Nakladatelská vazba (tištěná kniha)

Nakladatelská vazba (angl. publisher’s binding, fr. reliure de l’éditeur, něm. Verlegereinband) typický doklad původní vazby pořízené na zakázku nakladatele jednotně pro všechny exempláře téhož vydání. Její výskyt je tedy od poslední třetiny 15. století spjat s rozvojem bohatých nakladatelských domů a knižního obchodu. Velkokapacitním objednávkám hromadných nakladatelských vazeb velmi dobře vyhovovala výrobně jednoduchá a finančně přijatelná technika slepotisku. Napohled honosné vazby slepotiskové vznikaly užitím sériových ploten, linkovátek a válečků.

Nejstarší doklady jsou spjaty s tiskařskou produkcí Antona Kobergera st. či Petera Schöffera st. v 15. století a Alda Manuzia st. na přelomu 15. a 16. století (takzvané aldinky). U nás jedny z prvních nakladatelských vazeb realizoval před polovinou 16. století pražský Mistr MN a od 70. let 16. století hlavně Kryštof Meyšnar (ten byl kontrahován mimo jiné Melantrichem, Černým a Dačickým). Během 17. století pořizovali nakladatelské vazby se zlaceným slepotiskem kupříkladu nizozemští Elzevierové, Merianové, Georg Braun, Willem Janszoon Blaeu či další výrobci a distributoři atlasů.

Změnu řemeslného zpracování a výzdoby nakladatelské vazby vyvolal růst knihtiskařské produkce i nakladatelských aktivit 18. století. Namísto dražších vazebných technologií přichází levnější brožura, která dobře plnila funkce ochranné i estetické, ale přitom byla jen vazbou provizorní. Při její masové výrobě se od první třetiny 19. století počala uplatňovat industrializace. Počínaje 20. léty 19. století využívala nakladatelská produkce též strojově vyráběnou vazbu plátěnou, jejíž přední deska byla zdobena raženým tiskem, nebo aplikovanou litografií. Efektní zlacení často překračovalo míru vkusu (např. u celoplátěné vazby 70. let zvané dle původu lipská vazba). Nakladatelské vazby bibliofilií zůstaly však i v dobách mladších díky malotirážním objemům závislé na ručním řemeslu.

Přední deska vazby nakladatelské z Kobergerova ateliéru (Nürnberg 1486?). Světle hnědá teletina na prkénkových deskách 240 x 170 mm zdobena slepotiskem rámové kompozice členěné trojlinkou (tenká, tlustá, tenká). Tři strany rámu přední desky pokryty válečkem s holí obtočenou stylizovaným listovím, horní pole s tlačeným nápisem „Epistole enee“. V zrcadle čtyřnásobný otisk plotny s routovým vzorem. Rám zadní desky zdoben kolky (opět olistěná hůl, navíc členitá rozeta). Zadní zrcadlo má dvě protínající se diagonály a v trojúhelníkových polích týž kolek jako v předních routách. Obě desky bez rohových kování a středových pukel. Částečně zachovány pouze dvě úzké háčkové spon
Přední deska rané české vazby nakladatelské od knihvazače MN (Praha 1536). Hnědá teletina na prkénkových deskách 294 x 202 mm zdobená dnes už otřelým slepotiskem s rámovou kompozicí a dominantou. Vnější rám přední desky je nahoře nastaven vloženým polem s neuměle tištěným a snad původně i zlaceným nápisem PRAVVA MIESTKA [sic!]. Snížený rám je pokryt válečkem se stylizovanou rozetou a dalšími vegetativními motivy. Součástí válečku byl štítek se sovou, mluvícím znamením knihvazače MN (něm. Neidel = sova). Setřelý slepotisk nedovoluje však určit, byly-li součástí štítku též knihvazačovy iniciály. Vnitřní vpadlé pole je vyplněno sporadickými otisky drobného trojlístku. V zrcadle lemo

Lit.: BOCK, P.: Die Gestaltung des Verleger-Einbandes von den Anfängen bis zu Gegenwart. Hamburg 1970; BRÄUNINGER, Fr.: Verlegereinbände bei Aldus. Jahrbuch der Einbandkunst 3-4, 1929-1930, s. 54-60; HELWIG, H.: Handbuch der Einbandkunde. Bd. 1-3. Hamburg 1953-1955; MALAVIEILLE, S.: Reliures et cartonnages d’editeur en France au XIXe siècle (1815 à 1865). Paris 1985; SACK, V.: Über Verlegereinbände und Buchhandel Peter Schöffers. Bibliographischer Nachweis von 95 Einbänden aus seiner Werkstatt. Börsenblatt für den Deutschen Buchhandel (Frankfurter Ausgabe) 27, 1971, s. 2809-2817; SMIDT, A.: Verlegereinbände Anton Kobergers. Archiv für Schreib- und Buchwesen 2, 1928, s. 113-129.