Jan Mantuán Fencl

Z Encyklopedie knihy

Jan Mantuán Fencl (vlastním jménem Fencl, Fentzl, též JM, Joan. Mant., Mantuan, Mantuanus, ca 1485-1544/45) plzeňský humanista, překladatel a první český samostatný nakladatel bez vazeb na vlastní knihtiskárnu. Roku 1499 byl s literárním jménem Mantuanus zapsán na lipské univerzitě, 1518 pobýval v Norimberku a od října 1519 až do konce života v rodné Plzni (počínaje 1520 je doložen jako dlouholetý člen plzeňské městské rady). Katolicky orientovaná literární a nakladatelská činnost se dle dnešních vědomostí vztahuje k letům 1518, 1520 a 1526-1533. Jejím východiskem byl vzdělavatelský program národního humanismu, který uváděla do života již dílna Mantuánova předchůdce Mikuláše Bakaláře.

Vydavatelské plány realizoval zprvu v obchodně a kulturně spřízněném Norimberku. Zde vyšlo první latinsko-české školní vydání gnómických textů Moralissimus Catho (Nürnberg 1518, dle signetu spolupůsobil Hans Pekk, zaměstnanec tiskárny Hieronyma Höltzela). Dále přichází první příručka modliteb a zpovědních formulí v latinsko-české řeči Enchiridion seu Manuale curatorum dans praedicandi modum (Nürnberg 1518), latinská Compactata (Nürnberg 1518), latinsko-česko-německá učebnice Jakoba Heinrichmanna Institutiones grammaticae (Nürnberg 1518, dle archivních pramenů tiskl Friedrich Peypus, jiné vydání z téhož roku doložené krakovským exemplářem tiskl Höltzel) a Honorius Augustodunensis Elucidarius dialogicus theologie tripartitus (Nürnberg 1518, jako tiskař podepsán Höltzel). V témže roce se objevuje první vydání prozaické satiry Frantovy práva (Nürnberg? 1518), na níž Mantuán Fencl spolupracoval patrně i autorsky. Vychází také druhé vydání zdravovědného naučení od Jana Černého. Předešle ho pod názvem Spis o nemocech morních (Litomyšl 1506) publikoval Pavel Olivetský. Norimberská edice, kterou Mantuán „na pospěch tlačiti kázal“, je však dnes známa pouze ve dvou exemplářích, jejichž počátek je defektní, takže název naučení se přebírá z explicitu jako Lékařství užitečné a výborné spravovánie proti nakaženému povětří (Nürnberg 1518). Mantuán je v explicitu podepsán numeronymem. K jeho norimberským aktivitám patří také Rozmlúvání neb Řeč dvou, kterak se člověk spravovati má (Nürnberg 1518, dle signetu spolupůsobil Hans Pekk) a konečně latinsko-česko-německá zpovědní příručka Johanna de Garlandia Poenitentiarius sive Poeniteas cito (Nürnberg 1518, tištěno snad u Höltzela, dnes nedochováno ani u nás, ani v Německu).

Vedle těchto děl Mantuán Fencl přeložil (?), doplnil a k vydání připravil první českou katolickou modlitební knihu Hortulus anime, Zahrádka dušie nábožnými modlitbami a pěknými figurami ozdobená (Nürnberg 1520), kterou až v době Mantuánova plzeňského pobytu vytiskl snad norimberský Johann Stuchs. V nedávné době popsala Hedvika Kuchařová nově nalezený fragment českého jednolistu Modlitba o ukrutném zámutku [!] Panny Marie, kterýž jest měla stojecí pod křížem (Nürnberg? 1518?). Jednolist, jehož sazba je pořízena s největší pravděpodobností Höltzelovou nediakritizovanou texturou, doprovází velký dřevořez Erharda Schöna s Kristem a Pannou Marií v ikonografických typech Ecce homo a Mater dolorosa. Je pravděpodobné, že na vydání tohoto jednolistu se podílel též Mantuán.

Jan Mantuán Fencl se v Plzni natrvalo usadil v říjnu 1519 a v polovině roku 1521 se koupí domu chystal k přestěhování také bývalý zaměstnanec Höltzelovy dílny Hans Pekk. Kdy se Pekk v Čechách skutečně naturalizoval, nevíme. Lze jen předpokládat, že otevření jeho plzeňské tiskárny souviselo jednak s úmrtím Mikuláše Bakaláře (před 1520) a jednak s definitivní odmlkou Höltzelovy norimberské živnosti po roce 1525. Nejstarší známý doklad Mantuánova a Pekkova partnerství na české půdě přichází roku 1526. Je to Spis obšírný, plně a dokonale vykládaje Otčenáš od Erasma Roterdamského (Plzeň 1526). U Pekka vyšla za Mantuánovy finanční (a možná i autorské) spoluúčasti ještě česká veršovaná Rada zhovadilých zvieřat a ptactva k člověku (Plzeň 1528). Není vyloučeno, že Pekkovým pomocníkem mohl být jinak neznámý Tomáš Bakalář, který po zaměstnavatelově smrti (1531) připravil Mantuánovým nákladem ještě ilustrovanou reedici Hortulu (Plzeň 1533).

Miloslav Šváb předpokládá, že Mantuán Fencl se realizoval též jako tiskař, a to u latinských Kompaktát 1518 a Heinrichmanovy gramatiky 1518 (ta byla vydána dvakrát, jednou prokazatelně Höltzelem a podruhé snad Peypusem). Přímé doklady však Šváb nenašel. Některé Mantuánem literárně připravené či nakladatelsky zajišťované tisky nesly nejstarší devízu v historii českého knihtisku. Písmena SMEA (též jako „Spes mea ex alto“ či „Naděje má z výsosti“, případně NMZV) lze číst ve spisku Jana Černého 1518, na Frantových právech 1518, Hortulu 1518 a jinde. Tutéž devízu užíval ještě 1540-1547 Moravan Jan st. Olivetský z Olivetu. Mantuánův heraldický signet se dvěma jeleními hlavami byl otištěn (společně s Pekkovou značkou) v anonymním Rozmlouvání 1518 a v přebásnění Katonových Distich 1518.


Lit.: BOHATCOVÁ, M.: Die Anfänge der typographischen Zusammenarbeit zwischen Nürnberg und Böhmen. Gutenberg-Jahrbuch 1976, s. 147-155; BOHATCOVÁ, M.: Knižní dřevořez v Čechách a na Moravě od 70. let 15. století do 1620. Dějiny českého výtvarného umění. Sv. II/1. Od počátků renesance do závěru baroka (věd. red. J. Dvorský). Praha 1989, s. 107-116; BOHATCOVÁ, M.: Norimberský a plzeňský tiskař Hans (Jan) Pekk. Časopis Národního muzea, ř. hist. 145/3-4, 1976, s. 207-227; HEJNIC, J.: Latinská škola v Plzni a její postavení v Čechách (13.-18. století). Rozpravy ČSAV, ř. spol. věd, seš. 2, roč. 89. Praha 1979; HŮLKA, V.: Opět nový Mantuan. Slovanská knihověda 5, 1938, s. 111-115; KOLÁR, J. (ed.): Frantova práva a jiné kratochvíle. Praha 1977; KOLÁŘOVÁ-CÍSAŘOVÁ, A.: Dvě neznámé edice Mantuana plzeňského. Ročenka československých knihtiskařů 17, 1934, s. 34-53; KUCHAŘOVÁ, H.: Zpráva o nálezu českého jednolistu. In: Sborník k 80. narozeninám Mirjam Bohatcové (red. A. Baďurová). Praha 1999, s. 203-212; MAGNUSZEWSKI, J.: Frantowe prawa w literaturze czeskiej i polskiej. Z polskich studiów slawistycznych 2, 1958, s. 37-62; OLDENBURG, M.: Hortulus animae [1494]-1523. Bibliographie und Illustration. Teil 1-2. Hamburg 1973; SPINA, Fr.: Tschechischer Buchdruck in Nürnberg am Anfang des 16. Jahrhunderts. Prager deutsche Studien 9, 1908, s. 29-51; ŠVÁB, M.: Jan Mantuán-Fencl jako typ českých tiskařů v 15. a 16. století. Vědecké informace ZK ČSAV, Suplement 1, 1970, s. 4-23; TICHÁ, Zd.: Poznámky o verši Fenclova překladu Katonových distich. Listy filologické 87, 1964, s. 95-102; TICHÁ, Zd.: Rada zhovadilých zvieřat a ptactva k člověku a její místo v české literatuře. Listy filologické 89, 1966, s. 403-413; VOLF, J.: Jan Mantuan Fencl. Příspěvek k dějinám českého knihtisku v Norimberce. Ročenka československých knihtiskařů 9, 1926, s. 44-58; ZÍBRT, Č.: Jan Mantuan Plzeňský tiskne v Norimberce r. 1518 Kompaktata. Plzeňsko 7, 1925, s. 41-44.

Lex.: Clavis typographorum librariorumque saeculi sedecimi. Index Aureliensis. Catalogus librorum sedecimo saeculo impressorum. Tertia pars. Vol. 3. Baden-Baden 1992, s. 400 (Mantuan); CHYBA 179 (Mantuan) = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; JIREČEK 2. 7 = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.; LEXIKON 1. 690 (Fencl). = LEXIKON české literatury. Osobnosti, díla, instituce (věd. red. Vladimír Forst). Sv. 1-4/I-II. Praha 1985-2008.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.