Kolek (tištěná kniha)

Z Encyklopedie knihy

Krameriovy noviny opatřené kolkem (Praha 1815). Císařské královské vlastenské noviny … číslo 27 (Praha, Jenovéfa Krameriová – Václav Rodomil Kramerius 1815). Titulní strana s novinářským kolkem otištěným vpravo. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AA XIII 41.

Kolek (něm. Stempel = původně kolík zakončený razidlem s pečetí) 1. potvrzení o zaplacení nepřímé (spotřební) daně. Daň se v souvislosti s knihtiskem týkala papíru a potvrzení mělo podobu malého razítka. Během 17. století bylo kolkování čistého papíru postupně zaváděno v Nizozemí (1624), Francii, Anglii a Rakousku, ovšem s nepatrným úspěchem. V tiskařské a nakladatelské praxi se plně prosadilo až v 18. a 19. století (Čechy 1750). Kolek se objevoval na titulních stranách merkantilního zboží, to je časopisů, novin, kalendářů a na hracích kartách. Tarify kolkovného byly určovány druhem, formátem, obsahem a výpravou tiskoviny (např. do nejvyšších tarifních tříd kalendářové produkce patřily kalendáře dovezené z ciziny a kalendáře s obsahem statistickým a rodopisným, naopak kalendáře obsahující poštovní sazby a seznamy trhů se kolkovaly nižším tarifem a nejmenší poplatek přicházel u kalendářů nástěnných a lístkových). Poněvadž kolek zvyšoval finanční náklad výroby, a tím i pořizovací ceny tiskovin, v monarchii byl roku 1899 zrušen. Jeho odstranění oživilo tržní mechanismy, zaměstnanost a investice do strojního vybavení tiskáren.

2. Druh knihařského nářadí k vytlačení žádaného reliéfu v usňovém pokryvu. Železné, bronzové či mosazné nářadí (angl. tool, fr. fer, něm. Buchbinderstempel), užívané již ve 12. století, bylo zapuštěno do dřevěné rukojeti. Reliéf tisknoucí plochy byl buď negativní (pro vazbu slepotiskovou), anebo pozitivní (pro zlacení knižních vazeb). Velmi drobný kolek, sloužící mimo jiné k puncování, se česky nazývá razítko (fr. petit fer, odtud pak reliure à petits fers). Pomalou a na přesnost náročnou práci při seskupování jednotlivých kolků částečně nahradil váleček.

Kolek se užíval ke slepému tlačení písmen (poprvé u Konrada Forstera ve 30. letech 15. století), k raženému tisku barevných písmen (tzv. Farbstempel u Johanna Richenbacha) a mnohem častěji k ornamentální výzdobě, inspirované knižním dekorem nebo malířskými vzorníky. Ornament mohl být na tisknoucí plošce umístěn ve volném prostoru, nebo v různotvarém orámování (rombickém, čtvercovém, kulatém). Mohl být celistvý i fragmentární, konturový, plný, puncovaný či šrafovaný. Často se setkáváme s motivem ptáka, zvířete či stylizované kytice, s rozetou, šiškou, hvězdičkou, peltou čili nahoře vykrojeným štítkem (řec. peltē = štít lehkooděnců). Dále přicházely krátké nápisové pásky s rozmanitým textem (typu „ihesvs“ či „maria“), kuželkovité sloupky zvané balustra (řec. balaustion = sloupkové zábradlí), arabesky, pletence apod. Předpokládá se, že žalud, srdce, lipový list a rolnička (zdobená úzkým prstencem po obvodu) mají původ v hracích kartách.

Šrafovaný kolek, který se poprvé objevil 1530 v Lyonu a krátce nato na vazbách pro sběratele Groliera, je francouzsky označován jako fer azuré (fr. modrý), což plyne z heraldické zvyklosti označovat modrou barvu rovnoběžným čárováním. Některé kolky jsou tradičně pojmenovávány dle svého motivu, např. kolek s ornamentem ve tvaru lilie jako fer fleurdelisée, kolek s ptákem jako fer d’oiseau. Většina uměleckých výzdobných stylů se vyznačuje morfologicky odlišnou kresbou kolků, např. od 16. století fer à la fanfare (vazba se vzorem „fanfare“), od 17. století fer pointillé (vazba se vzorem „pointillé“) a fer à l’éventail (vazba se vzorem „éventail“), v 18. století fer à la dentelle (vazba se vzorem „dentelle“). Zrcadlově obráceně tlačené vzory postihuje francouzský termín dos à dos. Způsob dekorace vazby založený na opakování jednoho či několika málo kolků se nazývá reliure à répétition.


Lit.: ADAM, P.: Etwas über den Ursprung unserer Stempel. Archiv für Buchbinderei 26, 1926, s. 6-8; HANUS, L.: Stempelsignetten-Katalog von Oest.-Ungar. Praha 1930; HELWIG, H.: Einführung in die Einbandkunde. Stuttgart 1970; HELWIG, H.: Handbuch der Einbandkunde. Bd. 1-3. Hamburg 1953-1955; JAROSŁAWIECKA-GĄSIOROWSKA, M.: Ikonografia świecka na oprawach XVI i XVII wieku. Rocznik Biblioteki narodowej 6, 1970, s. 315-337; KAPP, F.-GOLDFRIEDRICH, J.: Geschichte des deutschen Buchhandels. Bd. 1-4. Leipzig 1886-1923 (repr. Leipzig 1970); NOSOVSKÝ, K.: Nauka knihopisná a nástin vývoje knihkupectví českého. Praha 1927; NUSKA, B.: Typologie českých renesančních vazeb. Terminologie, slohové určování a datování materiálu. Historická knižní vazba 1964-1965. Liberec 1965, s. 19-145; KYRISS, E.: Verzierte gotische Einbände im alten deutschen Sprachgebiet. Bd. 1-4. Stuttgart 1951-1958; MINTERT, C.: Der Kaiserlich Königlich Österreichische Kalender Stempel. Essay 1997; SCHUNKE, I.: Die Schwenke-Sammlung gotischer Stempel- und Einbanddurchreibungen. Berlin 1979; WIDMANN, H.: Geschichte des Buchhandels vom Altertum bis zur Gegenwart. Teil 1-2. Wiesbaden 1975.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.