Knihvazač (rukopisná kniha)

Z Encyklopedie knihy

Verze z 6. 11. 2018, 10:47, kterou vytvořil Kamil.boldan (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Řemeslo knihvazače vzniklo současně se zavedením kodexové formy knihy (lat. ligator librorum, introligator). Knihvazač zhotovoval vazbu zpravidla včetně její výzdoby. Knižní vazby zprvu vznikaly stejně jako vlastní kodexy především v klášterních skriptoriích. Jako laické řemeslo se knihvazačství více rozvíjelo až od 12. století, nejvíce samozřejmě ve velkých městech a sídlech univerzit, kde byla velká produkce knih. Knihvazači spolupracovali s dalšími řemeslníky, od nichž odebírali potřebný materiál (koželuhové, jircháři, pergameníci, později papírníci, příslušníci různých kovozpracujících řemesel, kteří zhotovovali spony a kování). Výrobky  knihvazačů zůstávaly až do pozdního středověku v naprosté většině anonymní – na rozdíl od písařů, kteří se někdy pod svou práci podepsali v kolofonu. Velký rozvoj zaznamenávaly knihvazačské dílny ve městech od poloviny 14. století v souvislosti s narůstající produkcí knih. Pozoruhodný nárůst knihvazačských dílen nastal v desetiletích po vynálezu knihtisku. V době raného knihtisku byla často v jedné osobě spojena činnost knihvazače i sortimentního prodejce knih. Řada prodejců provozovala současně dílnu, kde nabízené tituly také vázala. Nespecializovali se samozřejmě jen na tisky, ale dále vedle úředních rukopisů vázali i rukopisy literárního charakteru, byť jejich produkce pozvolna klesala. V Čechách působilo nejvíce knihvazačů v Praze. Knihvazači tu byli přidruženi spolu s řezbáři, pergameníky, zlatotepci k malířskému cechu založenému roku 1348. Počet knihvazačských dílen v Čechách se zmnožil nejprve zhruba od sedmdesátých let 15. století v souvislosti s narůstajícím importem tisků ze zahraničí, znovu potom po polovině 16. století v souvislosti s větším nárůstem produkce domácí tištěné knihy. Samostatný knihařský cech se v Praze ustavil asi 1562. Sdružoval řemeslné knihvazače, kteří ovšem současně participovali i na prodeji knih. Část z nich se specializovala na nakladatelské vazby pro pražské tiskaře.

Lit: FEJTOVÁ, O. – PEŠEK, J.: Pražští knihaři doby předbělohorské – knihvazači nebo knihkupci? In: Alis volat propriis: sborník příspěvků k životnímu jubileu Ludmily Sulitkové (ed. Hana Jordánková).  Brno – Ústí nad Labem – Opava 2016, s. 289–316; NICKEL, H.: Der Leipziger Buchhandel im Spiegel der Einbände.  Einbandforschung, Heft 7, 2000, s. 3–7; SCHÄFER, I.: Buchherstellung im frühen Mittelalter. Die Einbandtechnik in Freising. Wiesbaden 1999, s. 125–155. 

Autor hesla: Kamil.boldan