Nauka o knižních vazbách

Z Encyklopedie knihy

Verze z 6. 11. 2018, 13:21, kterou vytvořil Kamil.boldan (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Představuje zatím poměrně mladý obor, který v širším rámci knihovědy a kodikologie zkoumá dějiny knižních vazeb od doby zavedení kodexové formy až do současnosti. Nauka o knižních vazbách je pomocnou vědou i pro další obory. Na základě rozboru technologie i výzdoby se snaží vazby blíže časově i místně zařazovat. Knižní vazba je důležitým pramenem pro poznání provenience dané knihy, sociálního postavení jejího objednavatele i dějin a uspořádání knihovny, jíž byla součástí. Knižní vazbu zase naopak nelze zhodnotit bez důkladné znalosti okolností vzniku rukopisu a jeho dalších osudů, popř. dějin daného výtisku tištěné knihy.  

Nauka o historických knižních vazbách se více začala rozvíjet od druhé poloviny 19. století, především v rámci dějin uměleckého řemesla. Studovala přednostně výzdobu luxusních vazeb zhotovených pro zámožné objednavatele. Souviselo to i s faktem, že studiu knižních vazeb se vedle historiků umění často věnovali jejich sběratelé a bibliofilové. Estetické hledisko nauce o knižních vazbách dlouho dominovalo, byť někteří badatelé již od počátku 20. století zdůrazňovali potřebu provádět systematický průzkum všech dochovaných knižních vazeb a věnovat pozornost i běžným užitkovým vazbám. Tak jak v průběhu 20. století stále více postupovalo bibliografické podchycení produkce tištěné knihy od jejích počátků, začali i knihovědci věnovat stále větší pozornost exemplářovým znakům dochovaných výtisků a přirozeně tedy i jejich vazbám. Pro atribuci slepotiskových a zlacených vazeb byla od sklonku 19. století rozvíjena srovnávací metoda užitého knihvazačského nářadí.  K tomuto účelu byly jako pomocný aparát budovány sbírky tužkových obtahů výzdoby desek, které ji na rozdíl od fotografických snímků zachycovaly v originálním měřítku. Namáhavým studiem se dařilo postupně rekonstruovat sady nářadí, jimiž byly jednotlivé dílny vybaveny. Vznikaly monografické studie věnované jednotlivým dílnám, doplňované o průzkumy písemných pramenů, které vedly v případě anonymních dílen nejednou ke spojení s doloženým knihvazačem či k poznání hospodářské stránky jejího provozu.

Moderní kodikologie a knihověda se snaží celistvě zkoumat proces vzniku rukopisné i tištěné knihy i jejího dalšího užívání a pojímat knižní vazbu jako důležitou součást tohoto procesu. Současně se od druhé poloviny 20. století rozvíjí především díky badatelům z okruhu restaurátorů poznávání technologických aspektů výroby vazeb rukopisů i tištěných knih. Poznání historických knihvazačských technik a řemeslných zvyklostí může napomoci lokalizaci i dataci vazby, někdy i jejímu přiřazení k určité konkrétní dílně. Komparativní studium knižních vazeb je dnes usndněno rychlým postupem digitalizace historických knižních fondů. Současně je dotvářena a sjednocována mezinárodní odborná terminologie.

Lit.: FOOT, M.: Bookbinders at work. Their roles and methods. London 2006, s. 3–32; GOLDSCHMIDT, E. P.: Prinzipien zur Lokalisierung und Datierung alter Einbände. Jahrbuch der Einbandkunst 2, 1928, s. 3ff.; HELWIG, H.: Einführung in die Einbandkunde. Stuttgart 1970, s. 83, 150–164; LOUBIER, H.: Methodische Erforschung des Bucheinbandes. In: Beiträge zum Bibliotheks– und Buchwesen. Paul Schwenke zum 20. März 1913 gewidmet. Berlin 1913, s. 175–184; SCHUNKE, I.: Einführung in die Einbandbestimmung. München 1974. 

Autor hesla: Kamil.boldan