Karikatura: Porovnání verzí

Z Encyklopedie knihy

m (Nahrazení textu „== Literatura ==“ textem „“)
(Značka: editace z VisualEditoru)
 
Řádek 1: Řádek 1:
 
[[Soubor:027.jpg|vlevo|náhled|331x331pixelů|Vyobrazení Ezopa od Mistra ulmského Boccaccia (Ulm ca 1476–1477). Aesopus: Vita et fabulae (Ulm, Johann Zainer st.. ca 1476–1477). Rub titulního listu. Repro: Schramm 1923.]]
 
[[Soubor:027.jpg|vlevo|náhled|331x331pixelů|Vyobrazení Ezopa od Mistra ulmského Boccaccia (Ulm ca 1476–1477). Aesopus: Vita et fabulae (Ulm, Johann Zainer st.. ca 1476–1477). Rub titulního listu. Repro: Schramm 1923.]]
'''Karikatura '''(z lat. caricare = nakládat, přetěžovat, angl. a fr. caricature, něm. Karikatur) umělecké dílo zvýrazňující některé stránky zobrazovaného jevu s cílem konfrontovat skutečnost s ideálem tak, aby paralela působila komicky, kriticky nebo satiricky. Tohoto účinu je dosahováno vědomě deformovanou fyzickou podobou, tvůrčím zkreslením některých sociálních jevů a společensky závažných situací a zdůrazněním jejich negativních stránek a vlastností. Počátky karikatury spadají již do římského výtvarného umění. Vývoj evropského pozdně středověkého [[Dřevořez|dřevořezu]] byl ovlivněn mimo jiné agitační uměleckou tvorbou z let husitské revoluce. Nezanedbatelný společenský dosah karikatury umocnil až masový rozvoj [[Knihtisk|knihtisku]] po polovině 15. století a především [[litografie|litografie]] v 19. století. Politické karikatuře se okrajově věnovali též většinou anonymní tvůrci [[Titulní dřevořez|titulních dřevořezů]] [[Kramářská píseň|kramářských písní]] 19. století.
+
'''Karikatura '''(z lat. caricare = nakládat, přetěžovat, angl. a fr. caricature, něm. Karikatur) umělecké dílo zvýrazňující některé stránky zobrazovaného jevu s cílem konfrontovat skutečnost s ideálem tak, aby paralela působila komicky, kriticky nebo satiricky. Tohoto účinu je dosahováno vědomě deformovanou fyzickou podobou, tvůrčím zkreslením některých sociálních jevů a společensky závažných situací a zdůrazněním jejich negativních stránek a vlastností. Počátky karikatury spadají již do římského výtvarného umění. Vývoj evropského pozdně středověkého [[Dřevořez|dřevořezu]] byl ovlivněn mimo jiné agitační uměleckou tvorbou z let husitské revoluce. Nezanedbatelný společenský dosah karikatury umocnil až masový rozvoj [[Knihtisk|knihtisku]] po polovině 15. století a především [[litografie|litografie]] v 19. století. Politické karikatuře se okrajově věnovali též většinou anonymní tvůrci [[Titulní dřevořez|titulních dřevořezů]] [[Kramářská píseň|kramářských písní]] 19. století.[[Soubor:340.jpg|náhled|200x200pixelů|Ilustrace Melantrichova tisku Rvačovského Masopustu (Praha 1580). Rvačovský z Rvačova, Vavřinec Leandr: Masopust. Kníha o uvedení v pravou a Bohu milou pobožnost (Praha, Jiří st. Melantrich z Aventinu 1580). Fol. LXXXVb–LXXXVIa (v levé části anonymní dřevořez čtvrtého Masopustova syna Vožralce). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BC VI 87.]]Za jeden z prvních, pravděpodobně nevědomých náznaků karikatury v dějinách [[ilustrace]] lze označit zpodobení Aesopa v latinsko-německém [[Günther Zainer|Zainerově]] tisku ''Vita et fabulae ''(Ulm ca 1476-1477). Celoevropsky vděčným médiem šířícím politickou a náboženskou karikaturu byly však [[Jednolist|jednolisty]] ([[Bilderbogen]]) a [[Novinový leták|novinové letáky]], vznikající nepřetržitě od 16. století. Katolický klérus se zde zpodoboval ve vlčích tělech, papež míval podobu ďábla ([[Hans Guldenmund]]). Naopak katolík Johannes Cochlaeus sestavil polemický leták ''Sieben Köpffe Martini Luthers ''(Leipzig 1529), jehož [[titulní dřevořez]] dle návrhu [[Hans Brosamer|Hanse Brosamera]] ukazuje Luthera jako augustiniánského mnicha se sedmi hlavami (doktora, mnicha, Turka, kněze, blouznivce, vizitátora a buřiče Barabáše). V knižní ilustraci karikatura zdomácněla počátkem 18. století mezi [[Cestopis|cestopisy]] a [[Utopie|utopiemi]] (William [[William Hogarth|Hogarth]]), pak zejména zásluhou [[Hubert François Gravelot|Huberta Françoise Gravelota]] a o generaci mladšího [[Johann Heinrich Ramberg|Johanna Heinricha Ramberga]] i v ostatních beletristických žánrech. Během poslední třetiny 18. století vstoupila také do výtvarné části periodicky vydávaných [[Časopis|časopisů]] a [[Noviny|novin]]. Jako jeden z prvních titulů tohoto typu vychází kupř. ''Der Spassvogel, eine Wochenschrift für den Fasching ''(Wien 1778).  
 
 
Za jeden z prvních, pravděpodobně nevědomých náznaků karikatury v dějinách [[ilustrace|ilustrace]] lze označit zpodobení Aesopa v latinsko-německém [[Günther Zainer|Zainerově]] tisku ''Vita et fabulae ''(Ulm ca 1476-1477). Celoevropsky vděčným médiem šířícím politickou a náboženskou karikaturu byly však [[Jednolist|jednolisty]] ([[Bilderbogen|Bilderbogen]]) a [[Novinový leták|novinové letáky]], vznikající nepřetržitě od 16. století. Katolický klérus se zde zpodoboval ve vlčích tělech, papež míval podobu ďábla ([[Hans Guldenmund]]). Naopak katolík Johannes Cochlaeus sestavil polemický leták ''Sieben Köpffe Martini Luthers ''(Leipzig 1529), jehož [[titulní dřevořez]] dle návrhu [[Hans Brosamer|Hanse Brosamera]] ukazuje Luthera jako augustiniánského mnicha se sedmi hlavami (doktora, mnicha, Turka, kněze, blouznivce, vizitátora a buřiče Barabáše). V knižní ilustraci karikatura zdomácněla počátkem 18. století mezi [[Cestopis|cestopisy]] a [[Utopie|utopiemi]] (William [[William Hogarth|Hogarth]]), pak zejména zásluhou [[Hubert François Gravelot|Huberta Françoise Gravelota]] a o generaci mladšího [[Johann Heinrich Ramberg|Johanna Heinricha Ramberga]] i v ostatních beletristických žánrech. Během poslední třetiny 18. století vstoupila také do výtvarné části periodicky vydávaných [[Časopis|časopisů]] a [[Noviny|novin]]. Jako jeden z prvních titulů tohoto typu vychází kupř. ''Der Spassvogel, eine Wochenschrift für den Fasching ''(Wien 1778).  
 
[[Soubor:340.jpg|náhled|200x200pixelů|Ilustrace Melantrichova tisku Rvačovského Masopustu (Praha 1580). Rvačovský z Rvačova, Vavřinec Leandr: Masopust. Kníha o uvedení v pravou a Bohu milou pobožnost (Praha, Jiří st. Melantrich z Aventinu 1580). Fol. LXXXVb–LXXXVIa (v levé části anonymní dřevořez čtvrtého Masopustova syna Vožralce). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BC VI 87.]]
 
 
V [[Čechy|Čechách]] lze k nejstarším náznakům tohoto žánru počítat [[Jobst Gutknecht|Gutknechtův]] tisk ''Tragedy nová Pammachius jméno mající'' (Nürnberg 1546) od protestanta Thomase Kirchmeyera (Naogeorga). Satirickou skladbu ilustrují dřevořezy převzaté z třicetidílného protipapežského cyklu [[Erhard Schön|Erharda Schöna]] 1527, např. obrázek šaška jako satana, obrázek prelátů se zvířaty symbolizujícími jejich zkaženost. Lehce karikováni jsou synové Masopusta (např. Lakomec, Klevetník) na anonymních vyobrazeních, které Jiří [[Jiří Melantrich z Aventinu st.|Melantrich]] zařadil do stejnojmenné moralistní knížky utrakvisty Vavřince Leandra Rvačovského z Rvačova ''Masopust. Kníha o uvedení v pravou a Bohu milou pobožnost ''(Praha 1580). Historie časopisecké karikatury počíná u nás až polovinou 19. století, např. časopisy ''Humoristické listy ''(poprvé Praha 1858), ''Brejle'' (Praha 1861) anebo ''Šotek'' (Praha 1863).
 
V [[Čechy|Čechách]] lze k nejstarším náznakům tohoto žánru počítat [[Jobst Gutknecht|Gutknechtův]] tisk ''Tragedy nová Pammachius jméno mající'' (Nürnberg 1546) od protestanta Thomase Kirchmeyera (Naogeorga). Satirickou skladbu ilustrují dřevořezy převzaté z třicetidílného protipapežského cyklu [[Erhard Schön|Erharda Schöna]] 1527, např. obrázek šaška jako satana, obrázek prelátů se zvířaty symbolizujícími jejich zkaženost. Lehce karikováni jsou synové Masopusta (např. Lakomec, Klevetník) na anonymních vyobrazeních, které Jiří [[Jiří Melantrich z Aventinu st.|Melantrich]] zařadil do stejnojmenné moralistní knížky utrakvisty Vavřince Leandra Rvačovského z Rvačova ''Masopust. Kníha o uvedení v pravou a Bohu milou pobožnost ''(Praha 1580). Historie časopisecké karikatury počíná u nás až polovinou 19. století, např. časopisy ''Humoristické listy ''(poprvé Praha 1858), ''Brejle'' (Praha 1861) anebo ''Šotek'' (Praha 1863).
 
<br clear="all">
 
<br clear="all">

Aktuální verze z 13. 9. 2019, 14:49

Vyobrazení Ezopa od Mistra ulmského Boccaccia (Ulm ca 1476–1477). Aesopus: Vita et fabulae (Ulm, Johann Zainer st.. ca 1476–1477). Rub titulního listu. Repro: Schramm 1923.
Karikatura (z lat. caricare = nakládat, přetěžovat, angl. a fr. caricature, něm. Karikatur) umělecké dílo zvýrazňující některé stránky zobrazovaného jevu s cílem konfrontovat skutečnost s ideálem tak, aby paralela působila komicky, kriticky nebo satiricky. Tohoto účinu je dosahováno vědomě deformovanou fyzickou podobou, tvůrčím zkreslením některých sociálních jevů a společensky závažných situací a zdůrazněním jejich negativních stránek a vlastností. Počátky karikatury spadají již do římského výtvarného umění. Vývoj evropského pozdně středověkého dřevořezu byl ovlivněn mimo jiné agitační uměleckou tvorbou z let husitské revoluce. Nezanedbatelný společenský dosah karikatury umocnil až masový rozvoj knihtisku po polovině 15. století a především litografie v 19. století. Politické karikatuře se okrajově věnovali též většinou anonymní tvůrci titulních dřevořezů kramářských písní 19. století.
Ilustrace Melantrichova tisku Rvačovského Masopustu (Praha 1580). Rvačovský z Rvačova, Vavřinec Leandr: Masopust. Kníha o uvedení v pravou a Bohu milou pobožnost (Praha, Jiří st. Melantrich z Aventinu 1580). Fol. LXXXVb–LXXXVIa (v levé části anonymní dřevořez čtvrtého Masopustova syna Vožralce). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BC VI 87.
Za jeden z prvních, pravděpodobně nevědomých náznaků karikatury v dějinách ilustrace lze označit zpodobení Aesopa v latinsko-německém Zainerově tisku Vita et fabulae (Ulm ca 1476-1477). Celoevropsky vděčným médiem šířícím politickou a náboženskou karikaturu byly však jednolisty (Bilderbogen) a novinové letáky, vznikající nepřetržitě od 16. století. Katolický klérus se zde zpodoboval ve vlčích tělech, papež míval podobu ďábla (Hans Guldenmund). Naopak katolík Johannes Cochlaeus sestavil polemický leták Sieben Köpffe Martini Luthers (Leipzig 1529), jehož titulní dřevořez dle návrhu Hanse Brosamera ukazuje Luthera jako augustiniánského mnicha se sedmi hlavami (doktora, mnicha, Turka, kněze, blouznivce, vizitátora a buřiče Barabáše). V knižní ilustraci karikatura zdomácněla počátkem 18. století mezi cestopisy a utopiemi (William Hogarth), pak zejména zásluhou Huberta Françoise Gravelota a o generaci mladšího Johanna Heinricha Ramberga i v ostatních beletristických žánrech. Během poslední třetiny 18. století vstoupila také do výtvarné části periodicky vydávaných časopisů a novin. Jako jeden z prvních titulů tohoto typu vychází kupř. Der Spassvogel, eine Wochenschrift für den Fasching (Wien 1778).

V Čechách lze k nejstarším náznakům tohoto žánru počítat Gutknechtův tisk Tragedy nová Pammachius jméno mající (Nürnberg 1546) od protestanta Thomase Kirchmeyera (Naogeorga). Satirickou skladbu ilustrují dřevořezy převzaté z třicetidílného protipapežského cyklu Erharda Schöna 1527, např. obrázek šaška jako satana, obrázek prelátů se zvířaty symbolizujícími jejich zkaženost. Lehce karikováni jsou synové Masopusta (např. Lakomec, Klevetník) na anonymních vyobrazeních, které Jiří Melantrich zařadil do stejnojmenné moralistní knížky utrakvisty Vavřince Leandra Rvačovského z Rvačova Masopust. Kníha o uvedení v pravou a Bohu milou pobožnost (Praha 1580). Historie časopisecké karikatury počíná u nás až polovinou 19. století, např. časopisy Humoristické listy (poprvé Praha 1858), Brejle (Praha 1861) anebo Šotek (Praha 1863).


Lit.: BELLER, E. A.: Caricatures of the „Winter King“ of Bohemia. From the Sutherland collection in the Bodleian Library, and from the British Museum. London 1928; BOHATCOVÁ, M.: Irrgarten und Schicksale. Einblattdrucke vom Anfang des Dreißigjährigen Krieges. Praha 1966; FLÖGEL, K. Fr.: Geschichte der komischen Literatur. Bd. 1-4. Liegnitz 1784-1787 (repr. Hildesheim 1976); FUCHS, Ed.: Das erotische Element in der Karikatur. Berlin 1904; FUCHS, Ed.: Geschichte der erotischen Kunst. Erweiterung und Neubearbeitung des Werkes „Das erotische Element in der Karikatur ...“. Berlin 1908 (repr. 1912); FUCHS, Ed.: Die Karikatur der europäischen Völker vom Altertum bis zur Neuzeit. Bd. 1-2. Berlin 1902-1903; FUCHS, Ed.: Die Karikatur der europäischen Völker vom Jahre 1848 bis zur Gegenwart. Berlin 1903; HOFFMEISTER, A.: 100 let české karikatury. Praha 1955; HOLLWECK, L.: Karikaturen. Von den Fliegenden Blättern zum Simplicissimus 1844-1914. Herrsching 1981; KLIMA, A.: Tier und Pflanze in der Karikatur. Hannover 1930; KNEIDL, P.: Česká lidová grafika v ilustracích novin, letáků a písniček. Praha 1983; KUNZLE, D.: The early comic strip: narrative strips and picture stories in the European broadsheet c. 1450 to 1825. Berkeley-Los Angeles-London 1973; LAMMEL, G.: Deutsche Karikaturen. Vom Mittelalter bis heute. Stuttgart-Weimar 1995; LUCIE-SMITH, E.: The art of caricature. London 1981; MATĚJČEK, A.: Ilustrace. Praha 1931; PILTZ, G.: Geschichte der europäischen Karikatur. Berlin 1976; SCHILLING, M.: Bildpublizistik der frühen Neuzeit. Aufgaben und Leistungen des illustrierten Flugblatts in Deutschland bis um 1700. Tübingen 1990; ŠVEHLA, J.: Česká karikatura v 19. století. Praha 1941; WITTLICHOVÁ, J.-VONDRÁČEK, R. (a kol.): Litografie-kamenopis aneb počátky české litografie 1819-1850 k 200. výročí vynálezu litografie Aloisem Senefelderem. Praha 1996 (výstavní katalog Národní galerie v Praze); WOLKAN, R.: Politische Karikaturen aus der Zeit des dreißigjährigen Krieges. Zeitschrift für Bücherfreunde 2, 1898-1899, s. 457-467.

Lex.: BALEKA, J.: Výtvarné umění. Výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha 1997, s. 164.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.