Karel Jan Hraba: Porovnání verzí

Z Encyklopedie knihy

m (Nahrazení textu „== Literatura ==“ textem „“)
(Značka: editace z VisualEditoru)
 
Řádek 7: Řádek 7:
 
Tak jak otec žil i mladý Hraba převážně z latinských, německých a českých tisků náboženské povahy. V anonymní knize ''Resuscitator mortuorum sanctus Joannes Nepomucenus'' (Praha 1745) nebo v publikaci ''Nucleus minoriticus ''Severina Vrbčanského (Praha 1746) nacházíme dřevořezový květinový [[vlys|vlys]], jehož střed vyplňuje zrcadlově zdvojený [[monogram|monogram]] JCH. Vlys ve funkci [[Signet|signetu]] je podepsán nenápadnou iniciálou [[H|H]] (snad samotným tiskařem?). Vrcholem Hrabovy profesionální dráhy se stalo druhé, textově nezměněné vydání první úplné katolické ''Bible české ''neboli Svatováclavské (Praha 1769-1771), kterou před více než půl stoletím připravila pražská [[Tiskárna|Tiskárna]] jezuitská. Na Hrabovo vydání dohlížel pražský arcibiskup Antonín Petr Příchovský z Příchovic a tisk umožňovala finanční podpora [[Dědictví sv. Václava]]. Až na část [[Viněta|vinětového]] reperoáru a tiskařův nový signet je výtvarný doprovod shodný s předchozím jezuitským vydáním. Tímto signetem, zařazeným na dvě místa Nového zákona, se stala rozměrná mluvící viněta se sedlákem hrabajícím na poli větrem rozptýlené klasy. [[Nápisová páska]] v horní části [[Kartuš|kartuše]] nesla příznačnou [[Devíza|devízu]] „Qui non colligit mecum, dispergit“ (kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje).
 
Tak jak otec žil i mladý Hraba převážně z latinských, německých a českých tisků náboženské povahy. V anonymní knize ''Resuscitator mortuorum sanctus Joannes Nepomucenus'' (Praha 1745) nebo v publikaci ''Nucleus minoriticus ''Severina Vrbčanského (Praha 1746) nacházíme dřevořezový květinový [[vlys|vlys]], jehož střed vyplňuje zrcadlově zdvojený [[monogram|monogram]] JCH. Vlys ve funkci [[Signet|signetu]] je podepsán nenápadnou iniciálou [[H|H]] (snad samotným tiskařem?). Vrcholem Hrabovy profesionální dráhy se stalo druhé, textově nezměněné vydání první úplné katolické ''Bible české ''neboli Svatováclavské (Praha 1769-1771), kterou před více než půl stoletím připravila pražská [[Tiskárna|Tiskárna]] jezuitská. Na Hrabovo vydání dohlížel pražský arcibiskup Antonín Petr Příchovský z Příchovic a tisk umožňovala finanční podpora [[Dědictví sv. Václava]]. Až na část [[Viněta|vinětového]] reperoáru a tiskařův nový signet je výtvarný doprovod shodný s předchozím jezuitským vydáním. Tímto signetem, zařazeným na dvě místa Nového zákona, se stala rozměrná mluvící viněta se sedlákem hrabajícím na poli větrem rozptýlené klasy. [[Nápisová páska]] v horní části [[Kartuš|kartuše]] nesla příznačnou [[Devíza|devízu]] „Qui non colligit mecum, dispergit“ (kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje).
 
[[Soubor:599 a.jpg|náhled|275x275bod|Graficky typizovaná úprava novočeské poezie (Praha 1802). Nahoře Puchmajer, Antonín Jaroslav (ed.): Nové básně … svazek čtvrtý (Praha, Jan Karel Hraba–dědici? 1802). Na titulní straně Berkova klasicistní viněta, frontispis s portrétem Františka hraběte ze Šternberka signovaným „[Josef ] Bergler F[ecit]“. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. FK II 82. Dole Puchmajer, Antonín Jaroslav (ed.): Nové básně … svazek čtvrtý (Praha, Jan Karel Hraba–dědici? 1802). Obálkové vydání s nově dotištěnou titulní stranou a portrétním frontispisem (namísto portrétu Františka hraběte ze Šternberka zařazena remitendní podobizna Jáchyma hraběte ze Šternberka od Jana B]]
 
[[Soubor:599 a.jpg|náhled|275x275bod|Graficky typizovaná úprava novočeské poezie (Praha 1802). Nahoře Puchmajer, Antonín Jaroslav (ed.): Nové básně … svazek čtvrtý (Praha, Jan Karel Hraba–dědici? 1802). Na titulní straně Berkova klasicistní viněta, frontispis s portrétem Františka hraběte ze Šternberka signovaným „[Josef ] Bergler F[ecit]“. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. FK II 82. Dole Puchmajer, Antonín Jaroslav (ed.): Nové básně … svazek čtvrtý (Praha, Jan Karel Hraba–dědici? 1802). Obálkové vydání s nově dotištěnou titulní stranou a portrétním frontispisem (namísto portrétu Františka hraběte ze Šternberka zařazena remitendní podobizna Jáchyma hraběte ze Šternberka od Jana B]]
[[Soubor:599 b.jpg|náhled|275x275bod|Graficky typizovaná úprava novočeské poezie (Praha 1802). Nahoře Puchmajer, Antonín Jaroslav (ed.): Nové básně … svazek čtvrtý (Praha, Jan Karel Hraba–dědici? 1802). Na titulní straně Berkova klasicistní viněta, frontispis s portrétem Františka hraběte ze Šternberka signovaným „[Josef ] Bergler F[ecit]“. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. FK II 82. Dole Puchmajer, Antonín Jaroslav (ed.): Nové básně … svazek čtvrtý (Praha, Jan Karel Hraba–dědici? 1802). Obálkové vydání s nově dotištěnou titulní stranou a portrétním frontispisem (namísto portrétu Františka hraběte ze Šternberka zařazena remitendní podobizna Jáchyma hraběte ze Šternberka od Jana B]]
+
[[Soubor:599 b.jpg|náhled|275x275bod|Graficky typizovaná úprava novočeské poezie (Praha 1802). Nahoře Puchmajer, Antonín Jaroslav (ed.): Nové básně … svazek čtvrtý (Praha, Jan Karel Hraba–dědici? 1802). Na titulní straně Berkova klasicistní viněta, frontispis s portrétem Františka hraběte ze Šternberka signovaným „[Josef ] Bergler F[ecit]“. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. FK II 82. Dole Puchmajer, Antonín Jaroslav (ed.): Nové básně … svazek čtvrtý (Praha, Jan Karel Hraba–dědici? 1802). Obálkové vydání s nově dotištěnou titulní stranou a portrétním frontispisem (namísto portrétu Františka hraběte ze Šternberka zařazena remitendní podobizna Jáchyma hraběte ze Šternberka od Jana B|vlevo]]
 
Z Hrabovy tiskárny vyšla mimo jiné neznámým úpravcem přepracovaná a doplněná [[Vojtěch Jiří Koniáš|Koniášova]] bibliografie ''Index Bohemicorum librorum prohibitorum ''(Praha 1770). Vedle toho se tu objevilo několik zásadních obrozenských publikací. K nim patří počáteční svazečky Voigtova přehledu ''Acta litteraria Bohemiae et Moraviae ''(Praha 1774-1775 a podruhé 1775-1783), jejichž mědirytový doprovod vytvořil [[Ignác Saltzer|Karel Saltzer]]. Hraba patrně tiskl též [[Wolfgang Kristián Gerle|Gerlem]] nakladatelsky zajišťované Voigtovy ''Effigies virorum eruditorum atque artificium Bohemiae et Moraviae'' (Praha 1773-1775) i počátek paralelních Pelclových ''Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstler ''(Praha 1773-1782). Zcela jistě se na projektu s ilustracemi [[Jan Jiří Balzer|Jana Jiřího Balzera]] a mnoha jiných umělců podílel při 2. a 3. části Abbildungen v letech 1775 a 1777. Toto [[album|album]] dokončila sice [[Tiskárna|Tiskárna]] normální školy, ale Hraba si Balzerovy [[Tisková forma|tiskové formy]] frontispisů ponechal a užil je znovu při výrobě Candidovy edice Balbínova spisu ''Bohemia docta ''(Praha 1777). Po [[František Augustin Höchenberger|Höchenbergerově]] rodině převzal prestižní zakázku na tisk Pubičkových ''Chronologische Geschichte Böhmens ''(Praha-Leipzig 1770-1829?). Tento první pokus o syntetické zpracování českých dějin Hraba vydával od dílu IV/1 (1778) a po jeho smrti se přinejmenším do 1798 o dokončení snažili Hrabovi nástupci. Také Pubičkovu sérii doprovází rozsáhlý aparát vědecké ilustrace ([[faksimilie|faksimilie]] pravěkých nástrojů, mincí a pečetí).
 
Z Hrabovy tiskárny vyšla mimo jiné neznámým úpravcem přepracovaná a doplněná [[Vojtěch Jiří Koniáš|Koniášova]] bibliografie ''Index Bohemicorum librorum prohibitorum ''(Praha 1770). Vedle toho se tu objevilo několik zásadních obrozenských publikací. K nim patří počáteční svazečky Voigtova přehledu ''Acta litteraria Bohemiae et Moraviae ''(Praha 1774-1775 a podruhé 1775-1783), jejichž mědirytový doprovod vytvořil [[Ignác Saltzer|Karel Saltzer]]. Hraba patrně tiskl též [[Wolfgang Kristián Gerle|Gerlem]] nakladatelsky zajišťované Voigtovy ''Effigies virorum eruditorum atque artificium Bohemiae et Moraviae'' (Praha 1773-1775) i počátek paralelních Pelclových ''Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstler ''(Praha 1773-1782). Zcela jistě se na projektu s ilustracemi [[Jan Jiří Balzer|Jana Jiřího Balzera]] a mnoha jiných umělců podílel při 2. a 3. části Abbildungen v letech 1775 a 1777. Toto [[album|album]] dokončila sice [[Tiskárna|Tiskárna]] normální školy, ale Hraba si Balzerovy [[Tisková forma|tiskové formy]] frontispisů ponechal a užil je znovu při výrobě Candidovy edice Balbínova spisu ''Bohemia docta ''(Praha 1777). Po [[František Augustin Höchenberger|Höchenbergerově]] rodině převzal prestižní zakázku na tisk Pubičkových ''Chronologische Geschichte Böhmens ''(Praha-Leipzig 1770-1829?). Tento první pokus o syntetické zpracování českých dějin Hraba vydával od dílu IV/1 (1778) a po jeho smrti se přinejmenším do 1798 o dokončení snažili Hrabovi nástupci. Také Pubičkovu sérii doprovází rozsáhlý aparát vědecké ilustrace ([[faksimilie|faksimilie]] pravěkých nástrojů, mincí a pečetí).
  

Aktuální verze z 13. 9. 2019, 09:48

Karel Jan Hraba (zemř. 1735) zakladatel tiskárny působící v Praze více než jedno století. Měšťanství na Starém Městě pražském získal roku 1727, ale vlastní tiskárnu, kterou údajně koupil od Anny Zuzany Hampelové, provozoval již od 1714. Počáteční tři léta se dílna nacházela v „Platejském domě“ na Uhelném trhu a snad již 1717 získala novou adresu „U tří stříbrných růží“ v Dominikánské (dnešní Husově) ulici, kde setrvala, ovšem s výjimkou let 1806-1811, až do roku 1818. Zde také sídlil Václav Matěj Kramerius. Ačkoli Hraba pracoval ve stínu dravějšího Karla Františka Rosenmüllera ml., už současníci oceňovali mimořádnou pečlivost dílny. Proto neudiví, že také sem (ještě před smrtí nájemce Tiskárny arcibiskupské Wolfganga Wickharta) směřovaly nákladné zakázky Františka Antonína hraběte Šporka, např. sváteční a nedělní postila Das christliche Jahr oder Die Messen auf die Sonngemeine, Ferial- und Fest-Täge (Praha 1724), kterou sestavil francouzský jansenista Nicolas Louis de Tourneau.

Tři vlysy 18. století. Zhora Kauschke, Friedrich: Das gutthätige und danckbare Abela der christ-gelehrten Welt in Teutschland (Praha, Jiří Laboun st. 1740). Fol. A2a s vlysem nesoucím iniciály pražských tiskařů a tiskáren učastnících se oslav 300. výročí knihtisku. Monogram řezáče DH je rozložen dole vlevo (D) a vpravo (H). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BB I 20/3. Uprostřed Pretlík, Benedikt Josef: Lingua trium saeculorum … to jest Vejřečný trojího věku jazyk (Praha, Jan Karel Hraba 1740). Fol. A1a s květinovým vlysem signovaným řezáčem FG dole uprostřed. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BB I 20/1. Dole Sch

Hraba vytiskl na 200 publikací, z toho asi jen jednu třetinu česky. Z titulu stavovského tiskaře, dědičně získaného 1726 po Wickhartovi, realizoval úřední zakázky. Převažující podíl tvoří ovšem latinská teologická a juristická pojednání, módní italsko-německé divadelní synopse a německá nábožensky výchovná literatura. Zde často přicházejí jednak kázání, spjatá zejména se svatořečením Jana Nepomuckého 1729, a jednak životopisy svatých, z nichž některé financoval norimberský nakladatel Johann Friedrich Rüdiger, např. z italštiny přeložená Zehen-Tägige geistliche Einöde (Nürnberg-Praha 1720). Čeština byla jazykem lidových modliteb, několika kramářských písní a také kazatelských promluv, které po několik let Hrabovi dodával jezuita Jan Hynek Libertin, např. Divus Ignatius in ecclesia Romana operarius, to jest Hynek svatý v církvi Páně s Tovaryšstvem svým dělník opravdový (Praha 1720). Kmenovým autorem dílny byl též rektor klementinské akademie Maxmilián Větrovský. Jemu zde v poměrně střízlivé typografické úpravě a bez ilustrací vyšlo nejméně 13 titulů, např. Historia de magno schismate (Praha 1723), Historia de bello sacro (Praha 1724), Historia de primatu et praerogativis episcopi Romani (Praha 1730). Jinak Hraba na cizojazyčné produkci nijak nešetřil a knihy vybavoval alespoň frontispisy. Kupříkladu vyobrazení sv. Jana Nepomuckého od Girolama Rossiho ml. doplňuje anonymní dílko Historia de vita, martyrio & miraculis S. Joannis Nepomuceni (Praha 1729) i mladší německou verzi Geschichts-Beschreibung von dem Leben, Marter-Peyn und Wunder-Wercken desß … Johannis von Nepomuck (Praha 1730). Jazykově české tisky jsou zdobeny pouze dřevořezovým dekorem. Některé štočky vytvořil F. Girsch (FG).

Po smrti Karla Josefa Hraby se v letech 1735-1738 za nedospělého syna ujala tiskárny vdova s faktorem Janem Františkem Strebelem. Impresa „typis haeredum Caroli Joannis Hraba inclyti Regni Bohemiae statuum typographi“ a „bey Carl-Hrabischen Erben, Landschaffts-Buchdruckern“ prozrazují, že oprávnění tisknout stavovské zakázky si dílna podržela. Syn Jan Karel Hraba (též JCH, zemř. 1793) dřívější aktivity tiskárny nasměroval k výšinám českého knihtisku doby rokoka a počínajícího klasicismu. Na pražské univerzitě získal hodnost magistra svobodných umění, byl členem, místopředsedou a 1765-1766 předsedou vzájemně se podporujícího tiskařského bratrstva Jana Josefa Klausera. Mladý Hraba počal samostatně tisknout roku 1736 ještě v době matčiny správy a jeho činnost, doprovázená titulem stavovského tiskaře, je doložena po rok 1790. Měl pouze dva pomocníky (dokumentováni 1740 a 1770) a čtyři ruční knihtiskařské lisy (1782). Za prvotinu lze pokládat výbor z breviáře Proprium seu Officia sanctorum archi-dioecesis Pragensis, dioecesis Olomucensis et Wratislawiensis ad usum ordinis Fratrum minorum (Praha 1736), vyrobený „typis Joannis Caroli Hraba, Regni Bohemiae statuum typographi“. K pražským oslavám domnělého 300. výročí vzniku knihtisku se připojil vydáním oslavného kázání křižovníka Benedikta Josefa Pretlíka Lingua trium saeculorum … to jest Vejřečný trojího věku jazyk (Praha 1740).

Tak jak otec žil i mladý Hraba převážně z latinských, německých a českých tisků náboženské povahy. V anonymní knize Resuscitator mortuorum sanctus Joannes Nepomucenus (Praha 1745) nebo v publikaci Nucleus minoriticus Severina Vrbčanského (Praha 1746) nacházíme dřevořezový květinový vlys, jehož střed vyplňuje zrcadlově zdvojený monogram JCH. Vlys ve funkci signetu je podepsán nenápadnou iniciálou H (snad samotným tiskařem?). Vrcholem Hrabovy profesionální dráhy se stalo druhé, textově nezměněné vydání první úplné katolické Bible české neboli Svatováclavské (Praha 1769-1771), kterou před více než půl stoletím připravila pražská Tiskárna jezuitská. Na Hrabovo vydání dohlížel pražský arcibiskup Antonín Petr Příchovský z Příchovic a tisk umožňovala finanční podpora Dědictví sv. Václava. Až na část vinětového reperoáru a tiskařův nový signet je výtvarný doprovod shodný s předchozím jezuitským vydáním. Tímto signetem, zařazeným na dvě místa Nového zákona, se stala rozměrná mluvící viněta se sedlákem hrabajícím na poli větrem rozptýlené klasy. Nápisová páska v horní části kartuše nesla příznačnou devízu „Qui non colligit mecum, dispergit“ (kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje).

Graficky typizovaná úprava novočeské poezie (Praha 1802). Nahoře Puchmajer, Antonín Jaroslav (ed.): Nové básně … svazek čtvrtý (Praha, Jan Karel Hraba–dědici? 1802). Na titulní straně Berkova klasicistní viněta, frontispis s portrétem Františka hraběte ze Šternberka signovaným „[Josef ] Bergler F[ecit]“. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. FK II 82. Dole Puchmajer, Antonín Jaroslav (ed.): Nové básně … svazek čtvrtý (Praha, Jan Karel Hraba–dědici? 1802). Obálkové vydání s nově dotištěnou titulní stranou a portrétním frontispisem (namísto portrétu Františka hraběte ze Šternberka zařazena remitendní podobizna Jáchyma hraběte ze Šternberka od Jana B
Graficky typizovaná úprava novočeské poezie (Praha 1802). Nahoře Puchmajer, Antonín Jaroslav (ed.): Nové básně … svazek čtvrtý (Praha, Jan Karel Hraba–dědici? 1802). Na titulní straně Berkova klasicistní viněta, frontispis s portrétem Františka hraběte ze Šternberka signovaným „[Josef ] Bergler F[ecit]“. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. FK II 82. Dole Puchmajer, Antonín Jaroslav (ed.): Nové básně … svazek čtvrtý (Praha, Jan Karel Hraba–dědici? 1802). Obálkové vydání s nově dotištěnou titulní stranou a portrétním frontispisem (namísto portrétu Františka hraběte ze Šternberka zařazena remitendní podobizna Jáchyma hraběte ze Šternberka od Jana B

Z Hrabovy tiskárny vyšla mimo jiné neznámým úpravcem přepracovaná a doplněná Koniášova bibliografie Index Bohemicorum librorum prohibitorum (Praha 1770). Vedle toho se tu objevilo několik zásadních obrozenských publikací. K nim patří počáteční svazečky Voigtova přehledu Acta litteraria Bohemiae et Moraviae (Praha 1774-1775 a podruhé 1775-1783), jejichž mědirytový doprovod vytvořil Karel Saltzer. Hraba patrně tiskl též Gerlem nakladatelsky zajišťované Voigtovy Effigies virorum eruditorum atque artificium Bohemiae et Moraviae (Praha 1773-1775) i počátek paralelních Pelclových Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstler (Praha 1773-1782). Zcela jistě se na projektu s ilustracemi Jana Jiřího Balzera a mnoha jiných umělců podílel při 2. a 3. části Abbildungen v letech 1775 a 1777. Toto album dokončila sice Tiskárna normální školy, ale Hraba si Balzerovy tiskové formy frontispisů ponechal a užil je znovu při výrobě Candidovy edice Balbínova spisu Bohemia docta (Praha 1777). Po Höchenbergerově rodině převzal prestižní zakázku na tisk Pubičkových Chronologische Geschichte Böhmens (Praha-Leipzig 1770-1829?). Tento první pokus o syntetické zpracování českých dějin Hraba vydával od dílu IV/1 (1778) a po jeho smrti se přinejmenším do 1798 o dokončení snažili Hrabovi nástupci. Také Pubičkovu sérii doprovází rozsáhlý aparát vědecké ilustrace (faksimilie pravěkých nástrojů, mincí a pečetí).

Po Hrabově smrti dílna v letech 1793-1816 pracovala „písmem Hrabovských dědiců“ („bey den Hrabischen Erben“, též „litteris haeredum Hrabianorum“). Starší literatura uvádí, že jejími vedoucími či majiteli se stali Antonín a Josef Straširypkové (též Straschiripka, Strašiřipka). Živnosti, která v letech 1806-1811 musela změnit přechodně působiště, se ujala ovdovělá manželka Josefa Hrabová. Provoz řídili faktoři Matěj (Matthias) Šťastný (1793-1802, zemř. 1804) a Antonín J. Procházka (1804-1805). Šťastný pokračoval ve vydávání Pubičkových dějin (do 1798) a velkou pozornost věnoval též novému autoru Janu Nepomuku Josefu Rulíkovi. Hrabovi nástupci mu vytiskli několik drobností a podstatnou část rozsáhlých excerpt Kalendář historický obsahující krátké a sumovní poznamenání všechněch proměn, příběhů, válek (Praha 1797-1810). Dílna dbala také na uvádění prvních novočeských překladů z evropských soudobých (i klasických) literatur, např. Salomon Gessner Smrt Abelova (Praha 1800). V letech 1816-1817 měli od Straširypků tiskárnu Hrabových dědiců odkoupit bratři Jan František a Josef Jan Vetterlové z Wildenbrunnu (po tomto dvouletí si pronajali pražskou Tiskárnu arcibiskupskou, do níž údajně Hrabovo zařízení vnesli). Knihy tištěné „písmem Hrabovských dědiců“ se však znovu objevují ještě roku 1843, např. Nová píseň o umučení dvouch pánů sousedů (Praha 1843).


Lit.: HLADÍKOVÁ, H.: Pražský tiskař Karel Jan Hraba a jeho význam pro dějiny českého knihtisku. Praha 1973 (diplomová práce uložená na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze); STREJČEK, F.: Nakladatelská rodina Vetterlů. Rodokmen 3, 1948, s. 121-122; VOLF, J.: Hrabovská knihtiskárna. Knihomol 1, 1927, s. 5-16; VOLF, J.: Podpůrné bratrstvo knihtiskařů v letech 1766-1769. Český bibliofil 6, 1934, s. 25-38.

Lex.: CHYBA 126-127 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; JIREČEK 1. 258. = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.