Nakladatelská vazba (tištěná kniha)

Z Encyklopedie knihy

Nakladatelská vazba (angl. publisher’s binding, fr. reliure de l’éditeur, něm. Verlegereinband) typický doklad původní vazby pořízené na zakázku nakladatele jednotně pro všechny exempláře téhož vydání. Její výskyt je tedy od poslední třetiny 15. století spjat s rozvojem bohatých nakladatelských domů a knižního obchodu. Velkokapacitním objednávkám hromadných nakladatelských vazeb velmi dobře vyhovovala výrobně jednoduchá a finančně přijatelná technika slepotisku. Napohled honosné vazby slepotiskové vznikaly užitím sériových ploten, linkovátek a válečků.

Nejstarší doklady jsou spjaty s tiskařskou produkcí Antona Kobergera st. či Petera Schöffera st. v 15. století a Alda Manuzia st. na přelomu 15. a 16. století (takzvané aldinky). U nás jedny z prvních nakladatelských vazeb realizoval před polovinou 16. století pražský Mistr MN a od 70. let 16. století hlavně Kryštof Meyšnar (ten byl kontrahován mimo jiné Melantrichem, Černým a Dačickým). Během 17. století pořizovali nakladatelské vazby se zlaceným slepotiskem kupříkladu nizozemští Elzevierové, Merianové, Georg Braun, Willem Janszoon Blaeu či další výrobci a distributoři atlasů.

Změnu řemeslného zpracování a výzdoby nakladatelské vazby vyvolal růst knihtiskařské produkce i nakladatelských aktivit 18. století. Namísto dražších vazebných technologií přichází levnější brožura, která dobře plnila funkce ochranné i estetické, ale přitom byla jen vazbou provizorní. Při její masové výrobě se od první třetiny 19. století počala uplatňovat industrializace. Počínaje 20. léty 19. století využívala nakladatelská produkce též strojově vyráběnou vazbu plátěnou, jejíž přední deska byla zdobena raženým tiskem, nebo aplikovanou litografií. Efektní zlacení často překračovalo míru vkusu (např. u celoplátěné vazby 70. let zvané dle původu lipská vazba). Nakladatelské vazby bibliofilií zůstaly však i v dobách mladších díky malotirážním objemům závislé na ručním řemeslu.



Lit.: BOCK, P.: Die Gestaltung des Verleger-Einbandes von den Anfängen bis zu Gegenwart. Hamburg 1970; BRÄUNINGER, Fr.: Verlegereinbände bei Aldus. Jahrbuch der Einbandkunst 3-4, 1929-1930, s. 54-60; HELWIG, H.: Handbuch der Einbandkunde. Bd. 1-3. Hamburg 1953-1955; MALAVIEILLE, S.: Reliures et cartonnages d’editeur en France au XIXe siècle (1815 à 1865). Paris 1985; SACK, V.: Über Verlegereinbände und Buchhandel Peter Schöffers. Bibliographischer Nachweis von 95 Einbänden aus seiner Werkstatt. Börsenblatt für den Deutschen Buchhandel (Frankfurter Ausgabe) 27, 1971, s. 2809-2817; SMIDT, A.: Verlegereinbände Anton Kobergers. Archiv für Schreib- und Buchwesen 2, 1928, s. 113-129.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.