Postila

Titulní bordura monogramisty CK dle námětu Lucase Cranacha st. (Nürnberg? 1564). Hus, Jan – Jakoubek ze Stříbra: Postila … na evangelia, kteráž se čtou přes celý rok (Nürnberg?, s. t. 1564). Titulní strana (bordura značena u paty kříže monogramem CK). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DR III 9.

Postila (z lat. post illa verba = po těchto slovech, angl. postil, fr. sermonnaire, něm. Postille) sbírka výkladů nedělních a svátečních perikop sloužících jednak k tichému čtení při domácím vzdělávání a jednak k veřejnému kázání v kostele. Sbírky, jež lze takřka vždy označit za vynikající pramen studia kulturních dějin a soudobé morálky, byly uspořádány dle liturgických potřeb církevního roku a latinsky se označovaly jako sermones de sanctis neboli festivales (kázání na svátky celého roku), sermones de tempore čili dominicales (na neděle, vánoční svátky a všední dny) a per circulum anni (na celý rok). Německé reformační postily byly členěny na zimní část (Winterteil) a letní část (Sommerteil).

První sbírku sestavil Paulus Diaconus v 8. století. Jeho a další středověké texty vplynuly do vydavatelských programů tiskáren poslední třetiny 15. století. Tou dobou se počala šířit Postilla super epistolas et evangelia (Augsburg ca 1472), kterou čerstvě sepsal pařížský dominikán Guillermus (Guillelmus Parisiensis). Do roku 1500 byla reeditována v evropských dílnách takřka stokrát. Jako druhý nejoblíbenější soudobý titul přicházejí Sermones Discipuli Johanna Herolta (Köln/R. 1474), jež se do konce století dočkaly padesáti vydání. Plodnými spisovateli postil byli dále Nicolaus de Lyra, Pelbartus de Themeswar či Vincentius Ferrerius. Četnost vydání a zřejmě i vyšší náklady dovolily těmto sbírkám přečkat nejen 15. století, ale též následující věky, takže dnes patří k nejčastějším sběratelským titulům prvotiskové éry.

Vůbec nejstarší českou postilu dokončil Jan Hus roku 1413. Tiskem však mohla být vydána mnohem později mimo území Čech, a to péčí editora Matthiase Flaccia Illyrica, který měl už zkušenost s latinskou edicí Husových spisů (Nürnberg 1558). Editor si v předmluvě Postily povzdechl, že „sluší se podiviti, kterak národ český … těch kněh muže Božího tak málo jest všímal a jich k zošklivení bezbožného kněžstva vůbec vyjeviti zanedbal“. Johann vom Berg a Ulrich Neuber k vydání použili ilustrace Mistra MS a dalších německých monogramistů. Tištěné znění neslo název Postila … na evangelia, kteráž se čtou přes celý rok (Nürnberg 1563). Šlo vlastně o sborník obsahující mimo jiné i Husovy žalářní listy. Do druhého vydání tohoto sborníku (Nürnberg? 1564) byly zařazeny také výklady nedělních epištol Jakoubka ze Stříbra z let 1419-1420. Postila Petra Chelčického, sepsaná mezi 1434-1436, se tištěného vydání pod názvem Kniha výkladuov spasitedlných na čtení nedělní celého roku (Praha 1522) dočkala až díky Tiskárně severinsko-kosořské. I tak jde o nejstarší postilu uveřejněnou přímo v Čechách.

Před Lutherovým vystoupením se v katolickém Německu pro označení postily užíval výraz plenarium. Nejstarším, a navíc ještě ilustrovaným tiskem nesoucím toto pojmenování jsou Epistolae et evangelia (Augsburg 1473). Naposledy se plenarium objevuje ve vydání Das new Plenarium oder Ewangelibuch (Basel 1522). Historické výstižnější označení, někdy příslušející ovšem i výkladům celé Bible, se v Německu vžilo až s Lutherovým dílem Postill oder Auslegung der Episteln und Evangelien durchs gantz Jar (Strasbourg 1527). Populární byla také Lutherova Hauspostill (Leipzig 1544), editovaná Veitem Dietrichem. Na rozdíl od sousedního Polska Lutherova postilografická tvorba do češtiny překládána nebyla. Podstatnou část českých postil 16. století tvoří totiž překlady až o málo mladší reformační literatury, např. Johann Spangenberg (Prostějov 1546), Christoph Fischer (vydání 1577? nedochováno, další v Praze 1589), Lukas Osiander (Praha 1589) a poněkud opožděně Aegidius Hunnius (Dresden 1628). Nejrychlejšího uveřejnění se dočkal spis reformátora Antona Corvina Postilla … in epistolas et evangelia (Strasbourg 1536), jehož českou verzi Vajklady na čtení nedělní (Praha 1539) uspíšil jak překladatel Zikmund Antoch z Helfenberku, tak Tiskárna severinsko-kosořská. Jiná situace nastala s hlavním postilografickým dílem luterána Johanna Arndta (Frankfurt/M. 1643), které se k nám dostalo jako Vzdělavatedlná kázání na obyčejná, nedělní a sváteční evangelia přes celý rok (Bratislava 1776) již značně opožděně.

Monogram MI ve Filadelfově Postile (Jestkovice? 1592). Filadelfus Zámrský, Martin: Postila evangelitská aneb Vejkladové na evangelia nedělní a sváteční (Jestkovice?, s. t. 1592). Pag. 126 s vyobrazením Svatby v Káni Galilejské (J 2, 1–6). Dřevořez je signován spojitou značkou MI pod židlí se sedícím Kristem. Národní knihovna ČR (Praha), sign. 54 A 22.

Jednota bratrská přispěla k rozvoji postilografie dvěma původními díly Ondřeje Štefana (Ivančice 1575) a Jan Kapity (Kralice 1586). Pohnutý osud mělo posthumně vydané dílo luterána Martina Filadelfa Zámrského Postila evangelitská aneb Vejkladové na evangelia nedělní a sváteční (Jestkovice? 1592). Tajné výroby na třech severomoravských místech se podjal snad vratislavský Georg Baumann ml. Knihu pak pronásledovala a ničila předbělohorská cenzura, kvůli níž byla zabezpečena ještě dvě českojazyčná vydání Postily v cizině: první u tiskaře Hieronyma Schütze nakladatelsky pojistil Daniel Sedlčanský nejst. (Dresden 1602) a druhé u Michala Kapihorského financoval prý Jiří Jakubův Dačický (Leipzig 1602). Všechna tři vydání jsou ilustrována německými monogramisty HH, MG a MI. Sbírka kázání českého luterána Bohuslava Bepty (1594) se nedochovala. Některé evangelické postily se před rokem 1620 tiskly ovšem i v Čechách, např. Jiří Dikastus (Praha 1612), Jakub Petrozelinus (Praha 1613), Václav Slovacius (Praha 1613), Blažej Borovský z Borovna (Hradec Králové 1617), Matouš Konečný (Hradec Králové 1618). Později, většinou již v emigraci, evangeličtí kazatelé svá díla vydávali v německých konfesijně spřízněných tiskárnách, např. Kašpar Motěšický (Dresden 1682), Daniel Sartorius (Zittau? 1746), Juraj Petrmann (Dresden 1783). Z překladů německých evangelických postil stojí na prvém místě české znění sbírek Christiana Langhansena (Zittau 1712) a Philippa Jakoba Spenera (Zittau? 1729).

Působení cizích i domácích reformačních postil vyvažovaly u nás nepočetné soudobé překlady z děl německých a případně polských katolíků, k nimž patřili jen Johann Hoffmeister (Prostějov 1551), Johann Ferus (Praha 1575) a Jakób Wujek z Wągrowca (Litomyšl 1592). Katolík Friedrich Nausea napsal Catholicarum in totius anni … evangelia postillarum & homiliarium epitome sive Compendium (Leipzig 1539). Tuto sbírku přeložil opět poněkud později Jan Straněnský jako Kázání křesťanská s krátkými vejklady na všecka evangelia (Praha 1561). Posmrtně vydaná Postill oder Außlegung der Fest- und Feyrtäglichen Evangelien durch das gantze Jahr jezuity Georga Scherera (München 1607) se českého překladu dočkala ještě později. Péčí Jana Barnera vyšla pod názvem Kázání na nedělní evangelia přes celý rok (Praha 1704). Na titulním listu paralelního vydání čteme odlišný text „Postila, to jest Výkladové na nedělní evangelia přes celý rok“.

Výchozí štoček (Nürnberg? 1564) a Melantrichova kopie pro Ferovu Postilu (Praha 1574–1575). Vlevo Hus, Jan – Jakoubek ze Stříbra: Postila … na evangelia, kteráž se čtou přes celý rok (Nürnberg?, s. t. 1564). Fol. 8b druhého dílu. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DR III 9. Vpravo Ferus, Johann: Postila aneb Kázání evangelistské pravdy (Praha, Jiří st. Melantrich z Aventinu 1574–1575). Fol. 408b třetího dílu (kopie štočku z Husovy Postily, odchylky jsou patrné zvláště na šrafurách stromů). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BR I 33.
Výchozí štoček (Nürnberg? 1564) a Melantrichova kopie pro Ferovu Postilu (Praha 1574–1575). Vlevo Hus, Jan – Jakoubek ze Stříbra: Postila … na evangelia, kteráž se čtou přes celý rok (Nürnberg?, s. t. 1564). Fol. 8b druhého dílu. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DR III 9. Vpravo Ferus, Johann: Postila aneb Kázání evangelistské pravdy (Praha, Jiří st. Melantrich z Aventinu 1574–1575). Fol. 408b třetího dílu (kopie štočku z Husovy Postily, odchylky jsou patrné zvláště na šrafurách stromů). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BR I 33.
Ilustrace z roku 1542 přetištěná do Ferovy Postily 1574–1575 a do Scipiovy Postily (Praha 1667–1668). Vlevo Ferus, Johann: Postila aneb Kázání evangelistské pravdy (Praha, Jiří st. Melantrich z Aventinu 1574–1575). První díl (1574), fol. 26b se sv. Janem ve vězení a Kristem (značka monogramisty EWA vlevo nad mříží, vpravo dole letopočet 1542 svědčící o starobylosti štočku). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BE IV 1. Vpravo Scipio, Šebestián Vojtěch: Jak kostelní, tak domácí postila (Praha, Tiskárna jezuitská, fa. Jiří Černoch 1667–1668). Pag. 9 s týmž ilustračním štočkem, pocházejícím naposledy z Melantrichových a Bylinových (?) zásob. Královsk�

Rentzův frontispis ke Křesťanskému roku (Praha 1733–1734). Tourneau, Nicolas Louis de: Das christliche Jahr oder Die Episteln und Evangelien (Praha, Jiří Ondřej Laboun–dědici 1733–1734). Díl 1 (1733), alegorický frontispis spojující antické i křesťanské věroučné prvky. Je to jedna z nejbohatších a nejznámějších barokních knižních grafik u nás. Antikvariát Meissner (Praha).

Nejstarší původní česká katolická práce vyšla z pera faráře Tomáše Bavorovského. Nazývá se Postila česká aneb Kázání a vejklady na evangelia (Olomouc 1556-1557). Jan Günther v textu zužitkoval svůj starší ikonografický materiál, totiž pašijový cyklus Erharda Schöna či krásnou borduru Hanse Leonharda Schäufeleina (Vzkříšený Kristus se čtyřmi evangelisty a polopostavami dvanácti proroků). Nově byla s původcovskými monogramy FM 1557 DH řezána celostranná rožmberská devíza. S výjimkou rané postily Šebestiána Vojtěcha Scipia (Praha 1618) vznikala další, tentokráte již jezuitská díla až dlouho po Bílé hoře: Václav Matěj Štajer (Praha 1691), Jan Kleklar (Praha 1701), Karel Račín (Praha 1706 a 1712), Štěpán František Náchodský (Praha 1707), Daniel Nitsche (Praha 1709), Pavel Axlar (Praha 1720), Fabián Veselý (Praha 1724), Bohumír Hynek Bílovský (Opava 1724), Antonín Koniáš (Hradec Králové 1740) či Karel Josef Khun (Praha 1778-1782). Vedle jezuitského řádu se o postilografii vážně zajímal český křižovník Jan František Beckovský (Praha 1707), františkáni Damascenus Marek (Praha 1728) a Michal Pellizotti (Praha 1741-1743), premonstrát Chrysostom Xaver Ignác Táborský (Hradec Králové 1747) a další katoličtí faráři, např. Antonín Jan Kelský (Praha 1732, 1734 a 1736), Jan Kořiska (Olomouc 1763-1764), Jan Nepomuk Medlín (Praha 1796). Domácí protireformační úsilí podporovaly také překlady. Zčeštěn byl spis jezuity Christopha Pfleumera (Praha 1728), sbírka německého premonstráta Leonharda Goffina (Hradec Králové 1749) anebo vídeňského profesora církevního práva Josefa Valentina Eybela (Praha 1785). Na počátku 19. století se objevily dvě postily Jana Nepomuka Josefa Rulíka (Praha 1805-1806 a 1807-1808), dvoudílná postila Josefa Javůrka (Praha 1819-1820) a Vincence Zahradníka (Hradec Králové-Praha 1832-1833).

Společná značka FM 1557 DH (Olomouc 1556–1557). Bavorovský, Tomáš: Postila česká aneb Kázání a vejklady na evangelia (Olomouc, Jan Günther 1556–1557). Fol. 1b s erbem donátora Viléma z Rožmberka (jezdecký motiv a devíza Festina lente). Společná značka původců a vročení je umístěno napravo od zadních nohou koně.
Güntherův tisk Bavorovského Postily (Olomouc 1556–1557). Bavorovský, Tomáš: Postila česká aneb Kázání a vejklady na evangelia (Olomouc, Jan Günther 1556–1557). Fol. 118b Ukřižování (dekorativně pojatý kříž stylizován z akantového ornamentu, po bocích kříže otištěny dva štočky, totiž sv. Pavel a sv. Petr). Pravděpodobně jde o práci z okruhu Erharda Schöna. Antikvariát Meissner (Praha).

Zatímco zahraniční výtvarní umělci považovali tyto literární objekty (podobě jako Bibli) za prestižní terén, v němž se velmi dobře manifestovala řemeslná dovednost i stylová vyspělost, kvalita ilustrací domácích vydání je většinou nevalná a mnoho titulů zůstalo i tak bez obrazového doprovodu. Čeští výrobci užívali velmi často štočky německých monogramistů první třetiny 16. století. Kupříkladu pražská Tiskárna jezuitská z nedostatku prostředků musela ještě u prvního vydání prestižní katolické Scipiovy postily (1618) od ilustrací zcela odhlédnout a u její reedice (1667-1668) užít staré formy z Schönova okruhu, opatřené původním letopočtem 1542. Ze zaleželého repertoáru biblických ilustrací čerpala také počáteční vydání stejně důležité Štajerovy postily, kde měl zdání novosti budit alespoň soudobě pořízený alegorický frontispis dle Karla Škréty. Zcela osamoceno svou typografickou kvalitou tak stojí třetí vydání sváteční a nedělní postily s výklady, životopisy svatých a vybranými misálovými texty Das christliche Jahr oder Die Episteln und Evangelien (Praha 1733-1734). Jejím autorem byl francouzský jansenista Nicolas Louis de Tourneau. Šporkovo nakladatelské dílo otevírá programový frontispis, jedna z nejvyspělejších ukázek domácího ilustračního umění. První díl obsahuje 129 a druhý 146 textových mědirytů Michaela Heinricha Rentze a Johanna Daniela de Montalegre. Rytiny jsou rámovány ozdobnými kartušemi s alegorií křesťanských Ctností.

Bibl.: PIETSCH, P.: Ewangely und Epistel Teutsch. Die gedruckten hochdeutschen Perikopenbücher 1473-1523. Göttingen 1927.

Lit.: BENEŠ, P.: Postila P. Antonína Koniáše. Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny v Praze 9. Praha 1992, s. 127-141; DAŇKOVÁ [BOHATCOVÁ], M.: Bratrské tisky ivančické a kralické. Sborník Národního muzea v Praze A 1. Praha 1951; HALAMA, O.: Chvála a hana první tištěné postily jednoty bratrské. Příspěvek k „druhému životu“ Výkladu řečí Božích bratra Ondřeje Štefana z roku 1575. Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků 17. Praha 2001-2002, s. 4-12; HRUBÝ, H.: České postilly. Studie literárně a kulturně historická. Praha 1901; KALISTA, Zd.: Na okraj legendistických sbírek českého baroka. Listy filologické 61, 1934, s. 293-300; KOPECKÝ, M.: K české barokní homiletice. In: O barokní kultuře. Opera UP Brunensis, Philosophica 141. Brno 1968, s. 61-74; KOPECKÝ, M.: K latinské homiletice V. B. Jestřábského. Slovo v úzkosti a naději. Sborník k 70. výročí narození Antonína Kratochvila (red. Zd. Rotrekl a K. Mácha). Brno 1994, s. 169-177; KOPECKÝ, M.: Nad předmluvou Jakuba Petrozelina. Příspěvek ke studiu postilografie epochy renesance. Z kralické tvrze 12, 1985, s. 1-6; KOPECKÝ, M.: Staří slezští kazatelé. Ostrava 1970; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; VOLF, J.: Kde a kým byla vytištěna Postilla Martina Filadelfa Zámrského r. 1592. Časopis Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci 35, 1924, s. 75-87; ZÍBRT, Č.: O české postille kněze Martina Filadelfa Zámrského. Sborník historický 4, 1886, s. 77-84 a 149-157.