Přísloví

Z Encyklopedie knihy

Přísloví (angl. proverb, fr. proverbe, něm. Sprichwort) pregnantně formulovaná výpověď lidového či knižního původu obsahující určitou zásadu nebo zevšeobecnělou zkušenost. Známými sběrateli přísloví a jiných gnómických útvarů byli například Erasmus Roterdamský Adagiorum chiliades tres (Venezia 1508) a Johannes Agricola Drey hundert gemayner Sprüchwörter, deren wir Teutschen unns gebrauchen (1529).

V české literatuře první poloviny 16. století se přísloví objevuje jen jako beletrizační prvek v kontextu náboženských či mravněvýchovných děl. Nejstarší literárně zpracovaný svod byl vydán jako knížka lidového čtení Přísloví český. Knížka velmi kratochvilná a v rýmy uvedená (Praha 1564). Je to anonymní a neúplně dochovaná kompilace biblických, starověkých i mladších pramenů. Do 19. století kolovala pod změněným názvem Knížka rymovní (Praha ca 1580). Sbírka Matěje Červenky (zemř. 1569) ve své době publikována bohužel nebyla a opožděného vydání se dočkala roku 1829 v Muzejníku. Poněvadž Komenského Moudrost starých předků také zaležela až do roku 1849 v rukopise, nejstarší a po vystoupení Josefa Dobrovského jedinou tištěnou domácí nebeletrizovanou sbírkou jsou tak Dicteria seu Proverbia Bohemica Jakuba Srnce z Varvažova (Praha 1582). Sbírka byla vydávána ještě později, např. v obrozenské úpravě Františka Ondřeje Horného (Praha 1705). Na Srncově základu postavili Josef Dobrovský a Antonín Pišely nové vydání nazvané Přísloví českých sbírka (Praha 1804). Další svody publikovali Jan Slavibor Knedlhans-Liblinský Česká přísloví a pořekadla (Praha 1847) a František Ladislav Čelakovský Mudrosloví národa slovanského v příslovích (Praha 1852).


Bibl.: FLAJŠHANS, V.: Česká přísloví. Sbírka přísloví, průpovědí a pořekadel lidu českého v Čechách, na Moravě a v Slezsku. Sv. 1 (Přísloví staročeská 1-2). Praha 1911-1913; KOSOVÁ, M. (ed.): Adolf Peter Záturecký. Slovenské príslovia, porekadlá a úslovia. Bratislava 1965; MOLL, O. E.: Sprichwörterbibliographie. Frankfurt/M. 1958; SINGER, S.: Sprichwörter des Mittelalters. Bd. 1-3. Bern 1944-1947; WALTHER, H.: Proverbia sententiaeque latinitatis medii aevi. Lateinische Sprichwörter und Sentenzen des Mittelalters in alphabetischer Anordnung. Vol. 1-6. Göttingen 1963-1969.

Lit.: BONSER, W.: Proverb literature. London 1930; FEIFALIK, J.: Studien zur Geschichte der altböhmischen Literatur. Das altböhmische Cato. Altböhmische Reimsprüche. Sitzungsberichte der kaiserlichen Akademie der Wissenschafte, phil.-hist. Klasse 36. Praha 1861, s. 211-246; FLAJŠHANS, V.: Komenského „Moudrost“ a její knižné prameny. Sborník filologický 6, 1917, s. 68-71; NOPITSCH, Chr. C.: Literatur der Sprichwörter. Ein Handbuch für Literarhistoriker, Bibliographen und Bibliothekare. Leipzig 1974; SEILER, Fr.: Deutsche Sprichwörterkunde. München 1922; VOIT, P.: Knížka rymovní a Rozmlouvání velmi utěšené mezi otcem a synem. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 18-19. Praha 1983-1984, s. 19-66.

Lex.: MOCNÁ, D.-PETERKA, J. (a kol.): Encyklopedie literárních žánrů. Praha 2004, s. 548-553; VLAŠÍN, Š. (red.): Slovník literární teorie. Praha 1977, s. 307.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.