book of hours, livre d’heures, něm. Stundenbuch) soubor výňatků z latinských náboženských textů určený laikům ke každodenní recitaci (obdobně tvořený soubor pro klérus nazýváme breviář). Kniha, určená především vzdělaným a majetným šlechticům a patricijům, byla používána mimo oficiální náboženské úkony. Hodinky se v minulosti nazývaly Officium beatae Mariae Virginis nebo Cursus (event. Coronae) B. M. V. Francouzský termín pro tato officia (livres d’heures) získal v novodobém dějepisu umění nadnárodní platnost. Hodinky přepracované pro širší lidové vrstvy se nazývaly hortus animae.

Psané a iluminované hodinky se šířily již od 12. století a centrem jejich výroby byla franko-vlámská oblast, zejména Paříž a Lyon. Od roku 1486, kdy byl tento typ modliteb poprvé rozmnožen knihtiskem pařížskou dílnou Jeana Dupré, se hodinky spolu s donáty staly suverénně nejvydávanějším prvotiskem. Vydavatelský a čtenářský zájem nepolevil ani během 16. století. O popularitě svědčí na 1.600 různých vydání připravených především francouzskými tiskaři a nakladateli (Simon de Colines, Thielman Kerver st., Philippe Pigouchet, Geoffroy Tory, Antoine Vérard ml. i st., Simon Vostre, Guillaume Godart, Germain Hardouyn a Gilles Hardouyn).

Těžiště mariánských modliteb spočívalo ve výtvarném doprovodu, v nákladné knižní vazbě a v dodatečném kolorování. Typologicko-typografická úprava vycházela z tradice rukopisných breviářů. Namísto papíru se mnohdy používal pergamen, rozměrné pasáže byly tištěny červenou barvou, stránky lemovaly výpravné rámce s biblickými miniaturami. Klíčová role připadla celostranným dřevořezům anebo kovorytům s obrazy světců. Podstatným rysem výzdoby je značná námětová laicizace, projevující se od dob Philippa Pigoucheta mimo jiné cyklickou ilustrací Tance smrti.

Knihtisk v Čechách a na Moravě, alespoň pokud je dnes známo, žádné hodinky tohoto výtvarného typu nevyprodukoval. Žánr samotný byl od 17. a zvláště pak v 18. století zpracováván formou modlitebních knih, avšak jen s obvyklým dekorem a nejnutnějším dřevořezem Ukřižování (Zvěstování P. Marii). Přesvědčí nás o tom např. Ján Nadási Diurnum divini amoris (Roma 1660 a Praha 1668), Jan Ignác Dlouhoveský z Dlouhé Vsi Hodinky k sv. Kříži (Praha 1689) a Věnec nezvadlý z listí bobkového … to jest Uctění … Marie Panny. Kurs aneb Hodinky (Praha 1675), anonymní Sacrificium divinae laudis, to jest Oběť božské chvály (Praha 1770) anebo František Polášek Pravé poznání Boha aneb Troje hodinky o dokonalostech božských (Olomouc 18.-19. století) aj.



Bibl.: BOHATTA, H.: Bibliographie der Livres d’heures (Horae B.M.V.), Officia, Hortuli Animae, Coronae B.M.V., Rosaria und Cursus B.M.V. des XV. und XVI. Jahrhunderts. Wien 1924; LACOMBE, P.: Livres d’heures imprimés au XVe et au XVIe siècle. Paris 1907 (repr. 1963).

Lit.: BOHATTA, H.: Liturgische Drucke und liturgische Drucker. Wien (b. r.); KAŠPAROVÁ, J.: Vzácné tištěné hodinky pařížské provenience dochované ve fondu SK ČSR. Umění 36, 1988, s. 127-177; LANCKOROŃSKA, M.: Die christlich-humanistische Symbolsprache und deren Bedeutung in zwei Gebetbüchern des frühen 16. Jahrhunderts. Gebetbuch Kaiser Maximilians I. und Breviarium Grimani. Baden-Baden-Strasbourg 1958; MALINA, B.: Dějiny římského breviáře. Sv. 1-2. Praha 1939.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.