Knihvazač (rukopisná kniha)

Z Encyklopedie knihy

Řemeslo knihvazače vzniklo současně se zavedením kodexové formy knihy (lat. ligator librorum, introligator). Knihvazač zhotovoval vazbu zpravidla včetně její výzdoby. Knižní vazby zprvu vznikaly stejně jako vlastní kodexy především v klášterních skriptoriích. Jako laické řemeslo se knihvazačství více rozvíjelo až od 12. století, nejvíce samozřejmě ve velkých městech a sídlech univerzit, kde byla velká produkce knih. Knihvazači spolupracovali s dalšími řemeslníky, od nichž odebírali potřebný materiál (koželuhové, jircháři, pergameníci, později papírníci, příslušníci různých kovozpracujících řemesel, kteří zhotovovali spony a kování). Výrobky  knihvazačů zůstávaly až do pozdního středověku v naprosté většině anonymní – na rozdíl od písařů, kteří se někdy pod svou práci podepsali v kolofonu. Velký rozvoj zaznamenávaly knihvazačské dílny ve městech od poloviny 14. století v souvislosti s narůstající produkcí knih. Pozoruhodný nárůst knihvazačských dílen nastal v desetiletích po vynálezu knihtisku. V době raného knihtisku byla často v jedné osobě spojena činnost knihvazače i sortimentního prodejce knih. Řada prodejců provozovala současně dílnu, kde nabízené tituly také vázala. Českým slovem knihař byl od konce 15. století označován ten, kdo knihy prodával, ale často i ten, kdo je také vázal. Nespecializovali se samozřejmě jen na tisky, ale dále vedle úředních rukopisů vázali i rukopisy literárního charakteru, byť jejich produkce pozvolna klesala. Počet knihvazačských dílen v Čechách se zmnožil nejprve zhruba od sedmdesátých let 15. století v souvislosti s narůstajícím importem tisků ze zahraničí, znovu potom po polovině 16. století v souvislosti s větším nárůstem produkce domácí tištěné knihy. V Čechách působilo nejvíce knihvazačů v Praze. Spolu s dalšími řemeslníky, kteří se také podíleli i na výrobě a výzdobě knih (kupř. pergameníky či zlatotepci), příslušeli k cechům staroměstských a novoměstských malířů, spojeným od roku 1518 načas do jedné organizace. Samostatný cech si zřídili nejprve daleko početnější staroměstští knihaři, někdy před rokem 1562. Sdružoval řemeslné knihvazače, kteří ovšem současně participovali i na prodeji knih. Část z nich se specializovala na nakladatelské vazby pro pražské tiskaře. Ještě na přelomu 15./16. století ovšem více českých a moravských klášterů provozovalo své vlastní klášterní dílny.

Lit: FEJTOVÁ, O. – PEŠEK, J.: Pražští knihaři doby předbělohorské – knihvazači nebo knihkupci? In: Alis volat propriis: sborník příspěvků k životnímu jubileu Ludmily Sulitkové (ed. Hana Jordánková).  Brno – Ústí nad Labem – Opava 2016, s. 289–316; MAZAL, O.: Einbandkunde. Die Geschichte des Bucheinbandes. Wiesbaden 1997, s. 96–97, 109; NICKEL, H.: Der Leipziger Buchhandel im Spiegel der Einbände.  Einbandforschung, Heft 7, 2000, s. 3–7; SCHÄFER, I.: Buchherstellung im frühen Mittelalter. Die Einbandtechnik in Freising. Wiesbaden 1999, s. 125–155. 

Autor hesla: Kamil.boldan