Katechismus

Z Encyklopedie knihy

Canisiův Velký katechismus v Quentellově edici (Köln/R. 1586). Canisius, Petrus S.: Opus catechisticum sive De summa doctrinae christianae … Editio tertia (Köln/R., Johann Quentell–Erben 1586). Titulní strana s Kristovým poprsím v medailonu. Antikvariát Meissner (Praha).

Katechismus (z řec. katēchēsis = učení, angl. catechism, fr. catéchisme, něm. Katechismus) 1. důležitý prostředek náboženské výchovy mládeže i dospělých v podobě učebnice věrouky složené z otázek a odpovědí. Základní schéma bez ohledu na konfesijní orientaci obsahovalo výklad víry, výklad kreda (Věřím v Boha), články o sv. Trojici, desateru přikázáních a o svátostech a základní modlitby (Otčenáš, případně Zdrávas Maria). Součástí katechismu byly též pasáže o hříchu (lakomství, opilství, hněv apod.) a o posledních věcech člověka. Rozsah byl dán počtem otázek (některá vydání obsahují až 1.800) a stupněm beletrizace příslušné odpovědi, do níž se často vkládaly příběhy (na způsob biblické dějepravy) a příklady (exempla). Katechismům pro dospělé a odrostlejší mládež připadlo obecné označení „velké“. Přístupněji zpracované učebnice určené školním potřebám byly označovány jako „malé“.

Snad poprvé se označení katechismus vyskytuje v díle německých reformátorů Andrease Althamera a Johanna Rürera Catechismus, das ist Unterricht zum christlichen Glauben (Nürnberg 1528). Mnohem známější protestantské učebnice reprezentují ovšem o rok mladší Lutherovy katechismy augsburského vyznání. Titul takzvaného Velkého zní Deudsch Catechismus (Wittenberg 1529) a vydání Wo ein Husvader synem gesynde schal leren (Wittenberg 1529) se nazývá Malý katechismus. Ten byl v redakci Johanna Spangenberga, Hieronyma Megisera a dalších překládán též do češtiny, ale tisk se realizoval převážně jen na Slovensku, v Drážďanech či Žitavě. V průběhu 18. století vyšlo také několik děl typu „Gruntovní vysvětlení katechismu D. M. Luthera“, jejichž autory byli slovenští evangelíci Juraj Ambrozi, Jozef Ignác Bajza, Samuel Lischoviny, Ján Simonides aj. K dalším věroučným učebnicím Lutherova směru se řadí Catechesis Urbana Rhegia (Frankfurt/M. 1541, překlad Jiřího Melantricha vydán v Praze 1547) či Malá biblí, to jest Vyučování mládeže Pavla Kyrmezera, Slováka působícího na Moravě (Olomouc 1579).

Kalvinisté vydali s předmluvou kurfiřta Friedricha III. Catechismus oder Christlicher Underricht (Heidelberg 1563) zvaný též Heidelberský. Do češtiny byl přeložen Jakubem Acanthidem a vydán v Praze roku 1619 a pak ještě i v 18. století, stejně jako anonymní Gruntové hlavních článků víry křesťanské z Velkého, to jest Heidelberského katechismuse (Brno 1784). K nejstarším českobratrským katechismům patří anonymní Obecné všech křesťanův naučení starodávné víry (Litomyšl 1535 a 1538). Šest kralických katechismů, dochovaných vesměs neúplně, vycházelo v letech 1594-1615. K mladším, velmi rozšířeným českobratrským učebnicím náleží Mléko čisté pravdy Boží Jana Teofila Elsnera (poprvé Berlin 1748).

Evropsky proslulý katolický katechismus sestavil jezuita Petrus Canisius. První vydání (Velké) má název Summa doctrinae christianae (Wien 1554). Takřečený Malý byl tištěn nejprve německy pod názvem Der klain Catechismus (Dillingen 1558) a vzápětí vyšla latinská verze Parvus catechismus catholicorum (Wien 1559). Jako jiné zahraniční katechismy i Malý Canisiův byl sklouben s cyklickou ilustrací, která nahrazovala místy redukovaný text, např. Plantinův tisk Institutiones christianae, seu Parvus catechismus catholicorum (Antwerpen 1589) obsahuje 103 mědiryty Pietera van der Borchta (1545-1608). V průběhu čtyř století vyšel Canisiův text ve více než 200 různých vydáních a v překladech do 25 jazyků.

Dřevořez Ponse Breuchovena v Canisiově Katechismu (Praha před 1745?). Canisius, Petrus S.: Malý katechismus obecnýmu lidu i mládeži velmi užitečný (Praha, Karel František Rosenmüller ml.? před 1745?). Fol. A14b lid vzývající Svatou Trojici (dřevořez u pravého spodního rohu signován „I. PONS BREVCHOVEN SCVLP.“). Fol. A15a s textem Otčenáše. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BJ VII 150.

Názor, že první česká edice pochází již z roku 1559, je mylný. Ani dosavadní primát nejstaršího známého tisku, jímž byl Malej katechismus anebo Summa pravé křesťanské katolické všeobecné víry (Praha? 1584), však už neplatí. Miroslava Hejnová totiž ve Vilniusu objevila unikátně zachovaný Canisiův Malej catechismus, navedení nebo krátká summa pravé křesťanské všeobecné katolické víry (Prostějov 1568), který byl „v nově z německé řeči na česko přeložený“. V jeho impresu čteme „vytištěno v Prostějově ode mne Pavla Hájka, léta Páně 1568“. Do roku 1800 známe více než 35 dalších edic pořízených v českých a moravských tiskárnách. K velmi populárním patřilo přepracování Bedřicha Bridela, které je mezi českojazyčnými katechismy jedno z mála ilustrovaných. Nejstarší Bridelova verze se nazývala Katechismus obecnímu lidu i mládeži velmi užitečný (Praha 1672). Posthumně vyšla ještě 1681 a 1684 a v první polovině 18. století následovala další vydání. Výtah z Canisiova katechismu nacházíme v druhé polovině 18. století také mezi českou školní literaturou. Byl přitiskován na závěr učebnice Krátké uvedení k latinské řeči … k užívání veřejných škol (Praha před 1766). Výtah doplňuje též často vydávanou Knihu ke čtení pro učence obecných aneb triviálních škol (Praha 1775).

Další velmi rozšířené katolické katechismy připravili v 16. století Johann Dietenberger, Erasmus Roterdamský, Georg Witzel či Friedrich Nausea. Pro katoulickou věrouku se stal obecně závazný Catechismus Romanus ex decreto Concilii Tridentini, ad parochos, Pii Quinti pont. max. iussu editus (Roma 1566). V Německu byl publikován 1567, ale u nás se zdařilo na počátku 17. století zpřístupnit jen několik prací katolíka Georga Scherera. Předně jde o Christliche Fragstück sampt ihren Antworten (Ingolstadt 1587), které byly rozvláčně přeloženy jako Křesťanské otázky a na ně dané odpovědi (Praha 1610). Schererův Catechismus oder Kinderlehr (Passaw 1608) dostal v českém překladu název Katechismus křesťanského náboženství (Praha 1612). V téže době se po Evropě lavinovitě šířilo dílo kardinála Roberta Bellarmina Christianae doctrinae latior explicatio (Roma 1603). Do češtiny však nebylo přeloženo najednou, ale postupně ve čtyřech separátních částech: Umění křesťanské aneb Příprava k dobré smrti (Praha 1630), Pravá katolických rodičů … moudrost (Praha 1631?), Pravá katolické mládeže moudrost (Praha 1636, správně 1637) a nejpozději pak Křesťanského učení zretedlné vyložení (Trnava 1744).

K nejstarším původním českým katolickým katechismům patří dílo Jindřicha Scribonia z Horšova Catechismus aneb Naučení člověka křesťanského (Praha 1556, starší vydání v Prostějově 1552 nedoloženo). Z domácích autorů lze dále uvést mimo jiné Valentina Bernarda Jestřábského s dílem Katechismus domácí pod titulem a způsobem Rozmlouvání hospodáře s hostem (Olomouc 1715). Z dalších autorů 18. století jmenujeme alespoň Václava Vojtěcha Klugara a Martina Pruggera. Literárně i typograficky zajímavý katechismus ve veršované podobě se nachází ve sborníku, na jehož vydání dohlížel František Antonín hrabě Špork. Sborník byl poprvé publikován v průběhu jednoho roku německy i česky. Wolfgang Wickhart (Tiskárna arcibiskupská) ho vypravil jako Christliche Kinderlehr oder Das heilige Vatter Unser (Praha 1720) a Karel Jan Hraba přispěchal s překladem Vejtah učení křesťanského (Praha 1720). O rozšíření katolického katechismu v 18. století se zasloužili také pražští arcibiskupové. Ferdinand z Khünburku podpořil latinskou verzi nazvanou Catechismus archi-dioeceseos Pragensis (Praha 1722), německý překlad Catechismus der pragerischen Ertz-Dioeces (Praha 1722) i překlad do češtiny Katechismus arcibiskupství pražského (Praha 1723). Péčí Antonína Petra Příchovského z Příchovic vyšel Katechismus biskupství králohradeckého (Praha 1755) a Katechismus arcibiskupství pražského (Praha 1766). Převážně dětem byla určena nerozsáhlá obrazová kniha Jana Jiřího Balzera Catechismus oder Römisch- katolische Glaubens-Lehr in Bildern (Praha 1790) pozůstávající ze 32 mědirytů.

2. Označení vesměs osvětově zaměřené učebnice probírající látku klasickou formou otázek a odpovědí, např. Gilbert Baur Katechismus oder Regeln der Mäßigkeit in kurzen Fragen und Antworten (Augsburg 1790, česky v Praze 1809) nebo Bernhard Christoph Faust Gesungheits-Katechismus zum Gebrauche in den Schulen und beim häuslichen Unterricht (Leipzig 1794, česky Brno 1795). Z odborně zaměřených učebnic jmenujeme spis Johanna Friedricha Mayera Katechismus des Feldbaues, worinnen in Fragen und Antworten die Acker- und Wiesenbaukunst zum Besten des Landmannes … vorgetragen (Praha 1771).


Bibl.: BELLINGER, G. J.: Bibliographie des „Catechismus Romanus“, 1566-1978. Baden-Baden 1983; GRUCH, J.: Deutschsprachige Drucke des Heidelberger Katechismus 1563-1800. Köln/R. 1996.

Lit.: BÁLENT, B. (ed.): Bardejovské katechizmy z rokov 1581 a 1612. Martin 1947; BELLINGER, G. J.: Der Catechismus Romanus und die Reformation. Die katechetische Antwort des Trienter Konzils auf die Haupt-Katechismen der Reformation. Paderborn 1970 (repr. Hildesheim 1987); BRAUNSBERGER, O.: Entstehung und erste Entwicklung der Katechismen des seligen Petrus Canisius aus der Gesellschaft Jesu. Freiburg/B. 1893; DAŇKOVÁ [BOHATCOVÁ], M.: Bratrské tisky ivančické a kralické. Sborník Národního muzea v Praze A 1. Praha 1951; HEJNOVÁ, M.: Sbírky starých tisků ve Vilniusu. Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny v Praze 16. Praha 1999-2000, s. 275-281; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; MÜLLER, J. Th.: Deutsche Katechismen der Böhmischen Brüder. Berlin 1887; PETRIK, J.: Československé preklady Lutherovho Malého katechismu. Církevné listy 74, 1961, s. 42-44.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.