Iluminátor: Porovnání verzí

Z Encyklopedie knihy

m (Nahrazení textu „== Literatura ==“ textem „ “)
(Značka: editace z VisualEditoru)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
[[Soubor:094 a.jpg|náhled|283x283pixelů|Dvě strany Gutenbergovy Bible (Mainz ca 1454?–1455). Biblia latina (42 ř., Mainz, Johann Gutenberg ca 1454?–1455). Díl druhý s textem epištol sv. Pavla: vlevo fol. 270b epištola Filipským (Fp 1–2,5) a vpravo fol. 280a konec epištoly Filemonovi (Fm 11–25) a počátek epištoly Židům (Žd 1,1–14). Živá záhlaví, rubrikace, červený text, iniciály a drolerie doplněny ručně.. Repro: Kapr 1955.]]
+
[[Soubor:094 a.jpg|náhled|283x283pixelů|Strana z Gutenbergovy Bible (Mainz ca 1454?–1455). Biblia latina (42 ř., Mainz, Johann Gutenberg ca 1454?–1455). Díl druhý s textem epištol sv. Pavla: fol. 270b epištola Filipským (Fp 1–2,5). Živá záhlaví, rubrikace, červený text, iniciály a drolerie doplněny ručně.. Repro: Kapr 1955.|vlevo]]
 +
[[Soubor:094 b.jpg|náhled|279x279pixelů|Strana z Gutenbergovy Bible (Mainz ca 1454?–1455). Biblia latina (42 ř., Mainz, Johann Gutenberg ca 1454?–1455). Díl druhý s textem epištol sv. Pavla: fol. 280a konec epištoly Filemonovi (Fm 11–25) a počátek epištoly Židům (Žd 1,1–14). Živá záhlaví, rubrikace, červený text, iniciály a drolerie doplněny ručně.. Repro: Kapr 1955.]]
 
'''Iluminátor''' (z lat. illuminare = osvítit, osvětlit, angl. illuminator, fr. enlumineur, něm. Illuminator) umělec věnující se knižní malbě. Dělba práce mezi písařem středověkých kodexů a malířem spadá asi do 12. století. Revoluční změny, které přinesl [[knihtisk|knihtisk]] jakožto nový způsob rozmnožování textu a obrazu, iluminátorskou profesi potlačily, ale nezrušily. Leckteré texty oficiální i soukromé povahy vznikaly totiž i nadále jako výtvarně akcentované rukopisy (např. [[erbovník|erbovník]], [[graduál|graduál]]) a leckteré se v iluminovaných opisech šířily dokonce paralelně s tištěnou verzí (např. [[Modlitební kniha|modlitební knihy]]). Navíc nejstarší [[Prvotisky|prvotisky]] často a záměrně postrádaly knižní [[dekor|dekor]], neboť bylo počítáno s tím, že [[Iniciála|iniciály]] či [[drolerie|drolerie]] provede profesionální umělec až po vytištění. Tak měl výsledný artefakt maximální měrou připomínat produkt písařské dílny. Iluminátor se většinou opíral o vzorníky [[Ornament|ornamentů]]. Dokazuje to už ''Biblia latina ''(Mainz? ca 1454?-1455), nazývaná také [[Johann Gutenberg|Gutenbergova]] [[bible]], nebo zkráceně dle počtu řádků „B 42“. Jeden z jejích iluminátorů užíval pergamenový „Göttinger Musterbuch“ z poloviny 15. století (göttingenská Niedersächsische Staats- und Universitätsbibliothek).
 
'''Iluminátor''' (z lat. illuminare = osvítit, osvětlit, angl. illuminator, fr. enlumineur, něm. Illuminator) umělec věnující se knižní malbě. Dělba práce mezi písařem středověkých kodexů a malířem spadá asi do 12. století. Revoluční změny, které přinesl [[knihtisk|knihtisk]] jakožto nový způsob rozmnožování textu a obrazu, iluminátorskou profesi potlačily, ale nezrušily. Leckteré texty oficiální i soukromé povahy vznikaly totiž i nadále jako výtvarně akcentované rukopisy (např. [[erbovník|erbovník]], [[graduál|graduál]]) a leckteré se v iluminovaných opisech šířily dokonce paralelně s tištěnou verzí (např. [[Modlitební kniha|modlitební knihy]]). Navíc nejstarší [[Prvotisky|prvotisky]] často a záměrně postrádaly knižní [[dekor|dekor]], neboť bylo počítáno s tím, že [[Iniciála|iniciály]] či [[drolerie|drolerie]] provede profesionální umělec až po vytištění. Tak měl výsledný artefakt maximální měrou připomínat produkt písařské dílny. Iluminátor se většinou opíral o vzorníky [[Ornament|ornamentů]]. Dokazuje to už ''Biblia latina ''(Mainz? ca 1454?-1455), nazývaná také [[Johann Gutenberg|Gutenbergova]] [[bible]], nebo zkráceně dle počtu řádků „B 42“. Jeden z jejích iluminátorů užíval pergamenový „Göttinger Musterbuch“ z poloviny 15. století (göttingenská Niedersächsische Staats- und Universitätsbibliothek).
[[Soubor:094 b.jpg|náhled|279x279pixelů|Dvě strany Gutenbergovy Bible (Mainz ca 1454?–1455). Biblia latina (42 ř., Mainz, Johann Gutenberg ca 1454?–1455). Díl druhý s textem epištol sv. Pavla: vlevo fol. 270b epištola Filipským (Fp 1–2,5) a vpravo fol. 280a konec epištoly Filemonovi (Fm 11–25) a počátek epištoly Židům (Žd 1,1–14). Živá záhlaví, rubrikace, červený text, iniciály a drolerie doplněny ručně.. Repro: Kapr 1955.]]
+
 
 
S rostoucím potenciálem knihtisku však tendence k imitování ručně psané knihy postupně slábly. Novou dělbou práce se konstituovala profese [[Ilustrátor|ilustrátora]] a drahá malba byla v prvotiscích nahrazena [[Ilustrace|ilustrací]] tištěnou levněji ze [[Štoček|štočků]]. Tam, kde to liniový charakter [[Dřevořez|dřevořezu]] vyžadoval, na místo invenčního iluminátora vstoupil řemeslný [[kolorista|kolorista]] (stněm. Illuminist). Navzdory tomuto posunu ovšem tradice iluminovaných rukopisů sporadicky obohacovala knihtisk ještě koncem 15. a v 16. století. Dobře to vidíme na renesančních [[Bibliofilie|bibliofiliích]] anebo na [[Kánonový obraz|kánonovém obrazu]] a zejména iniciále T(e igitur, clementissime Pater) v [[Misál|misálech]] 15. století. Zde často nejde ani tak o sériové [[kolorování|kolorování]] jako o kvalifikované přemalby, které někdy převýšily původní ambice tištěné [[Grafika|grafiky]] a v knize vytvořily paralelní uměleckou složku odvolávající se ke stále živé středověké knižní miniatuře (z lat. miniare = malovat miniem čili suříkovou červení, zkříženo s lat. minimus = nejmenší).
 
S rostoucím potenciálem knihtisku však tendence k imitování ručně psané knihy postupně slábly. Novou dělbou práce se konstituovala profese [[Ilustrátor|ilustrátora]] a drahá malba byla v prvotiscích nahrazena [[Ilustrace|ilustrací]] tištěnou levněji ze [[Štoček|štočků]]. Tam, kde to liniový charakter [[Dřevořez|dřevořezu]] vyžadoval, na místo invenčního iluminátora vstoupil řemeslný [[kolorista|kolorista]] (stněm. Illuminist). Navzdory tomuto posunu ovšem tradice iluminovaných rukopisů sporadicky obohacovala knihtisk ještě koncem 15. a v 16. století. Dobře to vidíme na renesančních [[Bibliofilie|bibliofiliích]] anebo na [[Kánonový obraz|kánonovém obrazu]] a zejména iniciále T(e igitur, clementissime Pater) v [[Misál|misálech]] 15. století. Zde často nejde ani tak o sériové [[kolorování|kolorování]] jako o kvalifikované přemalby, které někdy převýšily původní ambice tištěné [[Grafika|grafiky]] a v knize vytvořily paralelní uměleckou složku odvolávající se ke stále živé středověké knižní miniatuře (z lat. miniare = malovat miniem čili suříkovou červení, zkříženo s lat. minimus = nejmenší).
 
<br clear="all">
 
<br clear="all">

Aktuální verze z 13. 9. 2019, 12:23

Strana z Gutenbergovy Bible (Mainz ca 1454?–1455). Biblia latina (42 ř., Mainz, Johann Gutenberg ca 1454?–1455). Díl druhý s textem epištol sv. Pavla: fol. 270b epištola Filipským (Fp 1–2,5). Živá záhlaví, rubrikace, červený text, iniciály a drolerie doplněny ručně.. Repro: Kapr 1955.
Strana z Gutenbergovy Bible (Mainz ca 1454?–1455). Biblia latina (42 ř., Mainz, Johann Gutenberg ca 1454?–1455). Díl druhý s textem epištol sv. Pavla: fol. 280a konec epištoly Filemonovi (Fm 11–25) a počátek epištoly Židům (Žd 1,1–14). Živá záhlaví, rubrikace, červený text, iniciály a drolerie doplněny ručně.. Repro: Kapr 1955.

Iluminátor (z lat. illuminare = osvítit, osvětlit, angl. illuminator, fr. enlumineur, něm. Illuminator) umělec věnující se knižní malbě. Dělba práce mezi písařem středověkých kodexů a malířem spadá asi do 12. století. Revoluční změny, které přinesl knihtisk jakožto nový způsob rozmnožování textu a obrazu, iluminátorskou profesi potlačily, ale nezrušily. Leckteré texty oficiální i soukromé povahy vznikaly totiž i nadále jako výtvarně akcentované rukopisy (např. erbovník, graduál) a leckteré se v iluminovaných opisech šířily dokonce paralelně s tištěnou verzí (např. modlitební knihy). Navíc nejstarší prvotisky často a záměrně postrádaly knižní dekor, neboť bylo počítáno s tím, že iniciály či drolerie provede profesionální umělec až po vytištění. Tak měl výsledný artefakt maximální měrou připomínat produkt písařské dílny. Iluminátor se většinou opíral o vzorníky ornamentů. Dokazuje to už Biblia latina (Mainz? ca 1454?-1455), nazývaná také Gutenbergova bible, nebo zkráceně dle počtu řádků „B 42“. Jeden z jejích iluminátorů užíval pergamenový „Göttinger Musterbuch“ z poloviny 15. století (göttingenská Niedersächsische Staats- und Universitätsbibliothek).

S rostoucím potenciálem knihtisku však tendence k imitování ručně psané knihy postupně slábly. Novou dělbou práce se konstituovala profese ilustrátora a drahá malba byla v prvotiscích nahrazena ilustrací tištěnou levněji ze štočků. Tam, kde to liniový charakter dřevořezu vyžadoval, na místo invenčního iluminátora vstoupil řemeslný kolorista (stněm. Illuminist). Navzdory tomuto posunu ovšem tradice iluminovaných rukopisů sporadicky obohacovala knihtisk ještě koncem 15. a v 16. století. Dobře to vidíme na renesančních bibliofiliích anebo na kánonovém obrazu a zejména iniciále T(e igitur, clementissime Pater) v misálech 15. století. Zde často nejde ani tak o sériové kolorování jako o kvalifikované přemalby, které někdy převýšily původní ambice tištěné grafiky a v knize vytvořily paralelní uměleckou složku odvolávající se ke stále živé středověké knižní miniatuře (z lat. miniare = malovat miniem čili suříkovou červení, zkříženo s lat. minimus = nejmenší).


Lit.: ALEXANDER, J. J. G.: Medieval illuminators and their methods of work. London 1992; BOLOGNA, G.: Illuminated manuscripts, the book before Gutenberg. London 1988; DOLGODROVA, T.: Die Miniaturen der Leipziger Pergament-Ausgabe der Gutenberg-Bibel – zur Zeit in der Russischen Staatsbibliothek, Moskau – ein hervorragendes Denkmal der Buchkunst. Gutenberg-Jahrubuch 1997, s. 64-75; KÖNIG, E.: Die Iluminierung der Gutenbergbibel. In: Johannes Gutenbergs zweiundvierzigzeilige Bibel. Kommentarband (hrsg. von W. Schmidt und Fr. A. Schmidt-Künsemüller). München 1979, s. 69-125; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband+Bildband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; MITTLER, E.-FÜSSEL, St.: Gutenberg Digital. Göttinger Gutenberg-Bibel, Musterbuch und Helmaspergersches Notariatsinstrument. CD-ROM 1: Die vollständige Göttinger Gutenberg-Bibel mit insgesamt 1282 Faksimile-Seiten. CD-ROM 2: Göttinger Musterbuch; Helmaspergersches Notariatsinstrumnt; zahlreiche Vergrößerungen der Gutenberg-Bibel, insbesondere aus den enthaltenen 86 illuminierten Seiten, sowie zahlreiche ausgewählte Bibelstellen. München 2000; PÄCHT, O.: Book illumination in the middle ages. An introduction. London 1986; ROTHE, E.: Buchmalerei aus zwölf Jahrhunderten. Berlin 1966; SCHOTTENLOHER, K.: Der Farbenschmuck der Wiegendrucke. Buch und Schrift 4, 1930, s. 81-96; STEINMANN, M.: Von der Handschrift zur Druckschrift der Renaissance. In: Die Buchkultur im 15. und 16. Jahrhundert. Bd. 1 (hrsg. von B. Tiemann). Hamburg 1995, s. 203-264; TRAPP, J. B. (ed.): Manuscripts in the fifty years after the invention of printing. London 1983; UNTERKIRCHER, Fr.: Die Buchmalerei. Wien-München 1974.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.