Parabola

Z Encyklopedie knihy

Parabola (z řec. parabolē = přirovnání, shoda) krátká epická forma didaktické literatury využívající alegorie a paralelismu ke sdělení závažné životní moudrosti. Prototypem paraboly, která bývá synonymně označována též jako podobenství, jsou některé příběhy Nového zákona (podobenství o marnotratném synovi). Ve středověku měla parabola formu dialogického sporu a alegorickými postupy připomínala bajku. Časté je též využití paraboly ve funkci kazatelského exempla.

V kontextu bohemikální literatury si z hlediska dějin frontispisu zaslouží pozornosti méně známý soubor rabína Berachji ben Natronaje ha-Nakdana Fabulae vulpium (Mantova 1552). Ten pod názvem Mišle šualim. Parabolae vulpium zpracoval profesor hebrejštiny na pražské univerzitě Melchior Hanel (Praha 1652). Druhé pražské vydání 1661 bylo opatřeno frontispisem Jana Kryštofa Smíška. Daniel Wussin si později Smíškův výjev (liška sedící na podstavci a poučující zvířata) přivlastnil, jeho signaturu zčásti vyradoval a připojil svou. Wussinův syn Kašpar Zachariáš pak plagiát zařadil jako frontispis k Janditovu dílu Grammatica linguae boëmicae methodo facili (Praha 1732 a 1739).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.