Jistebnický kancionál

Z Encyklopedie knihy

Kodex označovaný podle místa svého objevení jako Jistebnický kancionál je dnes uložen v Knihovně Národního muzea pod signaturou II C 7. Rukopis nalezl na faře v Jistebnici v roce 1872 student táborského gymnázia Leopold Katz a o dva roky později jej jistebnický farář Josef Schuller daroval Národnímu muzeu. Otázka původní provenience rukopisu je stále otevřena. Jde o papírový rukopis o 132 listech velikosti 31 × 21 cm. Podle identifikace filigránů byl napsán patrně ve 20. letech 15. století, případně na přelomu let dvacátých a třicátých. Rukopis psali čtyři základní písaři, další čtyři písařské ruce doplnily asi o málo později několik dodatečných textů. Kodex dnes není dochován v úplnosti, schází nejspíše tři celé složky na začátku kodexu, dále některé jednotlivé listy či části složek a konec poslední, patnácté složky. Na několika místech jsou iniciály rukopisu zdobeny jednoduchými písařskými kresbami, jedinou figurální iniciálou kodexu je úvodní N na fol. 10r s výjevem Seslání many. Notace byla použita dvojího druhu: chorální česká a černá menzurální.

Rukopis je jedním z nejvýznamnějších hudebních rukopisů pozdního středověku. Obsahuje česká znění jak liturgických zpěvů, tak i českých duchovních a dalších písní a lze ho charakterizovat jako kancionál-usuál. Úvodní část tvoří graduál (ff. 1r–27v) s fragmentárně dochovanými texty mešního ordinaria a zejména zpěvy mešního propria. Navazující část tvoří sbírka písní (ff. 27v–57v), za nimiž jsou na dvou listech texty žalmů a několik dodatků zapsaných o málo později. Zpěvy a texty hodinkového oficia tvoří – i přes ztrátu několika listů – nejrozsáhlejší část (ff. 60r–103v). Následují na ff. 103v–110v zpěvy misálu a v závěru rukopisu (ff. 111r–132v) sbírka různých jak liturgických, tak neliturgických textů; zčásti jde o dodatky k předchozímu repertoáru, zčásti o nesourodé soudobé i mladší přípisy. Zpěvy mešního a hodinkového oficia v českém jazyce tvoří v evropském kontextu první a ojedinělý doklad úsilí o vytvoření liturgie v národním jazyce v návaznosti na římský ritus. 

Dnes jsou snad nejznámějšími skladbami Jistebnického kancionálu písně Ktož jsú Boží bojovníci a Povstaň, povstaň veliké město pražské. Podle úvodní obsáhlé rubriky byly písně v kancionálu rozděleny na tři skupiny: 1) Písně na Otče náš, Vyznání víry a Desatero, 2) Písně o svatých pravdách a zvláště o přijímání Těla a Krve Páně, 3) Jiné písně k chvále Boží a ke cti jeho Matce se všemi svatými. České písně se mohly v liturgii používat jako náhrada za chorál a sloužily mimo jiné k zapojení obce věřících do bohoslužby. U dvou skladeb Jistebnický kancionál uvádí jmenovitě jako autora táborského kněze Jana Čapka.

Literatura: BAŤOVÁ, E.: Kolínský kancionál z roku 1517 a bratrský zpěv. Praha 2011; BRODSKÝ, P.: Katalog iluminovaných rukopisů Knihovny Národního muzea. Praha 2000; FREI, J.: Nové pohledy na hudební kulturu doby husitské. Disertační práce, FF UK, Praha 2003; HELFERT, V.: Notace v Jistebnickém kancionále. Zásady přepisu. In: Sborník prací Filozofické fakulty Brněnské univerzity – Studia minora Facultatis philosophicae Universitatis brunensis, H 18, 1983, s. 47-80; KOLÁR, J. – VIDMANOVÁ, A. – VLHOVÁ-WÖRNER, H. (eds.): Jistebnický kancionál. MS. Praha, Knihovna Národního muzea, II C 7. Kritická edice, 1. svazek: Graduale, Brno 2005; ŽŮREK, J.: The Analogies between the Chants of the Jistebnický Kancionál and the Repertory of the Oldest Czech Graduals in the 16th Century. Hudební věda 48, 2011, č. 1, s. 41–78; VLHOVÁ-WÖRNER, H. et al. (eds.): Jistebnický kancionál: Praha, Knihovna Národního muzea, II C 7 : kritická edice.. 2. svazek, Cantionale, Chomutov 2019.

Autor hesla: Michal.dragoun