Ochranné reformátování

Z Encyklopedie knihy

Zařízení pro čtení mikrofilmu (1950-1960). ANK, fond Sbírka fotografií 1896-2005.

Ochranné reformátování (angl. preservation reformatting) je technologie přenosu dokumentu na náhradní médium se zřetelem na jeho trvalou archivaci. Ochrana historických fondů reformátováním má oproti reformátování novodobých fondů svá specifika. U novodobých dokumentů ohrožených degradací kyselé papírové podložky se řeší především záchrana obsahu dokumentu v podobě tištěného textu nebo obrazu převodem na jiné médium. Dříve se uplatňoval formalizovaný mikrofilm. Koncepce ochranného mikrofilmování spočívala v dodržování systému tří generací mikrofilmu, které chránily originál před opakovaným snímkováním a poškozováním. Archivní negativ se pořídil přímým snímkováním kamerou. Matriční negativ se používal pro duplikování všech dalších kopií. Třetí generaci tvořil pozitivní uživatelský mikrofilm, který měl badatel k dispozici při prohlížení ve čtecím přístroji nebo při zhotovování papírových kopií ve zpětně zvětšujícím přístroji. Při hybridní technologii reformátování sloužil matriční negativ jako předloha ke skenování. Mikrofilmový záznam garantoval dlouhodobé uchování obsahu dokumentu a digitální kopie umožňovala jeho efektivní zpřístupnění badateli.

Účelem reformátování historických fondů však není ve většině případů záchrana obsahové stránky primárního exempláře, ale především preventivní ochrana před poškozením nebo ztrátou. Používáním obrazové kopie namísto originálu se snižuje riziko poškození exempláře na minimum, omezením manipulace s originálem a vytvořením vhodných skladovacích podmínek se prodlužuje také jeho životnost. Na vzácné knihovní exempláře je důležité nahlížet jako na trojrozměrné artefakty, proto se při jejich reprodukování často zachycuje vazba. Ve sbírkách knihoven se nachází kromě tradičních knižních památek i řada speciálních – grafické jednolisty, skládané mapy, papyrové svitky, rukopisné zlomky, fragmenty tisků, archiválie nebo vzácné fotografie v rámech. Při pořizování fotografické dokumentace je třeba vnímat tyto zdánlivě ploché dokumenty rovněž jako prostorové objekty a důkladně zachytit jejich povrchovou strukturu – např. reliéfní razítka, veržé síta, filigrány v papírové podložce, vrypy po pergamenickém noži, historické přelepy, přehyby nebo nanesené barevné vrstvy a zlacení. Vzácné knihovní exempláře vyžadují vždy individuální přístup – při jejich dokumentování jsou kladeny vyšší nároky na kvalitu obrazového záznamu. Pro badatelské a studijní účely je navíc důležité, z hlediska věrohodné reprodukce originálu, objektivně zachytit i barevnost předlohy – zvláště u iluminovaných rukopisů, kolorovaných grafických listů a zdobených historických vazeb. Současná digitální technika umožňuje věrohodné, kvalitní a parametrizované zachycení barevné předlohy, je však třeba věnovat zvýšenou pozornost dlouhodobé archivaci digitálních kopií, která je náročná z hlediska jejich organizačně-technického zabezpečení.

Při reformátování vzácných originálů je potřeba zajistit stejné klimatické podmínky na digitalizačních pracovištích i v depozitáři, aby se zabránilo nežádoucím prudkým klimatickým změnám a během digitalizace omezit osvit originální předlohy na dobu nezbytně nutnou k pořízení kvalitního snímku. Skenovací zařízení musí být uzpůsobeno tak, aby nedocházelo k nadměrnému tlaku a namáhání vazeb či psacího materiálu s barevnou vrstvou (iluminace, malby). V souvislosti se stále rostoucím zájmem o vystavování, digitalizaci, fotografování a kopírování vzácných knihovních památek je věnována zvláštní pozornost účinkům světelné energie (denního i umělého světla). V rozsahu preventivní ochrany je žádoucí převést obsah originálu na jiné médium, podstatně omezit manipulaci s knihovními artefakty a tím snížit možná rizika poškození. Bohužel tomuto „traumatizujícímu zásahu“ jsou některé exempláře vystavovány i mnohokrát. Jedním z důvodů opakovaného snímkování jsou rostoucí nároky na kvalitu obrazového záznamu a nové možnosti jeho zpracování. S rozvojem nových reprografických technologií a hardwarových zařízení se pomyslná hranice kvality neustále posouvá. Exempláře jsou bohužel vždy vystaveny zvýšenému osvitu a riziku zahřívání. Nežádoucím účinkům světelné energie se nelze vyhnout, působení světla má kumulativní charakter, zkracuje se tedy životnost svěřeného objektu.

Lit.: POLIŠENSKÝ, J.: Zpřístupnění ohrožených fondů pomocí hybridní technologie reformátování. Knihovny současnosti 2000. Brno 2000, s. 163-170; SVOBODA, A.: Mikrofilm v praxi. Praha 1976; ZELINGER, J.: Poškození kulturních památek vlivem světla a ochrana proti němu. Zprávy památkové péče 60/7, 2000, s. 61-84.

Autor hesla: Jan.novotny