Hymnář: Porovnání verzí

Z Encyklopedie knihy

m (Nahrazení textu „== Literatura ==“ textem „“)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
 
[[Soubor:226.jpg|náhled|313x313pixelů|Výklad hymnů (Basel 1497). Hymnarius. Expositio hymnorum cum notabili commento (Basel, Michael Furter 1497). Titulní strana s dřevořezem Ukřižování. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DM V 14/2.]]
 
[[Soubor:226.jpg|náhled|313x313pixelů|Výklad hymnů (Basel 1497). Hymnarius. Expositio hymnorum cum notabili commento (Basel, Michael Furter 1497). Titulní strana s dřevořezem Ukřižování. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DM V 14/2.]]
 
'''Hymnář''' (z řec. hymnos = oslavná píseň, angl. a fr. hymnarius, něm. Hymnarius) svod jednoduchých mešních písní z 9.-13. století. Jejich slabiky jsou na rozdíl od [[Graduál|graduálového]] zpěvu podkládány jen jedním tónem. Hymnář nelze zaměňovat s [[Kancionál|kancionálem]], který obsahoval i neliturgické písně zpívané při procesí nebo v průběhu pohřbu. Některé hymny mají ustálené názvy, např. Hymnus angelicus (Gloria in excelsis Deo), Trinitatis (Sanctus Deus, sanctus fortis, sanctus et immortalis, miserere nobis), Triumphalis (Sanctus Deus Sabaoth) či Ambrosianus (Te Deum laudamus). Hymnář opatřený od 16. století [[Nototisk|notací]] vycházel tiskem jednak samostatně a jednak byl součástí [[Breviář|breviáře]], někdy i [[Žaltář|žaltáře]]. Nejstarší samostatné svody jsou latinské (Reutlingen ca 1489). Několik hymnických skladeb bylo tištěno i německy (Heidelberg 1494) a francouzsky (Paris ca 1490-1492). Jiné jazykově německé podání se nazývá ''Hymnarius durch das ganntz Jar verdeutscht ''(Schwaz [Sigmundslust] 1524). Kniha vyšla z nejstarší tyrolské tiskárny, kterou od 1520 financoval bohatý měšťan Jörg Stöckl a v níž byl angažován Josef Piernsieder (činný 1521-1527). V českém prostředí se objevily kupříkladu „Hymny, to jest Písně chval božských od některých svatých doktorův a biskupův církevních“ jako [[přídavek|přídavek]] k ''Žaltáři svatého Davida ''(Praha 1572), který přebásnil Jan Vorličný-Aquilinas.
 
'''Hymnář''' (z řec. hymnos = oslavná píseň, angl. a fr. hymnarius, něm. Hymnarius) svod jednoduchých mešních písní z 9.-13. století. Jejich slabiky jsou na rozdíl od [[Graduál|graduálového]] zpěvu podkládány jen jedním tónem. Hymnář nelze zaměňovat s [[Kancionál|kancionálem]], který obsahoval i neliturgické písně zpívané při procesí nebo v průběhu pohřbu. Některé hymny mají ustálené názvy, např. Hymnus angelicus (Gloria in excelsis Deo), Trinitatis (Sanctus Deus, sanctus fortis, sanctus et immortalis, miserere nobis), Triumphalis (Sanctus Deus Sabaoth) či Ambrosianus (Te Deum laudamus). Hymnář opatřený od 16. století [[Nototisk|notací]] vycházel tiskem jednak samostatně a jednak byl součástí [[Breviář|breviáře]], někdy i [[Žaltář|žaltáře]]. Nejstarší samostatné svody jsou latinské (Reutlingen ca 1489). Několik hymnických skladeb bylo tištěno i německy (Heidelberg 1494) a francouzsky (Paris ca 1490-1492). Jiné jazykově německé podání se nazývá ''Hymnarius durch das ganntz Jar verdeutscht ''(Schwaz [Sigmundslust] 1524). Kniha vyšla z nejstarší tyrolské tiskárny, kterou od 1520 financoval bohatý měšťan Jörg Stöckl a v níž byl angažován Josef Piernsieder (činný 1521-1527). V českém prostředí se objevily kupříkladu „Hymny, to jest Písně chval božských od některých svatých doktorův a biskupův církevních“ jako [[přídavek|přídavek]] k ''Žaltáři svatého Davida ''(Praha 1572), který přebásnil Jan Vorličný-Aquilinas.
<br clear="all">
 
  
  
'''Lit.:''' WAGNER, P.: Origine et développement du chant liturgique jusqu’ à la fin du moyen age. Tournai 1904.  
+
 
 +
 
 +
 
 +
 
 +
 
 +
 
 +
 
 +
 
 +
'''Lit.:''' WAGNER, P.: Origine et développement du chant liturgique jusqu’ à la fin du moyen age. Tournai 1904.
  
 
'''Lex.:''' MOCNÁ-PETERKA 269-274 (Hymnus).
 
'''Lex.:''' MOCNÁ-PETERKA 269-274 (Hymnus).

Aktuální verze z 13. 9. 2019, 11:57

Výklad hymnů (Basel 1497). Hymnarius. Expositio hymnorum cum notabili commento (Basel, Michael Furter 1497). Titulní strana s dřevořezem Ukřižování. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DM V 14/2.

Hymnář (z řec. hymnos = oslavná píseň, angl. a fr. hymnarius, něm. Hymnarius) svod jednoduchých mešních písní z 9.-13. století. Jejich slabiky jsou na rozdíl od graduálového zpěvu podkládány jen jedním tónem. Hymnář nelze zaměňovat s kancionálem, který obsahoval i neliturgické písně zpívané při procesí nebo v průběhu pohřbu. Některé hymny mají ustálené názvy, např. Hymnus angelicus (Gloria in excelsis Deo), Trinitatis (Sanctus Deus, sanctus fortis, sanctus et immortalis, miserere nobis), Triumphalis (Sanctus Deus Sabaoth) či Ambrosianus (Te Deum laudamus). Hymnář opatřený od 16. století notací vycházel tiskem jednak samostatně a jednak byl součástí breviáře, někdy i žaltáře. Nejstarší samostatné svody jsou latinské (Reutlingen ca 1489). Několik hymnických skladeb bylo tištěno i německy (Heidelberg 1494) a francouzsky (Paris ca 1490-1492). Jiné jazykově německé podání se nazývá Hymnarius durch das ganntz Jar verdeutscht (Schwaz [Sigmundslust] 1524). Kniha vyšla z nejstarší tyrolské tiskárny, kterou od 1520 financoval bohatý měšťan Jörg Stöckl a v níž byl angažován Josef Piernsieder (činný 1521-1527). V českém prostředí se objevily kupříkladu „Hymny, to jest Písně chval božských od některých svatých doktorův a biskupův církevních“ jako přídavekŽaltáři svatého Davida (Praha 1572), který přebásnil Jan Vorličný-Aquilinas.






Lit.: WAGNER, P.: Origine et développement du chant liturgique jusqu’ à la fin du moyen age. Tournai 1904.

Lex.: MOCNÁ-PETERKA 269-274 (Hymnus).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.