Kornut

Z Encyklopedie knihy

Kornut (z lat. cornutus = rohatý, něm. Hörnermann, Hörnerträger = roháč) nejníže postavený pomocník v tiskárně, označovaný též latinským výrazem tiro (začátečník) anebo německy Halbgeselle či Gehilfe (mladší tovaryš). K řemeslu přicházel ve věku 12-15 let, osvědčil-li za přítomnosti dvou ručitelů manželský původ a bezúhonnost a složil-li požadovanou kauci (pražská Tiskárna jezuitská před 1650 žádala 50 kop grošů). Ve zkušební době, která trvala 4-6 týdnů, měl prokázat zájem, vlohy a ochotu k práci. Poté byl principálem přijat do dílny a jako učedník přidělen samostatnému tovaryši neboli zavaděči do řemesla. Od tovaryše dostával nezbytné finanční a materiální zabezpečení. Spadalo-li knihtiskařské řemeslo pod univerzitní jurisdikci, práva a povinnosti vyhlášená akademickým magistrátem se po imatrikulaci vztahovala i na kornuta. Zprvu vykonával jen méně kvalifikované domácí práce. Později předčítal sazeči či korektorovi textovou předlohu, účastnil se vaření barvy, vlhčil před tiskem tuhý ruční papír, hotové otisky rozvěšoval na šňůrách a proschlé skládal do kompletů. Staral se o čistotu knihtiskařského lisu a sazečských kas. Mezi tovaryše mohl postoupit až po uplynutí 4-5 let. Podmínkou bylo složení zkoušek, vyřízení postulátu a mnohde i absolvování slavnostního obřadu zvaného depositio cornuti (později gaučování). Hlavní rekvizitou obřadu byla žertovná čepice s rolničkami, liščím ocasem a dvěma kozlími rohy, dle nichž se učňům také dostalo metaforického pojmenování. V Čechách náležitosti kornutů poprvé upravoval řád pro knihtiskařské tovaryše a učedníky, který vydala císařovna Marie Terezie roku 1771 (obnoven Františkem II. roku 1806). Vzevrubné poučení o jejich životě a práci podává dvoudílná publikace tiskaře Christiana Friedricha Gessnera Der in der Buchdruckerei wohl unterrichtete Lehr-Junge (Leipzig 1743).


Lit.: BEIER, G.: Schwarze Kunst und Klassenkampf. Frankfurt/M.-Wien-Zürich 1966; BERÁNEK, K.: Z mládí pražského tiskaře Vojtěcha Koniáše. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 2. Praha 1967, s. 109-113; MARTINČÍK, R.: Staří knihtiskaři a jich pomocnictvo. Veleslavín 43, 1915, č. 7-10 (nestr.); WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.