Knihařské stehy

Z Encyklopedie knihy

Verze z 10. 12. 2018, 23:45, kterou vytvořil Jan Rozehnal (diskuse | příspěvky) (Nahrazení textu „== Literatura ==“ textem „“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Knihařské stehy (angl. stitchs, fr. coutures, něm. Stiche) dráha nitě na lomu falcovaných a náležitě kompletovaných složek, které po sešití tvoří knižní blok. Pokud je šití bloku původní a zvnějšku alespoň trochu viditelné, pak stehy představují jediné spolehlivé vodítko ke stanovení středu složky.

Nejstarší způsob vedení nitě, užívaný již v 6. století, je steh řetízkový (něm. Kettenstich), při němž nit probíhala zevnitř složky na vnější lom a zde nabírala nit složky předešlé. Na hřbetu bloku se tak vytvořil charakteristický řetízek. Od přelomu 15. a 16. století byl tento způsob šití užíván již jen výjimečně (např. na tuhých vazbách řeckých pro Alda Manuzia st. v Benátkách), poněvadž neumožňoval oklepání drážky pro nasazení desek k hřbetu.

Z tradice koptských vazeb vycházel též steh podélný (něm. Langstich), který se udržel od 6. století až do nástupu industriální vazby 19. století. Někdy mohl být kombinován se stehem řetízkovým. Opět probíhal zevnitř složky, ale následně přichycoval ještě hřbet obalu knihy, na němž se jevil jako nápadné, mnohdy i ozdobně prošité svislé čárkování. Tento způsob spojení bloku a krycího materiálu je typický do počátku 16. století pro měkkou vazbu obálkovou a měkkou vazbu pergamenovou. Větší pevnost a trvanlivost knižního korpusu zaručovalo šití na vazy.


Lit.: ĎUROVIČ, M. (a kol.): Restaurování a konzervování archiválií a knih. Praha 2002; HELWIG, H.: Einführung in die Einbandkunde. Stuttgart 1970.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.