Marek Scharffenberg

Z Encyklopedie knihy

Marek Scharffenberg (též Scharffenberger, Scharpffenberg, Szarfenberger, zemř. 1545) nejstarší představitel rodiny významných tiskařů renesančního Polska, kteří v mluvícím signetu užívali motiv strmé špičaté hory se starozákonním Desaterem. Marek se narodil poblíž Jelení Hory a před rokem 1506 přišel do Krakova, kde byl od 1506 činný jako nakladatel a mezi 1543-1545 vlastnil také tiskárnu. Roku 1511 rozšířil své aktivity i na Norimberk.

S dcerou Annou ml. uzavřel sňatek knihkupec Marcin Siebeneicher (též Zybenaicher, zemř. 1543), zakladatel další dynastie krakovských tiskařů. Po smrti Marka Scharffenberga dílna přešla na vdovu Annu st. (zemř. 1567) a dospělé syny Mikołaje (1519-1606) a Stanisława (zemř. 1584). Toto společenství se v impresech prezentovalo jako „officina Scharffenbergiana“ nebo „typis Scharffenbergiorum“. Pouze některé tisky nesou od 1545 jméno mladšího Stanisława. Po roce 1551 dědicové obohatili dílnu nákupem zařízení krakovského kolegy Floriana Unglera. S využitím kopií obrazového cyklu wittenberského Mistra MS, které pocházely od Jiřího Melantricha z Aventinu, vytiskli Markovi nástupci první úplnou bibli v polštině nazvanou Biblia, to jest Kśięgi Starego i Nowego Zakonu na polski język z pilnością vedług łacińskiej Bibliej od kościoła katolickiego powszechnie przyjętej nowo wyłożona (Kraków 1561). Úpravcem staršího textu byl polský kazatel a filolog ze Lvova Jan Nycz (1523-1572) zvaný též Leopolita, odtud běžné pojmenování památky jako Bible Leopolity.

Monogram GS v Mattioliho českém Herbáři (Praha 1562). Mattioli, Pierandrea: Herbář jinak Bylinář [trad. Tadeáš Hájek z Hájku] (Praha, Jiří st. Melantrich z Aventinu 1562). Detail fol. 89a vyobrazení ovsa (vlevo dole monogram GS s řezáčským nožem). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AH II 4.

Roku 1565 se podnikavý Mikołaj Scharffenberg osamostatnil a méně zkušený bratr Stanisław zůstal v původní otcově dílně až do konce života (jeho vdova Anna nejml. ji pak spravovala ještě tři roky). Mikołaj obdržel roku 1577 titul dvorního tiskaře nově zvoleného krále Štěpána Báthoryho. Během vojenských výpadů musel kvůli výrobě administrativní literatury provozovat knihtisk v Malborku (1577), Varšavě (1578-1581), Lvově (1578) a Knyszyne (1580). Činnost této „létací tiskárny“, jak ji polští historikové nazývají, prakticky obstarával nájemný tiskař Walenty Łapka (po nobilitaci Łapczyński). Scharffenbergův knižní dekor lze v 70. letech vystopovat ve lvovské dílně Ivana Fedorova. Po Mikołajově smrti vedl krakovský podnik do 1614 jeho prvorozený syn Jan st. (Johann, zemř. 1625). Roku 1616 podnik prodal začínajícímu tiskaři Franczisku Cezarymu.

V Krakově paralelně pracoval také Maciej Scharffenberg (Matthias, zemř. 1547) z luboměřské větve Scharffenbergových. Jeho činnost je doložena 1526-1547, přičemž do 1531 spočívala na finanční podpoře Mikołaje Scharffenberga. Snad právě Maciej vytiskl nejstarší dnes známou jazykově českou publikaci z polského teritoria, totiž Prokopiades Mikołaj Szadek Pranostika krakovská … k roku Páně 1532 (Kraków 1531?). Z jeho tiskárny vyšel také polský překlad české satiry Frantowe prawa (Kraków 1542), dochovaný dnes jen unikátem Univerzitní knihovny v Erlangenu. Nad běžnou učebnicovou literaturou, na níž se Maciej specializoval, vyniká zvláště veršovaný dialog Mikołaje Reje z Nagłowic Krótka rozprawa między … panem, wójtem a plebanem (Kraków 1543). Je to první původem polský novinový leták politického obsahu. Jeho autor vystoupil pod pseudonymem Ambroży Korczbok Rożek. Po Scharffenbergově smrti přešla dílna na několik měsíců do rukou dědiců (ovdovělá druhá manželka Helena a Maciejovi bratři Bartołomiej a Jakub) a pak na Maciejova syna z prvního manželství Hieronima (zemř. 1555). Ten počal samostatně pracovat již v roce otcovy smrti (1547) a tiskárnu vedl až do konce života. Podnik zdědila 1555 Hieronimova vdova Elżbieta. Po dvou letech se provdala za Mateusza Siebeneichera (zemř. 1582), který se tak od 1557 stal novým majitelem tiskárny.

Z luboměřské větve pocházel také vynikající tiskař a dřevořezáč Kryspin Scharffenberg st. (též Crispin S., CS, ca 1513-1576). Před rokem 1537 se učil u Macieje Scharffenberga v Krakově, pak působil 1538-1543 ve wittenberské dílně Lucase Cranacha st. Roku 1543 přišel jako knihkupec a formšnajdr do Zhořelce a je velmi pravděpodobné, že v letech 1548-1550 zde provozoval i tiskařskou živnost. Dokládá to alespoň osmilistová Kurtzer Bericht welcher Gestalt Kaiser Carl der Funfft … belehenet hat (Görlitz 1548).

V naději na lepší zisky přesídlil do Vratislavi, kde 1551 získal měšťanství. Během 1553-1576 provozoval tiskárnu odkoupenou 1552 od Andrease Winklera st. (též Wingler, 1498-1575, činný 1538-1552). Vratislavskou živnost Kryspinovi zabezpečilo před nekalou konkurencí privilegium z ledna 1553. Od roku 1570 působil v dílně jako tovaryš budoucí zakladatel bardějovského knihtisku Dávid Gutgesel. Kryspinova tiskárna, z jejíž produkce známe více než 200 titulů, se specializovala na latinskou a německou administrativní literaturu, módní humanistické básnictví a na učebnice (polština je doložena pouhými 2%). Nejpozoruhodnějším protestantským titulem je asi Sigismund Schwabe (Suevus) Register aller Schriften des ehrwirdigen Herrn D. Martini Lutheri (Wrocław 1563). Scharffenbergovy kontakty s bohemikálním prostředím, o nichž svědčí minimálně reedice Güntherova tisku Ein Gesangbuch der Brüder inn Behemen und Merherrn od Michaela Weißeho (Wrocław 1564), nebyly dosud zkoumány. Během 1555-1558 pracoval Kryspin na nápodobě Malých pašijí Albrechta Dürera z doby 1508-1510. První úplné tištěné vydání cyklu značeného spojitými iniciálami CS se nazývá Abbildung des bitteren Leydens und Sterbens … unsers Herren und Heylandes Jesu Christi bestehende in sechs- und zwantzig Figuren (Toruń 1645). Kryspinovy dřevořezy provázejí také Bibli Leopolity, kterou tiskli dědicové Marka Scharffenberga v Krakově 1561.

Kryspinův bratr Jerzy Scharffenberg (Georg, zemř. 1584) byl dřevořezáčem ve Zhořelci a snad i ve Frankfurtu/O. a Berlíně. Často užíval monogram GS. V souvislosti s těmito iniciálami, které jsou mimo jiné i na ilustracích české verze Mattioliho Herbáře jinak Bylináře (Praha 1562), bude nutno přešetřit Thieme-Beckerovu poznámku, že „19. 5. 1577 wird dem Erzherzog Ferdinand v. Österr. in Erinnerung gebracht, daß S.[charffenberg Georg] mit Fertigstellung des „Kreuzerbuches“ beauftragt worden sei“.

Po Kryspinově náhlé smrti převzal vratislavský podnik 1577 jeho syn Jan Scharffenberg ml. (též Johann S., 1550-1586), který se vedle typografie věnoval i dřevořezáčství. Vstup do tiskařské živnosti, během níž vyprodukoval více než 170 titulů, si nechal v září 1577 pojistit privilegiem Rudolfa II. Po Janově náhlé smrti vedla podnik vdova Magdalena zastupujíc přitom dva syny, totiž Jana nejml., o jehož vztahu k řemeslu není zpráv, a Kryspina ml., který po finančním vyrovnání s rodinou odešel do Nisy, kde tiskl přinejmenším 1611-1613. Během Magdaleniny éry 1587-1590 jsou vratislavské tisky v impresech značeny nejprve „in officina Joannis Scharffenbergii“ a později „per haeredes Johannis Scharffenberg“. Faktorské práce zde od 1588 vykonával Georg (Jerzy) Baumann ml., známý též z historie moravského knihtisku. Baumann se roku 1589 s Magdalenou oženil, a tiskárna tak přešla do jeho vlastnictví.


Lit.: BERÁNEK, K.: Tiskařská privilegia České dvorské kanceláře v Státním ústředním archivu v Praze. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 12-13. Praha 1977-1978, s. 69-104; BUŁHAK, H.: Maciej Szarfenberg 1527-1547. In: Polonia typographica saeculi sedecimi (red. A. Kawecka-Gryczowa), vol. 12. Wrocław 1981; BUŁHAK, H.: Miscellanea bibliographica: druki krakowskie XVI wieku: Florian Ungler. Maciej Szarfenberg. Biuletyn Biblioteki Jagiellońskiej 48, 1998, s. 5-11; BURBIANKA, M.: Produkcja typograficzna Scharffenbergów we Wrocławiu. Wrocław 1968; JAHRBUCH der kunsthistorischen Sammlungen des allerhöchsten Kaiserhauses (ed. Ferdinand von Trauttmansdorff-Weinsberg), Bd. 7, Teil 2. Wien 1888, s. CXLII (Nr. 5175); KAWECKA-GRYCZOWA, A.: Drukarstwo polskie w dobie odrodzenia. Warszawa 1954; KAWECKA-GRYCZOWA, A.: Dzieje „Drukarni Latającej“. Działalność i wędrówki. Roczniki Biblioteki narodowej 7, 1972, s. 355-376; PIETRAS, T.: Dwa nieznane druki Kryspina Scharffenberga. Roczniki biblioteczne 17/3-4, 1973, s. 607-632; ROMBOWSKI, A.: Kryspin Scharffenberg drukarz, księgarz i drzeworytnik śląski XVI wieku. Wrocław 1966.

Lex.: BENZING (Buchdrucker) 65, 158 a 341; Clavis typographorum librariorumque saeculi sedecimi. Index Aureliensis. Catalogus librorum sedecimo saeculo impressorum. Tertia pars. Vol. 3. Baden-Baden 1992, s. 444; KAWECKA-GRYCZOWA (et al.) I/1. 238-297; NAGLER 17. 104-105 = NAGLER, G. K.: Neues allgemeines Künstler-Lexikon oder Nachrichten von dem Leben und den Werken der Maler, Bildhauer, Baumeister, Kupferstecher, Lithographen, Formschneider, Zeichner, Medailleure, … Bd. 1-25. Linz 1904-1914 (2. Aufl.).; NAGLER (Monogr.) 2. 653 a 665 (Kryspin Scharffenberg) a 3. 344 (Kryspinova značka mylně čtena jako GS) a 3. 342, 365 a 456 (Jerzy Scharffenberg); THIEME-BECKER 29. 585. = THIEME, U. – BECKER, F.: Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Bd. 1-37. Leipzig 1907-1950 (repr. München-Leipzig 1992).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.