Lucidář

Z Encyklopedie knihy

Lucidář (z lat. lux = světlo, [e]lucidarium = kniha vysvětlující určité otázky) učebnice přibližující formou dialogu učitele a žáka soudobé znalosti o světě. Nejstarší latinské texty vznikaly už ve 12. století a byly vlastně předchůdcem encyklopedie. Česká verze ca 1400 vychází z německého překladu. Charakteristický prvek tištěných znění tvořily ilustrace z pomezí Bible a naukových žánrů. Velmi dobrou úroveň mají hned v nejstarším tisku francouzském (Lyon 1479) a v nejstarším německém vydání Lucidarius (Augsburg 1479), z něhož pak přecházely do mnoha mladších přetisků. Jediným obrázkem jsou doprovozeny italské lucidáře nazývané „Dialogo del maestro e del discepolo“ (poprvé Bologna 1482).

V Německu byl lucidář tištěn průběžně až do počátku 17. století. Z bohemikálního hlediska je důležité dílo Honoria Augustodunensis Elucidarius dialogicus theologie tripartitus (Nürnberg 1518), které vyšlo u Hieronyma Höltzela nákladem Jana Mantuána Fencla. Dějiny česky tištěných vzdělavatelských rozhovorů počínají neilustrovaným Lucidářem (Plzeň 1498). Dle domácího středověkého rukopisu ho vytiskl Mikuláš Bakalář. Někdy před rokem 1567 vzniklo další, avšak exemplářem dnes nedoložené vydání. Později se lucidář z českého terénu vytrácí. Obnovy došel jako knížka lidového čtení až od 18. do poloviny 19. století pod názvy „Lucidář, totiž Knížka osvěcující a otevírající smysl“ nebo „Lucidář, to jest Krátké vypsání o počátku a stvoření všech věcí“ (nejmladší vydání byla pořízena ve Skalici u Františka Xavera Škarnicla ml.).


Lit.: SCHORBACH, K.: Studien über das deutschen Volksbuch „Lucidarius“ und seine Bearbeitungen in fremden Spachen. Strasbourg 1894; SICK, M.: Der „Lucidarius“ und das „Buch Sidrach“. Eine wissenssoziologische Untersuchung zweier mittelalterlicher Wissensbücher. Bonn 1994.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.