Klopová vazba

Klopová vazba chránící učebnici kupeckých počtů, kterou si první majitel - kupec vozil patrně s sebou na cestách. Desky jsou tvořeny jen silnou třísločiněnou usní. Zadní deska přechází v klopu, která sahá až na přední desku. Ozdobnými stehy příčně přišitý pruh usně původně nekončil s klopou, ale sloužil k přepásání a stažení celé knihy. Johann Widmann, Rechnung auf allen Kaufmannschaft, Leipzig 1489. Národní knihovna ČR, sign. 41.G.73

Měkká pergamenová vazba s klopou. Autografický sborník textů husitského teologa Jakoubka ze Stříbra ze 2. desetiiletí 15. stol. Národní knihovna ČR, sign. VIII.E.7

Tvarová zvláštnost gotické vazby, užívaná ještě v 1. polovině 16. století. Jde o typ vazby, kdy pokryv zadní desky vybíhá do klopy, která přechází přes přední ořízku až na přední desku. S klopami se často setkáváme u tzv. měkkých vazeb, jejichž desky tvoří jen pergamen či silnější kůže, někdy stejně jako navazující klopa jen podlepené papírem. K nim bývá příčně ozdobnými stehy přišit kožený řemen, který klopu přesahuje a slouží k přepásání knihy a sevření knižního bloku. Uzavíral se na přezku, případně na knoflík či koženou olivku. Klopa tak chránila přední ořízku a kniha byla po přepásání dobře přenosná jako balík. Klopovými vazbami byly v 15. a 1. polovině 16. století častěji opatřovány úřední rukopisy, které bylo zapotřebí přenášet na různá místa. Klopa nebyla zvláštností jen evropských vazeb. Velmi oblíbené byly kupř. u islámských vazeb.

Lit.: NUSKA, B.: Typologie českých renesančních vazeb. Terminologie, slohové určování a datování materiálu. Historická knižní vazba 1964–1965, s. 35, 62; WEISWEILER, M.: Der islamische Bucheinband des Mittelalters. Wiesbaden 1962, s. 27–32.