Johann Winterburger: Porovnání verzí

Z Encyklopedie knihy

m (Nahrazení textu „== Literatura ==“ textem „“)
(Značka: editace z VisualEditoru)
 
Řádek 1: Řádek 1:
 
'''Johann Winterburger''' (též IW, Joannes de Hiberna arce, Johann von Winterburg, W., Winter, Winterb., ca 1460-1519) první jménem známý tiskař ve [[Vídeň|Vídni]], jehož činnost je doložena v letech 1492-1519. Přestože byl rodilý Němec (pocházel z Winterburku poblíže lázní Kreuznach), Vladislav Dokoupil připouští hypotézu o jeho učňovském pobytu v [[Brno|Brně]] u [[Konrad Stahel|Konrada Stahela]] a [[Matthias Preinlein|Matthiase Preinleina]]. Zároveň nevylučuje ani eventuální podíl obou moravských tiskařů při zakládání dílny ve Vídni. Vzájemné kontakty mezi [[Rakousko|Rakouskem]] a [[Morava|Moravou]] jistěže vyloučit nelze, zvláště jsou-li podporovány zjevnými návaznostmi edičních programů. Winterburger přetiskl brněnská vydání ''Somnia Danielis ''(Wien? post 1500?) a Johannes XXII. ''Indulgentiae in concilio Basiliensi editae et confirmatae ''(Wien ca 1507). Naopak Stahel s Preinleinem vydali pro vídeňské publikum německý ''Almanach'' na rok 1495 (Brno? 1494?).  
 
'''Johann Winterburger''' (též IW, Joannes de Hiberna arce, Johann von Winterburg, W., Winter, Winterb., ca 1460-1519) první jménem známý tiskař ve [[Vídeň|Vídni]], jehož činnost je doložena v letech 1492-1519. Přestože byl rodilý Němec (pocházel z Winterburku poblíže lázní Kreuznach), Vladislav Dokoupil připouští hypotézu o jeho učňovském pobytu v [[Brno|Brně]] u [[Konrad Stahel|Konrada Stahela]] a [[Matthias Preinlein|Matthiase Preinleina]]. Zároveň nevylučuje ani eventuální podíl obou moravských tiskařů při zakládání dílny ve Vídni. Vzájemné kontakty mezi [[Rakousko|Rakouskem]] a [[Morava|Moravou]] jistěže vyloučit nelze, zvláště jsou-li podporovány zjevnými návaznostmi edičních programů. Winterburger přetiskl brněnská vydání ''Somnia Danielis ''(Wien? post 1500?) a Johannes XXII. ''Indulgentiae in concilio Basiliensi editae et confirmatae ''(Wien ca 1507). Naopak Stahel s Preinleinem vydali pro vídeňské publikum německý ''Almanach'' na rok 1495 (Brno? 1494?).  
[[Soubor:248.jpg|vlevo|náhled|312x312pixelů|Počátek kánonu Olomouckého misálu (Wien 1505). Missale Olomucense (Wien, Johann Winterburger 1505). Fol. 165a červeno-černý tisk na pergamenu s kolorovanou a zlacenou dřevořezovou iniciálou T(e igitur, clementissime Pater) symbolizující zároveň kříž i hůl s měděným hadem – vlevo Mojžíš vyvyšující hada jakožto předzvěst vyvýšení Syna člověka (J 3, 14) a vpravo obvyklá asistenční postava sv. Jana Evangelisty (veškerý dekor tohoto Misálu je připisován dílně Lucase Cranacha st.). Na levé straně snímku patrná stopa po neodborném vyříznutí předcházejícího pergamenového listu s obrazem Ukřižování. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DL II 19. ]]
+
 
 
Winterburgerova tiskárna, která započala svou činnost tiskem Aulus Persius Flaccus ''Satyrae ''(Wien 1492), se zapojila do služeb univerzity a humanistického okruhu Konrada Celtise. Vydávala klasickou literaturu, [[Gramatika|gramatiky]], [[Kalendář|kalendáře]] i díla přírodovědná, např. Georg Peurbach ''Tabulae eclipsium ''(Wien 1514). Po roce 1500 na objednávku zásobovala okolní země velmi kvalitně vypravenou [[Liturgika|liturgickou]] literaturou, např. ''Missale Pataviense'' (Wien 1503) a ''Missale Olomucense'' (Wien 1505). Pro oba [[Misál|misály]] bylo užito shodného [[Kánonový obraz|kánonového obrazu]], který se připisuje buď dílně [[Lucas Cranach st.|Lucase Cranacha st.]], anebo neznámému umělci jeho okruhu. Na rubu [[Titulní list|titulního listu]] Olomouckého misálu se nachází [[dřevořez|dřevořez]] sv. Václava s korouhví mezi dvěma anděly jako štítonoši (tento zobrazovací typ k nám uvedla prací monogramisty [[HF|HF]] brněnská tiskárna již 1499). S misálovou produkcí souvisela pomůcka křesťanské chronologie ''Computus novus et ecclesiasticus ''(Wien 1508), kterou pro olomouckou diecézi vypracoval Petrus Cracoviensis a nakladatelsky zajistil Bernard Melipola z Olomouce. Krátký ''Pergkwerch Ordnung ''(Wien 1515) vznikl pro Petra z Rožmberka. Do Winterburgerovy tiskárny bývá kladena též výroba příležitostného spisku budějovického rodáka Václava Haydera ''Epistola de miraculis Budwicii actis jubilei anno Domini 1500 ''(Wien? 1500?).  
 
Winterburgerova tiskárna, která započala svou činnost tiskem Aulus Persius Flaccus ''Satyrae ''(Wien 1492), se zapojila do služeb univerzity a humanistického okruhu Konrada Celtise. Vydávala klasickou literaturu, [[Gramatika|gramatiky]], [[Kalendář|kalendáře]] i díla přírodovědná, např. Georg Peurbach ''Tabulae eclipsium ''(Wien 1514). Po roce 1500 na objednávku zásobovala okolní země velmi kvalitně vypravenou [[Liturgika|liturgickou]] literaturou, např. ''Missale Pataviense'' (Wien 1503) a ''Missale Olomucense'' (Wien 1505). Pro oba [[Misál|misály]] bylo užito shodného [[Kánonový obraz|kánonového obrazu]], který se připisuje buď dílně [[Lucas Cranach st.|Lucase Cranacha st.]], anebo neznámému umělci jeho okruhu. Na rubu [[Titulní list|titulního listu]] Olomouckého misálu se nachází [[dřevořez|dřevořez]] sv. Václava s korouhví mezi dvěma anděly jako štítonoši (tento zobrazovací typ k nám uvedla prací monogramisty [[HF|HF]] brněnská tiskárna již 1499). S misálovou produkcí souvisela pomůcka křesťanské chronologie ''Computus novus et ecclesiasticus ''(Wien 1508), kterou pro olomouckou diecézi vypracoval Petrus Cracoviensis a nakladatelsky zajistil Bernard Melipola z Olomouce. Krátký ''Pergkwerch Ordnung ''(Wien 1515) vznikl pro Petra z Rožmberka. Do Winterburgerovy tiskárny bývá kladena též výroba příležitostného spisku budějovického rodáka Václava Haydera ''Epistola de miraculis Budwicii actis jubilei anno Domini 1500 ''(Wien? 1500?).  
  
 
Winterburgerova dílna, z níž vyšlo nejméně 160 publikací, byla zpočátku vybavena vcelku skromně. Teprve na prahu 16. století se inventář rozrostl až na 12 různých druhů [[Tiskové písmo|tiskového písma]] a 10 [[Iniciála|iniciálových]] sad. Toto zkvalitnění výrazně pozvedlo především liturgické tisky. Dílna se od 1500 prezentovala 5 typy [[Signet|signetů]] (většinou s iniciálami IW). Je vcelku pravděpodobné, že [[Typografie|typografický]] materiál vznikl prací samotného Winterburgera. Po jeho smrti přešel na [[Johann Singriener st.|Johanna Singrienera ml.]] a odtud mimo jiné do vídeňské [[Jezuitská tiskárna – Vídeň|Tiskárny jezuitské]].
 
Winterburgerova dílna, z níž vyšlo nejméně 160 publikací, byla zpočátku vybavena vcelku skromně. Teprve na prahu 16. století se inventář rozrostl až na 12 různých druhů [[Tiskové písmo|tiskového písma]] a 10 [[Iniciála|iniciálových]] sad. Toto zkvalitnění výrazně pozvedlo především liturgické tisky. Dílna se od 1500 prezentovala 5 typy [[Signet|signetů]] (většinou s iniciálami IW). Je vcelku pravděpodobné, že [[Typografie|typografický]] materiál vznikl prací samotného Winterburgera. Po jeho smrti přešel na [[Johann Singriener st.|Johanna Singrienera ml.]] a odtud mimo jiné do vídeňské [[Jezuitská tiskárna – Vídeň|Tiskárny jezuitské]].
<br clear="all">
+
<gallery>
 +
Soubor:248.jpg|Počátek kánonu Olomouckého misálu (Wien 1505). Missale Olomucense (Wien, Johann Winterburger 1505). Fol. 165a červeno-černý tisk na pergamenu s kolorovanou a zlacenou dřevořezovou iniciálou T(e igitur, clementissime Pater) symbolizující zároveň kříž i hůl s měděným hadem – vlevo Mojžíš vyvyšující hada jakožto předzvěst vyvýšení Syna člověka (J 3, 14) a vpravo obvyklá asistenční postava sv. Jana Evangelisty (veškerý dekor tohoto Misálu je připisován dílně Lucase Cranacha st.). Na levé straně snímku patrná stopa po neodborném vyříznutí předcházejícího pergamenového listu s obrazem Ukřižování. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DL II 19.
 +
</gallery><br clear="all">
  
  

Aktuální verze z 13. 6. 2019, 12:03

Johann Winterburger (též IW, Joannes de Hiberna arce, Johann von Winterburg, W., Winter, Winterb., ca 1460-1519) první jménem známý tiskař ve Vídni, jehož činnost je doložena v letech 1492-1519. Přestože byl rodilý Němec (pocházel z Winterburku poblíže lázní Kreuznach), Vladislav Dokoupil připouští hypotézu o jeho učňovském pobytu v Brně u Konrada Stahela a Matthiase Preinleina. Zároveň nevylučuje ani eventuální podíl obou moravských tiskařů při zakládání dílny ve Vídni. Vzájemné kontakty mezi Rakouskem a Moravou jistěže vyloučit nelze, zvláště jsou-li podporovány zjevnými návaznostmi edičních programů. Winterburger přetiskl brněnská vydání Somnia Danielis (Wien? post 1500?) a Johannes XXII. Indulgentiae in concilio Basiliensi editae et confirmatae (Wien ca 1507). Naopak Stahel s Preinleinem vydali pro vídeňské publikum německý Almanach na rok 1495 (Brno? 1494?).

Winterburgerova tiskárna, která započala svou činnost tiskem Aulus Persius Flaccus Satyrae (Wien 1492), se zapojila do služeb univerzity a humanistického okruhu Konrada Celtise. Vydávala klasickou literaturu, gramatiky, kalendáře i díla přírodovědná, např. Georg Peurbach Tabulae eclipsium (Wien 1514). Po roce 1500 na objednávku zásobovala okolní země velmi kvalitně vypravenou liturgickou literaturou, např. Missale Pataviense (Wien 1503) a Missale Olomucense (Wien 1505). Pro oba misály bylo užito shodného kánonového obrazu, který se připisuje buď dílně Lucase Cranacha st., anebo neznámému umělci jeho okruhu. Na rubu titulního listu Olomouckého misálu se nachází dřevořez sv. Václava s korouhví mezi dvěma anděly jako štítonoši (tento zobrazovací typ k nám uvedla prací monogramisty HF brněnská tiskárna již 1499). S misálovou produkcí souvisela pomůcka křesťanské chronologie Computus novus et ecclesiasticus (Wien 1508), kterou pro olomouckou diecézi vypracoval Petrus Cracoviensis a nakladatelsky zajistil Bernard Melipola z Olomouce. Krátký Pergkwerch Ordnung (Wien 1515) vznikl pro Petra z Rožmberka. Do Winterburgerovy tiskárny bývá kladena též výroba příležitostného spisku budějovického rodáka Václava Haydera Epistola de miraculis Budwicii actis jubilei anno Domini 1500 (Wien? 1500?).

Winterburgerova dílna, z níž vyšlo nejméně 160 publikací, byla zpočátku vybavena vcelku skromně. Teprve na prahu 16. století se inventář rozrostl až na 12 různých druhů tiskového písma a 10 iniciálových sad. Toto zkvalitnění výrazně pozvedlo především liturgické tisky. Dílna se od 1500 prezentovala 5 typy signetů (většinou s iniciálami IW). Je vcelku pravděpodobné, že typografický materiál vznikl prací samotného Winterburgera. Po jeho smrti přešel na Johanna Singrienera ml. a odtud mimo jiné do vídeňské Tiskárny jezuitské.



Lit.: BORSA, G.: Beiträge zur Bibliographie der Drucke von Johannes Winterburger. Das Antiquariat 12, 1956, s. 213-216 a 16, 1960-1962, s. 229-232; DOKOUPIL, Vl.: Počátky brněnského knihtisku. Brno 1974; GOLLOB, H.: Johann Winterburgers Missal-Initialen. Gutenberg-Jahrbuch 1964, s. 299-304; GOLLOB, H.: Winterburgers buchkünstlerische Beziehungen zu Oberitalien. Gutenberg-Jahrbuch 1936, s. 82-87; LANGER, E.-DOLCH, W. (edd.): Bibliographie der österreichischen Drucke des XV. und XVI. Jahrhunderts. Bd. I/1 (Trient-Wien-Schrattenthal). Wien 1913 (repr. New Castle DE 2001); TOBOLKA, Zd. V.: Dějiny československého knihtisku v době nejstarší. Praha 1930.

Lex.: BENZING, J.: Die Buchdrucker des 16. und 17. Jahrhunderts im deutschen Sprachgebiet. Wiesbaden 1963 (repr. 1982), s. 485; BENZING (Verleger) 480 (Melipola); Clavis typographorum librariorumque saeculi sedecimi. Index Aureliensis. Catalogus librorum sedecimo saeculo impressorum. Tertia pars. Vol. 3. Baden-Baden 1992, s. 472; GELDNER 1. 253-255 = GELDNER, F.: Die deutschen Inkunabeldrucker. Ein Handbuch der deutschen Buchdrucker des XV. Jahrhunderts nach Druckorten. 1. Bd. Das deutsche Sprachgebiet, 2. Bd. Die fremde Sprachgebiete. Stuttgart 1968-1970.; LANG, H. W.: Die Buchdrucker des 15. bis 17. Jahrhunderts in Österreich. Baden-Baden 1972 (Bibliotheca bibliographica Aureliana 42), s. 47-48.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.