Písmová výška

Z Encyklopedie knihy

Verze z 18. 9. 2019, 10:52, kterou vytvořil Vojtech.sicha (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Otisk ležícího hranolku čili doklad písmové výšky (Köln/R. 1479?). Nider, Johannes: De morali lepra (Köln/R., Konrad Winters von Homborch 1479?). Na hranolku je uprostřed nohy patrný otvor, jímž se protahoval drát kvůli zpevnění řádkové sazby. Detail repro: Faulmann 1888.

Písmová výška (angl. type height, fr. hauteur typographique, něm. Schrifthöhe) vzdálenost mezi plochou tisknoucího obrazu (hlavou) a protilehlou patou hranolku čili výška tiskového písmene. Unikátní vyobrazení této části kovového typu nám zachovala dílna kolínského tiskaře Konrada Winterse von Homborch (činný 1475-1482), když se u traktátu Johanna Nidera De morali lepra (Köln/R.? 1479?) při barvení uvolnila malá část sazby a jeden hranolek byl nedopatřením otištěn nikoli nastojato, ale ležící.

Písmová výška nesmí být zaměňována s výškou písmového obrazu, která závisí na písmové kuželce a vyjadřuje se písmovými stupni. Tak jako stupně byla i výška hranolku až do 18. století naprosto nejednotná, neboť ji ovlivňovaly pouze vnitřní parametry individuálně sestavovaných ručních licích strojků. Tato anarchie pak velmi často znemožňovala kombinovat v jedné tiskové formě sazbu různé výrobní provenience, poněvadž odlišně vysoké hranolky nevytvořily jednolitou rovinu tisknoucích elementů. Byť se výška různila jen desetinami milimetru, výsledkem pak byl otisk s nežádoucím stínováním sazby (něm. Schattierung), které prodlužovalo hlazení papíru.

O první unifikaci výšky na 10 1/2 čárky královské stopy se v zájmu rozvoje písmolijectví pokusilo roku 1723 Sdružení francouzských tiskařů a knihařů (od 1732 musely tamní písmolijny povinně předkládat královské komoře každé nově odlité minuskulní ‚m‘ k přeměření). Návrh Sdružení podpořil později i Pierre Simon Fournier. Po zavedení standardní typografické míry byla tato výška přepočítána roku 1811 Firminem Didotem na 63 unifikovaných typografických bodů. V Německu se o obdobné sjednocení pokusil 1827 Johann Benjamin Krebs (1785-1858), frankfurtský písmolijec a autor knihy Handbuch der Buchdruckerkunst (Frankfurt/M. 1827), avšak ještě roku 1860 tamní písmolijny odlévaly písmena o více než 80 různých výškách (např. frankfurtská výška měla 68 typografických bodů, lipská 66). Anarchii zamezil až 1898 inovovaný „německo-francouzský“ systém písmolijce Hermanna Bertholda (1831-1904) a astronoma Wilhelma Förstera (1832-1921), který stanovil výšku na 62 2/3 typografického bodu čili 23,766 mm (pro srovnání uvádíme, že výška hranolků Tiskárny bratrské, které byly nalezeny 1956-1958 při archeologickém výzkumu Kralic na Moravě, se pohybovala v rozmezí 24,4 až 24,8 mm). V Čechách byl Bertholdův-Foersterův úzus přijat teprve po roce 1908, kdy definitivně přestal platit regionální systém synů Bohumila Haase st.


Lit.: BERRY, W. T.-JASPERT, W. P.-JOHNSON, A. F.: The encyclopaedia of type faces. London 1958 (repr. 1970); FAULMANN, K.: Illustrierte Geschichte der Buchdruckerkunst. Mit besonderer Berücksichtigung ihrer technischen Entwicklung bis zur Gegenwart. Wien-Budapest-Leipzig 1882; LAWSON, A.: Anatomy of a typeface. Boston 1990; MADDEN, J. P.: Lettres d’un bibliographe suivies d’un essai sur l’origine de l’imprimerie de Paris. Paris 1878; NEŠVERA, R. K.: Kralický nález typografického materiálu z hlediska technicko-historického. In: Kralice (red. Vl. Fialová). Brno 1959, s. 81-93; TOMASZEWSKI, R.: Typometrie. Typografia 85, 1982, s. 382-384, 426-427, 452-453 a 86, 1983, s. 30-31.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.