Iniciála: Porovnání verzí

Z Encyklopedie knihy

m (Nahrazení textu „== Literatura ==“ textem „“)
(Značka: editace z VisualEditoru)
 
Řádek 30: Řádek 30:
  
 
Baroko k další výtvarné kultivaci iniciál vesměs nepřispělo. Většinu komerčně zaměřených tiskáren to však nijak neomezilo, poněvadž setrvačně sloužil starší repertoár. Jako příklad této resuscitace uveďme alespoň [[Mikuláš Konáč z Hodiškova|Konáčovy]] nadprůměrně kvalitní iniciály s ptačími a rostlinnými motivy v akantových korpusech. Iniciály byly uvedeny nejprve do kancionálu Václava Miřínského ''Písně staré gruntovní a velmi utěšené ''(Praha 1522) a po několikerém putování se ocitly u nástupců [[Jan Schumann st.|Jana Schumanna st.]] 1596. Nové sady iniciál se v zahraničí odlévaly již sériově jako samostatně obchodovatelné zboží a tato masovost jim předurčila zcela spotřební charakter. K běžným [[klišé|klišé]] patřily zejména tučné nebo konturové, plasticky stínované a kaligrafickými choboty a úponky doplněné frakturové iniciály, které ve stupni [[Misál|misálu]] produkovala zejména frankfurtská [[Christian Egenolff|Egenolffova-Lutherova]] písmolijna. Jednou z výjimek, která pod vlivem francouzského knižního umění pozitivně zasáhla florální ornamentiku, byl vzorník ''Nejw kunstliches Alphabet ''Theodora a [[Theodor de Bry|Johanna Theodora de Bry]] (Frankfurt/M. 1595). Výjimečné jsou také [[Václav Hollar|Hollarovy]] mědirytové verzály zasazené do bukolických scén v textu Ogilbyho překladu ''The works of Publius Vergilius Maro ''(London 1654). Přibližně v téže době vycházejí krásné abecedy také z ryteckých dílen [[Bartholomäus Kilian nejst.|Lucase Kiliana]], např. ''Newes ABC Büchlein ''(Augsburg 1627), nebo [[Joachim von Sandrart|Joachima von Sandrarta]], např. ''Iconologia Deorum oder Abbildung der Götter'' (Nürnberg 1680).
 
Baroko k další výtvarné kultivaci iniciál vesměs nepřispělo. Většinu komerčně zaměřených tiskáren to však nijak neomezilo, poněvadž setrvačně sloužil starší repertoár. Jako příklad této resuscitace uveďme alespoň [[Mikuláš Konáč z Hodiškova|Konáčovy]] nadprůměrně kvalitní iniciály s ptačími a rostlinnými motivy v akantových korpusech. Iniciály byly uvedeny nejprve do kancionálu Václava Miřínského ''Písně staré gruntovní a velmi utěšené ''(Praha 1522) a po několikerém putování se ocitly u nástupců [[Jan Schumann st.|Jana Schumanna st.]] 1596. Nové sady iniciál se v zahraničí odlévaly již sériově jako samostatně obchodovatelné zboží a tato masovost jim předurčila zcela spotřební charakter. K běžným [[klišé|klišé]] patřily zejména tučné nebo konturové, plasticky stínované a kaligrafickými choboty a úponky doplněné frakturové iniciály, které ve stupni [[Misál|misálu]] produkovala zejména frankfurtská [[Christian Egenolff|Egenolffova-Lutherova]] písmolijna. Jednou z výjimek, která pod vlivem francouzského knižního umění pozitivně zasáhla florální ornamentiku, byl vzorník ''Nejw kunstliches Alphabet ''Theodora a [[Theodor de Bry|Johanna Theodora de Bry]] (Frankfurt/M. 1595). Výjimečné jsou také [[Václav Hollar|Hollarovy]] mědirytové verzály zasazené do bukolických scén v textu Ogilbyho překladu ''The works of Publius Vergilius Maro ''(London 1654). Přibližně v téže době vycházejí krásné abecedy také z ryteckých dílen [[Bartholomäus Kilian nejst.|Lucase Kiliana]], např. ''Newes ABC Büchlein ''(Augsburg 1627), nebo [[Joachim von Sandrart|Joachima von Sandrarta]], např. ''Iconologia Deorum oder Abbildung der Götter'' (Nürnberg 1680).
[[Soubor:449 a.jpg|náhled|325x325pixelů|Dvě verze Rosenmüllerova signetu (Praha 1740–1741). Vlevo Dvořák z Boru, Jan Václav: Apollo olim Admeti regis tutela, … sive Artium liberalium, scientiarumque studium artis typographae beneficio (Praha, Karel František Rosenmüller ml. 1740). Fol. A2a s tiskařským signetem rytým Michaelem Heinrichem Rentzem a s iniciálou S(Iqua) kreslenou monogramistou IBG (Apollo trůnící v oblacích). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BB I 20/2. Vpravo Rosenmüller, Karel František ml. (adr.): Als … Herr Carl Franz Rosenmüller … Anno MDCCXLI. den 25. Martii zum königlichen Hof=Buchdrucker allergnädigst declariret (Praha, Karel František Rosenmüller ml. 1741). Fol. )(2a s tiskařským signe]]
 
[[Soubor:449 b.jpg|náhled|320x320pixelů|Dvě verze Rosenmüllerova signetu (Praha 1740–1741). Vlevo Dvořák z Boru, Jan Václav: Apollo olim Admeti regis tutela, … sive Artium liberalium, scientiarumque studium artis typographae beneficio (Praha, Karel František Rosenmüller ml. 1740). Fol. A2a s tiskařským signetem rytým Michaelem Heinrichem Rentzem a s iniciálou S(Iqua) kreslenou monogramistou IBG (Apollo trůnící v oblacích). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BB I 20/2. Vpravo Rosenmüller, Karel František ml. (adr.): Als … Herr Carl Franz Rosenmüller … Anno MDCCXLI. den 25. Martii zum königlichen Hof=Buchdrucker allergnädigst declariret (Praha, Karel František Rosenmüller ml. 1741). Fol. )(2a s tiskařským signe]]
 
Iniciálu 18. století charakterizuje intenzivní stylově i teritoriálně diferencovaný vývoj. Francouzský raně rokokový knihtisk nejčastěji prezentoval architektonické motivy s neživotnými karyatidami ([[Bernard Picard]]) či vegetativní ornament s [[Roh hojnosti|rohy hojnosti]] a [[Maskaron|maskarony]] ([[Jean Papillon st.|Jean Michel Papillon]], který i pro tvorbu iniciál s bravurou vzkřísil dřevořez). Italští tvůrci ([[Giambattista Piazzetta|Giambattista Piazetta]]) se vrátili k topografickým motivům, které na pozadí iniciál uváděl již [[Giovanni Giolito de Ferrari st.|Gabriel Giolito de Ferrari]] okolo poloviny 16. století (antikizující chrámy a viadukty zasazené do krajinného panoramatu). Vedle tohoto repertoáru se však zejména v německy mluvících zemích produkovala i strnule působící pozdně barokní sériová písmena. Při jejich výzdobě došlo na levné a běžně dostupné typografické [[ozdůbky|ozdůbky]] (otazník, vykřičník, paragraf, kolečko, kulatá závorka, hvězdička a křížek), které byly seskupeny tak, aby imitovaly arabesku. Na pozadí této všeobecné nepůvodnosti působí nečekaně živě dva druhy pozdně barokních abeced, užívaných od počátku 18. století moravskými tiskárnami. Není jisté, zda je [[Adam Jan Auinger|Jan Adam Auinger]] opatřil v Rakousku, avšak s určitostí lze sledovat pozdější migraci mezi dílnami [[František Antonín Hirnle|Františka Antonína Hirnleho]], [[Ignác Rosenburg|Ignáce Rosenburga]], [[František Ignác Sinapi|Františka Ignáce Sinapiho]] a [[Bedřich Václav Svoboda|Jana Františka Svobody]]. První sada velkých konturových verzál s nápadnými [[Serif|serify]] je na pozadí ozvláštněna stylizovanými květy, listy a rozvilinovými úponky a vyznačuje se uměřeností vlastního písma a vegetativních ornamentů, tvořených dřevořezem bílé linie. Druhá abeceda konturových trojrozměrných verzál zobrazuje stylizované krajinky s hradem, vycházejícím sluncem, zastřiženým keřem apod. Ačkoli i tato písmena, užívaná ovšem jen ve sbírkách latinských oslavných [[kázání|kázání]], např. ''Enthronisticum parthenium ''(Olomouc 1733), zanechávají nadprůměrný dojem, pro cizinu byl tento typ iniciál běžnou výbavou většiny děl tištěných v národních jazycích. Mědiryt u nás ve větší míře užíval až během 18. století velký rodinný podnik [[Karel František Rosenmüller st.|Rosenmüllerů]]. Opět šlo o latinské nebo německé publikace, např. výtvarný topos mluvící iniciály ,S‘ ve slavnostním kázání Jana Václava Dvořáka z Boru ''Apollo olim Admeti regis tutela, … sive Artium liberalium, scientiarumque studium artis typographae beneficio'' (Praha 1740 s monogramem kreslíře [[IBG|IBG]]).
 
  
Iniciála během 18. století procházela obdobnou transformací jako [[viněta|viněta]]. Optické funkce zůstaly zachovány, avšak výtvarný náboj iniciály, tvořený z hlediska textu do té doby víceméně independentní ornamentikou, byl povýšen na zdrobnělou ilustraci pasáže, s níž akcentovaná litera bezprostředně souvisela ([[Hubert François Gravelot]]). Opačný vývojový trend, dozajista vyhovující ekonomicky méně zdatným tiskárnám, rušil dosavadní kompoziční jednotu litery a zadního plánu. Písmeno se odpoutalo od výtvarného doprovodu a obě složky, ač stály v bezprostřední blízkosti, fungovaly nezávisle. Majuskule vyznačovacího písma plula ve volném prostoru a vyměnitelné klišé [[Rokaj|rokajového]] či florálního ornamentu (taktéž bezpříznaková krajina, pastorální scéna, antická váza, sloup, náhrobek a ruina) bylo k její levé straně přiřazeno zcela mechanicky. Konvenční morfologii iniciály popřela také majuskulní písmena volně obklopená květinovými věnci. Náhražkou za pravoúhlé orámování se stal módní osmiúhelník (čtverec se zkosenými rohy). [[Giambattista Bodoni]] v 90. letech 18. století výtvarnou složku iniciály (respektive verzály) zavrhl úplně a soustředil se pouze na písmovou konstrukci vyznačovací antikvy a na její kresebný soulad s [[Textové písmo|textovým písmem]].
+
Iniciálu 18. století charakterizuje intenzivní stylově i teritoriálně diferencovaný vývoj. Francouzský raně rokokový knihtisk nejčastěji prezentoval architektonické motivy s neživotnými karyatidami ([[Bernard Picard]]) či vegetativní ornament s [[Roh hojnosti|rohy hojnosti]] a [[Maskaron|maskarony]] ([[Jean Papillon st.|Jean Michel Papillon]], který i pro tvorbu iniciál s bravurou vzkřísil dřevořez). Italští tvůrci ([[Giambattista Piazzetta|Giambattista Piazetta]]) se vrátili k topografickým motivům, které na pozadí iniciál uváděl již [[Giovanni Giolito de Ferrari st.|Gabriel Giolito de Ferrari]] okolo poloviny 16. století (antikizující chrámy a viadukty zasazené do krajinného panoramatu). Vedle tohoto repertoáru se však zejména v německy mluvících zemích produkovala i strnule působící pozdně barokní sériová písmena. Při jejich výzdobě došlo na levné a běžně dostupné typografické [[ozdůbky|ozdůbky]] (otazník, vykřičník, paragraf, kolečko, kulatá závorka, hvězdička a křížek), které byly seskupeny tak, aby imitovaly arabesku. Na pozadí této všeobecné nepůvodnosti působí nečekaně živě dva druhy pozdně barokních abeced, užívaných od počátku 18. století moravskými tiskárnami. Není jisté, zda je [[Adam Jan Auinger|Jan Adam Auinger]] opatřil v Rakousku, avšak s určitostí lze sledovat pozdější migraci mezi dílnami [[František Antonín Hirnle|Františka Antonína Hirnleho]], [[Ignác Rosenburg|Ignáce Rosenburga]], [[František Ignác Sinapi|Františka Ignáce Sinapiho]] a [[Bedřich Václav Svoboda|Jana Františka Svobody]]. První sada velkých konturových verzál s nápadnými [[Serif|serify]] je na pozadí ozvláštněna stylizovanými květy, listy a rozvilinovými úponky a vyznačuje se uměřeností vlastního písma a vegetativních ornamentů, tvořených dřevořezem bílé linie. Druhá abeceda konturových trojrozměrných verzál zobrazuje stylizované krajinky s hradem, vycházejícím sluncem, zastřiženým keřem apod. Ačkoli i tato písmena, užívaná ovšem jen ve sbírkách latinských oslavných [[kázání|kázání]], např. ''Enthronisticum parthenium ''(Olomouc 1733), zanechávají nadprůměrný dojem, pro cizinu byl tento typ iniciál běžnou výbavou většiny děl tištěných v národních jazycích. Mědiryt u nás ve větší míře užíval až během 18. století velký rodinný podnik [[Karel František Rosenmüller st.|Rosenmüllerů]]. Opět šlo o latinské nebo německé publikace, např. výtvarný topos mluvící iniciály ,S‘ ve slavnostním kázání Jana Václava Dvořáka z Boru ''Apollo olim Admeti regis tutela, … sive Artium liberalium, scientiarumque studium artis typographae beneficio'' (Praha 1740 s monogramem kreslíře [[IBG|IBG]]).<gallery>
 +
Soubor:449 a.jpg|Dvě verze Rosenmüllerova signetu (Praha 1740–1741). Vlevo Dvořák z Boru, Jan Václav: Apollo olim Admeti regis tutela, … sive Artium liberalium, scientiarumque studium artis typographae beneficio (Praha, Karel František Rosenmüller ml. 1740). Fol. A2a s tiskařským signetem rytým Michaelem Heinrichem Rentzem a s iniciálou S(Iqua) kreslenou monogramistou IBG (Apollo trůnící v oblacích). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BB I 20/2. Vpravo Rosenmüller, Karel František ml. (adr.): Als … Herr Carl Franz Rosenmüller … Anno MDCCXLI. den 25. Martii zum königlichen Hof=Buchdrucker allergnädigst declariret (Praha, Karel František Rosenmüller ml. 1741). Fol. )(2a s tiskařským signetem řezaným J. Selzamem a s iniciálou S(O sucht). Při sazbě této akcidencie byla promíchána písmena švabachová i frakturová. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BC I 55/44.
 +
Soubor:449 b.jpg|Dvě verze Rosenmüllerova signetu (Praha 1740–1741). Vlevo Dvořák z Boru, Jan Václav: Apollo olim Admeti regis tutela, … sive Artium liberalium, scientiarumque studium artis typographae beneficio (Praha, Karel František Rosenmüller ml. 1740). Fol. A2a s tiskařským signetem rytým Michaelem Heinrichem Rentzem a s iniciálou S(Iqua) kreslenou monogramistou IBG (Apollo trůnící v oblacích). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BB I 20/2. Vpravo Rosenmüller, Karel František ml. (adr.): Als … Herr Carl Franz Rosenmüller … Anno MDCCXLI. den 25. Martii zum königlichen Hof=Buchdrucker allergnädigst declariret (Praha, Karel František Rosenmüller ml. 1741). Fol. )(2a s tiskařským signetem řezaným J. Selzamem a s iniciálou S(O sucht). Při sazbě této akcidencie byla promíchána písmena švabachová i frakturová. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BC I 55/44.
 +
</gallery>
 +
 
 +
Iniciála během 18. století procházela obdobnou transformací jako [[viněta]]. Optické funkce zůstaly zachovány, avšak výtvarný náboj iniciály, tvořený z hlediska textu do té doby víceméně independentní ornamentikou, byl povýšen na zdrobnělou ilustraci pasáže, s níž akcentovaná litera bezprostředně souvisela ([[Hubert François Gravelot]]). Opačný vývojový trend, dozajista vyhovující ekonomicky méně zdatným tiskárnám, rušil dosavadní kompoziční jednotu litery a zadního plánu. Písmeno se odpoutalo od výtvarného doprovodu a obě složky, ač stály v bezprostřední blízkosti, fungovaly nezávisle. Majuskule vyznačovacího písma plula ve volném prostoru a vyměnitelné klišé [[Rokaj|rokajového]] či florálního ornamentu (taktéž bezpříznaková krajina, pastorální scéna, antická váza, sloup, náhrobek a ruina) bylo k její levé straně přiřazeno zcela mechanicky. Konvenční morfologii iniciály popřela také majuskulní písmena volně obklopená květinovými věnci. Náhražkou za pravoúhlé orámování se stal módní osmiúhelník (čtverec se zkosenými rohy). [[Giambattista Bodoni]] v 90. letech 18. století výtvarnou složku iniciály (respektive verzály) zavrhl úplně a soustředil se pouze na písmovou konstrukci vyznačovací antikvy a na její kresebný soulad s [[Textové písmo|textovým písmem]].
 
<br clear="all">
 
<br clear="all">
  

Aktuální verze z 13. 9. 2019, 12:56

Počátek kánonu Olomouckého misálu (Wien 1505). Missale Olomucense (Wien, Johann Winterburger 1505). Fol. 165a červeno-černý tisk na pergamenu s kolorovanou a zlacenou dřevořezovou iniciálou T(e igitur, clementissime Pater) symbolizující zároveň kříž i hůl s měděným hadem – vlevo Mojžíš vyvyšující hada jakožto předzvěst vyvýšení Syna člověka (J 3, 14) a vpravo obvyklá asistenční postava sv. Jana Evangelisty (veškerý dekor tohoto Misálu je připisován dílně Lucase Cranacha st.). Na levé straně snímku patrná stopa po neodborném vyříznutí předcházejícího pergamenového listu s obrazem Ukřižování. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DL II 19.

Iniciála (z lat. initium = počátek, angl. initial nebo initial letter, fr. initiale nebo lettre ornée, něm. Initiale) velikostí, tvarem, pozadím a barvou zdůrazněné písmeno stojící na počátku myšlenkově uzavřené pasáže (odstavce, kapitoly) a plnící zde stejně jako ostatní prvky knižního dekoru funkce optické a estetické. Bližší klasifikace zvýrazněných počátečních písmen postihuje kresebný styl (gotický, renesanční, barokní atp.), písmový řez (plný neboli tučný, konturový a plasticky trojrozměrný), umístění (ve volném prostoru, na dekorativním čili bezpříznakově ornamentálním, šrafovaném nebo tečkovaném pozadí, na ilustrovaném pozadí), způsob ohraničení (jednoduchý, zdvojený, ztrojený, případně perspektivně iluzivní rámeček), velikost (výšku, respektive počet řádků, do nichž je písmeno zalomeno) a grafickou techniku (dřevořez, kovoryt, mědiryt, šrotový tisk apod.).

Sweynheymův a Pannartzův tisk s malovanými a zlacenými doplňky (Roma 1469). Caesar, Gaius Iulius: Commentarii de bello Gallico. Commentarii de bello civili, ed. Johannes Andreae, episcopus Aleriensis (Roma, In domo Petri de Maximis [= Konrad Sweynheym et Arnold Pannartz] 1469). Fol. 66b s dílensky pracovanými iniciálami C(Oactus) a O(Mni). Zlatá písmena vystupují z bílého pásového pletence s červenou a žlutou podkresbou (srov. tutéž výzdobu na strahovské sign. DM II 19). Orientalizující pletenec je doplněn vegetabilními motivy. Barevné plochy i černé pozadí pletence jsou dekorovány drobnými bílými trojbody. Z levé části obou iniciál vybíhají krátké tupé rozviliny. U každé iniciály je na margu drobná reprezent
Jensonův tisk s malovanými a zlacenými doplňky (Venezia 1472). Plinius Secundus, Gaius senior: Historia naturalis, ed. Johannes Andreae, episcopus Aleriensis (Venezia, Nicolas Jenson 1472). Fol. 21a s dílensky pracovanou vícebarevnou, perspektivně orámovanou iniciálou M(VNDVM) ve výšce 12 řádků (70 x 70 mm). Korpus písmene je akantový, pozadí částečně zlacené a částečně jednobarevné se zlaceným ornamentem. Iniciála je doplněna bohatou, zčásti zlacenou vegetativní drolerií. Další iniciály doplněny červeně a modře, v textu červené podtrhávání a červená rubrikace. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DM I 5.

Každá tiskárna vlastnila několik písmových sad iniciál. Jejich výběr byl determinován jednak technickými možnostmi výroby a jednak rozsahem, žánrem a obsahem díla, s nímž iniciály potenciálně korespondovaly téměř stejně jako ilustrace. Od poslední třetiny 15. století mnozí tiskaři (Anton Koberger st., Aldo Manuzio st. či Günther Zainer) nenakupovali sady iniciál jako pouhé zboží, nýbrž zcela cílevědomě spolupracovali s kreslíři a řezáči na syntéze grafického obrazu tiskového písma, dekoru a ilustrace. Část výrobců knih, zejména ekonomicky méně zdatných, ovšem tak vysoké ambice neměla a bez odporu čtenářů sahala po stylově, regionálně i časově značně nesourodých zásobách, ba i ke kuriózním náhradám (položené ,Z‘ nahrazovalo písmeno ,N‘ či obrácené ,W‘ sloužilo jako ,M‘).

Iniciály (15. a 16. století). Zleva dolů Jordanus de Quedlinburg: Sermones de sanctis (Strasbourg?, Heinrich Knoblochtzer? non post 1479). Fol. 9a fleuron D(An) v gotikoantikvovém textu. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DL I 13. Columna, Guido de: Historia destructionis Troiae, boh. Kronika trojánská (Plzeň?, Tiskař Arnoštových Statut? post 1476). Pag. 58 akantové P(O zborzeni) v bastardovém textu. Knihovna Národního muzea (Praha), sign. 25 D 10 (snímek laskavě zapůjčil digitální fotoarchiv pražské Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě). Iustinus, Marcus Iunianus: Iustini ex Trogo Pompeio historiae (Venezia, Johannes Tacuinus de Tridino 1507). Fol. Xb konturová verzál
Iniciály (17. a 18. století). Zleva dolů Bauhin, Caspar: Pinax [gr.] theatri botanici (Basel, Ludwig König 1623). Fol. *2b konturová verzála P(Rincipibus) na arabeskovém pozadí.. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AH XII 40. Vaillant, Joseph Foy: Numismata aerea imperatorum, augustarum et caesarum (Paris, Daniel Horthemels 1697). Díl první, pag. 1 plná verzála Q(Uum) ve volném prostoru uzavřeném členitým ornamentálním rámcem. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AQ II 21. Volkamer, Johann Christoph: Continuation der nürnbergischen Hesperidum oder Fernere gründliche Beschreibung der edlen Citronat-Citronen- und Pomeranzen-Früchte (Fr
Gotikoantikva v Schöfferově tisku Durantiho Rationale (Mainz 1459). Duranti, Guillelmus: Rationale divinorum officiorum (Mainz, Peter Schöffer st. 1459). Fol. 1a s počátkem textu a červeně natištěnou iniciálou Q, doplněnou dodatečně perokresebným filigránem. Repro: Geldner 1968.

Iniciála se vyskytovala již v pozdně antických rukopisech 5. století a jako tradiční prvek knižní malby byla převzata i do tištěné knihy. Pravidla distribuce iniciály zůstala nezměněna. Písmeno na počátku vlastního textu bývalo obvykle nápadnější a také větší nežli rozměry a ornamentika iniciál zařazených do vnitřních částí knihy, v nichž opticky členící funkce nejčastěji připadly plným majuskulím vyznačovacího písma. Tato praxe se ovšem netýká kupříkladu počátku mešního kánonu, jehož písmeno T(e igitur, clementissime Pater) mělo symbolický význam a dle tradice středověkých misálů bylo kolorováno a zdobeno zlatem ještě v 16. století. Závislost prvotisků na rukopisech se vůbec projevila nejsilněji právě u iniciály, jejíž vývoj po polovině 15. století zároveň odkrývá nesnadnou emancipaci knihtisku. Existovaly v zásadě dvě možnosti jak prostřednictvím iniciály tištěnou produkci připodobnit středověkým iluminovaným kodexům. První spočívala v tom, že se iniciála vyřezala jako součást rohové lišty, jejíž liniové provedení počítalo s následným kolorováním. Druhou eventualitu sazeči realizovali tak, že prázdná iniciálová pole přenechali v kaligrafii zběhlým rubrikátorům či iluminátorům a ti sem vmalovali červená, modrá či žlutá písmena, případně i drolerie (tento rukodělný proces byl náročný časově i finančně, takže iniciálová pole některých exemplářů zůstala nepokrytá). Aby sazeči kaligrafům urychlili orientaci a zamezili chybám, které při těchto následných zásazích vznikaly, vřazovali od 70. let 15. století doprostřed bílých iniciálových polí takzvané reprezentanty. S postupným zánikem rubrikátorské profese ztratila reprezentanta na počátku 16. století původní význam a buď jako přežilý prvek vymizela, nebo ještě během 20. let 16. století zastoupila jen tu iniciálu, která momentálně nebyla po ruce.

Včleňování iniciály do procesu sazby znesnadňovala nízká úroveň technologie rodícího se řemesla. Většině nejstarších sazečů působilo technické obtíže již samotné upevnění iniciálového štočku do tiskové formy tak, aby jeho výška byla totožná s písmovou výškou sazby. Proto se sahalo po náhradních postupech. Ty sice samotnou výrobu také prodloužily, ale jejich výhoda oproti dodatečnému vkreslování tkvěla ve stabilizaci typografické jednoty tištěné knihy. Jednu z cest představovalo nalepení separátně vytištěného a vystřiženého písmene. Tato praxe se sporadicky udržela až do počátku 16. století, jak dokládají některé exempláře traktátu sv. Bernarda O boji duchovnieho Jeruzaléma s Babylonskými (Litomyšl? 1507) z dílny Pavla Olivetského. Jiný způsob dodatečného připojování iniciál využíval razítek. Razítkový otisk se obvykle prozradí odlišným odstínem tiskařské černě. Tak je tomu pravděpodobně u nejstarší tištěné iniciály v Čechách, jejíž čerň je poněkud světlejší nežli barva okolního textu Kroniky trojánské Guida de Columny (Plzeň? po 1476). Soliterní akantové P(o zboření města) je zalomeno do osmi řádků strany [58]. Krátký dřík i mohutné bříško, vyplněné rombickým vzorem (mřížkováním) s routovým (růžicovým) ornamentem, plasticky vystupují z takřka čtvercového, iluzivně provedeného rámce. Levá část rámce však vyčnívá o půl centimetru před levý okraj textu. Tím porušuje jinak pravidelné zrcadlo sazby, ale hlavně dává najevo, že iniciála nemohla být součástí pravidelně zarovnané tiskové formy. Forma musela být v dané partii vykryta netisknoucím písmovým výplňkem, na jehož místo sazeč až po otisku vlastního textu ručně vtiskával štoček, získaný zřejmě opožděně a arci ve větších rozměrech. Eduard Kvasnička vyslovil domněnku, že štoček byl řezán dle iniciál tištěných a malovaných během 60. let 15. století v Mohuči.

Florální iniciála Valentina Fernandeze (Lisboa 1500). Cataldus Siculus: Opera pedestria (Lisboa, Valentin Fernandez? 1500). Fol. 2a s florální iniciálou E(Cce lux) provedenou dřevořezem bílé linie. Repro: Haebler 1923.

Nejstarší do sazby začleněné iniciály měly zprvu archaickou podobu antické anebo gotické unciály (angl. uncial, fr. onciale, něm. Unziale). Klidná, nezdobená římská unciála s robustními kolmými dříky našla uplatnění zvláště v liturgických prvotiscích. Virtuózních výsledků dosáhlo už Psalterium cum canticis (Mainz 1457). Peter Schöffer st. zde kovorytové unciály při nanášení černé tiskařské barvy obratně vykryl a po reprodukci základního textu je až napodruhé otiskl modře, či hnědě. Gotická varianta unciály zvaná též dle původu lombarda byla od 1468, kdy se objevila v dílně Günthera Zainera, běžnější. K nám ji zavedl již Tiskař Arnoštových Statut v neilustrovaném Pasionálu Jacoba de Voragine (Plzeň? po 1476). Od té doby lombarda neztratila oblibu ani po desetiletích (u nás např. Alexandr Oujezdecký 1541, Bartoloměj Netolický z Netolic 1542). Plné kolmé dříky jsou v lombardě spojovány kontrastně tenkými, poněkud prohnutými spojnicemi, nesoucími tmavé tečky (perly). Jindy bývají kontury zdobeny jen na pozadí (snítky konvalinek). Pokud jednoduchý korpus dovolil, i tištěné iniciály se ze setrvačnosti ještě dozdobovaly perokresebným filigránem nebo fleuronem.

Akcipies na Quentellově školní příručce (Köln/R. ca 1494). Regulae grammaticales antiquorum (Köln/R., Heinrich Quentell ca 1494). Titulní strana s dřevořezem zvaným „magister cum discipulis“. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DM IV 1/3.

Vedle starobylé unciály se od 70. let 15. století stále častěji užívalo kaligraficky řezaných texturových a o málo později švabachových a frakturových majuskulí. Kreslíři a dřevořezáči se zde ovšem museli vypořádat s proporcemi písmene a s jeho umístěním do středu rámce („plavající“ iniciály jsou patrné ještě ve 20. letech 16. století). Ornamentika čím dál více prozrazovala národní charakter knihtisku. Pro Francii se stalo typické groteskní zobrazení zvířecích a lidských hlaviček (poprvé Guillaume Le Roy st.) a ve Španělsku s oblibou přicházely plasticky šrafované listy vinoucí se okolo zdrobnělých stromů a větví (Paul Hurus). Korpus německých iniciál býval dekorován univerzálním akantem a vystupoval, jak ukazuje už Zainerova německá Biblia (Augsburg 1477), z narativně pojednaného pozadí. Erhard Ratdolt během benátské etapy zaváděl konturové verzály uzavřené černým čtvercovým pozadím s vegetabilní rozvilinou. Abecedy byly zhotoveny na principu dřevořezu bílé linie a nazývají se příznačně „litterae florentes“ čili skvící se písmena (jejich nápodoby kolovaly ještě v 17. století).

Stylově jednotnými abecedami, které graficky korespondovaly s písmovým obrazem antikvy, pionýrsky proslul Aldo Manuzio st. Šlo o výtvarně zvýrazněné verzály, jejichž éra započala během 90. let 15. století (v Českých zemích s verzálními iniciálami jako vůbec první pracoval Jan Pytlík z Dvořiště 1534). Jednoduchá kresebnost písmene od počátku podněcovala syntézu s dekorativními či ilustračními prvky. Benátský tiskař Matteo Capcasa (též di Codeca, činný 1483-1500) kupříkladu černá pozadí písmen snad vůbec poprvé doprovázel bílými kresbami dětských postaviček. Italští řezáči první poloviny 16. století došli ještě dále. Popřeli základní písmovou konstrukci a verzály skládali z ornamentálních, rostlinných, ba i topografických segmentů, jak vidíme kupříkladu na tiscích Francesca Marcoliniho. Tento postup však příliš neodpovídal soudobým požadavkům a plně souzněl až s manýristickou transformací reálných objektů do výtvarného mikrosvěta.

Olivetského rám předmluvy Lukášova Dialogu (Litomyšl? 1520). Lukáš: Dialog, to jest Rozmlúvání Ducha s duší (Litomyšl? Pavel Olivetský z Olivetu 1520). Fol. A2a s počátkem předmluvy a iniciálou C(Zasu). Rám proveden dřevořezem bílé linie (slovo „Przedmluwa“ je otištěno jako xylografie, dole Kristus-Soudce). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DR III 16/1.

Pozadí renesanční iniciály tíhlo buď k akantu a jiné florální ornamentice, nebo k zoomorfním motivům delfínů a ptáků (ledňáček, sova). Z minulosti přežívalo kupříkladu zobrazení písaře a učitele s žáky (akcipies). Středověké groteskní iniciály se však v renesančním repertoáru vyskytují již jen sporadicky (oběšenec či stojící mořská panna ve tvaru ,I‘, hlavička blázna jako horní část litery ,P‘, vousatá hlava tvarovaná jako ,O‘). Hans Holbein ml. obohatil figurální iniciály německy mluvících zemí původně italským motivem hrajících si dětí (poprvé 1516) a zcela originálním Tancem Smrti (1524). Pěstovaly se také figurální pašijové cykly, které ponejprv uvedl Thomas Anshelm do misálů z let 1518-1520. Vynikajícího účinku dosáhly arabesky italského stylu na iniciálách Geoffroye Toryho, zařazených Kerverovou tiskárnou do traktátu Francesca Colonny Hypnerotomachie ou discours du songe de Poliphile (Paris 1546).

Silná vazba mezi výtvarným námětem a písmenem je charakteristická pro takřečené mluvící iniciály. Virtuózně spojovaly pozadí s vlastní literou, která zároveň evokovala pojmenování zobrazeného výjevu. Příkladem je esovitě prohnutý had (lat. serpens) ve formě verzály S(Cripturus) od Mistra ulmského Boccaccia v Zainerově tisku Boccacciova De claris mulieribus (Ulm 1473). Časné využití mluvících iniciál u nás dokládá první vydání Mattioliho Herbáře jinak Bylináře (Praha 1562). Jiří Melantrich z Aventinu zde použil mimo jiné štoček, v němž je do výjevu Herakla (Herkula) bojujícího s drakem umístěno majuskulní ,H‘. Patrně opět Melantrich a na Moravě usazený Jan Günther k nám na sklonku 40. let uvedli ještě jiný typ iniciály, totiž mohutné švabachové či frakturové písmeno konstruované z plných či konturových pásů. Tyto kreace, zatěžkané přebujelou pletencovou kaligrafií, slavily úspěch v německy mluvících zemích, ale oblíbeny byly již dlouho předtím v písařské praxi (odtud označení manupropriová iniciála).

Lišta Mistra ulmského Boccaccia (Ulm 1473). Boccaccio, Giovanni: De claris mulieribus (Ulm, Johann Zainer 1473). Fol. 3b s lištovou iniciálou S(Cripturus) v podobě hada z ráje, Evy a Adama. Repro: Schramm 1923.
Iniciály (15. a 16. století). Zleva dolů Jordanus de Quedlinburg: Sermones de sanctis (Strasbourg?, Heinrich Knoblochtzer? non post 1479). Fol. 9a fleuron D(An) v gotikoantikvovém textu. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DL I 13. Columna, Guido de: Historia destructionis Troiae, boh. Kronika trojánská (Plzeň?, Tiskař Arnoštových Statut? post 1476). Pag. 58 akantové P(O zborzeni) v bastardovém textu. Knihovna Národního muzea (Praha), sign. 25 D 10 (snímek laskavě zapůjčil digitální fotoarchiv pražské Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě). Iustinus, Marcus Iunianus: Iustini ex Trogo Pompeio historiae (Venezia, Johannes Tacuinus de Tridino 1507). Fol. Xb konturová verzál

V dějinách českého předbělohorského knihtisku zaujímá významné místo Münsterova Kozmografia česká (Praha 1554). Již sazba tak obsáhlého textu vyčerpala Tiskárnu severinsko-kosořskou natolik, že pro mapy, veduty a obrázky přírodnin se finančního zajištění nedostalo a výtvarnou složku musely zastoupit vesměs pouze iniciály. Poněvadž jedna sada ani po průběžném rozmetávání sazby nepostačovala, musela se jinak dobře situovaná dílna vzdálit standardu zahraničních vydání i v tomto ohledu. V kosmografii byly v četných opakováních užity iniciály nashromážděné z několika pražských i mimopražských tiskáren, takže knihu lze považovat za jakýsi katalog tohoto druhu dekoru první poloviny 16. století. Najdeme zde manupropriové novinky i stylově zaleželé lombardy s perlou. Ke starším patřilo též kruhové ,P‘ s kazatelem a dětskými posluchači, které si kdysi opatřil už Jiřík Štyrsa pro Lukášův Spis tento o pokání (Mladá Boleslav 1523). Vedle gotizujících iniciál se světskými (groteskními) náměty přicházejí bez vazby na text výjevy starozákonní a novozákonní, převzaté z Bible české (1529 a 1537), bratrského kancionálu Piesně chval božských (Praha 1541) a jiných severinských tisků. Poněvadž cenzuře podléhal rukopis překladu a nikoli tisk Kozmografie, mohly do oficiální katolické publikace proniknout též iniciály ,N‘ a ,S‘ s podobiznou čtoucího Jana Husa.

Weißeho bratrský kancionál (Ivančice 1566). Weiße, Michael: Kirchengeseng, darinnen die Hauptartickel des christlichen Glaubens kurtz gefasset und außgeleget sind (Ivančice, Tiskárna bratrská 1566). Fol. 1a s průpletovou iniciálou N v notovaném textu uzavřeném dřevořezovým zavilinovým (volutovým) rámem. Kolorováno ručně. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. FP II 11.
Štyrsova iniciála v Münsterově české kosmografii (Praha 1554). Münster, Sebastian: Kozmografia česká (Praha, Tiskárna severinsko-kosořská 1554). Detail fol. 578b se starou ilustrační iniciálou P(Oniewadž) z majetku Jiříka Štyrsy. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AZ II 19.

Jediné místo na mapě domácího knihtisku 16. století, kde byl iniciále v souvislosti s chybějící ilustrací trvale vyhrazen nadstandardní prostor, představovala Tiskárna bratrská. Její sady, povýšené na originální sazebný prvek, čerpaly z tradice starších probratrských dílen. V souvislosti s nimi nelze pominout Štyrsův Nový zákon (Mladá Boleslav 1525) a jeho nápadité písmeno K(Nihy) tvořené nápisovou páskou nesoucí jména Ježíšova rodu a vinoucí se po okrajích celé stránky. Kralické a ivančické iniciály prozrazují také silný vliv Estiennova a Rihelova výtvarného stylu. Odtud bratrští řezáči převzali kupř. pro písmena ,S‘ ,D‘ ,P‘ a ,H‘ jako domácí novinku konturové zaviliny, rámující průhled do školy s učícími se žáky, do chrámu s probíhajícím křtem a svatbou apod. Nanejvýše zajímavý je i laicizovaný námět litery ,P‘ s andělem šlapajícím v kádi vinnou révu. Nachází se v Novém zákoně (Kralice 1593-1594), posledním dílu šestidílné Bible kralické. Některé bratrské iniciály nesou rafinovaně ukrytý monogram tvůrce Václava Elama a letopočet výroby, např. „WE 1594“ v Písních chval božských (Kralice 1594) nebo „WE 1601“ v samostatné reedici Nového zákona (Kralice 1601).

Štyrsův tisk Nového zákona (Mladá Boleslav 1525). Nový zákon (Mladá Boleslav, Jiřík Štyrsa 1525). Fol. b6a s iniciálou K(Nihy) a nápisovou páskou pro Kristův rodokmen. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DR IV 17.

Také jiné české a moravské tiskárny věnovaly výběru iniciál velkou pozornost, avšak zpravidla jen při práci na cizojazyčných publikacích, které směřovaly k vybranému domácímu publiku a především do zahraničí. Typickou ukázkou zde může být latinský „choralbuch“ Liber I. missarum Charlese Luythona (Praha 1609). Na stranách jsou notové záznamy pro čtyři hlasy, uvozené čtyřmi motivicky odlišnými verzálami o rozměrech 9 x 9 cm. Pražský tiskař Mikuláš Štraus ze Štrausenfeldu zde použil do té doby v Čechách nebývalé konturové stínované verzály většinou s náboženskými motivy v dvojrámečcích (vjezd Krista do Jeruzaléma, zpívající bratrstvo, král David apod.). Některé mají mluvící charakter (Agnus Dei na pozadí verzály ,A‘).

Baroko k další výtvarné kultivaci iniciál vesměs nepřispělo. Většinu komerčně zaměřených tiskáren to však nijak neomezilo, poněvadž setrvačně sloužil starší repertoár. Jako příklad této resuscitace uveďme alespoň Konáčovy nadprůměrně kvalitní iniciály s ptačími a rostlinnými motivy v akantových korpusech. Iniciály byly uvedeny nejprve do kancionálu Václava Miřínského Písně staré gruntovní a velmi utěšené (Praha 1522) a po několikerém putování se ocitly u nástupců Jana Schumanna st. 1596. Nové sady iniciál se v zahraničí odlévaly již sériově jako samostatně obchodovatelné zboží a tato masovost jim předurčila zcela spotřební charakter. K běžným klišé patřily zejména tučné nebo konturové, plasticky stínované a kaligrafickými choboty a úponky doplněné frakturové iniciály, které ve stupni misálu produkovala zejména frankfurtská Egenolffova-Lutherova písmolijna. Jednou z výjimek, která pod vlivem francouzského knižního umění pozitivně zasáhla florální ornamentiku, byl vzorník Nejw kunstliches Alphabet Theodora a Johanna Theodora de Bry (Frankfurt/M. 1595). Výjimečné jsou také Hollarovy mědirytové verzály zasazené do bukolických scén v textu Ogilbyho překladu The works of Publius Vergilius Maro (London 1654). Přibližně v téže době vycházejí krásné abecedy také z ryteckých dílen Lucase Kiliana, např. Newes ABC Büchlein (Augsburg 1627), nebo Joachima von Sandrarta, např. Iconologia Deorum oder Abbildung der Götter (Nürnberg 1680).

Iniciálu 18. století charakterizuje intenzivní stylově i teritoriálně diferencovaný vývoj. Francouzský raně rokokový knihtisk nejčastěji prezentoval architektonické motivy s neživotnými karyatidami (Bernard Picard) či vegetativní ornament s rohy hojnosti a maskarony (Jean Michel Papillon, který i pro tvorbu iniciál s bravurou vzkřísil dřevořez). Italští tvůrci (Giambattista Piazetta) se vrátili k topografickým motivům, které na pozadí iniciál uváděl již Gabriel Giolito de Ferrari okolo poloviny 16. století (antikizující chrámy a viadukty zasazené do krajinného panoramatu). Vedle tohoto repertoáru se však zejména v německy mluvících zemích produkovala i strnule působící pozdně barokní sériová písmena. Při jejich výzdobě došlo na levné a běžně dostupné typografické ozdůbky (otazník, vykřičník, paragraf, kolečko, kulatá závorka, hvězdička a křížek), které byly seskupeny tak, aby imitovaly arabesku. Na pozadí této všeobecné nepůvodnosti působí nečekaně živě dva druhy pozdně barokních abeced, užívaných od počátku 18. století moravskými tiskárnami. Není jisté, zda je Jan Adam Auinger opatřil v Rakousku, avšak s určitostí lze sledovat pozdější migraci mezi dílnami Františka Antonína Hirnleho, Ignáce Rosenburga, Františka Ignáce Sinapiho a Jana Františka Svobody. První sada velkých konturových verzál s nápadnými serify je na pozadí ozvláštněna stylizovanými květy, listy a rozvilinovými úponky a vyznačuje se uměřeností vlastního písma a vegetativních ornamentů, tvořených dřevořezem bílé linie. Druhá abeceda konturových trojrozměrných verzál zobrazuje stylizované krajinky s hradem, vycházejícím sluncem, zastřiženým keřem apod. Ačkoli i tato písmena, užívaná ovšem jen ve sbírkách latinských oslavných kázání, např. Enthronisticum parthenium (Olomouc 1733), zanechávají nadprůměrný dojem, pro cizinu byl tento typ iniciál běžnou výbavou většiny děl tištěných v národních jazycích. Mědiryt u nás ve větší míře užíval až během 18. století velký rodinný podnik Rosenmüllerů. Opět šlo o latinské nebo německé publikace, např. výtvarný topos mluvící iniciály ,S‘ ve slavnostním kázání Jana Václava Dvořáka z Boru Apollo olim Admeti regis tutela, … sive Artium liberalium, scientiarumque studium artis typographae beneficio (Praha 1740 s monogramem kreslíře IBG).

Iniciála během 18. století procházela obdobnou transformací jako viněta. Optické funkce zůstaly zachovány, avšak výtvarný náboj iniciály, tvořený z hlediska textu do té doby víceméně independentní ornamentikou, byl povýšen na zdrobnělou ilustraci pasáže, s níž akcentovaná litera bezprostředně souvisela (Hubert François Gravelot). Opačný vývojový trend, dozajista vyhovující ekonomicky méně zdatným tiskárnám, rušil dosavadní kompoziční jednotu litery a zadního plánu. Písmeno se odpoutalo od výtvarného doprovodu a obě složky, ač stály v bezprostřední blízkosti, fungovaly nezávisle. Majuskule vyznačovacího písma plula ve volném prostoru a vyměnitelné klišé rokajového či florálního ornamentu (taktéž bezpříznaková krajina, pastorální scéna, antická váza, sloup, náhrobek a ruina) bylo k její levé straně přiřazeno zcela mechanicky. Konvenční morfologii iniciály popřela také majuskulní písmena volně obklopená květinovými věnci. Náhražkou za pravoúhlé orámování se stal módní osmiúhelník (čtverec se zkosenými rohy). Giambattista Bodoni v 90. letech 18. století výtvarnou složku iniciály (respektive verzály) zavrhl úplně a soustředil se pouze na písmovou konstrukci vyznačovací antikvy a na její kresebný soulad s textovým písmem.


Lit.: ALKER, H.: Initialen mit Hilfe von Plattenstempeln in einer Antiphonarhandschrift. Gutenberg-Jahrbuch 1961, s. 24-25; BUTSCH, A. F.: Die Bücher-Ornamentik der Renaissance. Eine Auswahl stylvoller Titeleinfassungen, Initialen, Leisten, hervorragender italienischer, deutscher und französischer Officinen. Bd. 1 (Aus der Zeit der Frührenaissance), Bd. 2 (Die Buch-Ornamentik der Hoch- und Spätrenaissance). Leipzig-München 1878-1881; DEBES, D.: Das Figurenalphabet. Beiträge zur Geschichte des Buchwesens 3, 1968, s. 7-143; GOLLOB, H.: Die Basler Initialserien aus Frühdrucken. Baden-Baden-Strasbourg 1959; GOLLOB, H.: Die Initialserien aus Wiener Inkunabeln und Frühdrucken. Strassburg 1941; HORÁK, Fr.: Česká kniha v minulosti a její výzdoba. Praha 1948; JOHNSON, A. F.: Decorative initial letters. London 1931; KRISTELLER, P.: Die lombardische Graphik der Renaissance. Berlin 1913; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; KVASNIČKA, Ed.: Odkud přišel knihtisk do Čech? Časopis českých knihovníků 22, 1943, s. 54-60; MASSIN, R.: Buchstabenbilder und Bildalphabete. Ravensburg 1970; MUZIKA, Fr.: Krásné písmo ve vývoji latinky. Sv. 1-2. Praha 1963; SCHNEELI, G.-HEITZ, P. (edd.): Initialen von Hans Holbein. Strasbourg 1900; SCHREIBER, W. L.: Der Initialschmuck in den Druckwerken des 15. bis 18. Jahrhunderts. Zeitschrift für Bücherfreunde 5, 1901-1902, s. 209-221 a 302-312.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.