Jan Mikuláš Hampel: Porovnání verzí

Z Encyklopedie knihy

m (Nahrazení textu „== Literatura ==“ textem „“)
(Značka: editace z VisualEditoru)
 
Řádek 1: Řádek 1:
 
[[Soubor:513.jpg|náhled|322x322pixelů|Škrétova spolupráce na Tannerově Societas Jesu (Praha 1675). Tanner, Matěj: Societas Jesu usque ad sanguinis et vitae profusionem militans (Praha, Tiskárna jezuitská, fa. Jan Mikuláš Hampel 1675). Pag. 305 s vyobrazením mučednické smrti tří jezuitských misionářů v Japonsku 1622 (kreslíř Škréta signován iniciálami „C.S.d.“ vlevo pod legendou, rytec Melchior Küssel st. „M.K.f.“ vpravo). Antikvariát Meissner (Praha).]]
 
[[Soubor:513.jpg|náhled|322x322pixelů|Škrétova spolupráce na Tannerově Societas Jesu (Praha 1675). Tanner, Matěj: Societas Jesu usque ad sanguinis et vitae profusionem militans (Praha, Tiskárna jezuitská, fa. Jan Mikuláš Hampel 1675). Pag. 305 s vyobrazením mučednické smrti tří jezuitských misionářů v Japonsku 1622 (kreslíř Škréta signován iniciálami „C.S.d.“ vlevo pod legendou, rytec Melchior Küssel st. „M.K.f.“ vpravo). Antikvariát Meissner (Praha).]]
'''Jan Mikuláš Hampel''' (též Hampl, zemř. 1694) zakladatel tiskárny působící v [[Praha|Praze]] na přelomu 17. a 18. století. Zda pocházel z rodiny německého tiskaře a nakladatele Nikolase Hampela (1572-1652), nevíme. Tento Hampel pracoval 1605-1625 a 1647-1652 v Gießenu a mezi 1625-1645 vlastnil dílnu v Marburku, kterou převzal po zesnulém [[Christian Egenolff|Paulu Egenolffovi]]. Hampelův syn Josef Dietrich (nar. 1608) je doložen 1641-1650 a 1671-1673 v Marburku a 1650-1673 v Gießenu jako univerzitní tiskař („Hampelische Universitäts-Buchdruckerei“).
+
'''Jan Mikuláš Hampel''' (též Hampl, zemř. 1694) zakladatel tiskárny působící v [[Praha|Praze]] na přelomu 17. a 18. století. Zda pocházel z rodiny německého tiskaře a nakladatele Nikolase Hampela (1572-1652), nevíme. Tento Hampel pracoval 1605-1625 a 1647-1652 v Gießenu a mezi 1625-1645 vlastnil dílnu v Marburku, kterou převzal po zesnulém [[Christian Egenolff|Paulu Egenolffovi]]. Hampelův syn Josef Dietrich (nar. 1608) je doložen 1641-1650 a 1671-1673 v Marburku a 1650-1673 v Gießenu jako univerzitní tiskař („Hampelische Universitäts-Buchdruckerei“).[[Soubor:072.jpg|vlevo|náhled|321x321pixelů|Frontispis fratera Carola pro Sannigovu Scholu (Praha 1687–1688). Sannig, Bernard: Schola controversistica seu Controversiae universae (Praha, Jan Mikuláš Hampel 1687–1688). Frontispis (Svatá Trojice a apoštolové osvěcují papeže Jana XIV. a církevní Otce, např. sv. Bernarda a sv. Jeronýma, pod nimi poražení jinověrci). Signováno vlevo dole „fr. Carolus sc:“. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BJ V 22.]]Jan Mikuláš vykonával nejprve funkci [[Faktor|faktora]] [[Jezuitská tiskárna – Praha|Tiskárny jezuitské]] (přinejmenším v letech 1673?-1677). Jako samostatný tiskař je doložen 1684-1694 na Novém Městě pražském. Věnoval se především výrobě nábožensky výchovných knih a latinských teologických a juristických pojednání. Jeho produkce, v níž nešetřil [[Dřevořez|dřevořezovým]] knižním [[Dekor|dekorem]], má nadprůměrnou úroveň. Kmenovými autory dílny byl právník Jan Kryštof Schambogen, jehož učebnici ''Ars longa, vita brevis seu Centum quaestiones juris ''(Praha 1684) lze považovat za Hamplovu prvotinu, a františkán Bernard Sannig. Sannigovo ''Rituale franciscanum ''(Praha 1688) patří k nejlépe vysázeným a obchodně úspěšným publikacím (u Hamplů přetištěno ještě 1693 a 1706). Objednávkami [[Frontispis|frontispisů]] se Hampel obracel většinou na [[Jan Adriaen Gerhardt de Groos|Gerhardta de Groose]] a [[Baltasar van Westerhout|Baltasara van Westerhouta]].
 
 
Jan Mikuláš vykonával nejprve funkci [[Faktor|faktora]] [[Jezuitská tiskárna – Praha|Tiskárny jezuitské]] (přinejmenším v letech 1673?-1677). Jako samostatný tiskař je doložen 1684-1694 na Novém Městě pražském. Věnoval se především výrobě nábožensky výchovných knih a latinských teologických a juristických pojednání. Jeho produkce, v níž nešetřil [[Dřevořez|dřevořezovým]] knižním [[Dekor|dekorem]], má nadprůměrnou úroveň. Kmenovými autory dílny byl právník Jan Kryštof Schambogen, jehož učebnici ''Ars longa, vita brevis seu Centum quaestiones juris ''(Praha 1684) lze považovat za Hamplovu prvotinu, a františkán Bernard Sannig. Sannigovo ''Rituale franciscanum ''(Praha 1688) patří k nejlépe vysázeným a obchodně úspěšným publikacím (u Hamplů přetištěno ještě 1693 a 1706). Objednávkami [[Frontispis|frontispisů]] se Hampel obracel většinou na [[Jan Adriaen Gerhardt de Groos|Gerhardta de Groose]] a [[Baltasar van Westerhout|Baltasara van Westerhouta]].
 
[[Soubor:072.jpg|vlevo|náhled|321x321pixelů|Frontispis fratera Carola pro Sannigovu Scholu (Praha 1687–1688). Sannig, Bernard: Schola controversistica seu Controversiae universae (Praha, Jan Mikuláš Hampel 1687–1688). Frontispis (Svatá Trojice a apoštolové osvěcují papeže Jana XIV. a církevní Otce, např. sv. Bernarda a sv. Jeronýma, pod nimi poražení jinověrci). Signováno vlevo dole „fr. Carolus sc:“. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BJ V 22.]]
 
 
Po Hamplově smrti tiskárna nezanikla, ale 1695-1713 pracovala pod označením „typis Hampelianis“ („in der Hampelischen Druckerey“ nebo „v Hamplový impresí“) a paralelně během 1706-1710 také s [[Impresum|impresem]] vdovy '''Anny Voršily Hampelové''' (též Ursula H., zemř. 1711). Provoz řídili najmutí faktoři, totiž Jan Mattis (1695-1701) a Jan Jiří Hoffaecker (s přestávkami 1701-1713). Tou dobou Hamplovi dědicové připravili mimo jiné trojsvazkový [[slovník]] [[Daniel Wussin|Kašpara Zachariáše Wussina]] ''Dictionarium von dreyen Sprachen, teutsch, lateinisch und böhmisch ''(Praha 1700-1706?). V úvodu každého svazku je zařazen anonymní frontispis personifikující České království sedící ženskou postavou s trofejemi. Chloubou dědiců i celého domácího řemesla počátku 18. století byly dvě česko-německé příručky o účetnictví Karla Jakuba Ferdinanda Tůmy, totiž ''Kniha generál-hlavní všeobecně potřebného zrna obilí placení'' (Praha 1706) a ''Kniha počet-hlavní interesní ''(Praha 1706). Oba svazky obsahovaly na 2.700 stran hladkého textu prokládaného obtížnou tabelární [[Sazba|sazbou]]. Po smrti Anny Voršily Hamplové živnost držela v chodu krátce (1713) ještě '''Anna Zuzana Hampelová''', snad dcera. Má se zato, že tiskárnu prodala [[Karel Jan Hraba|Karlu Janu Hrabovi]].
 
Po Hamplově smrti tiskárna nezanikla, ale 1695-1713 pracovala pod označením „typis Hampelianis“ („in der Hampelischen Druckerey“ nebo „v Hamplový impresí“) a paralelně během 1706-1710 také s [[Impresum|impresem]] vdovy '''Anny Voršily Hampelové''' (též Ursula H., zemř. 1711). Provoz řídili najmutí faktoři, totiž Jan Mattis (1695-1701) a Jan Jiří Hoffaecker (s přestávkami 1701-1713). Tou dobou Hamplovi dědicové připravili mimo jiné trojsvazkový [[slovník]] [[Daniel Wussin|Kašpara Zachariáše Wussina]] ''Dictionarium von dreyen Sprachen, teutsch, lateinisch und böhmisch ''(Praha 1700-1706?). V úvodu každého svazku je zařazen anonymní frontispis personifikující České království sedící ženskou postavou s trofejemi. Chloubou dědiců i celého domácího řemesla počátku 18. století byly dvě česko-německé příručky o účetnictví Karla Jakuba Ferdinanda Tůmy, totiž ''Kniha generál-hlavní všeobecně potřebného zrna obilí placení'' (Praha 1706) a ''Kniha počet-hlavní interesní ''(Praha 1706). Oba svazky obsahovaly na 2.700 stran hladkého textu prokládaného obtížnou tabelární [[Sazba|sazbou]]. Po smrti Anny Voršily Hamplové živnost držela v chodu krátce (1713) ještě '''Anna Zuzana Hampelová''', snad dcera. Má se zato, že tiskárnu prodala [[Karel Jan Hraba|Karlu Janu Hrabovi]].
 
<br clear="all">
 
<br clear="all">

Aktuální verze z 15. 8. 2019, 13:37

Škrétova spolupráce na Tannerově Societas Jesu (Praha 1675). Tanner, Matěj: Societas Jesu usque ad sanguinis et vitae profusionem militans (Praha, Tiskárna jezuitská, fa. Jan Mikuláš Hampel 1675). Pag. 305 s vyobrazením mučednické smrti tří jezuitských misionářů v Japonsku 1622 (kreslíř Škréta signován iniciálami „C.S.d.“ vlevo pod legendou, rytec Melchior Küssel st. „M.K.f.“ vpravo). Antikvariát Meissner (Praha).
Jan Mikuláš Hampel (též Hampl, zemř. 1694) zakladatel tiskárny působící v Praze na přelomu 17. a 18. století. Zda pocházel z rodiny německého tiskaře a nakladatele Nikolase Hampela (1572-1652), nevíme. Tento Hampel pracoval 1605-1625 a 1647-1652 v Gießenu a mezi 1625-1645 vlastnil dílnu v Marburku, kterou převzal po zesnulém Paulu Egenolffovi. Hampelův syn Josef Dietrich (nar. 1608) je doložen 1641-1650 a 1671-1673 v Marburku a 1650-1673 v Gießenu jako univerzitní tiskař („Hampelische Universitäts-Buchdruckerei“).
Frontispis fratera Carola pro Sannigovu Scholu (Praha 1687–1688). Sannig, Bernard: Schola controversistica seu Controversiae universae (Praha, Jan Mikuláš Hampel 1687–1688). Frontispis (Svatá Trojice a apoštolové osvěcují papeže Jana XIV. a církevní Otce, např. sv. Bernarda a sv. Jeronýma, pod nimi poražení jinověrci). Signováno vlevo dole „fr. Carolus sc:“. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BJ V 22.
Jan Mikuláš vykonával nejprve funkci faktora Tiskárny jezuitské (přinejmenším v letech 1673?-1677). Jako samostatný tiskař je doložen 1684-1694 na Novém Městě pražském. Věnoval se především výrobě nábožensky výchovných knih a latinských teologických a juristických pojednání. Jeho produkce, v níž nešetřil dřevořezovým knižním dekorem, má nadprůměrnou úroveň. Kmenovými autory dílny byl právník Jan Kryštof Schambogen, jehož učebnici Ars longa, vita brevis seu Centum quaestiones juris (Praha 1684) lze považovat za Hamplovu prvotinu, a františkán Bernard Sannig. Sannigovo Rituale franciscanum (Praha 1688) patří k nejlépe vysázeným a obchodně úspěšným publikacím (u Hamplů přetištěno ještě 1693 a 1706). Objednávkami frontispisů se Hampel obracel většinou na Gerhardta de Groose a Baltasara van Westerhouta.

Po Hamplově smrti tiskárna nezanikla, ale 1695-1713 pracovala pod označením „typis Hampelianis“ („in der Hampelischen Druckerey“ nebo „v Hamplový impresí“) a paralelně během 1706-1710 také s impresem vdovy Anny Voršily Hampelové (též Ursula H., zemř. 1711). Provoz řídili najmutí faktoři, totiž Jan Mattis (1695-1701) a Jan Jiří Hoffaecker (s přestávkami 1701-1713). Tou dobou Hamplovi dědicové připravili mimo jiné trojsvazkový slovník Kašpara Zachariáše Wussina Dictionarium von dreyen Sprachen, teutsch, lateinisch und böhmisch (Praha 1700-1706?). V úvodu každého svazku je zařazen anonymní frontispis personifikující České království sedící ženskou postavou s trofejemi. Chloubou dědiců i celého domácího řemesla počátku 18. století byly dvě česko-německé příručky o účetnictví Karla Jakuba Ferdinanda Tůmy, totiž Kniha generál-hlavní všeobecně potřebného zrna obilí placení (Praha 1706) a Kniha počet-hlavní interesní (Praha 1706). Oba svazky obsahovaly na 2.700 stran hladkého textu prokládaného obtížnou tabelární sazbou. Po smrti Anny Voršily Hamplové živnost držela v chodu krátce (1713) ještě Anna Zuzana Hampelová, snad dcera. Má se zato, že tiskárnu prodala Karlu Janu Hrabovi.


Lex.: BENZING (Buchdrucker) 154-156 a 326 (Hampelovi v Německu); CHYBA 108-109 (Hampelovi v Praze); JIREČEK 1. 223 = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.; PAISEY (1989) 168 (Hampelovi v Německu).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.