Hortus

Z Encyklopedie knihy

Hortus (též hortulus, ortulus, ortus, lat. zahrada, zahrádka) 1. hortus animae (zahrada duše) metaforický název modlitební knihy pro širší lidové publikum. Soubor modliteb byl složen většinou v národním jazyce a čerpal z latinských breviářů a hodinek. Typickým rysem maloformátových zahraničních tisků jsou bohaté stránkové bordury s grafickým cyklem Tance Smrti (Hans Baldung Grien, Hans Holbein ml., Lucas Cranach ml., Hans Springinklee a Erhard Schön). Poprvé se tyto tištěné soubory modliteb objevují na konci 15. století v Německu. Do počátku 16. století jejich výrobou proslula města Norimberk, Basilej, Antverpy, Paříž a Lyon. V jednodušší úpravě tyto Zahrádky vycházely ještě v 17. a 18. století.

Nejstarší polský hortus vytiskl 1513 krakovský tiskař německého původu Florian Ungler, a to v národním jazyce a s ilustracemi. Bohemikální tisky otevírá Mantuánova edice Hortulus anime, Zahrádka dušie nábožnými modlitbami a pěknými figurami ozdobená (Nürnberg 1520). Edice, z níž dnes známe jen unikátní torzo, měla více než 70 dřevořezů převzatých z Peypusova norimberského tisku 1518, který ilustrovala dvojice Springinklee-Schön. Zahrádku přetiskl v Plzni 1533 ještě Tomáš Bakalář. Původní prací Davida Crinita je Hortulus animae e floribus conquisitis in annuis dominicalium evangeliorum pericopis concinnatus (Praha 1577, další vydání 1598 a 1590). Anonymní Zahrádka duší nemocných (Praha 1585) může být překladem německé Würtzgertlein für die krancken Seelen Michaela Bocka (Bautzen 1565). Typograficky je velmi sličné Krausovo vydání Hortulus animae, to jest Zahrádka duše (Praha 1636), které realizoval Jan Bylina z Lipovce a Lazu. Z mladších tisků lze jmenovat Daniel Sinapius Hortulus animae piae, Zahrada dušičky pobožné (Dresden 1676 s dvanácti alegorickými mědiryty), Patricius Michael Auspicer Hortus conclusus, Zahrada skrze mlčenlivost zavřená (Praha 1730) či Adalbert Anton Gazda Hortus florum, to jest Zahrada kvetná (Trnava 1798).

2. Hortus sanitatis (zahrada zdraví) metaforický název pro léčitelskou příručku obsahující jednoduché lékárenské či kuchařské recepty a naučení k životosprávě. Tato lidovější větev botanické literatury využívala přírodní zdroje, zejména rostlinné, které prezentovala zároveň v obrazové podobě. V 15. století se tak Zahrádka vyvíjela paralelně s herbářem. Jak lze doložit již z nejstaršího zachovaného německého znění Johanna Wonneckeho von Cube Gart der Gesundheit (Mainz 1485) a z nejstarší verze latinské Hortus sanitatis (Mainz 1491), Schöfferova tištěná vydání byla adaptacemi středověkých rukopisných předloh. Do počátku 16. století vycházely tyto ilustrované příručky zvláště v Augsburku, Štrasburku a Paříži. Pokud víme, tiskárny v Čechách a na Moravě tento druh literatury neprodukovaly.


Bibl.: BOHATTA, H.: Bibliographie der Livres d’heures (Horae B.M.V.), Officia, Hortuli Animae, Coronae B.M.V., Rosaria und Cursus B.M.V. des XV. und XVI. Jahrhunderts. Wien 1924; CHOULANT, L. J.: Graphische Incunabeln für Naturgeschichte und Medicin. Enthaltend Geschichte und Bibliographie der ersten naturhistorischen und medicinischen Drucke des XV. und XVI. Jahrhunderts, welche mit illustrierenden Abbildungen versehen sind. München 1924; NISSEN, Cl.: Die botanische Buchillustration. Ihre Geschichte und Bibliographie. Zweite Auflage. Stuttgart 1966; OLDENBURG, M.: Hortulus animae [1494]-1523. Bibliographie und Illustration. Teil 1-2. Hamburg 1973.

Lit.: FICKER, J.: Hortulus animae. In: Buch und Bucheinband. Aufsätze … zum 60. Geburtstag von Hans Loubier. Leipzig 1923, s. 59-68; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; KVAPIL, J.: Ze zahrádky do zahrádky aneb Od Hortulu animae k Štěpné zahradě Martina z Kochemu. Utváření modlitební knihy barokního typu. Acta Universitatis Purkynianae 69. Ústí/L. 2001; LEWICKA-KAMIŃSKA, A.: Nieznany fragment polskiego „Hortulusa“ z około 1527 roku. Rocznik Biblioteki narodowej 4, 1968, s. 63-68.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.