Knihovna kláštera augustiniánů kanovníků v Rokycanech

Z Encyklopedie knihy

Augustiniánskou kanonii v Rokycanech založil na základě předchozího papežského svolení pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic roku 1363 – vzniklé instituci byly darovány platy tamního farního kostela a zároveň jí byla ve farním kostele svěřena duchovní správa. Dvě pohromy postihly klášter na začátku 15. století – nejprve to byl v roce 1406 požár, který zasáhl i knihovnu, a poté roku 1421 vypálení vojsky táborů a pražanů. Po husitských válkách byl novým rokycanským proboštem jmenován roudnický kanovník Matouš Beran, obnovení kláštera bylo ale spojeno s problémy a na delší dobu se podařilo až v 90. letech 15. století. Klášter nedosáhl významu, který měl v předhusitském období, a v roce 1546 byl po sporech s rokycanskými měšťany zrušen.

Klášterní rukopisy byly nadále uchovávány při faře, odkud jich bylo 40 tamními děkany O. Polákem (v roce 1819) a Františkem Suchým (1835–1836) darováno do Národního muzea. Část rokycanských kodexů získal již dříve Ferdinand Hoffmann z Grünbüchlu a prostřednictvím jeho knihovny a posléze knihovny Dietrichsteinů v Mikulově se některé dostaly do Moravské zemské knihovny v Brně (jde snad o 13 rukopisů a dva prvotisky), další našly jiné majitele při rozprodeji mikulovské knihovny.

Kodexy rokycanské klášterní knihovny byly vcelku důsledně značeny systémem signatur složených z písmene abecedy a číslice. Na tomto značení se podílelo v průběhu doby více řeholníků, snad správou knihovny pověřených, což se odráží i v různém umístění a způsobu zápisu signatur (v používání jak majuskulních, tak minuskulních písmen i arabských a římských číslic). Podle signatur je celkový počet rukopisů klášterní knihovny odhadován na 200–250. Kromě signatur byly rukopisy opatřovány i vlastnickými poznámkami, ale i jejich forma byla proměnlivá – od prostého „Rokycanensis“ po různě rozsáhlé označení kláštera, v některých případech bylo součástí zápisu i jméno dárce kodexu. Po obsahové stránce je zřejmé praktické zaměření knihovny s převahou homiletických děl (téměř 40 %) a dalším výskytem literatury morálně-teologické a pastorační. Rozsáhlou skupinu představují spisy reformních autorů působících v Čechách ve druhé polovině 14. a na počátku 15. století. Nechybí ani spisy filozofické, které ale pocházejí až z darů z pohusitského období, a přibližně ve stejném rozsahu spisy exegetické; patristika a hagiografie. Není ovšem jasné, nakolik se na obsahové skladbě rokycanské knihovny, resp. jejích dochovaných zbytků, podepsal požár roku 1406 – v době předcházející tomuto datu např. odkázal svou knihovnu jako celek klášteru kaplan Arnošta z Pardubic a generální vikář pražského arcibiskupství Přibyslav Janův z Újezdce, o tomto daru ale víme díky testamentu, identifikován z něj byl pouze jeden kodex. 

Literatura: ZAHRADNÍK, P. Klášter augustiniánů – řeholních kanovníků v Rokycanech a jeho knihovna. Bibliotheca Strahoviensis 4–5, 2001, s. 115–153; EBERSONOVÁ, A.: Středověké rukopisné knihovny řeholních kanovníků sv. Augustina v Čechách, disertační práce Ústavu řeckých a latinských studií FF UK, Praha 2020, s. 156–184.

Autor hesla: Michal.dragoun