Polsko

Z Encyklopedie knihy

Polsko přijalo knihtisk snad roku 1473, a to buď zásluhou Němce Kaspara Straubeho v Krakově, anebo díky patrně nizozemskému anonymnímu Tiskaři Sermones papeže Lva I., který měl dle nejnovějších výzkumů paralelně působit v Chelmnu. Další dílny fungovaly ve Vratislavi (Kasper Elyan 1475), Malborku (Jakob Karweyse 1492) a v Gdaňsku (Konrad Baumgarten 1498?-1499). Na Straubeho pionýrskou etapu navázal v Krakově o třináct let později (1486?) Sebald Feiel (Szwajpolt Fiol). Zatímco převážná většina polských prvotiskařů pocházela z Německa, málo povědomý rodilý Polák Stanisław (Stanislaus Polonus) byl patrně v kontaktu s Matthiasem Moravem v Neapoli. Roku 1478 taktéž v Neapoli samostatně tiskl ještě Johannes Adam de Polonia. Polské dílny se na celkové produkci evropských prvotisků podílely 0,11%. Vedle zjištění, že jde asi o poloviční objem české a moravské výroby, je také navýsost zajímavé, jak zcela nevýrazně a okrajově polské prvotisky pronikly do našich historických knižních fondů.

Mezinárodně orientovaný Krakov si v 16. století 33 stálými dílnami (z nichž 7 bylo výhradně židovských) podržel charakter centra polského knihtisku (Johann Haller s Kasparem Hochfederem, Łazarz Andrysowic s nástupcem Janem Januszowským, Florian Ungler, Hieronim Wietor). Mezi 1796-1809 vlastnil výkonnou filiálku v Krakově brněnský tiskař Josef Jiří Trassler. Naopak Gdaňsk jako město krátkodobých zastávek několika německých tiskařů (po Baumgartenovi např. Martin Tretter 1505-1520) získal první stálou a až do poloviny 17. století jedinou dílnu 1538-1558. Během těchto let ji provozoval Franze Rhode z Flander (činný předtím 1528-1534? v Marburku a 1536-1537 v Hamburku, zemř. 1559). Knihtisk zásluhou reformace expandoval i na vzdálenější území: Královec získal první, protestantskou dílnu 1523/24-1553 díky Janu Weinreichovi, ve Štětíně provozoval řemeslo poprvé Franciszek Schlosser 1533-1539, město Ełk přijalo 1551-1558 Jana Maleckého (vlastním jménem Jan z Sącza, též Sandecensis, Sandecki, ca 1490-1567), v litevském Brestu působil Bernard Wojewódka 1553-1554 atd.

V Dolním Slezsku se vedle Vratislavi knihtisk po čase uchytil 1528/29 v Lehnici zásluhou Simprechta Froschauera, který sem pod tlakem nepříznivých událostí přesídlil z Mikulova. Mnohem významnější roli sehrála však až druhá lehnická dílna. Tu z iniciativy vévody Friedricha IV. založil roku 1589 hornolužický tiskař Nikolaus Schneider (též Sartorius, 1560-1621). Dolnoslezská Olešnice proslula nejstarší hebrejskou tiskárnou na území dnešního Polska. Založili ji 1529/30 Chajim (Hajjim) ben David Šachor (Schwarz) z Prahy a David ben Jonatan. Trvala však jen do 1533. Pevnější základ pro hebrejský knihtisk nevybudoval ani nástupce Šemuel Halicz, přišlý sem 1535 z krakovské čtvrti Kazimierz. Po vyhnání Židů z Olešnice se řemeslo v nové, křesťanské dílně uchytilo až koncem století zásluhou Němců Jakoba Brücknera (činný 1589-1601?) a Johanna Bössemessera (činný 1605-1639). Roku 1555 vybudoval Němec Johann Creuziger (též Hans Creutziger, Kreuziger) první tiskařskou dílnu v Nise. Během 16. století tak v Polsku a jeho provinciích pracovalo na 98 tiskáren soustředěných do 33 měst.

Německé řemeslníky přijímala i další dolnoslezská města. Hlohov získal první tiskárnu roku 1606 (Joachim Funck), Břeh 1610 (Kaspar Siegfried), Kladsko 1619 (Rudolf Müller), Svídnice 1619 (Johann Jäger řečený Venator či Veneur), Zaháň 1629 (Tiskárna valdštejnská), Lubáň 1684 a Jelení Hora 1709. Naopak do Horního Slezska řemeslo pronikalo pomalu a později: Horní Hlohov poprvé 1631-1662? (s označením Typographia aulica pracovala Tiskárna dvorská Georga III. von Oppersdorf), Opava 1716 (Jan Václav Schindler st.), Ratiboř 1802 (Franciszek Juliusz Bögner) a Těšín 1806? (Fabián Augustin Beinhauer). Nejstarší jezuitská tiskárna na polském území pochází z let 1632/34 (Kalisz) a nejmladší vznikla 1712 (Sandomierz). Do Varšavy byl knihtisk nastálo uveden až 1624. O sto let později fungovalo již 11 dílen, mimo jiné dvě nejmocnější centra protireformačního knihtisku 18. století Tiskárna jezuitská a Tiskárna piaristická. Jakkoli byl počet všech řeholních dílen v Polsku mnohem vyšší nežli u nás, knihtisk tou dobou tu podobně jako v Čechách za evropským vývojem zaostával. Přispěla k tomu třicetiletá válka a následné mocenské dělení země.

Ve srovnání s prvotisky vydanými v Čechách nebyla žádná polská publikace až do počátku 16. století tištěna souvisle národním jazykem. Problémů mezi zvukovou podobou polštiny a grafickými možnostmi západní rotundy se zhostily jen krátké pasáže sázené staropolsky u Elyana (1475) a Hallera (1505-1506). Tiskovým písmem, převahou latiny i volbou literárních žánrů se polská produkce před rokem 1500 blíží spíše prvotiskům na Moravě, jež ovšem akcentem na tituly klasického písemnictví poněkud převyšuje. Za absolutní přínos nejstarší etapy polského knihtisku se považuje vůbec první užití cyrilského písma ve Feielově krakovské dílně. První knihu, a to anonymní modlitby Raj duszny (Kraków 1513), vysázel per extensum polsky s použitím gotikoantikvy až Florian Ungler. Švabach k tisku polskojazyčného textu se ponejprv ujal Unglerovou zásluhou roku 1522. První variantu domácí antikvy pro sazbu textů v národním jazyce odlil málo známý písmolijec Konrad Forster v Krakově. Tiskař Jan Januszowski, syn Łazarza Andrysowice, ji představil programovým spiskem Nowy karakter polski (Kraków 1594). Zatímco domácí antikva Januszowského na polské dílny i čtenáře nijak dramaticky nezapůsobila, antikva importovaná od 17. století z Německa či Nizozemí se ve srovnání s praxí v Čechách ujala i jako písmo polskojazyčných textů.

Ilustrované tisky byly pro potřeby polských diecézí tištěny nejprve v Lipsku a Norimberku. Prvním domácím tiskařem, který již během druhé poloviny 70. let 15. století pracoval s malými dřevořezy, byl Elyan, následovaný 1491 Feielem. Naplno se ilustrované knize věnoval teprve tiskař a dřevořezáč Baumgarten, např. v díle Grosse Legenda der hailigsten Frawen Sandt Hedwigis (Wrocław 1504). Nejstarší ilustrační mědiryty vytvářel pro latinské a německé publikace duchovní a rytec samouk Tomasz Tretter (též Treter, 1550-1610). Mezinárodního uznání se dostávalo od 17. století slezským Tscherningům a v 18. století tvorbě gdaňského rodáka Daniela Mikołaje Chodowieckého. První litografická dílna byla založena ve Varšavě roku 1818. Především na Moravě se uplatnil hojný počet slezských výtvarníků (např. Martin Antonín Lublinský, Leopold Peukert, Christian Vetter, Friedrich Bernhard Werner, Jan Willenberg).

Kontakty českého a polského knihtisku jsou doložitelné již před polovinou 16. století, kdy v Krakově snad u Macieje Scharffenberga vyšla nejstarší dnes známá jazykově česká publikace, totiž Pranostika krakovská … k roku Páně 1532 mistra Prokopiada Mikołaje Szadka (Kraków 1531?). Wietor po 1535 publikoval polský překlad české kuchařky, kterou pod názvem Kuchařství o rozličných krměch, kterak se užitečně s chutí strojiti mají (Praha 1535) vydala už pražská Tiskárna severinsko-kosořská. Někdy mezi léty 1536-1542 Wietor vytiskl i polské znění Lucianova dialogu mezi Palinurem a Charonem, které vycházelo z českého překladu Mikuláše Konáče z Hodiškova Řeč o rozličných stavích (Praha 1507). Obdobná literární výměna probíhala na obou stranách pochopitelně častěji (Ondřej Graudens). Roku 1549 emigroval do Polska Alexander Oujezdecký. Tady pro jednotu bratrskou tiskl Piesně chval božských (Szamotuły 1560-1561) čili notovaný kancionál zvaný Šamotulský.

Během 1620-1781 se český knihtisk etabloval ve Vratislavi. Asi sedm evangelických titulů vytiskl Georg Baumann nejml., učebnice vydávala tamní Tiskárna jezuitská a anonymní dílny. Nejméně 30 jazykově českých děl připravila mezi léty 1629-1656 Tiskárna bratrská v Lešně. Podmínky emigrace ji donutily otevřít se širším společenským podnětům a vydávat latinské, polské, české a německé publikace určené nejen exulantům a tajným nekatolíkům v Čechách a na Moravě, ale už i běžnému polskému publiku. Proto jazykově české tituly zaujímají pouhou pětinu její celkové produkce.

Další, avšak početně nevýrazné česko-polské kontakty se projevily u knihtisku v Nise. Naopak poměrně dobře jsou dokumentovány hojné vazby na Kladsko. Od roku 1710 až do konce století bylo v tomto městě vyrobeno na 15 jazykově českých náboženských titulů. První z nich, anonymní Životné představení života, umučení a smrti … Ježíše Krista (Kłodzko 1710), připravila tiskárna Kaspera Rudolfa Müllera. Tento titul později reeditovaly i kladské dílny Tobiase Teichmanna (1788) a Franciszka Pompeja (1792, 1796, 1799 atd.). Pompejus produkoval také drobné tisky typu Písně poutnické navštěvování kaplích k milostivému obrazu Marie Panny v Vambeřicích (Kłodzko 1799?).

Jako další místo jazykově českého knihtisku přichází Břeh, reprezentovaný 9 publikacemi z let 1725-1767. Gottfried Tramp (zemř. 1741), člen významné tiskařské rodiny, zde vytiskl česko-polsko-německo-latinský Lutherův Catechismus … quadrilinguis (Brzeg 1725) a Trampův syn Johann Ernst (zemř. 1800) je podepsán pod slabikářem nazvaným Abeceda česká (Brzeg 1767). Další aktivity vycházely z významného nakladatelského domu Samuela Trautmana, působícího v Břehu od roku 1724, jak dosvědčuje privilegium Karla VI. Trautman financoval hallské Tiskárně Sirotčího domu Nový zákon Pána a spasitele našeho Ježíše Krista (Halle/S. 1744) a Biblia sacra čili Bibli hallskou (Halle/S. 1745). Nechal vytisknout též Otázky katechismusové Jana Teofila Elsnera (Brzeg 1745). Posledním místem v chronologii jazykově českého knihtisku na polském území je Královec. Johann Friedrich Driste zde ve své tiskárně obnovil Štyrsův tisk Lukášova traktátu z roku 1522 O puovodu cierkve svaté (Królewiec 1762). Úhrnem bylo na polském území vytištěno či nakladatelsky zajištěno asi 67 jazykově českých bibliografických jednotek.

V této souvislosti lze také poukázat na transfer pražských tiskařských štočků do Krakova. Jeden z prvních kontaktů vybudoval Ungler 1535, když si zajistil část někdejšího Konáčova vybavení. Ukazuje se také, že Čechy fungovaly při migraci štočků jako spojnice mezi Německem a Polskem. Dřevořezy Mistra MS pro Lutherův překlad Biblia, das ist die gantze Heilige Schrifft deudsch (Wittenberg 1534) zvaný též Bible wartburská přešly do druhého vydání Severinovy Bible české (Praha 1537) a odtud do společné dílny Bartoloměje Netolického z Netolic a Jiřího Melantricha z Aventinu. Posledním tiskem, v němž se jen některé z nich u nás uplatnily, byla Melantrichova Bible česká (Praha 1560-1561). Pak se jejich dokonalé kopie objevují v krakovské dílně dědiců Marka Scharffenberga, aby posloužily prvnímu polskému úplnému vydání bible nazvané Biblia, to jest Kśięgi Starego i Nowego Zakonu na polski język z pilnością vedług łacińskiej Bibliej od kościoła katolickiego powszechnie przyjętej nowo wyłożona (Kraków 1561). Na rozdíl od vcelku vzevrubně zmapovaných polsko-českých literárních vzájemností obousměrná migrace typografického materiálu přehledné zpracování dosud postrádá.


Bibl.: ESTREICHER, K.: Bibliografia Polska. … Stólecie XV-XVIII. Polnische Bibliographie … Jahrhundert XV. bis XVIII. alphabetisch geordnet … Bd. 1-35. Kraków 1891-1939; ESTREICHER, K.: Bibliografia Polska XIX stulecia. Vol. 1-4. Kraków 1906-1916; KAWECKA-GRYCZOWA, A.-BOHONOS, M.-SZANDOROWSKA, E.: Incunabula quae in bibliothecis Poloniae asservantur. Inkunabuly w bibliotekach polskich. Centralny katalog. Vol. I/1, 2/I-II. Wrocław-Warszawa-Kraków 1970-1993; MALICKI, M. (red.): Catalogus librorum sedecimi saeculi qui in Bibliotheca Iagellonica Cracowiensis asservantur. Katalog druków XVI wieku ze zbiorów Biblioteki Jagiellonskiej (BJ 16). Vol. 1-. Baden-Baden 2002-; WIERZBOWSKY, T.: Bibliographia polonica XV ac XVI ss. Vol. 1-3. Warzsawa 1889-1894 (repr. Nieuwkoop 1961).

Lit.: BEDNARSKA-RUSZAJOWA, Kr.: Das polnische Buchwesen. Bibliographische Einführung. Frankfurt/M.-Bern 1994; BERÁNEK, K.: Tiskařská privilegia České dvorské kanceláře v Státním ústředním archivu v Praze. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 12-13. Praha 1977-1978, s. 69-104; BERNACKI, L.: Pierwsza książka polska. Studyum bibliograficzne. Lwów 1918; BIELSKA, Kr.: Drukarstwo Kaliskie, jego dzieje i dorobek do upadku Rzeczypospolitej. Roczniki biblioteczne 6/3-4, 1962, s. 41-77; BIEŃKOWSKA, B.-CHAMERSKA, H.: Tysiąc lat książki i bibliotek w Polsce. Wrocław 1992; BURBIANKA, M.: Problematyka bibliografii śląskiej (druki XV-XVIII w.). Roczniki biblioteczne 3/1-2, 1959, s. 65-81; BURBIANKA, M.: Zarys dziejów handlu księgarskiego we Wrocławiu do poł. XVII wieku. Wrocław 1950; CZARNOWSKA, M.: Ilościowy rozwój polskiego ruchu wydawniczego 1501-1965. Warszawa 1967; FRANTZ, W.: W gnieźózie drukarstwa polskiego. Kraków 1974; GÓRSKA, B.-SKURA, A.: Książka polska wydawana na Śląsku w XV-XVIII wieku. Katalog wystawy. Wrocław 1975; IMAŃSKA, I.: Druk jako wielofunkcyjny środek przekazu w czasach saskich. Toruń 2000; JUDA, M.: Pismo drukowane w Polsce XV-XVIII wieku. Lublin 2001; KAWECKA-GRYCZOWA, A.: Drukarstwo polskie w dobie odrodzenia. Warszawa 1954; KAWECKA-GRYCZOWA, A.: Miejsce książki w kulturze polskiej XVI wieku. In: Polska w epoce odrodzenia (red. A. Wyczański). Warszawa 1986, s. 411-454; KAWECKA-GRYCZOWA, A. (red.): Polonia typographica saeculi sedecimi. Zbiór podobizn zasobu drukarskiego tłoczni polskich XVI stulecia. Vol. 1-12. Wrocław-Warszawa-Kraków-Gdańsk 1959-1981; KAWECKA-GRYCZOWA, A. (ed.): Z dziejów polskiej książki v okresie renesansu. Studia i materialy. Wrocław etc. 1975, s. 311-417; KOCOWSKI, Br.-BURBIANKA, M.-GŁOMBOWSKI, K.: Z dziejów książki na Śląsku. Wrocław 1953; KOPECKÝ, M.: K německo-česko-polské tvorbě dramatické a dialogické v 16. století. In: Slawisch-deutsche Wechselbeziehungen in Sprache, Literatur und Kultur. Berlin 1969, s. 391-398; KOT, S.: Polska złotego wieku a Europa. Studia i szkice (ed. H. Barycz). Warszawa 1987; MENDYKOWA, A.: Dzieje książki polskiej na Śląsku. Wrocław 1991; MENDYKOWA, Al.: Dzieje Legnickiej Sartoriany. Roczniki biblioteczne 7/1-2, 1963, s. 33-56; MENDYKOWA, Al.: Pierwsza typografia w Legnicy (1529-1532). Roczniki biblioteczne 7/1-2, 1963, s. 249-257; MĚŠŤAN, A.: Czesko-polskie kontakty literackie i kulturalne w okresie renesancu. In: Czechy i Polska na szlakach ich kulturalnego rozwoju (red. J. Wyrozumski). Kraków 1998, s. 67-81; NĚMIROVSKIJ, J. L.: Načalo slavjanskogo knigopečatanija. Moskva 1971; SMORĄG, Ed.: Drukarnia jezuicka w Sandomierzu w XVIII wieku. Roczniki biblioteczne 7/3-4, 1963, s. 35-67; SOLICKI, St.: Napływ książek z ziem czeskich na Śląsk. In: Polska-Śląsk-Czechy. Studia nad dziejami stosunków kulturalnych i politicznych w średniowieczu (red. R. Gładkiewicz). Wrocław 1994, s. 5-37; STANISZEWSKI, Z.: Estetyka polskiego druku książkowego XVIII w. Zarys problematyki. Ze skarbca kultury 12, 1960, s. 120-165; ŚWIERK, Al.: Inkunabelfroschung in Polen. Gutenberg-Jahrbuch 1972, s. 117-127; SZANDOROWSKA, E.: Tajemnicza oficyna drukarska XV wieku. Rocznik Biblioteki narodowej 3. Warszawa 1967, s. 321-346 (a k tomu SZANDOROWSKA, E.: A Dutch printing-office in fifteenth-century Poland. Quarendo 2, 1972, s. 162-172 a SZANDOROWSKA, E.: Jeszcze raz w sprawie „Drukarza kazań papieża Leona I“. In: Z badań nad dawną książką 1. Warszawa 1991, s. 37-52); ŻBIKOWSKA-MIGOŃ, A.: Historia książki w XVIII wieku. Początki bibliologii. Warszawa 1989.

Lex.: BAR, A. Wl.-WISLOCKI, T.-GODOLOWSKI, T.: Slownik pseudonimów i kryptonimów pisarzy polskich oraz Polski dotyczacych. Vol. 1-3. Kraków 1936; BIRKENMAJER, A.-KOCOWSKI, Br.-TRZYNADLOWSKI, J. (et al.): Encyklopedia wiedzy o książce. Wrocław-Warszawa-Kraków 1971; HAŁACIŃSKI, K.-PIEKARSKI, K.: Sygnety polskich drukarzy, księgarzy i nakladców. T. 1-3. Kraków 1926-1929; KAWECKA-GRYCZOWA, A. (et al.): Drukarze dawnej Polski od XV do XVIII wieku. Vol. 1 Małopolska (cz. 1 Wiek XV-XVI, cz. 2 Wiek XVII-XVIII, vol. 1 A-K, vol. 2 L-Ż), Vol. 3/1 Wielkopolska, Vol. 4 Pomorze, Vol. 6 Małopolska-Ziemie ruskie. Wrocław-Kraków 1959-2000; TREICHEL, I. (red): Slownik pracowników książky polskiej. Warszawa-Łodź 1972.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.