Michael Hartmann

Z Encyklopedie knihy

Michael Hartmann (1650-1733) tiskař a nakladatel v Žitavě činný od 1674 až do konce života. Od 1664 se učil ve Zhořelci a 1672 přešel do Drážďan k vdově po Johannu Kasparu Dehneovi (zemř. 1671), s níž se 1674 bohatě oženil. Podstatnou část kapacity nově nabyté a zmodernizované dílny věnoval tamní české a slovenské evangelické obci a ostatním tajným nekatolíkům žijícím za hranicemi Německa. Aby uspokojil silnou poptávku, během 1689-1700 provozoval ještě filiálku v dolnoslezském městě Lubáň (dnes Polsko). Nějaký čas (1689-1691) ji vedl Hartmannův nevlastní syn Johann Gottfried Dehne (zemř. 1697?) a během 1700-1710 tu pracoval zeť Johann Christian Stremel (1674-1741). Stremel roku 1710 přešel za tchánem do Žitavy a hned po jeho smrti 1733 se osamostatnil.

Hartmann se jako původce tisku prezentoval ve svých impresech sice jen nepravidelně, ale i tak dnes známe na 55 jím česky tištěných náboženských publikací. Z tohoto jazykového hlediska je bezkonkurenčně nejplodnějším vydavatelem pracujícím mezi 15. a 18. stoletím na západ od Čech pro české publikum. Za nejstarší práci lze pokládat Proroctví vánoční svatého proroka Izaiáše Joachima Kalinky (Zittau 1675). Autory dalších textů byli čeští a slovenští duchovní žijící v žitavském exilu (Jan Jiří Dolanský, Václav Klejch, Kašpar Motěšický, František Ruehr, Adam Simonides) i soudobí němečtí evangeličtí pastoři (Johann Gerhard, Gottfried Hoffmann, Christian Langhansen, Johannes Miller, Kaspar Neumann). Starší generace reprezentovali Johann Habermann, Martin Luther, Tobiáš Mouřenín. Žánrově byly zastoupeny většinou evangelia a epištoly, kancionály a jednotlivě vydávané písničky, modlitební knihy a příležitostné (pohřební) promluvy, např. Kaspar Neumann Jádro všech modliteb (Zittau 1706), Christian Langhansen Křesťanských dítek ruční a domovní postila (Zittau 1712), Václav Klejch Evangelický kancionál obsahující v sobě písně duchovní staré i nové (Zittau poprvé 1717), Nový zákon (Zittau 1720 a 1721), Pavel Jakobei Duchovních modliteb poklad (Zittau 1732). Typografická stránka těchto formátově drobných publikací, z nichž některé vyšly Klejchovým nákladem, je vcelku zanedbatelná.


Lex.: BENZING (Buchdrucker) 273 a 520; PAISEY, D. L.: Deutsche Buchdrucker, Buchhändler und Verleger 1701-1750. Beiträge zum Buch- und Bibliothekswesen 26. Wiesbaden 1988, s. 95 a 257.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.