Plotna (tištěná kniha)

Z Encyklopedie knihy

Verze z 18. 9. 2019, 10:43, kterou vytvořil Vojtech.sicha (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Plotna (z něm. Platte) 1. druh knihařského nářadí, které slouží k otisku zpravidla rozsáhlejšího reliéfu na usňový pokryv vazby slepotiskové (něm. Platteneinband). Plotna se ponejprv objevila během 70. letech 15. století v Nizozemí, pak koncem století v Anglii a na prahu 16. století ve Švýcarsku a Francii (u André Bouleho či Jeana Moulina dokonce se signaturami řemeslníků). Nehledě na výjimky, k nimž patří Johann Hagmayer v Ulmu, němečtí a tím spíše čeští knihvazači plotnu užívali až s nástupem renesance od 20. a 30. let 16. století. Tou dobou už využití po Evropě neobyčejně vzrostlo, neboť jednorázový otisk měděné či mosazné plotny významně ulehčil fyzickou práci s dílčím nářadím a zlevnil výrobu, a to i při dvoufázovém zlacení. Tento aspekt zajistil plotnám využití až do dob industriálních vazeb. Plotna s architektonickou, figurální, heraldickou nebo ornamentální výplní tvoří těžiště vazby s dominantovou kompozicí, avšak vedle toho ekonomizovala také výzdobu nárožních polí. Poněvadž rozměr nejstarších ploten příliš nepřesahoval běžnou velikost kolků, otisk se zprvu pořizoval ručně. Teprve s rostoucí plochou bylo nutno využít většího a zároveň i rovnoměrného tlaku v lisu (ražený tisk). Otiskuje-li se ucelený narativní výjev (biblická scéna, portrét, erb a znak), identifikace plotny jakožto typu nářadí je vcelku jednoduchá. V případě, že plotnu vyplňují symetricky členěné arabesky, mauresky či pletence, otisk se na rozdíl od stopy ručního válečku a linkovátka většinou prozradí ostřejšími konturami všech skladebných prvků. Menší plotny bývaly do usně vtiskovány dvakrát, a to jak na horní část zrcadla, tak dospodu, ale s otočením o 180°, takže výzdoba měla zrcadlově obrácenou kompozici (např. vazba se vzorem „cottage“). Často se setkáváme také s párováním ploten, kdy přední desku zdobí portrét objednatele a na zadní je umístěno jeho supralibros (např. u vazeb pro sběratele Ottheinricha). Otisky tematicky příbuzných ploten stávaly též na jedné desce nad sebou.

2. Tisková forma pro nototisk prováděný od 80. let 16. století mědirytem a později ocelorytem. Hlubotiskové plotny tvořící vydavatelskou jednotku se pod spodní notovou osnovou zpravidla opatřovaly pořadovým číslem hudebního opusu (juvenilní bibliografická položka má číslo 1, poslední edice např. 550). Dle tohoto údaje lze alespoň přibližně rekonstruovat dobu vydání nedatovaných hudebnin.


Lit.: BERGMANN, Fr.: O Husově podobě na vazbě z druhé poloviny 16. století. Bibliofil 4, 1926, s. 193-196; FOGELMARK, St.: Flemish and related panel-stamped binding. Evidence and principles. New York 1990; HAEBLER, K.: Rollen- und Plattenstempel des XVI. Jahrhunderts. Bd. 1-2. Leipzig 1928-1929 (repr. 1968); HELWIG, H.: Einführung in die Einbandkunde. Stuttgart 1970; HELWIG, H.: Handbuch der Einbandkunde. Bd. 1-3. Hamburg 1953-1955; HOHL, W.: Ornamentplatten. Gutenberg-Jahrbuch 1989, s. 324-329; JAROSŁAWIECKA-GĄSIOROWSKA, M.: Ikonografia świecka na oprawach XVI i XVII wieku. Rocznik Biblioteki narodowej 6, 1970, s. 315-337; NUSKA, B.: Husova ikonografie ve výzdobě českých knižních vazeb 15. a 16. století. Sborník Národního muzea v Praze C 37/3-4. Praha 1992; NUSKA, B.: Typologie českých renesančních vazeb. Terminologie, slohové určování a datování materiálu. Historická knižní vazba 1964-1965. Liberec 1965, s. 19-145; SCHMIDT, A.: Bildnisse auf deutschen Bucheinbänden des 16. Jahrhunderts. Jahrbuch der Einbandkunst 4, 1937, s. 16-36; SCHUNKE, I.: Beiträge zum Rollen- und Platteneinband im 16. Jahrhundert. Leipzig 1937; ZIMMERMANN, H.: Forschungsbeiträge zu Plattenstempeln des 16. Jahrhunderts. Zeitschrift für Bücherfreunde 21, 1929, s. 66-72; ZIMMERMANN, H.: Holzschnitte und Plattenstempel mit dem Bilde Luthers und ihre Beziehung zur Werkstatt Cranachs. Jahrbuch der Einbandkunst 1, 1927, s. 112-121.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.