Imprimatur

Z Encyklopedie knihy

Verze z 11. 12. 2018, 00:43, kterou vytvořil Jan Rozehnal (diskuse | příspěvky) (Nahrazení textu „== Literatura ==“ textem „ “)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Patisk Radostné cesty (Jindřichův Hradec? první třetina 19. století). Radostná cesta v tomto plačtivém oudolí (Brno, František Karel Siedler 1735 = Jindřichův Hradec?, b. t., první třetina 19. století). Pag. [2] čili frontispis s Pannou Marií Cellenskou nad poutním kostelem v rakouském Mariazellu (signatura Karla Carmigohla, řezáče počátku 19. století, v levém a pravém spodním rohu). Pag. [3] čili titulní strana s impresem, jehož tiskař František Karel Siedler se narodil až po polovině 18. století). Pag. [4] čili rub titulního listu s cenzurou olomouckého biskupství datovanou 1756. Pag. [5] s počátkem předmluvy. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. FE VII 6

Imprimatur (z lat. imprimere = vtisknout, angl. imprimatur, fr. permis d’imprimer, něm. Imprimatur) 1. písemná forma schválení tiskové podoby díla. Souhlas uděluje autor textu či korektor na prvním listu korektury. Bylo-li dříve nutné, užívaly se též zkratky „corr. corr. impr.“, případně jen „c. c. imprimatur“ (lat. correctis corrigendis imprimatur = po opravení budiž tištěno).

Patisk Radostné cesty (Jindřichův Hradec? první třetina 19. století). Radostná cesta v tomto plačtivém oudolí (Brno, František Karel Siedler 1735 = Jindřichův Hradec?, b. t., první třetina 19. století). Pag. [2] čili frontispis s Pannou Marií Cellenskou nad poutním kostelem v rakouském Mariazellu (signatura Karla Carmigohla, řezáče počátku 19. století, v levém a pravém spodním rohu). Pag. [3] čili titulní strana s impresem, jehož tiskař František Karel Siedler se narodil až po polovině 18. století). Pag. [4] čili rub titulního listu s cenzurou olomouckého biskupství datovanou 1756. Pag. [5] s počátkem předmluvy. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. FE VII 6

2. Písemná forma schválení tiskové podoby díla. Souhlas uděluje v rámci předběžné cenzury kompetentní státní či církevní instituce. Na rozdíl od geneticky starších privilegií, která se připomínala už na titulní straně, bývá imprimatur od 17. století zařazeno na samostatný list před, či za předmluvou. Latinsky tištěné schválení obsahuje povinné formulace „nihil obstat“ (lat. nic není na překážku), anebo „imprimi potest“ (možno tisknout). Poněvadž se povinně skládalo z názvu díla (případně i jména autora), jména imprimátora a místa a data udělení, stává se vhodným nástrojem k atribuci exempláře bez dochovaného titulního listu. Kniha, která z mravnostních či věroučných důvodů nevyhověla předběžné cenzuře, získala buď status „dimittatur“ (propuštěna bez pozitivního soudu), „non admittitur“ (propuštěna až po nutných opravách a vynechání závadných míst), anebo dokonce „damnatur“ či „prohibetur“ (zatracena a vřazena do kategorie libri prohibiti).

Schválení k tisku nepřecházelo automaticky z jinojazyčných předloh na překlady a ze starších vydání nebylo přenosné ani do reedic. V obou případech bylo nutno žádat „reimprimatur“ (tato praxe se však dodržovala minimálně). Od konce 18. století se zvláštní imprimatur vztahovalo také na každé ohlášení (inzerát) publikované v časopisech a novinách. Týž význam jako imprimatur mají výrazy aprobace (approbatio) a facultas.


Lit.: HOMEROVÁ, K.: Tisková cenzura v Čechách, 1621-1660. Sborník Národního muzea v Praze C 42-43/1-4. Praha 1997-1998.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.