Matthias Moravus

Z Encyklopedie knihy

Matthias Moravus klerik olomoucké diecéze, humanista, písař a iluminátor pocházející z Cetkovic u Moravské Třebové. Jako tiskař je ponejprv doložen v italském Janově. Zde s pomocí kolegy Michaela de Monacho (von München), o němž není jinak nic známo, přetiskl rok starou edici Vindelina de Spiry, totiž Nicolaus de Ausmo Supplementum Summae Pisanellae et Canones poenitentiales fratris Astensis (Genova 1474). Jak svědčí explicit, kniha vznikla „per Matthiam morauum de olomuntz et Michaelem de Monacho sotium eius“. Oba snad vypravili tiskařsky anonymní dílo Tomáše Akvinského Commentum in octo libros Physicorum Aristotelis, jehož vznik někteří bibliografové připisují ještě do této pracovní etapy (Genova? 1474?), jiní pak už do nového působiště (Napoli? 1474/75?-1480?).

Neapol tiskaři patrně skýtala více obchodních příležitostí. Krátce po přestěhování připravil dvě publikace, a to Junianus Maius De priscorum proprietate verborum (Napoli 1475) a Lucius Annaeus Seneca Opera philosophica (Napoli 1475). Kromě klasické literatury vytiskl též několik liturgických příruček jako Missale Romanum (Napoli 1482), Missale dominicanum seu Ordinis praedicatorum (Napoli 1483), Breviarium Romanum (Napoli 1485). Některé prvotisky vyráběl v nadstandardních nákladech. Dedikace poměrně rozsáhlého díla Roberta Caracciola Sermones de laudibus sanctorum (Napoli 1489) obsahuje výrobní údaj „bis mille voluminibus impressis“ (2.000 exemplářů). Přesto po této nebývale početné edici vypravili jiní tiskaři téhož roku ještě jedno vydání v Benátkách a jedno v Augsburku. Poslední známá Moravova práce, totiž jím již podeváté přetištěné Breviarium Romanum (Napoli 1492), nese v explicitu datum 10. února.

Dílnu opustilo na 40 typograficky velmi kvalitních tisků. Antické a humanistické tituly byly sázeny několika stupni gotikoantikvy a antikvy benátského typu. Pro liturgika se volila drobná textura římského původu. Jak dokládá náboženský spis Johanna Joviana Pontana De aspiratione (Napoli 1490), dílna disponovala také hlaholicí a řeckým písmem, řezaným dle vzoru Konrada Sweynheyma a Arnolda Pannartze. Část Matthiasových písmových zásob užívali po roce 1492 ve Španělsku Stanisław Polak a Meinhard Ungut. Z tohoto faktu se obecně vyvozuje, že oba byli v Neapoli u bývalého olomouckého klerika zaměstnáni jako učedníci či pomocníci.

Někteří badatelé považovali Matthiase v minulosti také za možného tiskaře díla Antonina Florentina Confessionale (1477). Poněvadž nově zjištěné analogie s dalšími dvěma publikacemi ukazují na druhou nejstarší tiskárnu v Maďarsku, anebo spíše na první tiskárnu v Bratislavě, je anonymní původce této skupinky děl nazýván Tiskařem Confessionale Antonina Florentina. Jak se gotikoantikva z Matthiasových starých zásob ocitla v této části východní Evropy, není dosud spolehlivě prokázáno.


Lit.: CSAPODI, C.: Wo war die zweite ungarische Inkunabeldruckerei tätig? (Buda oder Poszony/Preßburg?). Gutenberg-Jahrbuch 1983, s. 163-165; FRIMMOVÁ, E.: Rekapitulácia poznatkov o najstaršej bratislavskej tlačiarni. In: Kniha ’93-’94. Martin 1996, s. 26-34; SOLTÉSZ, E.: Eine Unikum-Inkunabel der Budapester Universitätsbibliothek. Ein neues Dokument für das Wirken einer unbekannten ungarländischen Druckerei im XV. Jahrhundert. Gutenberg-Jahrbuch 1958, s. 59-68; SOLTÉSZ, E.: Vydanie Confesionale od Antonína Florentina z roku 1477. In: Kniha ’74. Martin 1976, s. 66-69; TOBOLKA, Zd. V.: Dějiny československého knihtisku v době nejstarší. Praha 1930; TOBOLKA, Zd. V.: Odkud pocházel neapolský tiskař Mathias Moravus? Slovanská knihověda 1, 1931, s. 57; VOBR, J.: Kdo byl prvním pražským knihtiskařem v roce 1487? Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny v Praze 13. Praha 1997, s. 24-38.

Lex.: BORSA (Itálie) 1. 226 = BORSA, G.: Clavis typographorum librariorumque Italiae 1465-1600. Vol. 1-2. Bibliotheca bibliographica Aureliana, 35. Baden-Baden 1980.; DLABAČ 2. 336 = DLABAČ, B. J.: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien. Bd. 1-3. Prag 1815.; GELDNER 2. 146-147 = GELDNER, F.: Die deutschen Inkunabeldrucker. Ein Handbuch der deutschen Buchdrucker des XV. Jahrhunderts nach Druckorten. 1. Bd. Das deutsche Sprachgebiet, 2. Bd. Die fremde Sprachgebiete. Stuttgart 1968-1970.; THIEME-BECKER 24. 243 = THIEME, U. – BECKER, F.: Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Bd. 1-37. Leipzig 1907-1950 (repr. München-Leipzig 1992).; TOMAN 2. 108. = TOMAN, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců. Sv. 1-2. Praha 1947-1950 (repr. Ostrava 1993).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.