Knihař

Z Encyklopedie knihy

Knihař (též kněhař) staročeské označení profese zabývající se knižním řemeslem i knižním obchodem. Pojmová mnohoznačnost zde odrážela specifikum oboru tvořené personální unií tiskaře a knihkupce, který byl od 80. let 15. století i v Českých zemích nejednou označován samostatným termínem Buchführer (Puchfurer) a zhruba od poloviny 17. století termínem Buchhändler. Označení „knihař“ se nadto vágně užívalo též jako synonymum pro knihvazače (nikoli však pro zlatiče vazeb, kteří často pracovali nezávisle). Rozdíl mezi knihařem (tiskařem-knihkupcem) a kněhařem (vazačem) zachytil ještě Daniel Adam z Veleslavína na str. 523 adaptace Juniova slovníku Nomenclator omnium rerum propria nomina tribus linguis (Praha 1586). Tvar „kněhař“ se však pro svou archaičnost ze slovní zásoby vytratil a postupná diferenciace knižních řemesel i vznik knihvazačských cechů pojem „knihař“ zúžily jen na oblast knižní vazby. Výrazně tomu napomohly též zákazy knihkupecké činnosti v knihvazačských dílnách.


Lit.: HAMANOVÁ, P.: Z drobných zpráv o knihařích. Historická knižní vazba 1963. Liberec 1963, s. 69; NUSKA, B.: K pojmu knihař v pražském knihvazačství a knižním trhu druhé poloviny 16. století. Documenta Pragensia 10/1, 1990, s. 257-279; NUSKA, B.: Počátky české renesanční knižní vazby. Umění 10, 1962, s. 469-493; NUSKA, B.: Portrét knihaře z roku 1582. Historická knižní vazba 1963. Liberec 1963, s. 65-66.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.