Kartuš (tištěná kniha)

Z Encyklopedie knihy

(přesměrováno z Kartuš)

Meyssensova kartuš zdobící teze k řádové disertaci (Wien 1677). Fabianus a Jesu Maria: Conclusiones theologicae de Christo … et Antichristo … Studium theologicum fratrum eremitorum discalceatorum sancti Augustini Viennae Austriae (Wien, Georg Lackner 1677). Titulní strana s kartuší kreslenou a rytou Cornelisem Meyssensem (signatura vlevo dole) a tištěnou Georgem Lacknerem (signatura vpravo dole). Titulní text je do kartuše černo-zlatě vepsán (stejně tak provedeno u všech čtrnácti následujících tezí). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BJ V 23/4.

Kartuš (z it. cartuccia = svitek, závitek, čes. též kartuše, angl. a fr. cartouche, něm. Kartusche nebo Zierrahmen) původem zaalpský pozdně renesanční oválný či kruhový štít tvořený zavilinovým ornamentem. Plastický, jakoby z plechových pásů vystřižený ornament často provázely ještě grotesky, maskarony, panoplie, květinové motivy, ovoce a hudební nástroje. Pro knižní umění doby rokoka je charakteristickým stavebním prvkem rokaj s plaménkovým motivem. Kartuš byla integrální rámovou součástí signetů a vinět 18. století. Od poloviny 16. století však většinou vznikala s volným středovým polem, které se dle potřeby dodatečně vyplňovalo buď ilustrací, nebo sazbou (devíza, emblém, název díla). Prázdná kartuš se pak reprodukovala jednofázově jako dřevořezové orámování, které bylo součástí kompaktní tiskové formy, anebo dvoufázově kombinací tisku z výšky s dodatečným tiskem z hloubky. Dvoufázový soutisk byl nutný i tehdy, rámovala-li hlubotisková kartuš mědirytovou ilustraci. K nejstarším katalogům kartuší patří Newven Schiltbychlin (Augsburg 1610) v provedení Lucase Kiliana.

Jedním z prvních, kteří kartuš z výtvarného umění aplikovali i do knižního dekoru, byl lyonský kreslíř a malíř Bernard Salomon. Motiv zaviliny použil k orámování 231 dřevořezové ilustrace v díle Quadrins historiques de la Bible (Lyon 1553). Stavbě kartuše se blíží zavilinové nefigurální titulní bordury otištěné Andreasem Gessnerem ml. (činný samostatně 1553-1562) v dílech Jacopa Strady Epitome thesauri antiquitatum, hoc est Impp. Rom. orientalium et occidentalium iconum … deliniatarum (Zürich 1557) a Imperatorum Romanorum omnium orientalium et occidentalium verissimae imagines (Zürich 1559). Salomonovy ilustrace inspirovaly tiskárnu Sigmunda Feyerabenda a kreslíře a malíře Virgila Solise st., který prostřednictvím Biblischen Figuren des Alten und Newen Testaments (Frankfurt/M. 1560) kartuší obohatil německou biblickou ilustraci.

Jak dokládá titulní strana Ambrože Ledeckého navržená pro Bibli českou (Praha 1570), do tiskáren v Čechách kartuši snad zavedl Jiří Melantrich z Aventinu. Manýristické kartuše Solisova typu hojně užívala též ivančická a kralická Tiskárna bratrská, např. na titulu Nového zákona, posledního dílu šestidílky (Kralice 1593-1594). Od sklonku 16. století se s tímto typem orámování setkáváme poměrně často. Jan Karel Jeřábek sáhl k dřevořezovým kartuším monogramisty MS při adjustaci rytých portrétů Beckovského Poselkyně starých příběhův českých (Praha 1700). Na Rentzových ilustracích Tourneauova objemného dvousvazkového díla Das christliche Jahr oder Die Episteln und Evangelien (Praha 1733-1734) slouží kartuše k efektnímu orámování biblických scén. Vynikající domácí ukázku titulní viněty kartušového typu s Českým lvem uprostřed přináší Schantzova rytina v Právech městských Království českého od Pavla Kristiána z Koldína (Praha 1755). Kartuš hojně využívali kartografové (parergon) i historizující akademismus 19. století.



Lit.: KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993.

Lex.: BALEKA, J.: Výtvarné umění. Výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha 1997, s. 116.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.