Příčný formát

Z Encyklopedie knihy

Lícová a rubová forma pro šířkové vyřazení osmerky (Leipzig 1743). Gessner, Christian Friedrich: Der in der Buchdruckerei wohl unterrichtete Lehr-Junge (Leipzig, Christian Friedrich Gessner 1743). Pag. 10. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AZ X 34.

Příčný formát (angl. oblong format, fr. format en travers, něm. Breitformat nebo Querformat) publikace s převládající šířkou nežli výškou. Archy se potiskují z podélných tiskových forem a do jinak obvyklých složek jsou skládány a řezány tak, že delší strana je zpravidla totožná s rozměrem napříč. Příčný tvar mají polyfonní či instrumentální nototisky, řídce též pověrečné tisky a slovníky. U nás ho mimo sféru nototisků užily zřejmě poprvé dílny Jana Otmara Jakuba Dačického a Mikuláše Štrause ze Štrausenfeldu při výrobě slovníku chorvatského filologa a historika Fausta Vrančiće Dictionarium septem diversarum linguarum (Praha 1605). Podélné tiskové formy, rozmnožované jinými technologiemi nežli tiskem z výšky, se uplatnily také u obrazových alb, atlasů, vzorníků či jednolistových map a leporel (odtud též fr. format album, něm. Albumformat). Obvyklé označení formátu knihy doplňuje zkratka „příč.“ (quer), eventuálně i výška a šířka v milimetrech.


Lit.: KLEMZ, W.: Papier. Herstellung und Formate. Hannover 1973.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.