Náhradní nosiče (digitalizace)

Z Encyklopedie knihy

Verze z 14. 12. 2018, 15:35, kterou vytvořil Jan.novotny (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Pojem digitalizace a veškeré činnosti související se samotným procesem digitalizace jsou v současnosti chápány v širším kontextu. Během digitalizace je nutné zabezpečit náhradní nosiče proti nežádoucímu poškození, eliminovat možná rizika škod způsobených nevhodnou manipulací. Fotografické materiály jsou bohužel vždy vystaveny zvýšenému osvitu a riziku zahřívání. Nežádoucím účinkům světelné energie se nelze vyhnout, a to platí zejména u citlivých barevných fotografických materiálů. Při digitalizaci fotografické dokumentace vzácných exemplářů je nezbytné náhradní nosiče odborně ošetřit a zajistit optimální podmínky pro jejich dlouhodobé uložení. Při archivaci se obvykle uplatňuje třístupňový bariérový princip ochrany, který má v průběhu dlouhodobého uložení maximálně eliminovat dopad ohrožujících faktorů, včetně extrémních změn okolního prostředí. Vnější bariéru představuje stabilní a monitorované prostředí uvnitř depozitáře, s patřičným rozmístěním skříní, regálů a polic. Vlastní úložný systém se skládá z ochranných krabic, do kterých jsou fotografické originály vloženy v ochranných obalech nebo obálkách. Ty jsou poslední „nárazníkovou“ zónou proti prachu, nečistotám a škodlivým vlivům polutantů, na jejich kvalitu se kladou nejvyšší nároky, neboť přicházejí do přímého kontaktu s fotografickým materiálem. Při manipulaci náhradních nosičů mimo úložné prostory je důležité zabránit prudkým cyklickým výkyvům teploty a relativní vlhkosti.

Do archivních krabic se fotografické materiály ukládají v ochranném obalu svisle, přitom je důležité zabránit samovolnému pohybu negativů a fotografií uvnitř. Nejčastěji se používají skládané lepenkové krabice archivní kvality. Papírové průhledné obaly, které svou porézností umožňují dobře odvádět vlhkost a nežádoucí plynné látky, musí být vyrobeny z neutrálního papíru bez alkalické rezervy a lepeny inertními lepidly. Fotografické materiály mohou být rovněž vloženy do obalů z polyethylentereftalátu, polypropylenu nebo extrudovaného polystyrenu, antistaticky upraveného. Výhodou těchto syntetických polymerních obalů je vysoká transparentnost, která umožňuje prohlížení fotografických záznamů bez potřeby vyjímání. Avšak při manipulaci s plastovými obálkami vzniká statická elektřina, která přitahuje prachové částice z ovzduší, další nevýhodou je nízká prostupnost pro páry. Pro hodnocení nežádoucích interakcí při ukládání a vystavování citlivých fotografických materiálů se používá test archivní kvality PAT (Photographic Activity Test). PAT test vyvinutý institutem IPI (Image Permanence Institute) je celosvětově uznávanou normou ISO 18916:2007, podle které je testováno komplexní složení ochranných obalů, běžně se používá při testování papíru, lepidel, inkoustů, štítků, pásek a dalších produktů pro dlouhodobou archivaci fotografických materiálů. Zabezpečení dlouhodobé archivace fotografických záznamů na náhradních nosičích a jejich převedení do digitální podoby pro potřeby prezentace originálu představuje efektivní způsob preventivní ochrany jak primárních, tak i sekundárních sbírek.

Pro digitalizaci barevných kinofilmů a barevných diapozitivů se uplatňují profesionální skenery s vysokou hodnotou denzity. Při snímání diapozitivů s vysokou kresebnou schopností v oblasti stínů, tak nedochází při prosvícení inverzního filmu ke ztrátám jemné kresby a detailů v tmavých místech obrazu. Profesionální skenery jsou vybaveny navíc unikátní technologií hardwarového odstraňování drobných prachových částic, škrábanců a otisků prstů. Při skenování obrazového záznamu je kvalita přenosu ovlivněna podobně jako v mikrografii mikrosenziometrickými vlastnostmi náhradního nosiče. Ztráta určitého množství informací je způsobena zrnitou strukturou halogenidostříbrné vrstvy a jejími gradačními vlastnostmi. Kvalitu digitálního obrazu ovlivňuje také barevná hloubka, barevný prostor, efektivní rozlišovací schopnost a grafický formát. Barevná hloubka obrazu udává počet bitů použitých k vyjádření jedné konkrétní barvy zobrazené jako jeden pixel. U barevných fotografických záznamů složených ze tří barevných složek RGB je barevná hloubka 24 bitů, na jeden kanál tedy připadá 256 barev. Barevný prostor v modelovém pojetí zahrnuje rozsah dosažitelných barev (barevný gamut), které je dané zařízení schopné zaznamenat. Grafické znázornění poměrného rozložení pixelů 256 barevných rozsahů vyjadřuje histogram, který je důležitý pro kontrolu optimální tónové skladby obrazu. Podobně jako u analogové fotografie je tónová skladba obrazu charakterizována jak celkovým kontrastem obrazu, tak i způsobem rozložení jednotlivých polotónů a jejich vzájemným odstupňování. Gradace tónů je v digitální fotografii zaznamenána v podobě tzv. gama křivky. Efektivní rozlišovací schopnost je dána rozlišovací schopností jednotlivých typů fotografických materiálů, vlastnostmi optiky a dalšími faktory. Při dodržení doporučených hodnot rozlišení je u většiny negativů zachycena zrnitá struktura emulzní vrstvy. S využitím současné skenovací techniky nepředstavuje žádný problém dosáhnout kvality digitalizovaného obrazu jdoucí až za hranici rozlišovací schopnosti halogenidostříbrné fotografie.

Lit.: DANEŠ, I. – VEČEŘA M. – KREJČÍ A.: Techniky ošetření, uložení a duplikace archivních fotografických snímků. Praha 1996, s. 3-9; HENDRIKS, K. B.: Fundamentals of photograph conservation: a study guide. Toronto 1991; HUBIČKA, J.: Digitalizace historických fotografických materiálů. Dostupné z: http://sechtl-vosecek.ucw.cz/cz/digitalizace.html (cit. 12. 11. 2018); KREJČÍ, A.: Techniky ošetření a uchovávání archivních fotografických záznamů. In: Ochrana fotografických sbírek. Lomnice nad Popelkou 1998, s. 43-56; LAVÉDRINE, B.: A guide to the preventive conservation of photograph collection. Los Angeles (CA) 2003; REILLY, J. M.: Care and identification of 19th-century photographic prints. Rochester (NY) 1986, s. 82-97; ZELINGER, J.: Černobílá a barevná fotografie. In: Vliv světla a ultrafialového záření na archivní dokumenty: závěrečná zpráva grantového úkolu. Praha 2001, s. 174-180; ZIKMUND, J.: Přehled základních zásad pro uložení fotografických sbírek. In: Ochrana fotografických sbírek. Lomnice nad Popelkou 1998, s. 9-13.

Autor hesla: Jan.novotny