Invokace

Z Encyklopedie knihy

Invokace (z lat. invocatio = zvolání k Bohu či ke svatým, angl. a fr. invocation, něm. Invocation) reziduum starověké epigrafiky užívané v nejstarších tiskařských explicitech a během 17. a 18. století též jako poměrně běžný textový prvek titulní strany.

V explicitech kupříkladu čteme „Buď Bohu chvála“, „Deo sit gloria et gratiarum actio“, „Laus Deo“ či „Laus Deo & Deiparae Virgini Mariae“. K obvyklým typům vyjadřovaným na titulní straně počátečními písmeny nad anebo pod názvem díla patří D.D. (Domus Divina), D.O.M. (Deo Optimo Maximo), D.O.M.S. (Deo Optimo Maximo Sacrum), I.N.J. (Iesus Nazarenus [rex] Judaeorum nebo In Nomine Jesu), I.N.J.C. (In Nomine Jesu Christi), I.O.M. (Iovi Optimo Maximo), Q.D.B.V. (Quod Deus Bene Vertat), W.G.B.T.S. (Ve Jménu Božské Trojice Svaté). Na těchže místech titulní strany se otiskovala zvolání i nezkráceně, např. „Hosana alleluja“, „In nomine Domini nostri Jesu Christi“, „Iova Gubernante“, „Jesu Benedicente“ apod. Text této povahy nelze zaměňovat s devízou. Z hlediska informační hodnoty jsou invokace v podstatě bezcenné.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.