Mezinárodní knižní obchod a české země v době jagellonské

Z Encyklopedie knihy

Od počátku sedmdesátých let 15. století, kdy se do českých zemí začaly ve větším rozsahu importovat latinské tisky ze zahraničí, docházelo k zásadním proměnám na poli knižního obchodu. Rukopisy vznikaly ponejvíce na konkrétní objednávku, pokud si je budoucí uživatel neopisoval sám či si na trhu neobstaral nějaký starší opis. Tiskaři knihy produkovali do zásoby pro anonymní odběratele. Museli si rychle vybudovat odbytové struktury, aby se jim vložené investice co nejrychleji vracely a oni mohli pokračovat v další výrobě. Neprodal-li impresor dostatečný počet výtisků, mohl rychle zbankrotovat, což se také často stávalo. Ke každé oficíně patřil vedle skladu knih i obchod. Protože celý náklad (v 15. století v průměru mezi 300 až 500 výtisky) nebylo zpravidla možné prodat pouze na místním trhu, začal se dotvářet dálkový obchod. S transportem na vlhkost citlivého a objemného zboží ovšem byly nemalé logistické problémy. Významní tiskaři měli vybudovánu síť prodejních skladů v různých regionech. Pracovali pro ně specializovaní prodejci, kteří knihy vozili s sebou, objížděli různé trhy či navštěvovali přímo potencionální zájemce. Kvůli snížení přepravních nákladů je častěji transportovali nesvázané ve vodotěsných sudech. Pokud byl tisk nabízen již svázaný, nemusela knižní vazba pocházet jen z místa vydání. Protože je nechávali vázat i jednotliví obchodníci, nacházíme častěji třeba lipské, augsburské a norimberské vazby i na tiscích jiné typografické provenience. Právě Augsburk, Norimberk a Lipsko byly hlavními středoevropskými překladišti tištěných knih a přes tato města putovala nemalá část inkunábulí (tisků 15. století) i pro odběratele z Čech a Moravy.

Někteří impresoři využívali pro podporu prodeje i knihtisk a tiskli jednolistové nabídky. Tyto reklamní jednolisty byly distribuovány pravidelným zákazníkům či je prodejci vyvěšovali na veřejných místech a ručně na ně dopisovali, kde jsou tituly v daném městě k dostání – nejčastěji to býval některý z hostinců, kde se prodejce ubytoval. Prodejci se později osamostatňovali, kupovali od tiskařů jejich zboží a prodávali je na vlastní riziko. Okolo 1490 se dotvářela profese sortimentních prodejců knih, kteří provozovali stálý obchod ve větších městech a nabízeli sortiment různých tiskáren. Prodejem knih si ale přivydělávala řada příslušníků jiných profesí – zatím málo doceněnou roli měli knihvazači. Nesvázané zboží dostávali za výhodnější cenu přímo od tiskařů či od velkoobchodníků s knihami a zákazníkům je pak nabízeli již opatřené pěknými slepotiskovými vazbami. Někteří knihvazači působili jako stacionáři zahraničních velkoobchodníků. Transfer desetitisíců exemplářů napříč Evropou se stal průvodním znakem počínající typografické doby.

Tištěná knižní nabídka augsburského tiskaře Günthera Zainera, cca 1476. Praha, Národní knihovna ČR, sign. 44 G 78

O pronikání mezinárodního obchodu s tištěnými knihami do českých zemí zatím nacházíme jen střípky. Efemérní jednolistové nabídky jsou přirozeně dochovány nanejvýš vzácně. Zatím máme jediný doklad o jejich využívání na našem území před rokem 1500, byť nelze pochybovat, že je tu zástupci německých tiskáren distribuovali poměrně běžně. Jde o nabídku, kterou si asi roku 1476 vytiskl významný augsburský impresor Günther Zainer (zemř. 1478). Dochovaná nabídka směřovala na dvůr Rožmberků, kteří si podle ní skutečně několik titulů potom objednali. Špýrský tiskař a nakladatel Peter Drach ml. (1455–1504) obsluhoval prostřednictvím několika desítek svých zástupců rozsáhlou prodejní síť, v níž nabízel své i cizí tisky. Díky nálezu torza jeho účetní knihy víme, že prostřednictvím lipského knihkupce Johanna Schmidhofera provozoval v osmdesátých letech v Čechách a na Moravě přinejmenším šest skladů. Schmidhoferova trasa vedla z Lipska do Mostu, dále přes přes Prahu a Kutnou Horu, utrakvistická města, ovšem se silnější katolickou minoritou, do Jihlavy, Brna a končila v Olomouci. Českomoravský trh byl důležitým odbytištěm především pro velké německé tiskaře, kteří se zde snažili uplatnit svou nadprodukci. Podobná zastoupení tu jistě měly i další firmy, například norimberský velkopodnikatel Anton Koberger (cca 1440/1445–1513).

Jistě se u nás postupně etablovali sortimentní prodejci. Zatím však nebyl proveden soustavnější průzkum pramenů, především úředních městských knih. Zhruba v letech 1485 až 1495 měl v Chebu krám knihkupec (Buchführer) Linhart Sehr. V obchodně dobře položeném domě U hřebene, který stával na špici ulic Celetné a Štupartské na Starém Městě pražském, měl kolem roku 1502 krám „bibliopola Taxtonius“. Zhruba ve stejné době tu působili němečtí knihkupci „Jeronymus puchfuhrer“ a Nickel Zschoppe, jenž 1509 dlužil za zboží významnému augsburskému velkoobchodníkovi a nakladateli Johannu Rynmannovi (zemř. 1523). V Olomouci jsou na konci prvního desetiletí 16. století doloženi hned tři knihkupci, Bernard Melipola, Martin Beck a Anton Freysinger, jejichž obchodní rádius sahal do Vídně i Krakova. Zatímco první evropské tisky stály skoro tolik, co srovnatelné kaligrafické rukopisy, poklesly ceny tištěných knih do roku 1500 na čtvrtinu či spíše pětinu. Z toho těžili i čeští zájemci. Souběžně přirozeně klesala i směnná hodnota za starší užitkové rukopisy. Kolem roku 1500 byla kniha daleko dostupnějším zbožím než o tři desetiletí dříve.

Lit.: BOLDAN, K: Jednolistová nabídka augsburského tiskaře Günthera Zainera a rožmberská knihovna v sedmdesátých letech 15. století. In: Tempus libri. Kniha v proměnách času (ed. Jitka Radimská). České Budějovice 2015, s. 7–18; BOLDAN, K. – BÄUMLOVÁ, M.: Einbände aus dem Franziskanerkloster Eger. Die Werkstatt „Blütenstern frei“. Einbandforschung, Heft 28, 2011, zvl. s. 36–37; FEJTOVÁ, O. – PEŠEK, J.: Pražští knihaři doby předbělohorské – knihvazači nebo knihkupci? In: Alis volat propriis. Sborník příspěvků k životnímu jubileu Ludmily Sulitkové. Brno 2016, s. 289–316; GRIMM, H.: Die Buchführer des deutschen Kulturbereichs und ihre Niederlassungen 1490 bis 1550. Archiv für Geschichte des Buchwesens 7, 1966, sl. 1653, 1729–1730; HLAVÁČEK, I.: Pronikání cizích prvotisků do českých knihoven v 15. století. In: Knihtisk a Universita Karlova. K 500. výročí knihtisku v českých zemích (ed. Lubomír Vebr). Praha 1972, s. 69–95; MÄKELER, H.: Das Rechnungsbuch des Speyerer Druckherrn Peter Drach d. M. (um 1450 – 1504). St. Katharinen 2005; PETTEGREE, A.: The Book in the Renaissance. New Haven 2010, s. 65–90; RAUTENBERG, U.: Buchhändlerische Organisationsformen in der Inkunabel- und Frühdruckzeit. In: Die Buchkultur im 15. und 16. Jahrhundert. Zweiter Halbband, Hamburg 1999, s. 339–376; ŠIMEČEK, Z.: Knižní obchod v Brně od sklonku 15. do konce 18. století. Brno 2011, zvl. s. 25, 28; ŠIMEČEK, Z. – TRÁVNÍČEK, J.: Knihy kupovati. Dějiny knižního trhu v českých zemích. Praha 2014, zvl. s. 37–39; ŠMAHEL, F.: Ceny rukopisných knih v Čechách do roku 1500. Sborník historický 14, 1966, s. 5–48; VEČEŘOVÁ, P.: Několik obecných poznámek k distribuci knih a knižnímu obchodu v předbělohorské Praze. In: Libri magistri muti sunt. Pocta Jaroslavě Kašparové, (ed. Alena Císařová Smítková et al.). Praha 2013, zvl. s. 48–49.

Autor hesla: Kamil.boldan