Předsádka (rukopisná kniha): Porovnání verzí

Z Encyklopedie knihy

(Značka: editace z VisualEditoru)
(Značka: editace z VisualEditoru)
 
Řádek 1: Řádek 1:
Přední a zadní [[Předsádka (tištěná kniha)|předsádka]] tvořily již od raného středověku ochranný kryt svázaného [[Knižní blok|knižního bloku]] a zabraňovaly poškození a zašpinění počátku a konce knihy (ze stejného důvodu ponechávali prvotiskaři první a poslední list často nepotištěný). Předsádka nebyla součástí vlastního textu knihy. Jako předsádky byly často užívány popsané pergamenové listy ze starších makulovaných rukopisů, někdy i nepotřebné pergamenové listiny. V pozdně  [[Gotická vazba|gotických]] a [[Renesanční vazba|renesančních vazbách]] bývají předsádky častěji již  z čistého papíru, ale i zde často nacházela využití pevná [[Makulatura (rukopisná kniha)|makulatura]] z rozřezaných pergamenových rukopisů. Někdy byl předsádkový list slepen i z několika menších pergamenových listů či dvoulistů. Méně častěji byla od vynalezení knihtisku využívána makulatura z tiskáren – korekturní obtahy, nepodělky, listy z nespotřebované části nákladu apod.   
+
Přední a zadní [[Předsádka (tištěná kniha)|předsádka]] tvořily již od raného středověku ochranný kryt svázaného [[Knižní blok|knižního bloku]] a zabraňovaly poškození a zašpinění počátku a konce knihy (ze stejného důvodu ponechávali prvotiskaři první a poslední list často nepotištěný). Předsádka nebyla součástí vlastního textu knihy. Jako předsádky byly často užívány popsané pergamenové listy ze starších makulovaných rukopisů, někdy i nepotřebné pergamenové listiny. V pozdně  [[Gotická vazba|gotických]] a [[Renesanční vazba|renesančních vazbách]] bývají předsádky stále častěji z čistého papíru, ale i zde často nacházela využití pevná [[Makulatura (rukopisná kniha)|makulatura]] z rozřezaných pergamenových rukopisů. Někdy byl předsádkový list slepen i z několika menších pergamenových listů či dvoulistů. Méně častěji byla od vynalezení knihtisku využívána makulatura z tiskáren – korekturní obtahy, nepodělky, listy z nespotřebované části nákladu apod. (ta vška byla častěji využívána pro výlepy [[Přídeští (rukopisná kniha)|přídeští]]).   
  
 
Ochranné předsádkové listy mohly být ke knižnímu bloku připojeny rozličnými způsoby. Nejčastěji byly vevázány pomocí křidélka za první a před poslední složkou. Mohly také tvořit samostatný dvoulist, jehož polovina se nalepila na [[Přídeští (rukopisná kniha)|přídeští]] a druhá zůstala volná. Setkáváme se i s větším počtem předsádkových listů. Ty pak byly určené pro různé čtenářské poznámky. Především na předních předsádkách často nacházíme i vlastnické záznamy majitelů knihy. Ne vždy se dochovaly původní předsádky středověkých rukopisů. Nejednou byly v rámci [[Převazba|převazby]] či opravy opatřeny až mladšími předsádkovými listy.  
 
Ochranné předsádkové listy mohly být ke knižnímu bloku připojeny rozličnými způsoby. Nejčastěji byly vevázány pomocí křidélka za první a před poslední složkou. Mohly také tvořit samostatný dvoulist, jehož polovina se nalepila na [[Přídeští (rukopisná kniha)|přídeští]] a druhá zůstala volná. Setkáváme se i s větším počtem předsádkových listů. Ty pak byly určené pro různé čtenářské poznámky. Především na předních předsádkách často nacházíme i vlastnické záznamy majitelů knihy. Ne vždy se dochovaly původní předsádky středověkých rukopisů. Nejednou byly v rámci [[Převazba|převazby]] či opravy opatřeny až mladšími předsádkovými listy.  

Aktuální verze z 3. 12. 2020, 17:13

Přední a zadní předsádka tvořily již od raného středověku ochranný kryt svázaného knižního bloku a zabraňovaly poškození a zašpinění počátku a konce knihy (ze stejného důvodu ponechávali prvotiskaři první a poslední list často nepotištěný). Předsádka nebyla součástí vlastního textu knihy. Jako předsádky byly často užívány popsané pergamenové listy ze starších makulovaných rukopisů, někdy i nepotřebné pergamenové listiny. V pozdně  gotických a renesančních vazbách bývají předsádky stále častěji z čistého papíru, ale i zde často nacházela využití pevná makulatura z rozřezaných pergamenových rukopisů. Někdy byl předsádkový list slepen i z několika menších pergamenových listů či dvoulistů. Méně častěji byla od vynalezení knihtisku využívána makulatura z tiskáren – korekturní obtahy, nepodělky, listy z nespotřebované části nákladu apod. (ta vška byla častěji využívána pro výlepy přídeští).

Ochranné předsádkové listy mohly být ke knižnímu bloku připojeny rozličnými způsoby. Nejčastěji byly vevázány pomocí křidélka za první a před poslední složkou. Mohly také tvořit samostatný dvoulist, jehož polovina se nalepila na přídeští a druhá zůstala volná. Setkáváme se i s větším počtem předsádkových listů. Ty pak byly určené pro různé čtenářské poznámky. Především na předních předsádkách často nacházíme i vlastnické záznamy majitelů knihy. Ne vždy se dochovaly původní předsádky středověkých rukopisů. Nejednou byly v rámci převazby či opravy opatřeny až mladšími předsádkovými listy.

Lit.: ĎUROVIČ, M. a kol.: Restaurování a konzervování archiválií a knih. Praha – Litomyšl 2002, s. 386; LIVIO MACCHI, F. e: Dizionario illustrato della legatura. Milano 2002, s. 220; PEARSON, D.: English Bookbindings Styles 1450–1800. A Handbook. London 2005, s. 31–37; MAZAL, O.: Einbandkunde. Die Geschichte des Einbandes. Wiesbaden 1997, s. 11; 

Autor hesla: Kamil.boldan