Litanie

Z Encyklopedie knihy

Litanie (z řec. litaneia = prosba, angl. litany, fr. litanie, něm. Litanei) zdlouhavými výčty a opakováním typická dvoudílná prosebná píseň skládající se z oslovení a vlastní prosby. První projevy nacházíme u církevních Otců Chrysostoma a Eusebia již ve 4. století. Od 5. století je v dialogizované formě zavedena povinně do liturgie. Kněz pronáší oslovení (Boha, P. Marie, světců) a věřící vyslovují vlastní prosbu (ora pro nobis = oroduj za nás, miserere nos = smiluj se nad námi apod.). Litanie ke všem svatým, k Bohu a jeho nejsvětější prozřetelnosti a zejména k Panně Marii Loretánské vycházely od 16. století v podobě drobných tisků samostatně. Jsou také povinnou součástí breviáře a modlitebních knih sborníkového typu. Zde lze litanii neklamně rozpoznat dle charakteristického uspořádání stránkového zrcadla. Oslovení jsou tištěna pod sebou a společná prosba je k tiskovému sloupci přiřazena svorkou.


Lex.: VLAŠÍN, Š. (red.): Slovník literární teorie. Praha 1977, s. 205.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.