Odpustkový list

Z Encyklopedie knihy

Verze z 26. 9. 2019, 17:02, kterou vytvořil Vojtech.sicha (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Odpustkový list (něm. Ablaßbrief, lat. forma confessionalis, indulgentia nebo litterae indulgentiarum) forma částečného nebo úplného prominutí trestů za skutky, které byly katolickou církví hodnoceny jako hříšné. Od poloviny 15. století se jednolistové odpustky šířily knihtiskem. Specializovaný tiskař se metaforicky nazýval „Briefdrucker“. Poněvadž míval vždy zaručený odbyt a výroba snad kromě občasného zapojení iniciál a příležitostného užití červené barvy nepřinášela žádné obzvláštní těžkosti, náklad odpustků se vymykal běžným zvyklostem prvotiskové éry a dosahoval ca 5.000-18.000 výtisků (v Německu se prodávaly čtyři kusy za 1 fenik). Nejstarší jednolistové tisky tohoto typu poskytovaly plnomocné (generální) odpustky v dobách protitureckých tažení. Proto se nazývají též Turecké buly. Latinský text Paulina Chappeho Indulgentia (Mainz? 1454-1455?) vyšel v mnoha vydáních, jež lze dle počtu řádků a dle tiskového písma systemizovat do dvou základních skupin. První z nich obsahuje 30 řádků a typologicky se hlásí do dílny neznámého Gutenbergova nástupce, jemuž v době nejnovější připadlo označení Tiskař „B 42“. Vydání druhé skupiny mají 31 řádek a jejich původ je přiřčen Tiskaři „B 36“. Do téže dílny se vznikem hlásí také německá a latinská Bulla Turcorum papeže Calixta III. (Mainz? ca 1456). Odpustkové listy byly vydávány též u příležitosti vojenských zásahů v koloniích, např. Alfonso de Bolaños Indulgence for the conversion of Guinea, Africa and Canary (Sevilla? 1472-1473?) nebo Innocentius VIII. Articuli abbreviati indulgentiarum iubilei et cruciatae (Stockholm 1489?). Nejstarší odpustkový list v Polsku vytiskla roku 1508 krakovská dílna Johanna Hallera.

Bohemikální produkci odpustkových listů obstarávala jen tiskárna v Brně. Na objednávku ze zahraničí vydala dvakrát text Dominica de Runcho Litterae confraternitatis (Brno? ca 1492) a jednou, s použitím červeno-černého tisku, text Johanna XXII. Indulgentiae in concilio Basiliensi editae et confirmatae (Brno ca 1495). Tento list přetiskl ve Vídni 1507 Johann Winterburger. V závěru 90. let 15. století brněnský tiskař Konrad Stahel rozšířil z žánrového hlediska snad dosud unikátní list Protestationes morientium (Brno? ca 1498-1499). Je to právní dokument, jímž umírající stvrzoval odevzdání se do vůle boží.

Kramaření s odpustky jakožto největší zdroj církevních příjmů se stalo terčem kritiky ze strany reformační ideologie. Několik útočných prací proti této středověké praktice věnoval Martin Luther, např. Von Kauffszhandtlungen und Wucher (Augsburg 1524). Sžíravou kritikou nešetřila ani masopustní fraška Niklause Manuela-Deutsche Der Ablaßkrämmer (Zürich 1525). Rukopis Husových Knížek o svatokupectví (1413) byl tištěn až péčí Karla Jaromíra Erbena roku 1865.


Lit.: GELDNER, F.: Probleme um die Mainzer Ablaßbriefe von 1454/1455. Börsenblatt für den Deutschen Buchhandel (Frankfurter Ausgabe) 28, 1972, s. 189-301; HÁJKOVÁ, M.: … pro qualibet vice. Jednolistové tisky XV. věku a odpustkový list Sixta IV. Bibliotheca Strahoviensis 2, 1996, s. 123-130; PAULUS, N.: Geschichte des Ablasses im Mittelalter. Teil 1-3. Paderborn 1922-1923; SOLTÉSZ, E.: Eine Unikum-Inkunabel der Budapester Universitätsbibliothek. Ein neues Dokument für das Wirken einer unbekannten ungarländischen Druckerei im XV. Jahrhundert. Gutenberg-Jahrbuch 1958, s. 59-68; VANTOCH, J. Y.: Two unknown indulgences in Eger (Cheb). Slovanská knihověda 3, 1934, s. 76-86.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.