Strojní papír (technologie)

Z Encyklopedie knihy

(přesměrováno z Novodobý papír (technologie))

Při určování časové hranice mezi historickými a novodobými knihovními fondy je třeba zohlednit hmotnou podstatu dokumentů, která úzce souvisí se změnou technologie výroby nosného média – papíru. V širším pojetí můžeme zahrnout i rozvoj tiskařských technik na počátku 19. století. Změna technologie výroby papíru je ovlivněna zejména vynálezem papírenského stroje v roce 1799, kdy Louis-Nicolas Robert (1761-1828) umístil pružné kovové síto na dva válce tak, aby neustále obíhalo při ručním pohonu jednoho z válců klikou. Lopatkové kolo umístěné na válci se převodem uvádělo do chodu a nabíralo papírovinu ze spodní kádě na sítovou plochu stolu, přebytečná voda odtékala zpět do kádě. Zplstěná papírovina procházela na konci stolu mezi ždímacími válci a navíjela se na roli. Z mokré role se ručně stříhali listy a sušily na vzduchu. Papírenský stroj se postupně zdokonaloval, v roce 1820 začal být papírový pás dosoušen na vyhřívaném měděném válci.

Zvýšená produkce strojního papíru (angl. machine-made paper, fr. papier fait à la machine, něm. maschinell hergestelltes Papier) vedla po roce 1845 ke změně výrobní suroviny – z hadroviny na dostupnější dřevovinu. Za vynálezce dřevoviny je považován Friedrich Gottlob Keller (1816-1895), který k výrobě papíru začal poprvé využívat vlákninu získanou mechanickým obrušováním dřevité hmoty. Lignin pevně spojuje polysacharidy uvnitř dřevní hmoty, jako složitá makromolekulární látka dodává dřevu pevnost a tvrdost, na rozdíl od celulózy rozpustný v kyselinách a zásadách. Od roku 1854 se k rozvlákňování dřeva začalo využívat vaření v hydroxidu sodném. Natronový postup oddělování ligninu a hemicelulóz od celulózového vlákna byl od roku 1874 nahrazován kyselým, sulfitová buničina se vyráběla vařením dřevných štěpků v roztoku hydrogensiřičitanu vápenatém. V roce 1884 byl zaveden sulfátový způsob delignifikace buničiny v roztoku hydroxidu sodného a síranu sodného, tento modifikovaný alkalický postup se uplatňuje i při odstraňování pryskyřičných látek z buničiny. Od počátku 19. století se začalo pryskyřičné klížidlo s přídavkem kamence přidávat do papírové suspenze přímo v kádi, papír se začal v holandrech klížit ve hmotě.

Lit.: ĎUROVIČ, M. (a kol.): Restaurování a konzervování archiválií a knih. Praha 2002; KATZ, C. – GÖTTSCHING, L.: Papier-Lexikon. Gernsbach 1999; KORDA, J. (a kol.): Papírenská encyklopedie. Praha 1992; SVATOŇ, M.: Anglicko-český odborný papírenský slovník. Praha 1987; SVATOŇ, M.: Německo-český odborný papírenský slovník. Praha 1985; ŠALDA, J.: Papír – kartón – lepenka. Praha 1962; KONZERVACE a restaurování novodobých knihovních fondů (VÁVROVÁ, P. ed. a SOUČKOVÁ, M. ed.). Praha 2017; ZUMAN, F. – VYKYDAL, M. – KORDA J.: Papír: historie řemesla a výrobní techniky. Praha 1983, s. 151-154; ZUMAN, F.: Výrobní technika papíru a její vývoj. Praha 1937.

Autor hesla: Jan.novotny