Papír (řemeslo)

Z Encyklopedie knihy

Papír (řemeslo) papírníci byli v úředních písemnostech nazýváni odvozeninami buď latinského slova „papyrus“ (např. bapyrifax, fabricator papyri, molitor papyrazeus, papyrari, papyrarius), nebo řeckého slova „charta“ (chartari, chartarius, chartobaues, chartostrates, chartularius, magister chartariorum). Svou práci chápali spíše jako umění nežli řemeslo. Z toho také pramenila obecná nechuť sdružování do cechů. Nejstarší papírnické cechy jsou známé z Milána 15. století a z okolí Krakova (1546). K mlynářskému, soukenickému či jirchářskému cechu se papírníci připojovali jen zřídka. Často zůstávali svobodní (Čechy, Rakousko, Německo, Holandsko, Švýcarsko) a nanejvýše se nechali z důvodů ochrany imatrikulovat na univerzitách (poprvé Paříž 1488). Vnitřní život řemesla i jeho vnější vztahy včetně technologie výroby upravovaly ovšem v zahraničí už od 16. století zvláštní papírenské řády (nejstarší ve francouzském městě Troyes 1538, v Čechách vydány poprvé Marií Terezií 1756 a 1768, na Moravě 1754). Zaváděním strojů v první polovině 19. století získávaly papírny tovární oprávnění a po roce 1850 se řemeslo zvolna měnilo v průmysl.

Do učení, které trvalo 4 až 5 roků, se přijímali chlapci starší 12 let bez poddanských závazků. Po složení zkoušek a slavnostním prohlášení za tovaryše sbíral adept řemesla několik let zkušenosti na zahraničním vandru. Mistrem se stával obyčejně po sňatku s papírníkovou dcerou, nebo vdovou po papírníkovi. Tak jako příslušníci knihtiskařského řemesla dbali papírníci stavovských zvyklostí, vžitých postupů a rituálů, předávaných tovaryšskými korporacemi (bratrstvy) z generace na generaci. Již od 80. let 15. století se majiteli anebo nájemci papíren stávali také ekonomicky silní a obchodně prosperující tiskaři (jedním z prvních byl augsburský Johann Bämler 1486). V Čechách je možno za průkopníka této konvergence řemesel považovat Jana Nepomuka Ferdinanda Schönfelda, který 1784 vydražil staroměstskou papírnu Jana Rosenburga, stávající na Štvanici zvané tehdy „Papierinsel“.


Lit.: BAYERL, G.: Die Papiermühle. Vorindustrielle Papiermacherei aus dem Gebiet des alten deutschen Reiches. Technologie, Arbeitsverhältnisse, Umwelt. Teil 1-2. Frankfurt/M.-Bern-New York-Paris 1987; KORDA, J.: Papírenská encyklopedie. Praha 1992; KULÍŘOVÁ, K.-SANDER, R.: Patenty-Katalog sbírky patentů státního ústředního archívu v Praze. Inventáře a katalogy, sv. 2. Praha 1956; LABARRE, E. J.-SIMMONS, J. S. G. (edd.): Monumenta chartae papyraceae historiam illustrantia or Collection of works and documents illustrating the history of paper. Vol. 1 Heawood, Ed.: Watermarks mainly of the 17th and 18th centuries (4078 watermarks listed), Vol. 2 Briquet Album. A miscellaneous of watermarks supplementing Briquet’s Les Filigranes, by various paper scholars, Vol. 3 Zonghi’s Watermarks (1887 watermarks), Vol. 4 Briquet’s Opuscula. The complete works without „Les Filigranes“, Vol. 5 [Labarre, E. J.] The Nostitz papers. Notes on watermarks found in the German imperial archives of the 17/18th centuries (766 watermarks), Vol. 6 Shorter, Al. H.: Paper-mills and paper-makers in England 1495-1800 (217 watermarks), Vol. 7 Tschudin, W. Fr.: The ancient paper-mills of Basle and their marks (430 watermarks), Vol. 8 Eineder, G.: The ancient paper-mills of the former Austro-Hungarian empire and their watermarks (1871 watermarks), Vol. 9 Učastkina, Z. V.: A history of Russian hand paper-mills and their watermarks (815 watermarks), Vol. 10 Lindt, J.: The paper-mills of Berne and their watermarks 1465-1859 (787 watermarks), Vol. 11 Tromonin’s Watermark Album. A facsim. of the Moscow 1844 edition. With additional material by S. A. Klepikov (1827 watermarks), Vol. 12/1-2 Valls i Subirra, Ö.: Paper and watermarks in Catalonia. English and Spanish texts (1827 watermarks), Vol. 13 Mosin, V.: Anchor watermarks (2847 watermarks), Vol. 14 Fiskaa, H. M.-Nordstrand, O. K.: Paper and watermarks in Norway and Denmark (462 watermarks). Hilversum-Amsterdam 1950-1978; PRESSER, H.: Papiermacher und Drucker in der Vergangenheit. Darmstadt 1971; RENKER, A.: Papiermacher und Drucker. Ein Gespräch über alte und neue Dinge. Mainz 1934; SANDERMANN, W.: Die Kulturgeschichte des Papiers. Berlin 1988; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992; ZUMAN, Fr.: Zlořády v řemesle papírnickém. Časopis Národního muzea 104, 1930, s. 234-258.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.