Jan Willenberg: Porovnání verzí

Z Encyklopedie knihy

m (Nahrazení textu „== Literatura ==“ textem „“)
(Značka: editace z VisualEditoru)
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
[[Soubor:352.jpg|náhled|305x305pixelů|Willenbergova ilustrace premonstrátského breviáře (Louka/Z. 1597). Breviarium juxta ritum candidissimi ordinis praemonstratensis (Louka/Z., Tiskárna premonstrátská 1597). Rub titulního list s erbem opata Sebastiana von Badena a vedutou louckého kláštera. Dřevořez signován spojitými písmeny JW (Jan Willenberg) vpravo dole pod erbem. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. ACh III 17.]]
 
 
'''Jan Willenberg''' (též JW, W, Willenberger, 1571-1613) doposud nedoceněný český kreslíř a [[ilustrátor|ilustrátor]]. Proslul žánrovou všestranností, značnou řemeslnou zkušeností i citem, s nímž zpracovával ornamentální, figurální a topografické kompozice. Ačkoli v jeho době byl už zcela běžný [[mědiryt|mědiryt]], Willenberg se soustředil výhradně do sféry [[Dřevořez|dřevořezu]].
 
'''Jan Willenberg''' (též JW, W, Willenberger, 1571-1613) doposud nedoceněný český kreslíř a [[ilustrátor|ilustrátor]]. Proslul žánrovou všestranností, značnou řemeslnou zkušeností i citem, s nímž zpracovával ornamentální, figurální a topografické kompozice. Ačkoli v jeho době byl už zcela běžný [[mědiryt|mědiryt]], Willenberg se soustředil výhradně do sféry [[Dřevořez|dřevořezu]].
  
Pocházel z okolí Vratislavi. Dětství prožil v Přerově a na [[Morava|Moravě]] se také uchytil jako začínající umělec. Je dokonce pravděpodobné, že už zkraje 90. let 16. století vytvořil [[Leonhard Milichthaler|Milichthalerovým]] dědicům šest nesignovaných [[Veduta|vedut]] moravských měst a přebohatý cyklus [[Portrét|portrétů]] pro dílo svého krajana Bartoloměje Paprockého z Hlohol ''Zrcadlo slavného Margkrabství moravského'' (Olomouc 1593). Později se [[Štoček|štočky]] dostaly k [[Daniel Sedlčanský nejst.|Danielovi Sedlčanskému nejst.]] Ten z nich nechal odstranit městské znaky a pak jimi doplnil Paprockého ''Ogród królewski, w ktorem o pocżatku cesárżow rżymskich, … naidżiess ''(Praha 1599). Dřívější Jihlavu tak vydával za Gdaňsko, původní Opava měla zobrazit Chelmno, Znojmo Toruň apod.
+
Pocházel z okolí Vratislavi. Dětství prožil v Přerově a na [[Morava|Moravě]] se také uchytil jako začínající umělec. Je dokonce pravděpodobné, že už zkraje 90. let 16. století vytvořil [[Leonhard Milichthaler|Milichthalerovým]] dědicům šest nesignovaných [[Veduta|vedut]] moravských měst a přebohatý cyklus [[Portrét|portrétů]] pro dílo svého krajana Bartoloměje Paprockého z Hlohol ''Zrcadlo slavného Margkrabství moravského'' (Olomouc 1593). Později se [[Štoček|štočky]] dostaly k [[Daniel Sedlčanský nejst.|Danielovi Sedlčanskému nejst.]] Ten z nich nechal odstranit městské znaky a pak jimi doplnil Paprockého ''Ogród królewski, w ktorem o pocżatku cesárżow rżymskich, … naidżiess ''(Praha 1599). Dřívější Jihlavu tak vydával za Gdaňsko, původní Opava měla zobrazit Chelmno, Znojmo Toruň apod.<gallery>
[[Soubor:353.jpg|vlevo|náhled|288x288pixelů|Willenbergova bordura Schererových spisů (Louka/Z. 1599). Scherer, Georg: Erster (Ander) Theil aller Schrifften, Bücher unnd Tractätlein (Louka/Z., Tiskárna premonstrátská 1599–1600). Díl první (1599), titulní strana s figurální bordurou (apoštolové Pavel a Petr, dole Víra se spoutanými Hříchy). Nesignováno. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. FQ II 53. ]]
+
Soubor:352.jpg|Willenbergova ilustrace premonstrátského breviáře (Louka/Z. 1597). Breviarium juxta ritum candidissimi ordinis praemonstratensis (Louka/Z., Tiskárna premonstrátská 1597). Rub titulního list s erbem opata Sebastiana von Badena a vedutou louckého kláštera. Dřevořez signován spojitými písmeny JW (Jan Willenberg) vpravo dole pod erbem. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. ACh III 17.
Patrnější stopu zanechal Willenberg na Moravě až 1595-1600, kdy byl zaměstnancem loucké [[Premonstrátská tiskárna – Louka u Znojma|Tiskárny premonstrátské]]. Ta vydala nejméně šest Willenbergem ilustrovaných děl. Dřevořezy jsou opatřeny spojitým [[Monogram|monogramem]] „JW“: Sebastian II. von Baden ''Agendarium sive Ordo rituum et ceremoniarum ... cand. Praemonst. Ord. ''(Louka/Z. 1595, obláčka sv. Norberta, opatův [[Erb a znak|erb]] a sv. Václav s miniaturní vedutou louckého kostela), Sebastian II. von Baden ''Geistliche Kriegszrüstung wider den gemeinen blutdurstigen Tyrannen … den Türken ''(Louka/Z. 1595, dřevořez s rytířem před Vídní), ''Breviarium juxta ritum candidisimi Ordinis praemonstratensis ''(Louka/Z. 1597, řádové reálie a cyklus světců a novozákonních obrazů), ''Artikule sněmovní ''(Louka/Z. 1600, dřevořez Moravského znaku s nápisem „Insignia Marchionatus Moraviae“, později přetiskován v [[Brno|Brně]] [[Bartoloměj Albrecht Forman|Bartolomějem Albrechtem Formanem]] a v Olomouci [[Pavel Schramm|Pavlem Schrammem]] a [[Mikuláš Hradecký z Kružnova|Mikulášem Hradeckým z Kružnova]] přinejmenším ještě 1628), Georg Scherer ''Postill … uber die sontäglichen Euangelia durch das gantze Jahr ''(Louka/Z. 1603 a 1605, dřevořezy náboženského rázu) a Sigismundus Kohel ''Praemonstratensis ordinis nonnullorum patrum vitae ''(Louka/Z. 1608, jedna ze dvou [[Ilustrace (17. stol.)|ilustrací]] signována pouze „W“). Skoro na konci Schererovy [[Postila|Postily]] byla otištěna velmi zajímavá Willenbergem signovaná [[viněta|viněta]]. Okolo stojícího sv. Václava a jeho heraldické iniciály jsou tu vypodobeny všechny důležité typografické profese: zleva doprava [[sazeč|sazeč]] s písmeny BF (Bartoloměj Albrecht Forman?), [[ballenmeister|ballenmeister]] a [[tiskař|tiskař]] u lisu (PG), [[Písmolijectví|písmolijec]] (GK) a [[dřevořezáč|dřevořezáč]] (zřejmě Willenbergův autoportrét). Z připojených iniciál řemeslníků je více než pravděpodobné, že výjevy, kompozičně těžící z [[Jost Amman|Ammanova]] Beschreibung aller Stände (1568), mají dokumentární ráz a že se pojí přímo k loucké Tiskárně premonstrátské. Bezesporu jde o nejstarší a dosud neznámé původní obrazové svědectví z dějin domácího [[Knihtisk|knihtisku]].
+
Soubor:353.jpg|Willenbergova bordura Schererových spisů (Louka/Z. 1599). Scherer, Georg: Erster (Ander) Theil aller Schrifften, Bücher unnd Tractätlein (Louka/Z., Tiskárna premonstrátská 1599–1600). Díl první (1599), titulní strana s figurální bordurou (apoštolové Pavel a Petr, dole Víra se spoutanými Hříchy). Nesignováno. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. FQ II 53.
<br clear="all">
+
</gallery>Patrnější stopu zanechal Willenberg na Moravě až 1595-1600, kdy byl zaměstnancem loucké [[Premonstrátská tiskárna – Louka u Znojma|Tiskárny premonstrátské]]. Ta vydala nejméně šest Willenbergem ilustrovaných děl. Dřevořezy jsou opatřeny spojitým [[Monogram|monogramem]] „JW“: Sebastian II. von Baden ''Agendarium sive Ordo rituum et ceremoniarum ... cand. Praemonst. Ord. ''(Louka/Z. 1595, obláčka sv. Norberta, opatův [[Erb a znak|erb]] a sv. Václav s miniaturní vedutou louckého kostela), Sebastian II. von Baden ''Geistliche Kriegszrüstung wider den gemeinen blutdurstigen Tyrannen … den Türken ''(Louka/Z. 1595, dřevořez s rytířem před Vídní), ''Breviarium juxta ritum candidisimi Ordinis praemonstratensis ''(Louka/Z. 1597, řádové reálie a cyklus světců a novozákonních obrazů), ''Artikule sněmovní ''(Louka/Z. 1600, dřevořez Moravského znaku s nápisem „Insignia Marchionatus Moraviae“, později přetiskován v [[Brno|Brně]] [[Bartoloměj Albrecht Forman|Bartolomějem Albrechtem Formanem]] a v Olomouci [[Pavel Schramm|Pavlem Schrammem]] a [[Mikuláš Hradecký z Kružnova|Mikulášem Hradeckým z Kružnova]] přinejmenším ještě 1628), Georg Scherer ''Postill … uber die sontäglichen Euangelia durch das gantze Jahr ''(Louka/Z. 1603 a 1605, dřevořezy náboženského rázu) a Sigismundus Kohel ''Praemonstratensis ordinis nonnullorum patrum vitae ''(Louka/Z. 1608, jedna ze dvou [[Ilustrace (17. stol.)|ilustrací]] signována pouze „W“). Skoro na konci Schererovy [[Postila|Postily]] byla otištěna velmi zajímavá Willenbergem signovaná [[viněta]]. Okolo stojícího sv. Václava a jeho heraldické iniciály jsou tu vypodobeny všechny důležité typografické profese: zleva doprava [[sazeč]] s písmeny BF (Bartoloměj Albrecht Forman?), [[ballenmeister]] a [[tiskař]] u lisu (PG), [[Písmolijectví|písmolijec]] (GK) a [[dřevořezáč]] (zřejmě Willenbergův autoportrét). Z připojených iniciál řemeslníků je více než pravděpodobné, že výjevy, kompozičně těžící z [[Jost Amman|Ammanova]] Beschreibung aller Stände (1568), mají dokumentární ráz a že se pojí přímo k loucké Tiskárně premonstrátské. Bezesporu jde o nejstarší a dosud neznámé původní obrazové svědectví z dějin domácího [[Český knihtisk v Čechách a na Moravě|knihtisku]].
 
<gallery>
 
<gallery>
 
Soubor:556 a.jpg|Willenbergova viněta z Tiskárny premonstrátské (Louka/Z. 1603). Scherer, Georg: Postill … uber die sontäglichen Euangelia durch das gantze Jahr (Louka/D., Tiskárna premonstrátská 1603). Čtyři detaily závěrečné dřevořezové viněty na fol. 676b se zaměstnanci loucké Tiskárny (zleva napravo sazeč, tiskař, písmolijec a ilustrátor). Dole celek viněty (kompozice se sv. Václavem a korunovanou orlicí, vyrůstající ze světcovy iniciály W, je pod spodními zavilinami vlevo datována 1599 a vpravo opatřena Willenbergovým monogramem JW). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BO I 17.
 
Soubor:556 a.jpg|Willenbergova viněta z Tiskárny premonstrátské (Louka/Z. 1603). Scherer, Georg: Postill … uber die sontäglichen Euangelia durch das gantze Jahr (Louka/D., Tiskárna premonstrátská 1603). Čtyři detaily závěrečné dřevořezové viněty na fol. 676b se zaměstnanci loucké Tiskárny (zleva napravo sazeč, tiskař, písmolijec a ilustrátor). Dole celek viněty (kompozice se sv. Václavem a korunovanou orlicí, vyrůstající ze světcovy iniciály W, je pod spodními zavilinami vlevo datována 1599 a vpravo opatřena Willenbergovým monogramem JW). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BO I 17.
Řádek 13: Řádek 12:
 
Soubor:556 e.jpg|Willenbergova viněta z Tiskárny premonstrátské (Louka/Z. 1603). Scherer, Georg: Postill … uber die sontäglichen Euangelia durch das gantze Jahr (Louka/D., Tiskárna premonstrátská 1603). Čtyři detaily závěrečné dřevořezové viněty na fol. 676b se zaměstnanci loucké Tiskárny (zleva napravo sazeč, tiskař, písmolijec a ilustrátor). Dole celek viněty (kompozice se sv. Václavem a korunovanou orlicí, vyrůstající ze světcovy iniciály W, je pod spodními zavilinami vlevo datována 1599 a vpravo opatřena Willenbergovým monogramem JW). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BO I 17.
 
Soubor:556 e.jpg|Willenbergova viněta z Tiskárny premonstrátské (Louka/Z. 1603). Scherer, Georg: Postill … uber die sontäglichen Euangelia durch das gantze Jahr (Louka/D., Tiskárna premonstrátská 1603). Čtyři detaily závěrečné dřevořezové viněty na fol. 676b se zaměstnanci loucké Tiskárny (zleva napravo sazeč, tiskař, písmolijec a ilustrátor). Dole celek viněty (kompozice se sv. Václavem a korunovanou orlicí, vyrůstající ze světcovy iniciály W, je pod spodními zavilinami vlevo datována 1599 a vpravo opatřena Willenbergovým monogramem JW). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BO I 17.
 
</gallery>
 
</gallery>
[[Soubor:609 a.jpg|náhled|300x300pixelů|Sedlčany na Willenbergově skice (1602?) a na dřevořezu pro Paprockého Diadochos (Praha 1602). Kresba na fol. 19r Willenbergova skicáře je datována 17. III. (1602?). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DT I 30. Zjednodušený dřevořez byl zařazen na pag. 202 do Paprocký z Hlohol, Bartoloměj: Diadochos, id est Successio jinák Posloupnost knížat a králův českých (Praha, Jan Schumann–dědici 1602). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AO II 36.]]
+
Do [[Praha|Prahy]] přesídlil Willenberg roku 1600. Jeho činnost v [[Čechy|Čechách]] bývá většinou připomínána dnes už neúplně zachovaným skicářem [[Topografie|topografických]] motivů pořízených roku 1602. Zde zachycené veduty českých měst, mimochodem zcela bez stafáží, posloužily v podobě patnácti dřevořezů jako doprovod Paprockého knihy ''Diadochos, id est Successio jinák Posloupnost knížat a králův českých ''(Praha 1602). Dřevořezy jsou oproti přípravným kresbám zjednodušené a mají spíše asociativní nežli dokumentární charakter. Dědicové [[Jan Schumann st.|Jana Schumanna]] tiskli Diadochos ovšem již od roku 1598, a Willenberg se jeho výroby účastnil tedy až těsně před dokončením. S tiskárnou však udržoval kontakty i v budoucnosti. Reálnými motivy českých měst a hradů jsou doplněny také drobné alegorie městského a venkovského života řezané pro Stehlíkův ''Kalendář nový s pranostikou hvězdářskou … k létu Páně 1604'' (Praha? 1603?). Alegorií je tak jako měsíců celkem dvanáct (duben = Kunětická hora, květen = Vyšehrad s Podolím, červen jako jediný s monogramem „JW“ = Žatec atd.). Ačkoli Cyril Straka upozornil už roku 1913 na další vedutu, unikátně zachovanou ve fondu Strahovské knihovny, tato Willenbergova práce až do přítomné doby žel zapadla (Markéta Lazarová 2002). Je to pohled na Malou Stranu a Hradčany od jihu. Dřevořez opatřený [[Legenda|legendou]], [[Chronogram|chronogramem]] 1610 a plnou [[Signatura|signaturou]] tvůrce tvořil obrazovou součást [[Jednolist|jednolistu]], z něhož byl tiskařem [[Jiří Hanuš Lanškrounský z Kronenfeldu|Jiřím Hanušem Lanškrounským]] roku 1611 vystřižen.<gallery>
[[Soubor:609 b.jpg|náhled|300x300pixelů|Sedlčany na Willenbergově skice (1602?) a na dřevořezu pro Paprockého Diadochos (Praha 1602). Kresba na fol. 19r Willenbergova skicáře je datována 17. III. (1602?). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DT I 30. Zjednodušený dřevořez byl zařazen na pag. 202 do Paprocký z Hlohol, Bartoloměj: Diadochos, id est Successio jinák Posloupnost knížat a králův českých (Praha, Jan Schumann–dědici 1602). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AO II 36.]]
+
Soubor:609 a.jpg|Sedlčany na Willenbergově skice (1602?) a na dřevořezu pro Paprockého Diadochos (Praha 1602). Kresba na fol. 19r Willenbergova skicáře je datována 17. III. (1602?). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DT I 30. Zjednodušený dřevořez byl zařazen na pag. 202 do Paprocký z Hlohol, Bartoloměj: Diadochos, id est Successio jinák Posloupnost knížat a králův českých (Praha, Jan Schumann–dědici 1602). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AO II 36.
Do [[Praha|Prahy]] přesídlil Willenberg roku 1600. Jeho činnost v [[Čechy|Čechách]] bývá většinou připomínána dnes už neúplně zachovaným skicářem [[Topografie|topografických]] motivů pořízených roku 1602. Zde zachycené veduty českých měst, mimochodem zcela bez stafáží, posloužily v podobě patnácti dřevořezů jako doprovod Paprockého knihy ''Diadochos, id est Successio jinák Posloupnost knížat a králův českých ''(Praha 1602). Dřevořezy jsou oproti přípravným kresbám zjednodušené a mají spíše asociativní nežli dokumentární charakter. Dědicové [[Jan Schumann st.|Jana Schumanna]] tiskli Diadochos ovšem již od roku 1598, a Willenberg se jeho výroby účastnil tedy až těsně před dokončením. S tiskárnou však udržoval kontakty i v budoucnosti. Reálnými motivy českých měst a hradů jsou doplněny také drobné alegorie městského a venkovského života řezané pro Stehlíkův ''Kalendář nový s pranostikou hvězdářskou … k létu Páně 1604'' (Praha? 1603?). Alegorií je tak jako měsíců celkem dvanáct (duben = Kunětická hora, květen = Vyšehrad s Podolím, červen jako jediný s monogramem „JW“ = Žatec atd.). Ačkoli Cyril Straka upozornil už roku 1913 na další vedutu, unikátně zachovanou ve fondu Strahovské knihovny, tato Willenbergova práce až do přítomné doby žel zapadla (Markéta Lazarová 2002). Je to pohled na Malou Stranu a Hradčany od jihu. Dřevořez opatřený [[Legenda|legendou]], [[Chronogram|chronogramem]] 1610 a plnou [[Signatura|signaturou]] tvůrce tvořil obrazovou součást [[Jednolist|jednolistu]], z něhož byl tiskařem [[Jiří Hanuš Lanškrounský z Kronenfeldu|Jiřím Hanušem Lanškrounským]] roku 1611 vystřižen.
+
Soubor:609 b.jpg|Sedlčany na Willenbergově skice (1602?) a na dřevořezu pro Paprockého Diadochos (Praha 1602). Kresba na fol. 19r Willenbergova skicáře je datována 17. III. (1602?). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DT I 30. Zjednodušený dřevořez byl zařazen na pag. 202 do Paprocký z Hlohol, Bartoloměj: Diadochos, id est Successio jinák Posloupnost knížat a králův českých (Praha, Jan Schumann–dědici 1602). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AO II 36.
[[Soubor:003.jpg|vlevo|náhled|270x270pixelů|Willenbergova ilustrace v Harantově Putování (Praha 1608). Harant z Polžic a Bezdružic, Kryštof: Putování aneb Cesta z Království českého do města Benátek, odtud po moři do Země svaté, Země judské a dále do Egypta a velikého města Kairu (Praha, Samuel Adam z Veleslavína 1608). Pag. 59 s nesignovaným dřevořezem zámořské lodě (pravděpodobným řezáčem štočku je Jan Willenberg). Antikvariát Meissner (Praha).]]
+
</gallery>[[Soubor:003.jpg|náhled|270x270pixelů|Willenbergova ilustrace v Harantově Putování (Praha 1608). Harant z Polžic a Bezdružic, Kryštof: Putování aneb Cesta z Království českého do města Benátek, odtud po moři do Země svaté, Země judské a dále do Egypta a velikého města Kairu (Praha, Samuel Adam z Veleslavína 1608). Pag. 59 s nesignovaným dřevořezem zámořské lodě (pravděpodobným řezáčem štočku je Jan Willenberg). Antikvariát Meissner (Praha).|vlevo]]
 
Další doklad topograficky orientované Willenbergovy tvorby poskytuje Harantovo ''Putování aneb Cesta z Království českého do města Benátek, odtud po moři do Země svaté, Země judské a dále do Egypta a velikého města Kairu'' (Praha 1608). Pro tento [[cestopis|cestopis]] připravil dle Harantových kreseb či nápovědí 47 textových dřevořezů, které předvádějí soudobé kostýmy, architekturu, flóru a faunu. Willenbergovi lze patrně připsat též celostrannou [[Mapa|mapu]] Středozemního moře a dva pohledy na Jeruzalém, Kairo, Alexandrii a horu Sinai, ačkoli umělcova značka „JW 1607“ se na těchto ilustracích nenalézá. Téhož roku jako Harantovo Putování vyšel Willenbergův obrazový jednolist vojenského ležení ''Feldleger des durchleüchtigsten Fürsten und Hern Hern Matthya, … ein Meil von Prag, … wie es aigentlich zusehn gewesen ist ''(Praha 1608). Roku 1608 je archivním materiálem doložen Willenbergův pobyt v domě Alžběty, vdovy po pražském tiskaři [[Jiří Černý z Černého Mostu|Jiřím Černém z Černého Mostu]]. Naskýtá se otázka, zda ilustrátorem děl, která touto dobou z pozůstalé tiskárny vyšla, není právě Willenberg, např. Filip Leuconeus'' Sedmerý způsob zpívání litanie, to jest Suplikací ku Pánu Bohu ''(Praha 1608).
 
Další doklad topograficky orientované Willenbergovy tvorby poskytuje Harantovo ''Putování aneb Cesta z Království českého do města Benátek, odtud po moři do Země svaté, Země judské a dále do Egypta a velikého města Kairu'' (Praha 1608). Pro tento [[cestopis|cestopis]] připravil dle Harantových kreseb či nápovědí 47 textových dřevořezů, které předvádějí soudobé kostýmy, architekturu, flóru a faunu. Willenbergovi lze patrně připsat též celostrannou [[Mapa|mapu]] Středozemního moře a dva pohledy na Jeruzalém, Kairo, Alexandrii a horu Sinai, ačkoli umělcova značka „JW 1607“ se na těchto ilustracích nenalézá. Téhož roku jako Harantovo Putování vyšel Willenbergův obrazový jednolist vojenského ležení ''Feldleger des durchleüchtigsten Fürsten und Hern Hern Matthya, … ein Meil von Prag, … wie es aigentlich zusehn gewesen ist ''(Praha 1608). Roku 1608 je archivním materiálem doložen Willenbergův pobyt v domě Alžběty, vdovy po pražském tiskaři [[Jiří Černý z Černého Mostu|Jiřím Černém z Černého Mostu]]. Naskýtá se otázka, zda ilustrátorem děl, která touto dobou z pozůstalé tiskárny vyšla, není právě Willenberg, např. Filip Leuconeus'' Sedmerý způsob zpívání litanie, to jest Suplikací ku Pánu Bohu ''(Praha 1608).
[[Soubor:625.jpg|vlevo|náhled|252x252pixelů|Willenbergův portrét krále Matyáše pro Závětův leták (Praha 1611?). Závěta ze Závětic, Jiří: Odjezd z Hradu pražského Jeho Milosti Matyáše krále (Praha, Tiskárna schumannská 1611?). Fol. A1b s dřevořezem krále Matyáše jako uherským velmožem (vlevo dole spojitý monogram Jana Willenberga a letopočet 1611). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AO XVI 18/1.]]
+
[[Soubor:625.jpg|náhled|252x252pixelů|Willenbergův portrét krále Matyáše pro Závětův leták (Praha 1611?). Závěta ze Závětic, Jiří: Odjezd z Hradu pražského Jeho Milosti Matyáše krále (Praha, Tiskárna schumannská 1611?). Fol. A1b s dřevořezem krále Matyáše jako uherským velmožem (vlevo dole spojitý monogram Jana Willenberga a letopočet 1611). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AO XVI 18/1.]]
 
Z další pražské tvorby, nesoucí typickou značku „JW“, známe mimo jiné několik manýristicky provedených erbů a znaků: Český lev s portrétem Rudolfa II. v dřevořezovém [[Vlys|vlysu]] a erby Jana z Klenového a Bohuslava z Michalovic v ''Artikulích sněmovních ''(Praha 1610, převzato i do vydání 1634) a konečně erb tiskaře [[Daniel Adam z Veleslavína|Samuela Adama z Veleslavína]] datovaný 1612 v ''Bibli české'' (Praha 1613). Vedle příležitostných erbů je doložena i Willenbergova portrétní tvorba. Podobiznu Matyáše II. oděného do šatu uherského velmože otiskli Schumannové v několika dílech Jiřího Závěty ze Závětic. Šlo o ''Korunování Jeho Milosti Matyáše … na Království české ''(Praha 1611), ''Odjezd z Hradu pražského Jeho Milosti Matyáše ''(Praha 1611?) a ''Zpěvy modlitebné za šťastné panování krále Matyáše Uherského ''(Praha 1611). Pro Závětův [[novinový leták]] ''Vypsání šťastného příjezdu … královny Anny Uherské ''(Praha 1612?) zhotovil [[titulní dřevořez]] „Arcus triumphalis“.  
 
Z další pražské tvorby, nesoucí typickou značku „JW“, známe mimo jiné několik manýristicky provedených erbů a znaků: Český lev s portrétem Rudolfa II. v dřevořezovém [[Vlys|vlysu]] a erby Jana z Klenového a Bohuslava z Michalovic v ''Artikulích sněmovních ''(Praha 1610, převzato i do vydání 1634) a konečně erb tiskaře [[Daniel Adam z Veleslavína|Samuela Adama z Veleslavína]] datovaný 1612 v ''Bibli české'' (Praha 1613). Vedle příležitostných erbů je doložena i Willenbergova portrétní tvorba. Podobiznu Matyáše II. oděného do šatu uherského velmože otiskli Schumannové v několika dílech Jiřího Závěty ze Závětic. Šlo o ''Korunování Jeho Milosti Matyáše … na Království české ''(Praha 1611), ''Odjezd z Hradu pražského Jeho Milosti Matyáše ''(Praha 1611?) a ''Zpěvy modlitebné za šťastné panování krále Matyáše Uherského ''(Praha 1611). Pro Závětův [[novinový leták]] ''Vypsání šťastného příjezdu … královny Anny Uherské ''(Praha 1612?) zhotovil [[titulní dřevořez]] „Arcus triumphalis“.  
  

Aktuální verze z 13. 6. 2019, 12:11

Jan Willenberg (též JW, W, Willenberger, 1571-1613) doposud nedoceněný český kreslíř a ilustrátor. Proslul žánrovou všestranností, značnou řemeslnou zkušeností i citem, s nímž zpracovával ornamentální, figurální a topografické kompozice. Ačkoli v jeho době byl už zcela běžný mědiryt, Willenberg se soustředil výhradně do sféry dřevořezu.

Pocházel z okolí Vratislavi. Dětství prožil v Přerově a na Moravě se také uchytil jako začínající umělec. Je dokonce pravděpodobné, že už zkraje 90. let 16. století vytvořil Milichthalerovým dědicům šest nesignovaných vedut moravských měst a přebohatý cyklus portrétů pro dílo svého krajana Bartoloměje Paprockého z Hlohol Zrcadlo slavného Margkrabství moravského (Olomouc 1593). Později se štočky dostaly k Danielovi Sedlčanskému nejst. Ten z nich nechal odstranit městské znaky a pak jimi doplnil Paprockého Ogród królewski, w ktorem o pocżatku cesárżow rżymskich, … naidżiess (Praha 1599). Dřívější Jihlavu tak vydával za Gdaňsko, původní Opava měla zobrazit Chelmno, Znojmo Toruň apod.Patrnější stopu zanechal Willenberg na Moravě až 1595-1600, kdy byl zaměstnancem loucké Tiskárny premonstrátské. Ta vydala nejméně šest Willenbergem ilustrovaných děl. Dřevořezy jsou opatřeny spojitým monogramem „JW“: Sebastian II. von Baden Agendarium sive Ordo rituum et ceremoniarum ... cand. Praemonst. Ord. (Louka/Z. 1595, obláčka sv. Norberta, opatův erb a sv. Václav s miniaturní vedutou louckého kostela), Sebastian II. von Baden Geistliche Kriegszrüstung wider den gemeinen blutdurstigen Tyrannen … den Türken (Louka/Z. 1595, dřevořez s rytířem před Vídní), Breviarium juxta ritum candidisimi Ordinis praemonstratensis (Louka/Z. 1597, řádové reálie a cyklus světců a novozákonních obrazů), Artikule sněmovní (Louka/Z. 1600, dřevořez Moravského znaku s nápisem „Insignia Marchionatus Moraviae“, později přetiskován v Brně Bartolomějem Albrechtem Formanem a v Olomouci Pavlem Schrammem a Mikulášem Hradeckým z Kružnova přinejmenším ještě 1628), Georg Scherer Postill … uber die sontäglichen Euangelia durch das gantze Jahr (Louka/Z. 1603 a 1605, dřevořezy náboženského rázu) a Sigismundus Kohel Praemonstratensis ordinis nonnullorum patrum vitae (Louka/Z. 1608, jedna ze dvou ilustrací signována pouze „W“). Skoro na konci Schererovy Postily byla otištěna velmi zajímavá Willenbergem signovaná viněta. Okolo stojícího sv. Václava a jeho heraldické iniciály jsou tu vypodobeny všechny důležité typografické profese: zleva doprava sazeč s písmeny BF (Bartoloměj Albrecht Forman?), ballenmeister a tiskař u lisu (PG), písmolijec (GK) a dřevořezáč (zřejmě Willenbergův autoportrét). Z připojených iniciál řemeslníků je více než pravděpodobné, že výjevy, kompozičně těžící z Ammanova Beschreibung aller Stände (1568), mají dokumentární ráz a že se pojí přímo k loucké Tiskárně premonstrátské. Bezesporu jde o nejstarší a dosud neznámé původní obrazové svědectví z dějin domácího knihtisku. Do Prahy přesídlil Willenberg roku 1600. Jeho činnost v Čechách bývá většinou připomínána dnes už neúplně zachovaným skicářem topografických motivů pořízených roku 1602. Zde zachycené veduty českých měst, mimochodem zcela bez stafáží, posloužily v podobě patnácti dřevořezů jako doprovod Paprockého knihy Diadochos, id est Successio jinák Posloupnost knížat a králův českých (Praha 1602). Dřevořezy jsou oproti přípravným kresbám zjednodušené a mají spíše asociativní nežli dokumentární charakter. Dědicové Jana Schumanna tiskli Diadochos ovšem již od roku 1598, a Willenberg se jeho výroby účastnil tedy až těsně před dokončením. S tiskárnou však udržoval kontakty i v budoucnosti. Reálnými motivy českých měst a hradů jsou doplněny také drobné alegorie městského a venkovského života řezané pro Stehlíkův Kalendář nový s pranostikou hvězdářskou … k létu Páně 1604 (Praha? 1603?). Alegorií je tak jako měsíců celkem dvanáct (duben = Kunětická hora, květen = Vyšehrad s Podolím, červen jako jediný s monogramem „JW“ = Žatec atd.). Ačkoli Cyril Straka upozornil už roku 1913 na další vedutu, unikátně zachovanou ve fondu Strahovské knihovny, tato Willenbergova práce až do přítomné doby žel zapadla (Markéta Lazarová 2002). Je to pohled na Malou Stranu a Hradčany od jihu. Dřevořez opatřený legendou, chronogramem 1610 a plnou signaturou tvůrce tvořil obrazovou součást jednolistu, z něhož byl tiskařem Jiřím Hanušem Lanškrounským roku 1611 vystřižen.
Willenbergova ilustrace v Harantově Putování (Praha 1608). Harant z Polžic a Bezdružic, Kryštof: Putování aneb Cesta z Království českého do města Benátek, odtud po moři do Země svaté, Země judské a dále do Egypta a velikého města Kairu (Praha, Samuel Adam z Veleslavína 1608). Pag. 59 s nesignovaným dřevořezem zámořské lodě (pravděpodobným řezáčem štočku je Jan Willenberg). Antikvariát Meissner (Praha).

Další doklad topograficky orientované Willenbergovy tvorby poskytuje Harantovo Putování aneb Cesta z Království českého do města Benátek, odtud po moři do Země svaté, Země judské a dále do Egypta a velikého města Kairu (Praha 1608). Pro tento cestopis připravil dle Harantových kreseb či nápovědí 47 textových dřevořezů, které předvádějí soudobé kostýmy, architekturu, flóru a faunu. Willenbergovi lze patrně připsat též celostrannou mapu Středozemního moře a dva pohledy na Jeruzalém, Kairo, Alexandrii a horu Sinai, ačkoli umělcova značka „JW 1607“ se na těchto ilustracích nenalézá. Téhož roku jako Harantovo Putování vyšel Willenbergův obrazový jednolist vojenského ležení Feldleger des durchleüchtigsten Fürsten und Hern Hern Matthya, … ein Meil von Prag, … wie es aigentlich zusehn gewesen ist (Praha 1608). Roku 1608 je archivním materiálem doložen Willenbergův pobyt v domě Alžběty, vdovy po pražském tiskaři Jiřím Černém z Černého Mostu. Naskýtá se otázka, zda ilustrátorem děl, která touto dobou z pozůstalé tiskárny vyšla, není právě Willenberg, např. Filip Leuconeus Sedmerý způsob zpívání litanie, to jest Suplikací ku Pánu Bohu (Praha 1608).

Willenbergův portrét krále Matyáše pro Závětův leták (Praha 1611?). Závěta ze Závětic, Jiří: Odjezd z Hradu pražského Jeho Milosti Matyáše krále (Praha, Tiskárna schumannská 1611?). Fol. A1b s dřevořezem krále Matyáše jako uherským velmožem (vlevo dole spojitý monogram Jana Willenberga a letopočet 1611). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AO XVI 18/1.

Z další pražské tvorby, nesoucí typickou značku „JW“, známe mimo jiné několik manýristicky provedených erbů a znaků: Český lev s portrétem Rudolfa II. v dřevořezovém vlysu a erby Jana z Klenového a Bohuslava z Michalovic v Artikulích sněmovních (Praha 1610, převzato i do vydání 1634) a konečně erb tiskaře Samuela Adama z Veleslavína datovaný 1612 v Bibli české (Praha 1613). Vedle příležitostných erbů je doložena i Willenbergova portrétní tvorba. Podobiznu Matyáše II. oděného do šatu uherského velmože otiskli Schumannové v několika dílech Jiřího Závěty ze Závětic. Šlo o Korunování Jeho Milosti Matyáše … na Království české (Praha 1611), Odjezd z Hradu pražského Jeho Milosti Matyáše (Praha 1611?) a Zpěvy modlitebné za šťastné panování krále Matyáše Uherského (Praha 1611). Pro Závětův novinový leták Vypsání šťastného příjezdu … královny Anny Uherské (Praha 1612?) zhotovil titulní dřevořez „Arcus triumphalis“.

Mnohostrannost Willenbergových uměleckých aktivit dokládá i dřevořez krále Davida klečícího před oltářem se značkou „JW 160[4]“. Letopočet je v unikátním exempláři knihy Vojenská ouprava krále Davida aneb Žalmové (Praha 1604) poškozen. Týž štoček signovaný „JW 1604“ se nachází ještě ve dvou vydáních knihy Žalmové aneb Zpěvové svatého Davida (Praha? 1617 a 1620). Obrázek anděla a ďábla bijících sedícího člověka vznikl pro dílo Matěje Poličanského Pokuty a trestání přestupníkův Božích přikázání (Praha 1613). Kánonový obraz byl otištěn v knize Pedra de Ribadeneiry Svatej svatého divy a zázraky schváleného obcování život Ignácia Lojoly (Praha 1617). Další užití štočků po Willenbergově smrti v roce 1613 není prozatím doloženo.

Hypoteticky lze dnes známé podoby umělcova monogramu rozšířit ještě o značku „J.)(W.“, kterou čteme na dřevořezové titulní straně spisu Sixta Palmy Močidlanského Perlička dítek Božích (Praha 1697). Pozdní otisk ornamentálního rámu může osvětlit předmluva datovaná 1612, v níž Daniel Carolides z Karlsperka oznamuje, že existovala i starší vydání tohoto katechismu (kolem roku 1610 a pak z roku 1612), která „sem tlačiti a novými figurkami ozdobiti dal“. Autor dřevořezů přitom pochopitelně vzpomenut není, avšak případnou Willenbergovu účast vyloučit nelze.


Lit.: BLAŽKOVÁ, L.: Veduty v české tiskařské produkci do roku 1620. In: Sborník k 80. narozeninám Mirjam Bohatcové (red. A. Baďurová). Praha 1999, s. 11-39; BLAŽKOVÁ, L.: Vyobrazení měst a jiných lokalit v tiscích 16.-18. století (se vztahem k území České republiky). Předmluvu a úvod napsala Anežka Baďurová. Sv. 1-2. Praha 2002; BOHATCOVÁ, M.: Knižní dřevořez v Čechách a na Moravě od 70. let 15. století do 1620. Dějiny českého výtvarného umění. Sv. II/1. Od počátků renesance do závěru baroka (věd. red. J. Dvorský). Praha 1989, s. 107-116; DOMANJOVÁ, H.-TRUC, M.: Jan Willenberg. Pohledy na česká města z počátku 17. století. Praha 1987 (katalog výstavy Památníku národního písemnictví v Praze); DOSTÁL, J.: Přerovan Jan Willenberger, tvůrce některých nejstarších vyobrazení měst v naší vlasti. Přerov 1921; LÁBEK, L.: Výzdoba plzeňského kalendáře z r. 1604 od Jana Willenbergra. Umění (Štenc) 11, 1938, s. 397-400; LAZAROVÁ, M.-LUKAS, J.: Praha. Obraz města v 16. a 17. století. Soupis grafických pohledů. Sv. 1. Praha 2002; PIFFL, Al.: Nové kresby Jana Willenberga. Časopis Společnosti přátel starožitností 58, 1950, s. 1-8; PODLAHA, Ant.-ZAHRADNÍK, I. (ed.): Jana Willenberga Pohledy na města, hrady a památné stavby král. Českého z počátku XVII. století. Praha 1901; SPURNÝ, Fr.: Willenbergerovy veduty moravských měst. In: Rodná země. Sborník k 100. výročí muzejní a vlastivědné společnosti v Brně a k 60. narozeninám PhDr. Vladimíra Nekudy, Csc. Brno 1988, s. 343-368; STRAKA, C.: Studie o věžích a branách hradu Pražského. Památky archeologické 25, 1913, s. 8-26; ŠTĚPNIČKOVÁ, J.: Doplněk k dějinám knihtisku v Louce a ve Znojmě. In: Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 1993. Znojmo 1994, s. 112-114; TRUC, M.: Vznik Willenbergova strahovského skicáře. Miscellanea oddělení rukopisů a vzácných tisků SK ČSR 5. Praha 1988, s. 179-198; TRUC, M.: Willenbergovy kresby městských erbů. In: Historia docet. Sborník prací k poctě šedesátých narozenin prof. PhDr. Ivana Hlaváčka, CSc. (red. M. Polívka a M. Svatoš). Praha 1992, s. 475-499; WINTER, Z.: Řemeslnictvo a živnosti XVI. věku v Čechách. Praha 1909.

Lex.: DLABAČ 3. 373 = DLABAČ, B. J.: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien. Bd. 1-3. Prag 1815.; CHYBA 311 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; NAGLER 24. 398 = NAGLER, G. K.: Neues allgemeines Künstler-Lexikon oder Nachrichten von dem Leben und den Werken der Maler, Bildhauer, Baumeister, Kupferstecher, Lithographen, Formschneider, Zeichner, Medailleure, … Bd. 1-25. Linz 1904-1914 (2. Aufl.).; NAGLER (Monogr.) 4. 645 a 653 = NAGLER, G. K.: Die Monogrammisten und … Künstler …, welche sich zur Bezeichnung ihrer Werke eines figürlichen Zeichens, der Initialen des Namens, der Abbreviatur desselben etc. bedient haben. … Bd. 1-5. München-Leipzig 1858-1879, Index 1920 (repr. München 1919-1920, Nieuwkoop 1966 a potřetí 1991).; THIEME-BECKER 36. 17 = THIEME, U. – BECKER, F.: Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Bd. 1-37. Leipzig 1907-1950 (repr. München-Leipzig 1992).; TOMAN 2. 704. = TOMAN, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců. Sv. 1-2. Praha 1947-1950 (repr. Ostrava 1993).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.